Volkswagen Multivan 6.1 Comfort Line: Vrchol rodinného luxusu

Legendární dodávka od Volkswagenu je tu s námi už od roku 1950. V loňském roce se představila ve verzi 6.1, která kromě několika designových úprav přiváží i zmodernizovaný digitální kokpit a pár dalších vychytávek. Na poli užitkových aut jde o fenomén s neotřesitelnou pověstí. Transportery slouží jako sanitky, popelářská auta, používají je rozvážkové služby. Obstojí původně ryze pracovní auto v roli rodinného vozu?

Používání plnohodnotných velkých dodávek jako rodinných aut je v poslední době na vzestupu. Narozdíl od velmi kompromisních osobních verzí “plecháčů” z přelomu tisíciletí totiž nabízejí komfort srovnatelný s osobákem, nebo MPV, ale přidávají i ohromný vnitřní prostor. A navíc se jejich flotilové emise počítají mezi “užitkáče”, ne osobáky. Jenže není v tom nějaký háček? Opravdu by teď měly mnohodětné rodiny houfně přesedat do dodávek? To se pokusím zjistit za volantem té “nejosobnější” dodávky od Volkswagenu – Multivanu v plné výbavě.

Už na první pohled je jasné, že tohle není jen tak obyčejné auto. Dvoubarevné lakování a příplatková kola dokážou společně s full led světly ozvláštnit jinak maximálně utilitární karoserii tak, že se za vozem leckdo otočí. Jasně, pořád je to z jedné strany zkosený kvádr na kolech, ale sluší se říci, že velmi pohledný kvádr. Nové detaily jako ozdobná lišta u světel s označením modelu, nebo přední maska opticky rozdělená na chromovanou a černou část pak zdárně maskují fakt, že základní designové linky vozu se už pěkných pár let prakticky nemění.

K testu jsem dostal prodlouženou verzi s nejsilnějším dieselovým dvoulitrem o výkonu bezmála dvou set koní, čtyřkolkou a sedmistupňovým DSG. Ani při plném obsazení vozu nechybí výkon a ochotně akceleruje i v dálničních rychlostech, což je u vrcholné motorizace asi očekávatelné a žádoucí. Stran výkonu je tedy vše v pořádku, občasné letargické rozjezdy způsobené DSG převodovkou se dají eliminovat poněkud humpoláčtější prací s pedálem (čtěte: po důrazném dupnutí na plyn to umí i hrabat). Reálná spotřeba lehce pod deseti litry na sto kilometrů je vzhledem k velikosti auta, čtyřkolce, výkonu a automatu naprosto akceptovatelná.

Naladění podvozku považuji na poměry dodávek za opravdu příkladné. Často se setkávám s názorem, že etalonem je v téhle kategorii Mercedes třídy V, ale osobně mi jeho rozměklý, houpavý a poněkud nečitelný podvozek moc nevyhovuje. Možná je trochu pohodlnější pro posádku, ale jako řidič jsem měl vždycky pocit, že zvláště na zátáčkovitějších cestách nebohý automobil převrátím do škarpy. Volkswagen je sice trochu tvrdší, takže si občas poskočí na větších dírách, ale do zatáček s ním jde najíždět mnohem rychleji a jistěji.

Vlastně se dá za jízdy až překvapivě snadno pozapomenout, že člověk sedí za volantem 5,3 metru dlouhé dodávky. Naštěstí jsou dostatečně dimenzované i brzdy, takže i tyto situace se dají řešit s grácií. Akorát se připravte na to, že ze zadních sedaček se mohou ozývat nějaké ty námitky.

“Osobákovému” dojmu přispívá i ergonomie místa řidiče. Jasně – sedí se tu jako v dodávce, takže trochu “židličkově”, ale volant je docela malý a svisle umístěný a nálož komfortní výbavy a asistentů rozhodně nepřipomíná nějaké rurální užitkové vozy. Dokonce i často kritizovaných neměkčených plastů je tu mnohem méně, než bych v dodávce čekal. Tohle je zkráta automobil pro rodinu, žádný dělnický pekáč.

Hlavním trumfem Multivanu je ale zadní část interiéru. Na první pohled se možná zdá osazení dlouhé karoserie “pouhými” sedmi sedačkami jako zbytečné mrhání přepravní kapacitou, ale stačí opustit sedadlo řidiče a prolézt uličkou dozadu a hned je jasné, v čem tkví výhody tohoto uspořádání. Prostřední dvojice samostatných sedaček spočívá na točně, lze je tedy zaaretovat i proti směru jízdy, samozřejmě se libovolně sklápějí a posouvají vpřed i vzad, cestující na nich mají k dispozici područky zrovna tak, jako na předních sedadlech. Rozhodně nejde o nějaké tvrdé neforemné pryčny, tohle jsou fakt pohodlná křesílka

Zadní lavice se taktéž posouvá v kolejničkách, její akční rádius je prakticky v celé délce nákladového prostoru, od zadních elektricky ovladaných vrat až po opěradla předních sedadel. Hlavní párty trik okoukal tenhle malý gauč z amerických conversion vanů – snadno ho totiž lze sklopit do roviny, čímž se změní v pohodlné lehátko. Jasně, americké dodávky to sice umí elektricky, ale nebuďme puntičkáři. Dlouháni si pak mohou vzniknuvší postel prodloužit ještě sklopenými prostředními sedadly – ty výškově přesně navazují.

Není to ale jen o funkčnosti, ale hlavně o provedení. Dodávek, které mají variabilní interiér je totiž na trhu docela dost. Volkswagen je ale dotažený ergonomicky a uživatelsky téměř k dokonalosti. Na způsob, jak si otočit sedačku do protisměru, posunout zadní lavici dopředu, nebo sklopit opěradlo do roviny tu na první dobrou přijde i dítě, které nikdy předtím Multivanem necestovalo (otestováno prakticky na mém desetiletém bráchovi). 

A pak tu jsou na první pohled nenápadné, ale velmi důležité detaily. Kolejnice, ve kterých sedačky jezdí, mají uzavřený decentní design, takže jejich lišty nepůsobí jako podlahové kotvy na materiál, v kabině je přijemně měkký koberec, nechybí tu integrované roletky, dostatek 12V zásuvek, výdechů klimy, nebo lampiček pro osvětlení kabiny. Není to nijak zvlášť okázalé, nebo luxusní – na to je tu V-Class od Mercedesu. V Multivanu je interiér prostě “jen” funkční, dokonale domyšlený a spíše, než pro aby připomínal business jet se snaží být maximálně přívětivý pro rodinu. Dětská sedačka integrovaná do sedadla pak tento dojem jen podtrhuje.

Jenže jak už to tak bývá, za dokonalost se platí a tím se pomalu dostáváme k hlavnímu úskalí testovaného Multivanu. S čistým svědomím mohu říci, že to je pravděpodobně nejlepší rodinné auto, kterým jsem dosud jezdil. Bylo by ale zcestné se domnívat, že jde cenově o alternativu ke kombíkovému Passatu. Tohle je zkrátka vyšší liga. Cenu přes milion by tu tipoval asi každý, přes milion a půl možná také.

Tohle konkrétní auto vyjde podle konfigurátoru na skoro 2 400 000 (a to jsem tam nenaklikal všechnu výbavu, některé prvky si vzájemně nerozumí). Přihoďte k tomu rozšířenou záruku a servisní balíček (který k tak drahému autu prostě chcete) a jsme na více, než dvou a půl milionech za sice skvělou, ale pořád “jen” rodinnou dodávku. 

Jenže – konfigurátor je, jak jsem se záhy dozvěděl, jen jedna strana mince. Užitkové Volkswageny jsou natolik specifikovatelná a tvárná auta, že se jen na základě internetových zaklikávacích formulářů prostě nenakupují. Reálná prodejní cena testovaného auta je tak ve skutečnosti o dost nižších 1 932 374,- Kč. Když pak vstoupí do hry ještě nějaký ten akční model, dokáže být cena nakonec opravdu zajímavá. 

Multivan je zkrátka kult. Právem získal svojí pověst dokonalé osobní dodávky a příznivce má napříč všemi svými generacemi. Stačí se podívat do inzerce. Desetileté ojetiny stojí mnohdy stejně, jako třeba nový Citroën Spacetourer. Multivan “v plné” tak nakonec zůstává (s vydatnou porcí nadsázky) takovou Toyotou Century mezi dodávkami. Je zvenčí poměrně nenápadný, uvnitř neokázalý, ale velmi dobře udělaný, ale má svoji cenu. Zda za to opravdu stojí nechám už na zvážení každého z vás.

Verdikt

Volkswagen Multivan 6.1 v prakticky plné výbavě je téměř dokonalé rodinné auto. Opravdu mě nenapadá nic zásadního, co bych mu mohl vytknout. Je pohledný, dobře vybavený, pohodlný, promyšlený, variabilní, prostorný… Tohle auto prostě chcete. Na první pohled může být zarážející cena, vnímáme-li Multivan jako dodávku. Ale tohle je spíš hodně velké a luxusní MPV a tam jsou ceny ke dvěma milionům vlastně celkem běžné.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1968 ccm
Výkon: 146 kW, 199 koní
Převodovka: sedmistupňová automatická DSG, pohon všech kol
Maximální rychlost: 197 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 12,9 s 
Hmotnost: 2509 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,2 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 9,7 l/100 km
Ceníková cena testovaného vozu: 1 932 374,- Kč