načítám data...

GMC Scenicruiser: Nejslavnější z chrtů

Dnes se za ikonickým autobusem vypravíme za velkou louži - na nekonečně dlouhé a rovné americké mezistátní silnice.

zobrazit celou galeriiHistorie: GMC Scenicruiser: Nejslavnější z chrtů

Autobusy na Autíčkáři? Ale ano – vždyť po silnicích nejezdí jen mrštné roadstery a nadupadné muscle cary, ale i tihle dělníci silnic. Takový autobus ale nemusí být zdaleka jen nudný kvádr s řadou stejných oken. V historii najdeme nemálo různých zajímavých představitelů téhle autíčkáři možná trochu opovrhované kategorie. Myslím, že stojí za to si pár nejzajímavějších připomenout…

Naše dnešní povídání začíná trochu netradičně – totiž krachem. V roce 1915 se švédký imigrant Carl Eric Wickman rozhodli, že v malém devítitisícovém městečku Hibbing v Minnesotě začně prodávat automobily značky Hupmobile. Nápad to byl jistě zajímavý, nicméně v malém hornickém městečku se mu prodej drahých luxusních vozů moc nedařil. Po dvou letech tak svůj autosalon zavírá a s posledním Hupmobilem ve snaze vydělat alespoň nějaké peníze sváží místní dělníky za patnáct centů do nedalekého dolu. Tím dokonale trefil “díru na trhu” a nejen, že si tím vydělal na živobytí, ale zanedlouho mohl najmout i další řidiče a koupit nové vozy. 


Carl Eric Wickmann a jeho Hupmobile – na ilustraci již opatřený cedulí s “jízdním řádem” a cenou za jízdenku.

Uplynulo několik let a z Wickmannovy skromné společnosti se stává jeden z největších amerických silničních dopravců jménem Northland Transportation. Vzkvétající autobusová společnost neušla pozornosti Ralpha Budda, ředitele železnice Great Northern Railroad, který si ve společnosti obratem koupil podíl. V provázanosti autobusových a vlakových linek totiž viděl obrovský obchodní potenciál. S Buddem přichází do Northland transportation jednotný řád a koncepce a v neposlední řadě i nový název, pod kterým pravděpodobně zná tuto společnost i většina z vás čtenářů – Greyhound.

Tou dobou se objevuje i první snaha o sjednocení vozového parku. Většina tehdejších autobusů jsou přestavěné nákladní vozy s ručně stavěnou karoserií, které zpravidla neposkytují cestujícím mnoho komfortu a navíc jsou velmi pomalé. Společnost tak v roce 1937 objednává u automobilky Yellow Coach (součást koncernu GM) postupně 1256 kusů na míru postaveného, sedmatřicetimístného autobusu nazvaného “Super coach”. Ten nabízí dosud nevídaný luxus i konstrukci. Jako první využívá zvýšenou stavbu karoserie se zavazadlovým prostorem pod podlahou, v některých verzích mívá dokonce namontovanou klimatizaci. Jako první autobus se může pochlubit celokovovou karoserií a motorem umístěným v zádi. Ten dokázal autobus rozpohybovat až na rychlost 60 mil za hodinu (100 km/h). 


Super Coach na dobové fotografii a jako model.

Ze stříbrného autobusu s kresbou chrta na bocích karoserie se prakticky přes noc stává fenomén. S luxusními vozy se mezi cestujícími objevují i bohatší klienti a s koncem druhé světové války se z Greyhoundu stává ten největší poskytovatel autobusové dopravy ve Spojených státech. Autobusům Super Coach brzy sekundují vysokokapacitní patrové GMC PD 4104 Highway Travellery, nebo svižné aerodynamické GMC PD 3751 Silversidy.

A nezůstává jen u autobusů. Neméně důležitým pilířem doravního impéria Greyhoundu se stává síť autobusových nádraží, stanic a rozsáhlá servisní depa. Všechny stavby nesou společný futuristický styl a nabízejí kromě čekáren se v nich nacházejí i restaurace, nebo obchody. Cestování autobusem tou dobou už není zdaleka jen doménou sociálně slabších vrstev, na cesty po státech se v Greyhoundech vydávají i stovky obchodníků a bohatých paniček. Autobusem se také často jezdí na výlet a za rekreací, na palubách se začínají objevovat hostesky a u patrových vozů se dokonce setkáme s jakýmsi dělením na první a druhou třídu. První je, přirozeně, v horním patře vpředu.


GMC PD 4104 Highway Traveller a typická autobusová stanice Greyhound v Kansas City

V roce 1951 přichází do GMC další objednávka. Tentokrát nemá jít jen o autobus, který převeze co nejvíce lidí na co nejdelší vzdálenost za co nejkratší čas, ale o luxusní vozidlo, které přepíše definici cestování autobusem. Vzhled dostal na starost legendární designér Raymond Loewy. Ten měl tou dobou na kontě už pěkných pár skvostů, namátkou jmenujme třeba aerodynamické lokomotivy Pensylvania Railroad, vůz Lincoln Continental z roku 1946, nebo třeba ikonický design krabičky cigaret Lucky Strike. Svého úkolu se zhostil se ctí, během krátké doby odprezentoval automobilce svůj návrh, který měl všechny předpoklady na to, stát se legendou a o tři roky později tak z linky GMC sjíždí první z produkčních Scenicruiserů. Američané tenhle nádherný autobus milovali ode dne jeho uvedení na trh a luxusním vozem se s oblibou vydávaly na výlet celé rodiny. 

Na palubě jim kromě klimatizace, občerstvení a kvalitního audiosystému byla k dispozici, vůbec poprvé v historii, i toaleta s koupelnou. V nižší části za řidičem, kam byly jízdenky o něco levnější, bylo umístěno deset sedadel, ve vyvýšené části se usadilo dalších třiatřicet cestujících. Pohodlnou jízdu zajišťovalo vzduchové odpružení a důkladně zvukově izolovaná kabina. Vůz myslel i na řidiče, který dostal vlastní klimatizační zónu a dokonce mohl při řízení využívat tempomat.


Pohled z vrchní části přes zkosené přední okno a detail předělu mezi “patry” autobusu s dveřmi záchodu.

Bohužel ale nebylo vše tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Scenicruiser měl i své problémy a nebyly rozhodně zanedbatelné. Za největší chybu je všeobecně považován původní zastavěný motor. Nebo spíše motory. GMC v době uvedení vozu na trh nenabízelo adekvátní dieselový osmiválec, nicméně do své vlajkové lodi nechtělo z pochpitelných důvodů zastavět cizí motor. Řešením se tak nakonec stalo spřažení dvou samostatných řadových čtyřválcových jednotek GM 4-71 o objemu 4,7 litru. Výkon putoval přes třístupňovou půlenou převodovku na zadní kola. Představu o tom, jak to celé dohromady fungovalo nám zprostředkuje výpověď šéfmechanika společnosti Greyhound, jak ji zaznamenal Duncan Bryant Rushing ve své knize “The Scenicruiser and Previous Exclusive Coaches”.

Údržba Scenicruiserů byla noční můra. Zčásti za to mohla komplikovanost nově využitých systémů pohonu, zčásti proto, že některé nové komponenty neprošly řádným testováním a tak byly plné chyb, zčásti proto, že na nový model nebyli řádně zaškoleni mechanici, zčásti proto, že na se na Scenicruiser nedaly pořádně sehnat náhradní díly, ale hlavně proto, že dříve, nebo později se ty výše jmenované důvody sešly najednou. Když se k tomu přidalo nešetrné zacházení řidičů a některých otrávených mechaniků, byl to opravdu veliký problém.

V GMC si byli problémů s motory a převodovkami dobře vědomi a proto v roce 1961 začali do Scenicruiseru montovat nově vyvinutý vidlicový osmiválec o objemu 9.3 litru spřažený s jednodušší čtyřrychlostní skříní. Toto hnací ústrojí poté zpětně namontovali na žádost Greyhoundu i do většiny dosud vyrobených autobusů. Společnost to tehdy stálo přes 13 milionů dolarů.

Dalším neobvyklým problémem krásného autobusu byla elektronická spojka, jež se objevila v několika desítkách prvních kusů (montovala se pouze během prvního roku výroby). Tato spojka měla totiž v zásadě jen dvě polohy – sepnuto a rozepnuto. Není proto těžké si domyslet, že rozjezdy a řazení nebyly pro řidiče, ani cestující žádný med. Tento netradiční systém byl sice výrobcem prezentován jako moderní vymoženost, která klade nižší nároky na řidiče, ve skutečnosti se ale jednalo o znouzecnost – GMC nemělo v době náběhu výroby mechanickou spojku, jež by mohla do autobusu namontovat a toto bylo jakési provizorní řešení. Není tedy divu, že po roce 1955 byly elektrické spojky v rámci záruky vyměněny za (mezitím rychle dovyvinuté) hydraulické.

A problémy se nevyhnuly ani elegantní karoserii. Té totiž chyběla tuhost a na nerovnostech se kroutila tak, až z toho praskala boční okna. Modely po roce 1955 mají proto masivnější rámy oken, nicméně ani tato úprava problém nikdy plně nevyřešila. 

Právě tyto četné problémy nakonec vedly Greyhound k tomu, že v roce 1958 koupil většinový podíl kanadského výrobce autobusů MCI a nové modely už objednával výhradně zde. Do roku 1966 nakonec sjel z výrobní linky tisíc a jeden Scenicruiser a jeho chystaný nástupce kvůli nezájmu už bohužel nikdy neopustil stádium prototypu. Společnost GMC pak v roce 1969 ukončila výrobu dálkových autobusů a soustředila se pouze na celkem známé městské vozy řady New Look.

A jak to dopadlo s krásnými Scenicruisery? Poslední z nich ukončil svojí pravidelnou službu u Greyhoundu v roce 1977, ale společnost si do dnešních dnů zachovala zhruba deset vozů, které pravidelně využívá pro propagační účely a při historických jízdách. Další skončily v rukách soukromých sběratelů a v muzeích. Dle některých odhadů je dodnes pojízdných na sto Scenicruiserů, zhruba polovina z nich je ale přestavěna na obytný vůz. Dalších několik kusů slouží jako stacionární kiosky, stánky, nebo restaurace. 

Technické údaje

Motor: dvojice řadových naftových čtyřválců 2x4,7 litru, po roce 1961 vidlicový naftový osmiválec 9,3 litru
Převodovka: manuální třístupňová půlená, po roce 1961 čtyřstupňová – vždy bez synchronizace. V prvním roce výroby s elektrickou spojkou
Maximální rychlost: 110 km/h
Délka: 1219 cm
Objem nádrže: 680 litrů
Kapacita: 53 sedících osob
Speciální výbava: dvouzonová klimatizace, kvalitní stereo, tempomat, toaleta s koupelnou, kuchyňka


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

PlusOne
11. dubna 2019, 10:27
5

Krásnej stroj....už se těším, až na něm začnu doma dělat ;-)

reagovat
Jakub Pospíšil
11. dubna 2019, 10:45
0

No vida, ke zrenovovaným Scenicruiserům se přidá další kousek. Jen teda trochu menší.

Tomáš Trýska
15. dubna 2019, 02:41
0

Jen ten tvůj chudák má vzadu mrtvé měchy. To se bude shánět blbě :-D

PlusOne
15. dubna 2019, 09:08
0

Koukal jsem na Net, a mají to všechny tak....tohle není přímo můj kus, ten, co mám doma, je v daleko horším stavu, ale na zadku sedí stejně :-D

Vapno92
11. dubna 2019, 12:22
0

Paráda! Autobusy sú veru príjemné osvieženie :)

reagovat
Fa
Fandatik
11. dubna 2019, 18:59
0

Výborný článek. Děkuji
Může mi někdo znalý osvětlit to vzduchový odpružení? V článku je uvedeno, že objednávka byla v v roce 51. A o tři roky později již produkční série. Myslel jsem, že ho vyvinuli jako první v Citroenu v roce 54.

reagovat
Fa
Fandatik
11. dubna 2019, 19:13
0

Tak jsem mrknul na wiki a tam je zmíněn také. Tak to bude pravděpodobně něco podobného:
"In 1950, Air Lift Company patented a rubber air spring that is inserted into a car's factory coil spring. The air spring expanded into the spaces in the coil spring, keeping the factory spring from fully compressing, and the vehicle from sagging"

Jinak při dohledávání jsem narazil na španělsky autobus Pegaso Z-403 Monocasco.
Řekněme, že designér Raymond Loew byl snad ještě línější než designéři u Porsche :-D

Jakub Pospíšil
11. dubna 2019, 19:58
0

Jednoduchý nákres toho vzduchového pérování je na tom plakátu na konci článku. Technicky vzato je to jakýsi pomocný měch.

Matěj Podhorský
11. dubna 2019, 20:38
1

Citroen ale nemá vzduchové odpružení.

beastar
12. dubna 2019, 12:48
0

Tyhle články o autobusech jsou příjemná změna. Už sem to psal:)) Možná by byla sranda půjčit si k testu novej bus? Ne? Jenže on na to asi nemá nikdo fíreršajn co?

reagovat
Jakub Pospíšil
12. dubna 2019, 14:03
0

On by se někdo v redakci s notama na bus našel, ale už to řešíme i u testovacích náklaďáků. Kluci nemají karty do tachografu a ty jsou v tomhle případě většinou povinné. Plus teda zaparkovat autobus na Vinohradech před barákem je trochu punk už i na mě :)

beastar
12. dubna 2019, 14:35
0

Karta musí bejt i když to rídíš pro soukromý účely? Já mám jenom Céčko kvůli Hummeru kdysi. Takže tomu moc nerozumím. Jako punk to je ale úplně vidím tu luxusní recenzičku, fotky z Vinohrad. Možná videjko:D Nějakou dálkovou verzi... To kromě speciálu pro dopravce snad nikdo netestuje. Nevim jestli by to mělo čtenost a tak. Punk je to dobrej. Nepamatuju že by to jakákoliv konkurence kdy měla:)

Jakub Pospíšil
12. dubna 2019, 15:03
0

Ono to je ošemetný. Teď možná napíšu něco nepřesně, protože to není úplně můj obor, ale v zásadě to funguje tak, že ty auta skrze digitální tachograf evidují každý ujetý kilometr. No a když to dostane do ruky někdo bez karty, tak je tam díra, která pak nesedí při kontrolách. Alespoň nějak tak mi to vysvětloval jeden řidič, se kterým jsem zkoušel domluvit recenzi. Ale možná jsme našli i řešení :)

beastar
12. dubna 2019, 15:11
0

Jo tak nějak to bude. Já už si to taky nepamatuju. Vim že se to učí. Tak to je blbý no. Je mi jasný že řidiče s kartou asi úplně člověk nemá hned po ruce. To je taky debilně vymyšlený za to může stejně EU, USA a celej svět kromě čechů ne?

ratan groch
12. dubna 2019, 16:00
0

To s tachografom plati pre autobusy, ktore su firemne. Ked si kupite vlastny autobus, tak tachograf nepotrebujete. Aj ked je pravda, ze dramaticky vela autobusov, ktore nejazdia na biznis vela nebude. Ked som si urobil pred 2 rokmi vodicak na bus, tak mi nukali este nejake rozsirenie na kartu vodica. To by som uz zrejme mohol mat aj svoju kartu. Takto mi pomedzi prsty unika moznost zarobit si ako sofer MHD. Kam ten svet speje...

Skipper
12. dubna 2019, 14:39
0

Děkuki za super článek!

reagovat
PlusOne
17. dubna 2019, 09:29
0

Když už jsou tu i ty busy, rád bych se dočetl víc info o tomhle....

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Buick Century 1974 1974
Buick Century 1974

1974 rok výroby
222 koní výkon
6 000 ccm objem

Chrysler Cordoba  1978
Chrysler Cordoba

1978 rok výroby
200 koní výkon
6 551 ccm objem

Cadillac Escalade ESV modelový rok 2016 2015
Cadillac Escalade ESV modelový rok 2016

2015 rok výroby
426 koní výkon
6 227 ccm objem

Mini Cooper S  2014
Mini Cooper S

2014 rok výroby
198 koní výkon
1 998 ccm objem

Cadillac Fleetwood Brougham 1981
Cadillac Fleetwood Brougham

1981 rok výroby
140 koní výkon
6 000 ccm objem