Opel Corsa 1.5 CDTI: Jen trochu neobyčejné obyčejné auto

Opel Corsa. Může být vůbec na světě něco obyčejnějšího a nezajímavějšího? Jo, může. Opel Corsa v naftě. Ale moment! Ještě než přestanete číst a umřete nudou, povím vám velkou životní pravdu, kterou jste určitě ještě nikdy neslyšeli. Když nic neočekáváte, můžete být jen příjemně překvapeni. 

Úvodem jsem se rozhodně nechtěla malého hatchbacku dotknout. Pro Opel má Corsa bezpochyby prodejní význam a verze OPC – blahé paměti – má nemalou fanouškovskou základnu i mezi čichači benzínu (Vavrisovi ten románek tehdy úplně nevyšel, ale to nás nepřekvapuje, protože Corsa nevypadá jako vana a má střechu). Co víc, v roce 2007 Corsa připravila o titul ‚Auto roku‘ boleslavského reprezentanta Škodu Roomster. Ne že by anketa v našem zaprděném rybníčku znamenala něco světoborného, ale vždycky když vítězné vavříny uchvátí cizí mocnost, je to malý svátek. Jinak to ovšem spíš potvrzuje, co bylo řečeno v prvním odstavci. České Auto roku vyhrávají modely vyčnívající z průměru, nedej bože řidičsky zábavné, spíš výjimečně. Pořád tedy platí, že nic neočekávám.

Aktuální Corsa nese označení F, což znamená šestou generaci, a vznikala v turbulentní době plné zvratů, intrik a protivenství. Povídá se, že když byla značka Opel uchvácena mocnými pařáty koncernu PSA, ležel už projekt šesté generace Corsy na stole víceméně hotový. Jenže projekt s technikou GM skončil s razítkem “nežádoucí” někde v kumbále a muselo se začít znovu – s použitím osvědčených řešení PSA. Corsa má tedy tu čest být prvním Opelem, který byl vyvíjen jako Peugeot. Reklama sice praví 100% německý, ale nejsme včerejší. Nedávalo by to smysl a na malého oplíka se těžko můžeme zlobit, že vyrostl na stejné platformě jako Peugeot 208 nebo DS3 Crossback. Koneckonců víme, že samotná platforma mnoho neznamená a na jednom základě se dají postavit auta diametrálně odlišná.

A Corsa skutečně odlišná je. Jestli si v něčem zachovává německou DNA opravdu na 100 %, je to styl a design. Na první pohled byste příbuzenské vazby mezi ní a dvěstěosmičkou nehádali ani náhodou. Působí svěže, hladce a moderně, zároveň si stěží umím představit něco konzervativnějšího. Corsa měla vždycky vizáž, která by mohla ve slovníku ilustrovat heslo “hatchback” bez jakýchkoliv výjimek a háčků. A taková zůstala i v šesté generaci. Kde se Peugeot snaží být za každou cenu jiný, chce být Opel za každou cenu stejný a já mu tiše fandím. Nepotřebuje světelné efekty a důmyslné prolisy, aby vypadal dobře. Ano, na ulici se za ním asi tolik lidí neohlédne. Ale co není prudce trendy, to nebude za okamžik prudce démodé. Koneckonců, pokud si trochu potrpíte na cirkus, můžete si Corsu nakonfigurovat s černou nebo bílou střechou a dalšími doplňky, které jsme měli tak rádi na nebožtíku Adamovi. ‚Náš‘ kousek výstřednostmi nehýří, pokud tedy nepočítám barvu. Netuším, proč mě při přebírání auta zaskočilo, že je naftová Corsa červená. Zcela v duchu prvního odstavce bych počítala třeba se středně šedou metalízou nebo základní bílou. (A už vůbec netuším, proč mi ta barva udělala takovou radost.)

Příjemný konzervativismus vládne i uvnitř. Jasně, je tu radiomapa z Peugeotu, ale zůstalo aspoň točítko volume a také klimatizace se nadále ovládá mechanicky. Taky pod volantem nenajdete žádný hi-tech i-cockpit, ale pěkně starosvětské budíky a mezi nimi parádní old-schoolový palubní počítač, který prostě ukazuje informace bez nějakých uměleckých efektů a jinotajů. Zaplať pánbůh za ty dary. Zároveň si sem můžete naporoučet slušnou výbavu, dokonce takovou, jaká není u těchhle malých vozítek vždycky k dispozici, třeba vyhřívaný volant nebo parkovací kameru (ba dokonce velmi dobře fungující LED Matrix světla!).  Použité materiály odpovídají třídě, na druhou stranu si na nic nehrají a rozhodně neurazí. Všechno je hezky neokázalé a funkční.

Nejvýstřednějším rysem testovací Corsy tak zřejmě zůstává motor – naftová jedna pětka. Čím dál častěji jsme svědky toho, že se malá auta vznětových jednotek definitivně zbavují. Ještě před pár lety bych si spokojeně mnula ruce a popřála jim šťastnou cestu do hlubin zapomnění, ale teď už to tak jednoznačně nevidím. Možná stárnu a měknu ve svých petrolheadských zásadách, ale nafta má nepopiratelné výhody. Nebo mám možná jen sklon si oblibovat věci, které z nějakého důvodu upadly v nemilost. 

Tenhle konkrétní motor o objemu klasické minerálky nevyniká kdovíjakým výkonem a k optimálnímu fungování je třeba mu pomoci duchapřítomným řazením. Brzdou provozu ale nebude. Navíc má pár vlastností, které jsou pro řidiče malého autíčka vysloveně příjemné. Především skoro není slyšet (alespoň uvnitř). Někteří z kolegů se sice pořád dokola rozplývají nad ostrým řinčením tříválečků, ale mně to leze na nervy, nemůžu si pomoct. Maloobjemové benzíny mi v naprosté většině libě neznějí a výrobci na můj vkus odbývají odhlučnění. V případě naftové Corsy se zřejmě od začátku pracovalo s premisou, že nafťák rachotí jako traktor, tudíž je třeba ho izolovat pořádně – a povedlo se. Motor neruší dokonce ani v dálniční rychlosti. Pásmo otáček, v nichž motor dělá řidiči radost slušnou dynamikou, není moc široké, ale když se do něj naučíte trefovat, dokáže auto působit velmi svižným dojmem. Kvalty se navíc směrem nahoru výrazně prodlužují a na šestku točí motor při stotřicítce nějakých 2 200 otáček za minutu, při stošedesátce pak 2 500. Není to tedy žádné týrání auta, které by logicky vedlo k týrání řidiče. 

Konečně se dostávám k tomu, co je na malém Oplu asi nejzajímavější. Navzdory své třídě a velikosti je to příjemné auto pro dálniční cestování. Uvedená maximální rychlost není nějaké katalogové hausnumero, ale údaj z reálného světa. A co je ještě překvapivější, ani v tak vysoké rychlosti neprojevuje podvozek neurotický tik, který je pro malá auta na dálnici typický. Člověk nemá pocit, že musí napnout všechny síly, aby vozidlo udržel na silnici. Jen se musí smířit s faktem, že překvapení řidiči vyklízejí levý pruh poněkud liknavě a neochotně. Za tuhle legraci si pak Corsa neřekne víc než 6 litrů nafty na sto. To musí být příjemné i individuu, které je nad podobné přízemnosti povzneseno a běžně bez reptání jezdí za dvojnásobné množství benzínu.

Na okreskách malá Opel žádné dechberoucí výkony nepodává, funguje ale předvídatelně a spolehlivě. Díky minimálním převisům pěkně zatáčí a při troše cílevědomosti může být jízda i docela zábava. Řazení je sice maličko rozměklé, ale za volantem se sedí příjemně nízko, kola neodskakují, jedou přesně tam, kam chcete, pevně se drží silnice a to vše bez zbytečného drncání a natřásání.

Verdikt

Naftová Corsa není volbou nadšeného řidiče, neohromí sexy křivkami, není moc rychlá a už vůbec sportovní, na první pohled génius průměrnosti, na druhý pak upřímný spotřebič bez výrazných chyb. Jak tak o tom přemýšlím, v garáži by mi nevadila. A dost možná bych po ní sáhla nejčastěji. Protože před usednutím za volant není třeba moc přemýšlet o tom, co bude dál – jestli pojedu do města, nebo ven, jestli spěchám, nebo mám času dost, jestli chci doopravdy řídit, nebo dojet z A do B s minimální mentální účastí. Něco jako džíny a triko. Na bále s nimi parádu neuděláte, ve většině životních situací se v nich ale budete cítit dobře a ve své kůži. 

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1 499 cm³
Výkon motoru: 102 koní (75 kW) v 3 500 ot./min
Točivý moment: 250 Nm v 1750 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 188 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,2 s
Pohotovostní hmotnost: 1165 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 3,4 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 5,1 l/100 km
Cena od (s danou motorizací): 379 990 Kč
Cena s danou motorizací, výbavou Elegance a příplatky: 497 490 Kč