načítám data...

IstanbulTrip: část 2.

V prvním díle jsme se s vyprávěním dostali do bodu zlomu, Pandě vybuchnul diferenciál a bylo potřeba vymyslet, co s tím. Ale IstanbulTrip zdaleka nekončí, i když jsme dost unavení a tlačí nás čas. Tak co dál?

zobrazit celou galeriiAutíčkář na cestách, Autíčkářovy historky: IstanbulTrip: část 2.

Den čtvrtý – Vstáváme brzo ráno. Bulharům tu necháváme pár euro a sixpack Budweiseru, myslím, že to ocení. Jdeme k Pandě, já mám náladu pod psa, vnitřně nesouhlasím s tím, co kluci chtějí udělat, i když vím, že na jakékoli opravy, bastlení nebo cokoli jiného není čas ani chuť a zkazili bychom dovolenou ostatním. Vyklízíme Pandu, přečerpáváme benzín, přičemž nás obveseluje babička z vesnice. Umí jen rusky, ale stejně se dozvíme všechno o jejím zesnulém manželovi. A dostali jsme bomboněru a džus, na oplátku jsme jí dali všechno jídlo z Pandy, nebude kam ho dát. Mezitím jede kolem Bulhar s autem bez značek a zastavuje podívat se, co se tu děje. To vypadá nadějně a umí aspoň německy, já umím taky trochu, Michal taky, vysvětlujeme mu že „diferencial kaput" a že to auto tu necháme, nakonec mu ho prodáme – za 20 leva, tedy asi 10 euro. Máme kupní smlouvu, doma ho odhlásíme na export a není problém.

Kluci z Pandy se musí naskládat do Mondea a věci z Mondea se musí naskládat do Třícy, všude tam, kde je ještě trochu místa. Nadšený z toho nejsem, kombinace vzdálenosti od domova, některých místních cest, naložené Třícy a vůle v předních čepech mi dobře nedělá. Jinak to ale nejde a cesta zdaleka nekončí. Jedeme dál. Cestou ke klášteru Rilla si musíme postavit most přes jeden kanál v místní vesnici. Prohlížíme si klášter, údajně je to jedna z největších památek v celém Bulharsku. Nedivím se, je tady velmi příjemné ticho a zvláštní klid – i přestože je zde poměrně dost turistů. Pak ještě před řeckými hranicemi tankuju plnou, v Bulharsku je benzín o dost levnější než v Řecku. Ještě ten den přijíždíme k Egejskému moři. Mísí se ve mně různé pocity, mrzí mě a štve mě Panda a zároveň při pohledu na Třícu zaparkovanou u pláže a západ slunce trochu měknu, jsme fakt docela daleko.

Den pátý - Celý den relax a řešíme, co dál. Kluci z Pandy chtějí jet domů, pro ně je to nesplněný úkol, Panda do Istanbulu nikdy nedojede. Nechtějí pokračovat i proto, že jsou obě auta přetížená. Nakonec je přemlouváme, moje Tříca přece takhle naložená najezdila kilometrů a kilometrů po rozbité D1 na cestách do Brna a zpět, zvládne to i tady. Musí. A Mondeo to taky nějak zvládne. Večer si rezervujeme hostel v Istanbulu a druhý den se jde na to. Usíná se mi trochu hůř, druhý den nás čeká vjezd do čtrnáctimilionového Istanbulu – největšího města Evropy.

Den šestý - Ráno vyjíždíme, jedeme po řecké dálnici směr Kavala a pak směr Turecko. V jednom úseku narážíme na zvláštní zrnitý asfalt a Tříca začíná dost nehezky plavat, z čehož mám trochu strach. Na další benzínce zastavujeme a já se snažím zkontrolovat, o co jde. Nenacházím ale nic nečekaného. Přední rameno trochu plave v zadním silentbloku, asi to bude normální. Jedeme dál, následuje řecko-turecká hranice a já začínám mít pocit, že už jsme fakt hodně daleko od domova. Hraniční kontrola bez komplikací a jsme v Turecku, všude visí červené vlajky s měsícem a hvězdou. Kousek za hranicemi vidíme i první mešity, jsou tu v každé větší vesnici. Turecký asfalt je super, kilometry utíkají rychle, kupujeme něco jako dálniční známku a k Istanbulu se blížíme po dálnici.

Vjíždíme do Istanbulu, dálnice má asi 5 proudů. Postupně houstne provoz, až zastavujeme v koloně. A tou se postupně prodíráme až do centra, kde je provoz něco naprosto šíleného. Neustále se popojíždí, nesmím si nechat poodjet Mondeo, protože se mi tam okamžitě někdo vecpe a já nesmím Mondeo ztratit, protože jen oni s GPS vědí, kam vlastně jedeme. Postupně se soukáme do uzoučkých istanbulských uliček a tady zažívám pravou istanbulskou dopravu. Mezi popojíždějícími auty se motají mraky lidí, pobíhají tu Turci s ručníma vozíky. Chaos, předpisy neexistují, kdo jede, troubí, kdo troubí, jede. A do toho úmorné vedro a absence klimatizace. Atmosféra istanbulské dopravy nejde slovy vystihnout, musí se to zažít. Aby toho nebylo málo, tak špatně odbočujeme a GPS nás vede na zavřenou cestu. Potom mi při rozjezdu začíná cukat spojka, s Třícou se nedá plynuje rozjet. Taky se posunul bod, kdy spojka začne zabírat, bojím se, že spojku jednou pustím a Tříca se už nerozjede. Tečou mi nervy i pot, máme fakt dost, připadám si, jak kdybych odjel celé 24h Le Mans. Zastavujeme na prvním alespoň trochu rozumném místě, necháváme auta (i naše hlavy) vychladnout a zkoumáme mapu, kam že to vlastně jedeme. Pak jedeme dál, spojka se zdá, že spojkuje, mezitím je skoro večer. Podobným způsobem, přes zákaz vjezdu a pár dalších porušení běžných předpisů dojíždíme k hostelu v centru. Konečně, Tříca to dokázala, jsme v Istanbulu, neuvěřitelný pocit. Cesta od tabule Istanbul až k hostelu trvala asi 3 hodiny, z domova je to 2200 km.

A pokračování zase příště. Jaký je Istanbul doopravdy? Zvládne Tříca i cestu zpět? Jaké bude Černé moře? Co se nám přihodí dál? Těšte se.

 

Istanbultrip část 1.

Istanbultrip část 3.

Istanbultrip část 4.


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Redguy
16. října 2015, 08:11
0

Ta Panda musi mrzet hlavne z toho duvodu, kolik prace jste na ni pred jizdou odvedli. To by mozna stalo za to nekde bezpecne odstavit a pristi rok si udelat road trip 2 s diferakem v kufru a ukolem privezt ji domu :)

reagovat
Vojta Nekvapil
16. října 2015, 09:04
0

Myslim, ze by ji nenasli uz po tydnu. Natoz po roce.

hurkar
17. října 2015, 14:46
0

Woyta má pravdu, vo fr na parkovisku Carrefouru v Antibes vydržal jeden golf MkIII mesiac. Po mesiaci bolo pripravené na odvoz do pece plne odstrojené :D))

MiB
16. října 2015, 09:17
0

Achjo, RIP Pandě, jen mě ještě tak napadlo, že jestli se dělá vývoz stejným způsobem jako před cca 8lety, kdy jsem tyhle věci dost často zařizoval, bude potřeba nejen KS, ale taky evidenční kontrola a povinné ručení(stačí třeba na měsíc) na jméno kupujícího, kopii jeho pasu, velký a malý TP a registrační značky(SPZ). S tím na úřad, kde vystaví vývozní značky a zapíšou cizince do TP...

reagovat
Goldies
16. října 2015, 09:50
0

Vubec :-D udelala se jen kupni smlouva a na urade se zaplatilo 450,- a dostal sem prevozky na mesic :-D auto tou dobou uz bylo davno ve francii :-) v tomhle jsou nase urady hrozne benevolentni :-)

Souča
16. října 2015, 10:19
0

tak asi záleží v jakym městě jsi a na jakýho úředníka nebo úřednici narazíš, ale když narazíš na někoho přísnýho, tak budeš v háji, když máš jenom KS ne? Je to risk asi.

MiB
16. října 2015, 11:36
0

tak koukám, že to trochu zjednodušili konečně a nemusí se dělat EK ani pojistka, plnou moc si napíšeš jakou chceš(nepíšou, že musí být úředně ověřená naštěstí), u registračních značek nahlásíš ztrátu...a vývozní spz ti budou Pandu připomínat až do smrti na zdi garáže
http://www.hradeckralove.org/urad/vyvoz-vozidla

Je
JeepCH88
16. října 2015, 11:26
0

Hlavní je, že jste pokračovali. Pandy je škoda. Jinak paráda výlet, hned bych jel taky:D
Dotaz na redakci, co výlet do Maroka, nějak ty články utichly a já se pořád nemůžu dočkat pokráčování:)

reagovat
Sv
Svechotak
16. října 2015, 14:38
0

Přesně. Taky jsem se na to těšil.

David Marek
16. října 2015, 15:33
0

ehm, moje chyba... ale už mam rozepsanou další část! :))

David Marek
16. října 2015, 15:45
0

vás napínám, abyste si mysleli, že jsme nepřežili :))

Je
JeepCH88
16. října 2015, 16:54
0

Už jsem podezříval nějaké pouštní nomády.....
To je dobře, jen tak dál, budu se těšit, pro tyhle Land Rovery mam prostě slabost, navic v podobném stavu jako moje echt vozidlo takže inspirace:D

reagovat
ma
marek
17. října 2015, 01:08
0

to sou vohnouti :) :)

reagovat
reagovat
Vojtěch Kubiš
17. října 2015, 15:59
0

my jsme vyjížděli na konci srpna a vraceli jsme se v půlce září, takže jsme se asi nemohli potkat :) Jinak taky dobrá trasa, do Albanie bych se taky chtěl někdy podívat. A jakým autem jste to jeli?

Ma
Machy_CZ
18. října 2015, 10:44
0

Albánie byla super, ta jejich nová dálnice vede nádhernou krajinou.... kdy bude treti dil clanku?

Jeli jsme s pravostranným Mitsubishi Delica,
http://moje.auto.cz/Machy-CZ/delica.html

Jelo nás šest + věci (hmotnost přes 3t), a perfektní, nebýt toho rádoby repasovaného turba, co tam bylo od předchozího majitele, nebylo by Micině co vytknout


Vojtěch Kubiš
18. října 2015, 11:30
0

vau, tak tím se jinak cestuje. Taky dobré, nemusíte se pak bát nějaké offroadové zkušenosti. Ale trochu se i divím že se vás tam vešlo všech šest i s věcma. Hadám že si každý bral svoji krosnu, k tomu karimatku a spacák, nějaký ten stan.. ono se to nasbírá. Já bych třeba do Třícy už dalšího člověka s věcma fakt nechtěl :) dva jsou tak akorát :)

Třetí díl bude zase v pátek :)

František Čáslavský
18. října 2015, 15:20
0

Machy: Není možný, že jsem tě s Delicou zahlídl v posledních dnech v Brně?

Ma
Machy_CZ
19. října 2015, 22:12
0

Greeny... s místem problém nebyl, těch šest je v pohodě a to mm "krátkou" verzi, ještě je o cca 60cm delší a osmi místná :D

Fernie... No, možné to je, občas s ní jedu do práce do Brna... jinak v ČR jsou dvě Delicy z Japonska + cca 10 evropských Space Gearů, takže je dost velká pravděpodobnost, že sem to byl já :D

František Čáslavský
19. října 2015, 22:26
0

Barva by seděla, takže jsi to asi musel být ty. Pěkné!

hurkar
17. října 2015, 14:54
0

teším sa na ďalšiu časť :) N°1

reagovat
bobo23
17. října 2015, 16:17
0

Pandy je mi líto. Takových povozů člověk na silnici opravdu moc nepotká. :-) Už se nemůžu dočkat pokračování.

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Mustang 3,7 V6 Kabrio 2014
Ford Mustang 3,7 V6 Kabrio

2014 rok výroby
309 koní výkon
3 731 ccm objem

BMW Řada 1 116i 2005
BMW Řada 1 116i

2005 rok výroby
85 koní výkon
1 568 ccm objem

Oldsmobile Cutlass 1972 V8 5,7 1972
Oldsmobile Cutlass 1972 V8 5,7

1972 rok výroby
200 koní výkon
5 700 ccm objem

Chevrolet Caprice 2-door coupe 1969
Chevrolet Caprice 2-door coupe

1969 rok výroby
300 koní výkon
5 700 ccm objem

BMW Řada 3 E30 325i 1986
BMW Řada 3 E30 325i

1986 rok výroby
170 koní výkon
2 494 ccm objem