Honda Jazz e:HEV: Na papíře složitý, ve skutečnosti přirozený

Segment mini MPV se z nabídky automobilek pomalu vytrácí a ve většině případů mám takový pocit, že to vlastně moc nevadí. Třeba takové Hyundai ix20, po něm opravdu smutnit nebudu. Ani starší počiny, jako byl třeba PT-Cruiser mě nijak zvlášť nechytly za srdce. Spíš naopak. Ale pak tu byla jedna světlá výjimka, totiž Honda Jazz. V předchozí generaci jsme mu v redakci říkali “hot hatch zakletý do MPV”. Měl skvělou točivou jednapětku, přesné řazení s krátkými drahami a kliknutím v koncové pozici a naprosto famózní podvozek. Jistý, komunikativní a vyladěný na okresky tak dobře, že mu mohl leckterý rádobysporťák závidět. Navíc uměl spoustu kouzel s vnitřním prostorem, takže na celkem minimálním půdorysu suploval šikovnou minidodávku, nebo celkem pohodlný přepravník pro čtyři.

Zkrátka – laťka pro zbrusu novou čtvrtou generaci je nastavená dost vysoko a očekávání nejsou malá. Jenže na první dobrou se dozvídám, že s milou cvakací řadící pákou je ámen, novinka je k dispozici výhradně s automatem. V nabídce je jen jedna varianta pohonu a tou je hybridní kombo osvědčeného 1,5 i-VTECu a elektromotorů společně s bezstupňovou převodovkou. Celé se to jmenuje e:HEV a na papíře to vypadá docela slibně a navíc úsporně.

Jenže – na pohonné ústrojí dojde až za chvíli, nejprve musíme vyřídit toho slona v místnosti. Ano, nový Jazz má velmi osobitý výraz. A když píšu výraz, myslím tím skutečně ksicht s naprosto specifickým vzezřením sice dobrosrdečného, ale nepříliš moudrého tvora. Odněkud jsem tenhle obličej znal, dlouho mě to vrtalo hlavou a pak, jako blesk z čistého nebe, mi to došlo. Tohle autíčko vypadá úplně jako lenochod z disneyovky Zootropolis. Zda někoho tento vykulený výraz chytne za srdce netuším, ale rozhodně je originální a to se v dnešní uniformní době cení. Jinak je Jazz v rámci kategorie celkem zdařilý, jak jsem už naznačoval v úvodu, u malých MPV to často dopadá mnohem, mnohem hůř.

Zde bych rád podotknul, že lenost zosobněná tvorem zmíněným výše, tedy lenost… Lenost je motorem pokroku! Kdybychom nebyli líní bydlet v jeskyni a lovit mamuty, neměli bychom Internet. Navíc jsem přesvědčený o tom, že automobil je natolik loztomyloučký, že mu budou dětičky rvát do chladiče nanuky. – pozn. Jeniik

Tak. Tím jsme si odbyli ten ksicht a můžeme se vrátit zpátky k vážným věcem. Stejně jako zvenčí, ani zevnitř nezůstal kámen na kameni. Dříve trochu laciný a velmi plastový interiér je ten tam, teď hraje prim minimalistický futurismus. Dvouramenný volant, který se mi moc líbil v Hondě E  je tu vyvedený ve stylové černobílé kombinaci a hezky ladí se zbytkem interiéru. Tlačítka na něm mají specifickou povrchovou úpravu a připomínají porcelán. Je to sice jen drobnost, ale vypadá to hodnotně a právě takovéhle minidetaily dost povznášejí úroveň interiéru. 

A když už mluvíme o těch radostech – Honda sem implementovala i svojí novou verzi infotainmentu. A ačkoli jsem starší software stojící na velmi špatně zabezpečeném Androidu měl rád, protože se v něm daly dělat různé nepřístojnosti (nahrát si do něj vlastní aplikace z google play, ale taky například zaměnit obraz z couvací kamery za videosoubor), pro běžného uživatele to byl dost očistec. Systém byl pomalý, neintuitivní a vzhledově nehezký. To je ale zapomenuto, novinka opět známá už z “éčka” je výborně vyladěná, intuitivní, minimalisticky vkusná a je to prostě ohromný skok dopředu. Výborná práce.

Vcelku povedený je i displej přístrojové desky – je přehledný, graficky hezký, kdybych chtěl hodně rýpat, asi bych si postěžoval na relativně skromné možnosti individualizace, ale z hlediska uživatele je to dost možná spíš dobře. Alespoň to nedělá nic nečekaného a nedá se tam nic zkazit.

Palubní deska je v polovině rozdělena koženkovým pásem, ve kterém kromě dvojice displejů taky malinký kastlík před spolujezdcem, který doplňuje větší glovebox níže. Z obou stran pás ukončují prakticky umístěné držáky na nápoje. Úložné prostory pak nalezne posádka i ve dveřích, ve středovém tunelu, Místa je tu dost na všechen myslitelný autonepořádek. Nedostatkem prostoru nestrádá ani posádka – to se od minulého Jazzu nezměnilo. Vpředu si není problém najít ideální řidičskou pozici, i když se, pravda, sedí trochu výš. A vzadu to je taky docela fajn. Za sebe si se svými 189 cm sednu úplně v pohodě. Jen prostřední místo je opravdu spíše nouzové. Narozdíl od krajních je totiž dost vyvýšené (cca o 10 cm) a tak už tu nezbývá moc místa na hlavu. A středové čalounění je navíc dost tvrdé.

Zadní sedačky ale umí ještě jeden osvědčený párty trik. Honda tomu říká Magic seats a v zásadě jde o systém známý třeba z kinosálu. Sedák se může sklopit nahoru, čímž se uvolní podlaha a za předními sedačkami vznikne prostor, který schvátí v klidu třeba i jízdní kolo. Kromě toho lze samozřejmě i klasicky sklopit opěradla a prodloužit si kufr. Tam jen trochu zamrzí schod v polovině zavazadelníku, pod kterým jsou umístěny baterie. Jo a víte, jak má Ford Puma (ten nový) kyblík s víčkem pod dvojitou podlahou v kufru? Tak Jazz ho tam má taky, i když trochu menší.

Tak a teď už se konečně pojďme zaměřit na ten pohon. Máme tu jednu klasickou spalovací čtyřválcovou jednapětku, která ale v rámci úspor pracuje v Atkinsonově cyklu a má výkon 72kW. Ta většinu času pohání elektrický generátor o výkonu 70kW, který ale zcela nečekaně pohání další elektromotor, tentokrát osmdesátikilowattový. Přebytečnou energii, případně šťávu z rekuperace, pak ukládá do malé baterie s kapacitou skromných 0,78 kWh, která slouží k pokrytí výkonových špiček. Aby těch složitostí nebylo málo, tak v případě razantního zrychlení se pak ještě může spalovací motor připojit přímo k hnací hřídeli a pomoci elektromotoru zrychlovat, případně držet dálniční tempo.  

Zní to dost složitě, ale za volantem Jazzu to prostě funguje tak, že zařadíte “D”, šlápnete na plyn a auto jede. Agilitou je to podobné elektromobilům, v městských rychlostech je Jazz svižnější, než většina okolního provozu. Na dálnici se pak přidává tlumený baryton čtyřválce. Automobil jede, funguje, a i při hodně těžké noze si nevezme přes šest litrů. To není vůbec špatné. Jen tomu holt padla za oběť hravost předchozího Jazzu. Už žádné přesné řazení, žádné posílání V-TECu do otáček. Tenhle nový je sice reálně rychlejší, ale je to trochu nuda. Pořád se ale bavíme o malém MPV, takže bych to neviděl jako chybu, ale spíš jako nápravu anomálie z předchozí generace. 

Podvozkově nemám co vytknout, vůz je pohodlný, tlumí nerovnosti okresek s grácií a v pohodě se cítí i ve městě. Sice je méně “ukecaný” a přesný, než býval, ale nemyslím si, že by to vadilo. Přemotivované řidiče kroti v rozletu ze zatáčky opatrné ESP, které tlumí elektromotor tak neznatelně, že si toho pravděpodobně ani nevšimnou. Sice můžete tradicionalisticky namítat, že s takovým přístupem se z lidí nestanou lepší závodní řidiči, ale znovu – bavíme se o MPV.

Verdikt

Nový Jazz je fakt povedené auto. Na papíře složitý pohon funguje spolehlivě, nezáludně a úsporně, přepracovaný interiér a moderní technologie si zaslouží velkou pochvalu, v kategorii využití vnitřního prostoru Honda tradičně exceluje a trochu nevšední vzhled nakonec taky potěší. Majitele předchozí generace možná trochu zklame absence staromilského přístupu a ztráta unikátního “mechanického feelingu”, který Jazz míval, ale to je zkrátka daň za pokrok. A pak je tu samozřejmě cenovka, která je sice vzhledem k tomu, co za ní dostanete, celkem oprávněná, ale na poměry kategorie přeci jen dost vysoká. 

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1498 ccm, dvojice elektromotorů
Výkon: 80 kW (107 koní)
Točivý moment: 253 Nm 
Převodovka: bezstupňová automatická
Maximální rychlost: 175 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,4 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 3,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 5,0 l/100 km
Zakladní cena: 499 900,- Kč
Cena testovaného vozu: 555.800,- Kč