Honda CBR650R: Chladnokrevně efektivní

V předchozích článcích jsem se rozepisoval o tom, kterak jsou pro mě naháče vlastně takovou definicí motorky. Spousta lidí si ale určitě představí něco s kapotou, hlavně pokud se začne mluvit o okruzích nebo závodech. Označení CBR se v těchto o-kruzích pohybuje už přes 30 let. Zkratka CBR znamená "city bike racing", ale poslední dobou (cca 20 ze 30 let) je pro Hondu aktuální hlavně ten racing, a tak dle hesla vic "R" je víc racing, pak může slabším povahám jejich názvosloví způsobovat návaly úzkosti či zvážení návštěvy logopeda. Příkladem budiž vrchol, celým svým názvem "CBR1000RR-R Fireblade", který vstoupí do historie, coby motocykl s nejvíce R v názvu, aspoň doufám. Zatím to naštěstí máme jednodušší a vystačíme si pouze s CBR650R.

Svět se změnil o šestistovky opadl zájem po velké krizi v roce 2008. Nicméně s tím se výrobci nespokojili a snaží se nám neustále vnutit něco nového, co vůbec nepotřebujeme. Nám, bezbranným a snadno ovlivnitelným spotřebitelům a neváhají se uchýlit k té nejodpornější taktice jakou je podvádění v podobě zvětšování objemu svých strojů. (taky se pak snáz plní emise, o downsizingu si povíme někdy jindy) Ti kdož to dělali už dřív se teď vydali naprosto mimo měřítka a dokonce i konzervativci už se nechali strhnout a nalili si aspoň panáka navíc. Ano, na Moravě může i 50ccm být pořád ještě panák! Tak se na to mrkneme.

Agresivní, sytě rudá kapota se skromným plexi, akorát na zalehnutí a několik dalších detailů, naznačují už z dálky, že tady půjde striktně o (okruhový) byznys. Nenápadné nozdry pod světly jsou funkční coby náporové sání a krmí motor čerstvým vzduchem. Určitě by se tady daly vypíchnout takový ty promo hlášky, že i na místě to vypadá jako by to letělo stopade apod. Mě se to asi i líbí. Jediné, co se kazí dojem, jsou samozřejmě homologační prvky, které umožnují pohyb po silnici. To už ale ani nepřekvapí, mezi motorkami je to poměrně standard. Uchytit registrační značku tak aby vyhovovala předpisům a zároveň to nebyla pěst na oko se mnohdy zdá snad i nemožné. Zblízka jsem to nezkoumal, ale snad to drží třeba jen dva šrouby a dá se ho toho snadno zbavit, kéž by byl ten držák pouze nacvakávací. No nic, je čas vyrazit k domovu.

Na začátku mě opět čeká přesun Praha-Brno. Během prvních pár kilometrů mi motorka nějak nesedí, poněkud bojuju s nalezením té správné, pohodlné pozice za řídítky. Naštěstí během uplynulé cesty a vlastně po dobu celého testu zjišťuji, kde byl problém. Tenhle stroj totiž nic jako pohodlí nebo aspoň „pohodlí“ nezná. Řidíka jsou tak nízko, že pokud na ně chcete dosáhnout, jste v podstatě pořád napůl zalehnutí, takže už po pár kilometrech z toho bolí záda. Dokonce i mě, přitom jsem pořád mladý, krásný, silný, plný ideálů … no jakoby spíš ne, ale žádné problémy se zády nemám. Přesto si to tady “užívám” na maximum. Šourání se městem nebo cesta po dálnici je fakt opruz a bolezad. No aspoň nemůžu brečet, že bych nedosáhl na zem, jenže to je jako náplast na zlomeninu.

Motor je po novu trochu objemnější, jak už jsme si řekli na začátku, ale po staru má pořád čtyři válce v řadě. A to já moc rád nemám. Teda, ne že by s ním bylo něco špatně, spíš mám na mysli čtyřválce obecně. Ony si prostě v klidu vrčí a při normální jízdě nedělají žádné drama. Ty nejlepší výkony podávají až když začnou zpívat vysoko v otáčkách, což platí i zde. Teda ne, že by to v nižších otáčkách nejelo, ono to právě jede, a to je vlastně ten problém. Než se dostanu k tomu, co si chci poslechnout, tak už prostě strašně uháním a běžná okreska mi  rychle přestane stačit. Dvojka v omezovači znamená 140km/h, takže čistě technicky už na dvojku můžu porušit všechny rychlostní limity v ČR, včetně dálničního. (Trojka je pak 180 a čtyřka 200, ověřeno za vás na německé dálnici, v Mexiku) Omezovač zde zasahuje až ve 12500ot a zní parádně. V Hondě si údajně dali záležet, aby jim krom splnění Eura 5 a hlukových limitů zůstal i zvuk, a to se povedlo na výbornou. Pan Machač při focení sice tvrdil, že nic neslyší, ale bodejť ne, však jsem jel krokem, aby to stihl namačkat. Pouštím mu ten soundtrack při vjezdu do tunelu, aby věděl, co jsem měl na mysli. Pak už jenom souhlasně přikyvoval. Od poslechu omezovače vás odrazuje pouze úzkostlivě blikající shift light.

Převodovka je šestistupňová, včetně antihop spojky, abyste se na okruhu nemuseli moc rozptylovat podřazováním. Dokonce tu najdete kontrolu trakce, která umí omezit výkon který svým namakaným pravým zápěstím posíláte na zadní kolo. Spíná při prokluzu, takže asistuje jen na kluzkém povrchu, což mi implikuje, že nefunguje jako anti-wheelie, ale to jsem na vlastní kůži netestoval. Nicméně reakce motoru na povely plynem jsou lineární a předvídatelné. Stačí být alespoň napůl cvičená opice a myslím, že tuhle fíčuru využijete jednou, maximálně dvakrát za pět let. Jo a taky to jde vypnout, kdyby vás to náhodou obtěžovalo.

Podvozek je jedním slovem perfektní, vůbec za motorem nezaostává. Díry jsou díry, s tím se nic nenadělá, ale ty drobný nerovnosti, změny povrchu, švy, asfaltový hady, apod. hladí vzhůronohová (USD) vidlice Showa  až do úplného vyhlazení. Takovým tím správným způsobem, vím co se děje pod koly, ale nejsem z toho nervózní. Okruhofily možná zamrzí strohá možnost nastavení, pouze předpětí zadního tlumiče. Vyladěné je to, ale příjemně, to se musí nechat. Taky raději krouží táhlejší oblouky a působí při tom klidně a vyrovnaně. Já jsem z těch naháčů zvyklý spíš na obratnější, možná až neposedný chování, tohle je trochu nezvyk. Prostě na Masarykáč bych s tím jel, tam by to bylo jako ryba ve vodě! Dvojici radiálních třmenů taktéž nemám co vytknout. Cit, nástup i efekt. Veni, vidi, vici. Při jejich hlubším testování jsem odhalil veselou funkci, při ostřejším brždění se mi podařilo rozblikat všechny blinkry, podobně jako to mívají auta poslední dobou. Na papíře nebo na ulici to může vypadat jako dobrý nápad, ale na trackdayi by to mohlo působit trochu chaos. 

Co mě trápilo? No nejvíc asi ty záda, ale na to už jsem si pobrečel. Jo ještě stupačky, resp. ten štít na opření kotníku, byl moc vpředu.Takže se špičkou nohy na stupačce jsem se patou opíral až o kyvku. To jakoby ničemu nevadí, ale když to pak v zatáčce propružilo, tak mi to pohlo s nohou a to mě rozhodilo pokaždé, když se mi to stalo. Snadno řešitelné jiným přepákováním nebo jen větším „štítem“. Jo a už jsem říkal, jak mě z toho bolely záda?

Verdikt

Motorka je po všech jízdních stránkách skvělá s jedním velkým ALE. Spztka, světla a blinkry, to je tam akorát proto, abyste na svůj oblíbenej okruh mohli dojet po ose a nepotřebovali vozík, ALE musí být blízko. Mám pocit, že je to přesně ten případ, kdy pro vymáčknutí těch posledních 5% schopností na okruhu bylo obětováno 80% každodenní použitelnosti. To je naprosto ok a je fajn, že někdo z výrobců zajde takhle daleko. Byly doby, kdy by to pro mě, právě díky tomu, byl svatý grál. Vlastně mě trápí jen ten posez a záda, já nevím, možná s přizvednutými řidítky by to šlo? Můj názor už však znáte. Já bych si nekomplikoval život a sáhl prostě po naháči. Občas mám prostě chuť se projet po ulici, okresce, někdy i do práce a mám pocit, že tohle by mě jinde než na okruhu nebavilo. Znamená to, že stárnu?

Jeník měl ve stejnou dobu na test dodávku, viz. poslední foto, to by byla skvělá kombinace.

Technické údaje

Motor: řadový čtyřválec 649 ccm 
Výkon: 70 kW (95 k) při 12 000 ot./min
Točivý moment: 63,0 Nm při 9 500 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální s antihoppingovou spojkou
Maximální rychlost (v testu): 240 km/h
Provozní hmotnost: 206 kg 
Pneu P/Z: 120/70 ZR17 Dunlop sportmax
                 180/55 ZR17 Dunlop sportmax 
Průměrná spotřeba v testu: 5,3 l/100 km kombinovaná
Základní cena: 229 900,- Kč