Report: MX-5 Cup 2019 - 2. závod Vysoké Mýto

Možná jste již četli, že se letos redakční Miata bude účastnit amatérské závodní série určené (nejen) pro piloty Mazdy MX-5. Druhý podnik seriálu se odehrál 8. června na vám jistě dobře známém autodromu ve Vysokém Mýtě.

Úplně první závod se konal na konci května na motokárovém okruhu v Písku, kterého jsem se bohužel vinou pracovních povinností nemohl zúčastnit, prvním ostrým testem pro mě tedy bylo až Mýto. Naplánovaná byla varianta s poslední šikanou – z pravoúhlé zatáčky v nejvyšším bodě okruhu to tedy nebylo rovně dolů, ale ještě přes utaženou vlásenku. Když přijíždíte na parkoviště, z většiny zaplněné různými generacemi MX-5 v různém stádiu úprav, je to vždy speciální pocit. Čekáte lítý boj o sekundy. A ten skutečně nastává… Výsledky pravidelně bývají velice těsné (ale na druhou stranu i s velikými rozdíly mezi zdánlivě visuálně stejnými auty). A protože jsem se MX-5 Cupu již kdysi účastnil, potkávám i spoustu známých stejných tváří. Jen ta jejich auta se od roku 2012 nějak změnila a pořádně zrychlila…

Dopoledne je vždy vyhrazeno testovacím jízdám, což pro mnohé neznamená nic jiného než nezřízené využití volného okruhu. Zejména ve vyšších kategoriích však jde o skutečné tréninkové jízdy, takže po pár kolečkách se žhaví hevery a nastává horečné přezouvání, ladění a vychytávání nedokonalostí. Také jsem se tomu nevyhnul. Na poslední chvíli jsem ještě den před odjezdem ladil geometrii (a kdybych tam nejezdil udělal bych líp) a oba stabilizátory přenastavil „na tvrdo“. Již po pár zatáčkách ale bylo jasno, že auto je až příliš přetáčivé a zadní stabilizátor budu muset dát zpátky do „měkčí“ díry. Organizátorům se každoročně daří pro seriál shánět sponzory – letos jimi jsou Motul, DATO parts a BM Motors, a to mimo jiné znamená i přítomnost „erárního“ sevisního zázemí, takže jsem s povděkem využil zapůjčení profesionálního hydraulického zvedáku.

Hrou na nervy je vždycky počasí. Podle předpovědi mělo být sice občas zataženo, ale příjemných 21°C a sucho. Okolo desáté se však z hůry začla valit voda. A to je to poslední, co si přejete, když máte na discích spoře prořezané semislicky s hodnotou treadwearu 60. K radosti všech, kteří nedisponovali „mokrou“ i „suchou“ sadou pneu, však přeháňka trvala jen chvíli a do začátku měřených jízd ve 12:30 byla stopa vyježděná do sucha. Uff, s Federaly FZ-201 jsem si to za vlhka zkusil a bylo by to leda na několik piruet.

Pro úplnost ještě doplním způsob závodu. Jede se na tři měřená kola s pevným startem a počítá se celkový dosažený čas. A jak to tedy dopadlo? Od dob, co jsem jezdil naposledy, se celé startovní pole o kus zrychlilo.

Kategorie TOURING

Nejslabší třídou je kategorie TOURING, do které mohou pouze Miaty se silničními pneumatikami o treadwearu alespoň 200, jež mohou být vybaveny nižším podvozkem a upravenými periferiemi motoru. Stejně jako v prvním závodě v Písku ovládl svou třídu Jakub Svoboda sedlající NBFL 1.8, dosáhl času 2:57,09. O pouhou jednu desetinu za ním byl dlouholetý ostřílený matador Šimon Vaculín (také ten zopakoval umístění z Písku), který chybějící výkon svého NB 1.6 nahrazuje tradičně řidičskými kvalitami. Třetí skončil Martin Lešetický v červeném NA 1.6 a čase 2:58,69.

1. Jakub Svoboda:   2:57,09 (nejlepší kolo 57,77) NBFL 1.8
2. Šimon Vaculín:     2:57,19 (nejlepší kolo 57,78) NB 1.6
3. Martin Lešetický:  2:58,69 (nejlepší kolo 58,51) NA 1.6

Kategorie RACING

Prostřední úrovní je kategorie Racing. V ní už mohou startovat více upravená auta s jinými diferenciály a stálými převody, úpravami motoru (mimo přeplňování), a jakýmikoli pneumatikami s homologací pro silniční provoz. Prakticky celé startovní pole tedy obouvá lepidla jako R888, FZ-201 apod. Do kategorie Racing jsou kvůli znatelné výkonové převaze automaticky řazeny všechny Miaty NC 2.0 a ND 2.0. O účast ve třídě Racing, kam by moje Mazda dobře zapadala, jsem se připravil vlastní blbostí, kdy jsem nevědomky zakoupil sadu pneu, které o 1 cm překračují limit šířky pneumatik pro tuto kategorii. Vyhrál Vojta Krokl, který krásně demonstroval, jak rychlá umí být nová ND, ještě navíc se sníženým podvozkem, ale opět to bylo jen o jedinou destinu, kterou najel na druhého Honzu Masopust ve značně poladěném NA. Schopnosti poslední generace Miaty potvrdil třetí příčkou Jirka Přikryl v dá se říci sériové ND RF 2.0, jen obuté na lepivých Toyo R888. Tahle trojice, jen v opačném pořadí, obsadila stupně vítězů i při prvním závodu v Písku.

1. Vojta Krokl:       2:48,23 (nejlepší kolo 54,96) ND 2.0
2. Jan Masopust:      2:48,32 (nejlepší kolo 55,01) NA 1.8
3. Jiří Přikryl:            2:49,31 (nejlepší kolo 55,30) ND 2.0

Kategorie ULTIMATE

Nejvyšší kategorii představuje třída ultimate, kam spadají všechny ty přeplňované bestie nebo již léta známý Superlight rodiny Švaňků. A taky moje téměř sériová běloba s pneumatikami o šíři 215. Bez ambicí, za to s velikou dávkou motivace, jsem první závod proti stopkám po mnoha letech krásně zvoral. Obzvlášť v prvním kole jsem nepovedeným rozjezdem, chybou při řazení a přemotivovanými průjezdy nechal minimálně 2 sekundy. Stačilo to sice na 4. místo ve třídě, ale to jen díky absenci dvou velkých favoritů a navíc s uctivým odstupem od první trojice. První místo suverénně uzmul Jindra Vít, jehož NB s coldside kompresorem krmenná E85 má výkon vysoko přes 200 koní. Druhý dojel se znatelnou ztrátou Honza Strnad s NB 1.8 turbo a získal tak cenný skalp superlightu NA 1.6 pilotovaného Michalem Švaňkem.

1. Jindřích Vít:          2:39,98 (nejlepší kolo 52,19) NB 1.8K
2. Jan Strnad:          2:43,23 (nejlepší kolo 53,08) NB 1.8T
3. Michal Švaněk:     2:45,21 (nejlepší kolo 53,68) NA 1.6 superlight

Kategorie OPEN

MX-5 Cupu se lze účastnit i jiným vozem než Miatou. V tom případě je startující zařazen do třídy Open a s pravděpodobností hraničící s jistotou to znamená, že se vždycky bude z povzdálí dívat, jak si to o první místo rozdává otec a syn Křečkovi (s našim redkačním Hamsterem nic společného nemají) a ze třetí pozice to jistí Jirka Roith. Schopnosti splašených trubek jsou (nejen) na malých okruzích natolik extraordinérní, že si nikdo jiný tak říkajíc ani nečuchne. A toto Mýto nebylo výjimkou. A zavřete si pusu, až si budete číst ty časy

1. Jakub Křeček:      2:25,68 (nejlepší kolo 47,55) Caterham CSR500
2. Martin Křeček:      2:26,29 (nejlepší kolo 47,48) Caterham CSR500
3. Jiří Roith:              2:33,04 (nejlepší kolo 49,97) Caterham CSR175

Příští závod se jede už 13. července opět v Písku a já se budu snažit vylepšit mizerný výsledek z Mýta.

Photo credit: Jiří Fišer, Petr Sehnal a Matyáš Horváth

Kompletní výsledky ZDE

Kompletní fotogalerie ZDE