Hyundai Staria Hybrid: Nová motorizace řeší většinu chybiček, jedna přesto zůstává

Hyundai Staria je na trhu už od roku 2021, kdy nahradil legendární model H-1, který sice sloužil spolehlivě, ale v designu a komfortu už trochu zestárl. Staria však svým futuristickým vzhledem před čtyřmi roky skutečně šokovala a dodnes její odvážný, skoro až vesmírný styl budí zaslouženou pozornost. Koncepčně je to prostorný van, který míří ve své osobní variantě hlavně na velké rodiny a firmy zabývající se přepravou většího množství osob. Na palubě najdete moderní technologie a vychytávky, co dřív patřily spíš do osobáků.

Když jsem ale Starii testoval na začátku roku 2023, byl jsem z ní trochu rozčarovaný. Naživo působila o dost méně futuristicky než na fotkách a ergonomie interiéru nebyla vždy úplně šťastně vymyšlená. Měl jsem navíc půjčenou devítimístnou verzi, kde komfort ustoupil snaze převézt maximum osob. V kombinaci s hlučným a dynamicky ne úplně přesvědčivým dieselem jsem naznal, že vůz je spíše než luxusní MPV taková poctivá asijská dodávka v moderním kabátě. 

Tentokrát jsem ale dostal variantu, která je vyzdobena snad každým dostupným příplatkem. Luxusní sedmimístná konfigurace s “kapitánkami” v prostřední řadě, velkým odkladacím stolečkem vpředu a spoustou výbavy, která by měla jízdu maximálně zpříjemnit. A hlavně s novým hybridním motorem, který se pro rodinné využití hodí o dost víc, než starší nafťák. 

Hybridní pohon Starie působí přesně tak, jak byste od moderního rodinného „autobusu“ čekali – kultivovaně, tichounce a klidně. Benzinový čtyřválec spolupracuje s elektromotorem hladce, přechody mezi režimy spalování a elektřiny jsou sotva postřehnutelné. Při klidné jízdě ve městě se Staria velice často pohybuje čistě na elektřinu, což z ní dělá nečekaně příjemného společníka do ranní špičky – bez vibrací, s okamžitým nástupem výkonu a v městském provozu s výrazně nižší spotřebou než u naftové verze. 

Na dálnici už hybrid trochu ztrácí dech – přece jen dvě a půl tuny hmotnosti a čelní plocha velikosti menší garáže nejsou zrovna ideální pro úspornou jízdu ve 150 km/h. Benzinový motor se v zátěži dostává víc ke slovu a spotřeba rychle stoupá nad osm litrů. Na druhou stranu, naftová dva-dvojka na dálnici “žrala” kolem deseti, takže je to pořád posun správným směrem.

Kromě vyšší spotřeby a poněkud línějšího projevu mi na naftové Starii před dvěma lety vadil i hluk a nedostatečně výkonné topení, které v kombinaci s velkou prosklenou plochou sotva stíhalo kabinu vytápět na nastavenou hodnotu. Stran akustického komfortu pozoruji taktéž zcela zásadní zlepšení. Na palubě hybridní Starie je opravdu ticho a klid, zdálo se mi dokonce, že je tu při dálničních cestách i mnohem méně aerodynamického svištění. Skoro bych si myslel, že verze Luxury má oproti chudším výbavám nějaké ty tlumící hmoty navíc. Problém s topením jsem, vzhledem k tomu, že nafťák jsem testoval v teplotách kolem bodu mrazu a hybrid ve “dvacítkách”, nemohl exaktně ověřit, avšak dobrou zprávou je, že klimatizace zvládá tento velký “skleník” uchadil i na přímém slunci bez jakýchkoli problémů i na druhý nejtišší režim větráku.

Interiér Hyundai Starie ve verzi Luxury působí opravdu luxusně, dokonce jsem si při otevření bočních elektrických “šoupaček” na malinkou chvilku vzpomněl na nedávno testovaný Lexus LM – a to bez přehánění. Hned po otevření dveří vás uvítá vzdušný prostor s panoramatickým výhledem díky obřím oknům a skleněné střeše, která propouští spoustu světla. Nechybí ambientní osvětlení, decentní dekory a alcantarová střecha a sloupky, které se snaží navodit dojem vyšší třídy – a vcelku to funguje.

Hlavní hvězdou jsou právě sedadla ve druhé řadě. V provedení Luxury dostanete opravdu komfortní křesla - elektricky nastavitelná, s výklopnými opěrkami nohou, vyhříváním i ventilací. Cestující vzadu mají k dispozici i vlastní ovládání klimatizace a solidní porci místa. Se svými téměř 190 centimetry jsem si tu mohl dát sedačku do “ležící” polohy s nataženýma nohama na podnožce a i tak jsem se vešel za řidiče a dokonce zbylo i místo pro cestující ve třetí řadě. 

A vy už určitě tušíte, že tento prostorový hodokvas si musel někde vybrat svou daň. Logicky se tak stalo v zavazadlovém prostoru, který je v této konfiguraci opravdu symbolický – zadní opěrky se tu téměř dotýkají elektricky ovládaného víka kufru. 

Ale dobrá, nepotřebujete přeci každý den vozit dospělé lidi ležící ve druhé řadě, takže si lavici prostě posunete dopředu a výsledkem bude obrovský zavazadelník. Chyba lávky, bohužel. Zatímco naftová Staria v devítimístné konfiguraci neuměla zadní sedadla posunout dostatečně dozadu, luxusní verze to pro změnu neumí dopředu. Rozsah posunu je méně než půl metru, na foto níže jsou sedačky nejvíce vpředu. Bohužel se sem nevejde ani kočárek, o nějakém stěhování praček a podobně ani nemluvě. Ano, lavici jde demontovat, vyžaduje to ale vycvaknutí osmi záslepek, povolení osmi šroubů golou s prodloužením, vycvaknutí dvou poměrně těžko přístupných konetorů a hlavně vyndání velice těžké lavice. Navíc vám i tak zůstanou z podlahy vyčnívat konzole na přichycení. 

Staria paradoxně nabízí hned dvě možnosti částečného složení zadní lavice, jednak můžete sklopit opěrák, jednak sedák (jako v kině), obojí je ale poněkud kompromisní a vhodné spíše na převoz menších věcí, než na velké náklady. Ačkoli chápu, že je Staria v této verzi určená primárně jako luxusní MPV a ne náklaďák, obávám se, že tento zavazadelník je pro rodinné využití přeci jen až příliš malý. Minimálně kvůli tomu kočárku. Ve verzi Tour s devíti místy je přitom lavice posunutá o pořádný kus dopředu, takže technicky to možné je. V sedmimístné konfiguraci si ale zkrátka musíte vystačit bez kufru.

A to je fakt obrovská škoda, protože jinak je hybridní Staria na rodinné cestování skvělá. Líbí se mi třeba i praktická kamera na kontrolování cestujících na zadních sedačkách, samostatná zadní klimatizační zóna, interkom zesilující hlasy posádky při rozhovorech, nebo záclonky v zadních oknech. Nechybí tu ani dostatek držáků na nápoje, úložných schránek, nebo třeba velice snadno přístupné isofixy a dostatečně dlouhé bezpečnostní pásy na velké dětské sedačky. 

A v porovnání s konkurencí je navíc Staria překvapivě levná. Sedmimístný hybrid v plné výbavě (jediná dostupná) pořídíte za cenu pod jeden a půl milionu, připlácí se už jen za barvu a prosklenou střechu (40 tisíc). Ceny skladových vozů navíc naznačují, že prodejci mají určitý prostor pro další slevy. Staria je zkrátka jen malý kousek od toho stát se vysněným ideálem pro všechny, kteří se s rodinou chtějí vozit v luxusu, ale nehce se jim utrácet více než dva miliony za Véčko nebo Multivan. A tak doufám a věřím, že se s nějakým faceliftem povede onu nešťastnou zadní lavici nějak rozhýbat ve větším rozsahu. 

Verdikt

Hybridní pohon Starii jednoznačně prospěl. Má nižší spotřebu, je živější, kultivovanější a tišší. Už nepůsobí jako dodávka, ale jako plnohodnotné rodinné MPV. Interiér verze luxury nabízí prvky z vozů o několik tříd dražších a zpracováním i designem si nezadá s premiovými značkami. Slonem v místnosti je však variabilita interiéru. Ta bohužel stále nedosahuje všestrannosti konkurentů a nejvíce tím trpí zavazadlový prostor. Paradoxně tak tato velká dodávka neodveze v kufru ani kočárek. A to je zkrátka chyba, kterou u potenciálně rodinného auta mávnutím ruky přejít nelze. 

Technické údaje

Motor přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 598 cm³ + elektromotor 
Celkový výkon:160 kW 
Točivý moment: 265 Nm 
Převodovka: automatická 6 stupňů
Maximální rychlost: 167 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,2 s
Pohotovostní hmotnost: 2 275 kg
Kombinovaná spotřeba (WLTP): 7,6 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (v testu): 8,2 l/100 km
Cena testované verze: 1 469 990 Kč