načítám data...

Mongol Rally 2018 část 4.: O Paykanech, íránských řidičích a růžové vodě

Cesta Íránem se neobešla bez nedobrovlných úplatků. Odměnou nám byly až opuštěné přírodní památky a snad nesmrtelné náklaďáky.

zobrazit celou galeriiAutíčkář na cestách: Mongol Rally 2018 část 4.: O Paykanech, íránských řidičích a růžové vodě

Předchozí 3. díl 


Na výjezdu z Turecka vypadalo vše velmi jednoduše – You got a stamp, go to your car and go to Iran. Skoro takhle to bylo. Frontu jsme na povel celníka přeskočili. U přepážky si nás všiml člověk, který uměl anglicky, a jal se vyřizovat nám papíry. Vypadal velmi oficiálně, zakrátko tak skončily naše pasy v jeho rukou. Nebyl důvod mu nevěřit, provedl nás všemi kontrolami, s každým celníkem se znal. Až na konci z něj vypadlo "custom service – pay". Zkoušeli jsme poslat pána do míst, kam slunce nesvítí, snížit cenu nebo aspoň zjistit, jak se k tomu oficiálně staví stát. Všechno marné, má naše pasy a karnety, nakonec neradi vysolíme 40 dolarů za každé auto. Naštvaní zastavujeme v prvním městě, abychom probrali další plán. Do oken se nám okamžitě nahrnou děti i dospělí a chtějí měnit dolary v nevýhodném kurzu. Šlápneme na plyn a snažíme se rychle zmizet z tohoto místa, pryč z Íránu. 

Jsme ve městě Marand, když se začíná smrákat. V prvním obchodě se ptáme na hotel. Prodavač neumí anglicky, ale počkejte, hned někoho sežene. Za tři minuty je u nás mladík, který anglicky umí, začne obvolávat známé a shánět nám ubytování. Nedaří se, musí jít, ale počkejte, za pět minut je tu kamarád, ten vám pomůže. Jsme tu 10 minut a už o nás ví půl města. Další mladík nás bere k levnému hotelu, anglicky se učí teprve půl roku, a tak si raději zavolá na pomoc svého učitele. Pan učitel je čilý šedesátník, připomíná Chaplina a mluví s americkým přízvukem. Cestou k hotelu nás seznamuje s kýmkoli, koho potká na ulici. Tak, už o nás ví i druhá půlka města. Hotel je prý těsně po rekonstrukci. No, bohužel nezahrnovala úklid. Ale co, za tři dolary tu noc přežijeme.

Ráno se vypravíme k jezeru Urmia. Vzdálenosti v mapě vypadají mnohem kratší než ve skutečnosti jsou. No a taky jsme měli potkat vodu o pár desítek kilometrů dřív. Slané jezero Urmia totiž závratnou rychlostí vysychá a zůstávají po něm pusté slané pláně. Tím se také zvětšuje salinita vody a mění se zastoupení bakterií a řas. A právě jejich činností se voda zbarvuje do růžova. A nejen voda, růžové jsou i krystalky soli na břehu, dokonce i pára stoupající z jezera. 
Vracíme se do města Tabríz, kde chceme najít ubytování. Doprava houstne. Místní řidiči jezdí jako šílení. Předjíždí se zleva zprava, nikdo neví, kdo má přednost, asi ten, co má silnější klakson. Pruhů je tolik, kolik se zrovna vejde. Do toho se motají motorky a cyklisti s vlastními pravidly, a chodci. Přejít cestu znamená zavřít oči, zhluboka se nadechnout a modlit se k Alláhu. V tomto mumraji se na jednom kruháči zapovídá řidič vedle jedoucího auta s Michalem. Chvíli si jen tak povídají, pak nám nabídne, že nás dovede k hotelu. A začne neskutečná jízda městem na íránský způsob. Plné brzdy, plný plyn, slalom mezi autama. Řidiči si připadají trochu jako Giorgi Tevzadze a spolujezdci otestují  ‚oh shit handle‘. Jsme na místě. Rozdýcháváme, že jsme to přežili a Farhad se nám směje, že se ještě hodně krotil.

Hotel, kam nás dovede (a všechno kolem domluví), připomíná Grandhotel Budapešť. Postavený před 60 lety, skvěle udržovaný, s láskou opravovaný, s vkusnou výzdobou a klimatizací. Nečekejte tentokrát žádný podvod, hotel je až směšně levný a Farhad nám pomohl jen proto, aby si procvičil angličtinu. Po krátké poradě se shodneme, že Teherán jen objedeme, nikdo nechce takovou dopravu zažít v 6x větším měřítku. Raději zůstaneme déle v Tabrízu a poznáme ho blíže. Bazar je zaměřen na místní lidi, ne na turisty, a dá se zde klasicky sehnat úplně všechno. Michal hledá perské koberečky do auta. Koupě koberce je asi tradiční rituál a divadlo pro všechny zúčastněné. Nejdřív nezávazná konverzace a hledání vzoru a velikosti. Pak litry čaje, pije se tak, že si vložíte kostku cukru do pusy a pijete přes ni. Pak následuje dlouhé smlouvání, vyhraje vždy obchodník, protože turistu to přestane bavit a připadá si trapně. Po chvíli nás majitel obchodu ještě doběhne, že jsme mu dali málo peněz. Chvíli nechápeme, ale opravdu jsme se přepočítali. Oficiální měnou je riál, místní používají virtuální měnu tuman a celé se to pohybuje v milionových částkách. Například za lahev džusu si prodavač řekne 4, to znamená 4 tisíce tumanů, takže zaplatíte 40 000 riálů, asi půl dolaru. Jednoduché, že? 

Procházíme městem, sem tam zastavíme v cukrárně nebo v parku. Lidé se zastavují, dávají se s námi do řeči, vyptávají se, odkud jsme, fotí si s námi selfie. Jedna paní nám nabízí nocleh nebo aspoň oběd u ní doma. Její syn navrhuje, že nám může dělat průvodce – má prázdniny a nudí se.  A takto to funguje v celém Íránu. Kdykoli potřebujeme něco najít nebo zařídit, stačí se posadit do parku, řešení přijde samo. 

Odpočatí pokračujeme na východ, kolem Teheránu. V Sergejovi něco klepe, jako když trpaslík bouchá gumovým kladívkem o plech. Trvá nám tři zastávky, než najdeme správného trpaslíka u krytu podběhu a přivážeme mu ručičku stahovací páskou. (Vojta by to sice napsal jinak, ale ten řídí a diktuje Markétě :P ) Teploty kolem poledne s přehledem přesahují 40°C. Holky se začínají přehřívat. Nejdřív Markéta, musí být navlečená v dlouhých kalhotech, košili s dlouhým rukávem a s šátkem na hlavě. Větrání je tak značně neefektivní. Pak se začne přehřívat i Jitka. Ta nemusí oblékat všechny ty islámské vrstvy, takže příčina bude určitě jinde. Chladič nemá dostatečný přívod vzduchu. Kluci musí proto často zapínat elektrické vrtule a to nesvědčí jejich relátkům a pojistkám, které mají tendenci hořet a tavit se. Nemáme lepší řešení než je v pravidelných intervalech měnit.

Snažíme se před vedrem prchnout do hor. Hledáme Badam-e Surt, minerální kaskády podobné tureckému Pamukkale, jen barevnější a bez turistů. Tři vodní prameny, slaný, sladký a kyselý, s příměsí síry, železa a dalších látek, vytváří tyto barevné kaskády. V zapadajícím slunci planou různými odstíny oranžové a červené. Kocháme se dlouho, až nezbývá čas vrátit se k autům pěšky. Svezeme se Zamyandem (v licenci vyráběný Nissan Junior pickup ze 70. let) na korbě společně s mladými Íránci z Teheránu, ti dle svých slov nejsou na svou zemi a její vládu zrovna pyšní. Říkáme jim o naší cestě do Mongolska a oni si postěžují, že jako Íránci by tolik víz získat nemohli.

Když už jsme Zamyandem nakousli automobilový průmysl v Íránu, musíme u něj chvíli zůstat, protože je o čem psát. Iránská ekonomika je skrz sankce dlouhodobě dost odtržená od ostatního světa, od 60tých let až do roku 2005 se zde vyráběl Paykan, tedy v licenci vyráběný britský sedan Hilman Hunter. Přibližně od ukončení produkce původního Paykanu se v Íránu začal vyrábět Peugeot Roa, což je kombinace karoserie nám známého Peugeotu 405 na pohonném ústrojí původního Paykanu. Vznikla tedy taková íránská 405 se zadním náhonem a tuhou nápravou. K vidění je tady taky spousta normálních 405 a dalších Peugeotů a na své by si rozhodně přišli i milovníci starých náklaďáků. Nejen, že se zde stále vyrábí původní Mercedes "Kurzhauber" z roku 1959, ale taky zde po cestách stále jezdí spousta Scanií, Volv a Macků z šedesátých a sedmdesátých let, na kterých je míra jejich opotřebení značně vidět.

Přestože bychom rádi dál žasli nad íránským vozovým parkem (ehm, jak kdo :P), pomalu se suneme k hranicím s Turkmenistánem. Peníze za karnet nám vrátí jen v případě, že vyvezeme naše auta pryč z Íránu a budeme mít všechna razítka. Pokud se autům přihodí něco, co by je v Íránu znepojizdnilo, přijdeme kromě možnosti dojet do cíle i o značnou sumu. Není tedy divu, že nám spadne kámen ze srdce, když se výjezd z Íránu úspěšně podaří. Kdybychom jen tušili, co přijde…


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

ja
jazet
28. srpna 2018, 09:09
3

Super, už se těším na další díl.

reagovat
krab
28. srpna 2018, 10:35
0

Fantastický čtení a držím palce ať to frčí a těším se zase na další díl!

reagovat
sumy
28. srpna 2018, 11:03
0

Paráda. Závist v dobrém slova smyslu. S hledáním hotelu jsem si vzponěl na loňský zážitek z Černé Hory. Zkráceně... Potřeboval jsem natáhnout novou brzdovou trubku na LP kole na půjčeném Landovaru. Měl jsem ji jen zamáčknutou a brzdit jsem mohl jen pomalilinku, páč to stejně furt rosilo a pedál padal na podlahu. Našel jsem prodejnu dílů, ti zavolali frajera, jehož žena uměla anglicky. Již těch 70km od zakempení k prodejně dílů byl zážitek. Po 30 minutách přijel týpek s Raybenama na nose a rychlostma 100-120km/h mě vedl druhým největším mestem v Černé Hoře k sobě na dílnu. Cestou na všechny troubil a mával na pozdrav. To že NENÁM brzdy, to neřešil :-D Mladej co jel se mnou hledat servis, ať vidí jak se řeší problémy se nejdřív hrozně bál, pak propadl histerickému smíchu. Děravý výfuk tomu už jen dodával tu pravou atmosféru Fast&Furious. Škoda jen že už cestou ze servisu se lanďákovi pos... palivový čerpadlo :-D Ale, všichni milí, ochotní a v KLIDU!!! No stress :-)

reagovat
Kuře
28. srpna 2018, 15:15
0

Super čtení, ale teda skončit to takhle....:D

reagovat
ratan groch
28. srpna 2018, 15:43
0

Hotove peklo,
viem si predstavit ako tvoja dusa pisti za 40 dolarov na hranici s Iranom, ale ak by mi dal niekto na estonsko-ruskej hranici volbu 12 hodin cakania alebo 40 dolarov, tak nepridem do Petrohradu o polnoci.
Ja viem, ze rally nie je skutocny zavod a prist o den dva neskor nie je problem, takze ste sa mohli zaradit na koniec radu ,cakat do sialenstva a potom prejst administrativnou masineriou a vykladanim auta. Napisane to znie hrozne, skutocnost este horsia, ale 40 dolarov na ulici len tak nenajdes. Mozno to vyvazi hotel za 3 dolare a dzus za 50 centov, ale ako si spravne poznamenal, "Šlápneme na plyn a snažíme se rychle zmizet z tohoto místa, pryč z Íránu".
Stalo sa mi, ze sa ma niekto pytal, co znamena slovo malicherny. Skoda, ze som v tom case nepoznal tuto prihodu.

reagovat
Letis
28. srpna 2018, 23:47
0

Tak tak. Podobnou částku dáš třeba ve Slovinsku za dálniční známku, akorát je to ofiko. S řádově vyšší částkou 1000 liber jako startovné jste problém neměli a byli jste ochotni ji zaplatit (ač na to nedošlo) a kvůli tomuhle jste naštvaní? A že by vám to vadilo z principu se mi už úplně nezdá, když bylo zmíněno smlouvání. :D No nic, to jen tak aby řeč nestála. Jinak jsem přečetl na posezení všechny 4 díly a už se těším na další. :)

liška
28. srpna 2018, 17:32
0

Super, tesim se na ten turkmenistan. Tam musej turisti po predem definovanejch trasach v doprovodu, takova stredoasijska kldr, tak jsem zvedavej jak to projedete vy?

reagovat
ToMyx
30. srpna 2018, 11:05
0

Pořád je to nářez a těším se co bude dál...už jen ta poslední věta!:-)

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Mustang 3.7 V6 2016
Ford Mustang 3.7 V6

2016 rok výroby
227 koní výkon
3 690 ccm objem

Ford Mustang SN 3.8 v6 1993-1998 1993
Ford Mustang SN 3.8 v6 1993-1998

1993 rok výroby
142 koní výkon
3 800 ccm objem

Buick Rendezvous CXL, BK26, KOMBI 2006
Buick Rendezvous CXL, BK26, KOMBI

2006 rok výroby
145 koní výkon
3 499 ccm objem

Citroën XM 3,0 V6 Exclusive 1996
Citroën XM 3,0 V6 Exclusive

1996 rok výroby
167 koní výkon
3 000 ccm objem

Mazda MX-5 Miata - 1,8 kompresor 1990
Mazda MX-5 Miata - 1,8 kompresor

1990 rok výroby
160 koní výkon
1 840 ccm objem