Peugeot 504: Skutečná legenda

Na první pohled se může zdát, že Peugeot 504 skutečně není ničím výjimečným. Je jen jedním z nekonečné řady Peugeotů. Mimochodem – sledovat tuhle linii je opravdu zajímavé. Pokud vám imponuje dlouhá řada evoluce Volkswagenů Golf či kompaktních Toyot, potom by vám při pohledu na nepřerušenou linii Peugeotů mělo srdéčko radostí zaplesat. Linka středních sedanů se táhne od čtyřicátých let a modelu 203 až do dnešních dní ke skvělému typu 508. Sedan tvořil vždy základ nabídky, ale málokdy byl sám, byly tu další karosářské verze, kombi, kupé, kabriolety a užitkové verze. 

Trochu složitější je to s názvy. Peugeot sice udržuje na první pohled striktně logickou číselnou řadu, která vždy hned jasně dává najevo, jaký že to model stojí před vámi a kde se asi tak v hierarchii značky nachází, jenže to by to nebyli Francouzi, aby do systému nevnesli trochu toho živelného chaosu. Po modelech 203 a 204 Peugeot poskočil hned o dvě stovky výš k modelům 403 (ano, to je i ten kabriolet inspektora Colomba) a 404, poté vyšplhal dokonce až pětistovkové řadě a našemu typu 504 a následně 505, aby se časem opět vrátil níž k v naší porevoluční vlasti již dobře známému Peugeotu 405. Potom to chvíli vypadalo docela normálně, následovala řada 406 a po ní 407. A zase změna, opět se objevuje na začátku pětka, když přichází model 508. A toho následuje co? 508. Opět. Protože proto. 

Tohle rozkreslit do diagramů hlavounům z BMW, asi už nikdy neusnou a jejich kvalita života utrpí zásadní ránu, Francouzi si s tím však hlavu nelámou. Tímto neuvěřitelným chaosem ale Peugeot úspěšně zakryl fakt, že má ve svém portfoliu snad nejdéle trvající řadu skutečně úspěšných a velmi povedených modelů. Tedy snad až na tu předposlední 508 – nepojmenoval Peugeot ten svůj poslední model stejně náhodou jen proto, aby se na ten předchozí časem úplně zapomnělo?

Kdybych měl z celé téhle pozoruhodné řady vybrat jeden model, takového reprezentanta Peugeotu, vinaři by řekli povedený ročník, sáhl bych po modelu 504. Ten se objevil na trhu v roce 1968 a hned v následujícím roce se mu dostalo titulu Evropského auta roku. A já se vůbec nedivím. Na svou dobu to byl skutečně velmi dobrý automobil. Koncepce vozu byla tradiční, vpředu uložený motor poháněl zadní kola. Jako první se pod kapotou představil zážehový motor o objemu 1,8 litru a to hned ve dvou verzích. Základní karburátorový motor dosahoval výkonu 59 kW, verze se vstřikováním se potom mohla chlubit na svou dobu velmi pěknými osmdesáti kilowaty. 

I výbava novinky byla velmi slušná. Vůz disponoval standardně posilovačem brzd, volitelně bylo možné vůz dovybavit posilovačem řízení, třístupňovou automatickou převodovkou ZF pro čtyřválec resp. GM pro šestiválec a další příjemné věci.

Karoserii vozu navrhlo studio Pininfarina a stejná kancelář stála i za tvary kupé a kabrioletu, představených hned následující rok. V případě těchto vozů však Pininfarina nedodal tvar jen ve skicách, karoserie obou aut vznikaly přímo v Itálii a do Francie se vozily už hotové na finální montáž. Přestože šlo o auta stejné modelové řady, na první pohled by to poznal asi málokdo, z karosářských dílů nebyl se sedanem společný ani jeden jediný.

Postupně přibývaly další pohonné jednotky. V roce 1970 se pod kapotou objevil čtyřválcový dvoulitr a v nabídce přibylo provedení kombi. Kromě zážehových motorů se objevuje i agregát vznětový, konkrétně atmosférická jednotka Indénor. Motor o objemu 2,1 litru dával výkon relativně skromných 48 kW, avšak nebylo nic, co by tuhle strojovnu dokázalo zastavit. 

A tím se dostáváme k tomu asi vůbec nejdůležitějšímu. Tím důvodem, proč považuji právě Peugeot 504 za to nejlepší, co dlouhá řada Peugeotů světu dala, je odolnost a spolehlivost těchto strojů. Podvozek auta byl navržen tak, aby bez potíží zvládal horší cesty, byly tu nápravy s vysokým zdvihem, vpředu klasický typ McPherson, vzadu nejprve vlečená ramena. Ta později nahradila jednodušší tuhá náprava a v případě kombíků se výrobce rozhodl dokonce zdvojit zadní vinuté pružiny.

Zajímavostí konstrukce bylo ukrytí kardanu do roury ne nepodobné té, kterou známe z našich Tater. Toto řešení omezilo přenos podélných reakčních sil při akceleraci nebo naopak brzdění motorem na samotnou hřídel, což mělo zásadní vliv na její životnost. Především kombíky a později i pick-upy se tak staly doslova nezničitelnými stroji a dodnes je najdeme na těch nejhorších cestách v Africe zcela mimo civilizaci, kde si spokojeně žijí svůj každodenní život zcela prostý údržby, ale i závad. Peugeot 504 je v kombinaci s dieselovým motorem 2,1 nebo pozdějším a výkonnějším 2,3 nezastavitelný. 

V Evropě byla výroba Peugeotu 504 ukončena v roce 1983. Tou dobou už souběžně probíhala produkce následovníka, elegantního modelu 505, který s naší ‘pětsetčtyřkou’ sdílel většinu techniky. Počet vyrobených kusů se v té době pohyboval okolo tří milionů. To ale ještě stále nebyl konec příběhu. Za těch dlouhých patnáct let produkce si Peugeot vybudoval tak dobrou pověst, že se ho na některých trzích prostě odmítali vzdát. Peugeoty 504 včetně licenčních kusů tak byly nakonec vyráběny prakticky po celém světě. Egypt, Tchaj-wan, Čína, Nigérie, Austálie, Nový Zéland, Keňa, Argentina – tam všude se vyráběl Peugeot 504. A nemálo těchto strojů je stále v provozu, přestože jejich život nebyl nikdy lehký.

V Evropě je však už 504 dávno historií, nahradily jej novější modely. Z nabídky postupně zmizel pick-up, který byl vytlačen řádnými a od základu užitkově stavěnými dodávkami, přišli jsme však také o kabriolet a generace 407 nám také jako poslední přinesla kupé. To je velká škoda. Já chápu, že se peníze dnes točí hlavně mezi crossovery a SUV, ale zrovna aktuální Peugeot 508 by si zasloužil sportovněji střiženou dvoudveřovou variantu. Třeba se jí jednou zase dočkáme.