načítám data...

Ford Sierra RS Cosworth 4x4 Limited Edition: Poslední mohykán

Sierra Cosworth má ve světe nadšenců do rally kultovní status. Je ale vážně tak dobrá, jak se říká? Nebo její schopnosti už odnesl čas?

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Ford Sierra RS Cosworth 4x4 Limited Edition: Poslední mohykán

Sierra je jedno z aut, které podle mě tak trochu upadlo do zapomnění. Vážně, kdy jste naposledy nějakou zahlédli? Většina jich už pomřela na korozi, či spotřebování různými spoluobčany. A zdá se, že nikomu nechybí. Pamatuju si, že ještě když jsem ještě navštěvoval univerzitu (což je vlastně nedávno), tak tam jeden takový vráček stál, pomalu se rozpadal a nikoho to nezajímalo. Stát tam E30, to by se děly věci. Podle mě je to škoda. Sierry jsou totiž fajn. Ano, můžeme jim vytknout uhoupané podvozky, dlouhatánské řízení a v případně motorizace 2.0 DOHC i převodovky s drahami tak dlouhými, že mezi nimi zapomenete, z jakého kvaltu jdete na jaký. Je to prostě upřímné auto. Na nic si nehraje a netváří se, že by mělo být na silnici nejrychlejší. Tedy, pokud na ní není nápis Cosworth. (Anebo XR8, ale to je zase úplně jiný příběh)

Sierra RS Cosworth přišla na trh v roce 1986 jako třídveřový liftback s jediným úkolem. Ovládnout všechna závodiště. Byl v ní osazen dvoulitrový čtyřválec Pinto, který si vzali na paškál pánové z dílny Cosworth. Jeho blok osadili hlavou se dvěma vačkami a přidali turbodmychadlo Garrett. Pak už stačilo jen vyměnit půlku auta přidat lepší brzdy, tužší tlumiče, strmější řízení, samosvorný diferenciál a lepší sedačky a kvalitní závodní náčiní bylo na světě. Sierra se prosadila víceméně všude, kde byla nasazena, prodeje civilních i ostrých verzí rostly a kolečka kapitalismu se otáčela jedna radost. Třídveřový liftback s olbřímím zadním křídlem v letech 1986 a 1987 jedním z nejrychlejších vozů nejenom na závodištích, ale i na běžných silnicích, takže se často stávají nástrojem zločinců a z toho samého důvodu jsou v těchto letech také nejčastěji kradenými auty ve Velké Británii. Inu… Od roku 1988 už Sierru Cosworth koupíte jen jako čtyřdveřový sedan, do kterého se lépe nasedá v případě, že zrovna se třemi kolegy někam spěcháte po návštěvě v bance. Od roku 1989 byla Sierra Cosworth osazena novým dvoulitrem DOHC a o rok později byla ukončena výroba zadokolek a spuštěna výroba čtyřkolek. Ty vydržely ve výrobě do začátku roku 1993. A těsně před jejím ukončením bylo vyrobeno ještě 700 aut v limitované edici.

Foto: Josef Vyškovský

Jednu z nich máme před sebou. Vyznačuje se speciální modrou metalízou, jinými koly a v neposlední řadě plaketkou, která oznamuje, že jde o limitovanou edici a je na ní také pořadové číslo auta. Tahle je číslo 193 a v současné době svému majiteli slouží každý den. Na budíku je už podruhé 97 tisíc kilometrů a na svůj věk a nájezd působí dost zachovale. Jasně, je tu nějaká koroze, nějaké ty šrámy z provozu a spojka už si taky zažila své. Ale interiér je naprosto netknutý. Tady vážně někdo tak dlouho seděl? Prý ano.

První dojmy za volantem jsou příjemné. Sierru znám, nesedím v ní poprvé, takže je mi tu vše tak nějak povědomé. A na první rovince přijde ke slovu i turbo, pak jeho odfouknutí a s tím i úsměv na tváři. Po prvních desítkách kilometrů ale stále nechápu, v čem je to má být teda nejvíc. Ano, máme tady výkon, trochu lepší řízení, trochu lepší podvozek. Ale stále je tu ta převodovka s dlouhými drahami a takový trochu všudypřítomný pocit gumovosti. Dalo by se to shrnout takhle: Sierra, jen o něco lepší. Ale stačí to ke vzniku legendy? Nebo jen ještě nedostala šanci vyniknout? Na druhý den jsem si vzal volno, dopoledne bude klidné a mám vymyšlený moc pěkný okruh. (Na tomto místě děkuji svému manažerovi. On si to stejně nepřečte, protože neumí česky, ale moji žádost o volno s tím, že dostanu do pracek Sierru Cosworth a potřeboval bych se s tím hezky projet, mi s přáním pěkné projížďky schválil.)

Jak se ukázalo, dávat na první dojem se ne vždy vyplácí. Stačilo vyjet na ‚mé‘ okresky, a kouzla pánů z Cosworthu se začala ukazovat. 220 koní, nebo to co z nich zbylo, stále nemá problém Sierru rozpohybovat do společensky nekorektních rychlostí s razancí, která se neztratí ani mezi současnými vozy. Stačí chviličku počkat, pak přijde boost a pak už jen odřazení provázené zvukem ‚sss-uf‘ a můžeme zrychlovat dál. Motor přitom sám o sobě žádné strhující zvuky nevydává, prostě si tak nějak hučí. Vnímání rychlosti je díky tomu trochu omezené, ale víte, on pak stejně přijde aerodynamický hluk.

Foto: Josef Vyškovský

V zatáčkách je pak ‚Cossie‘ až překvapivě rychlá. Trochu tvrdší podvozek tady začíná fungovat a bez problémů si poradí i s rozbitějšími úseky. Díky pohonu všech čtyř kol se předek radostněji vyhrabává ze zatáčky a celkový dojem umocňuje i posez. Pozice za volantem je víceméně ideální, do sedaček Recaro jsem zapadl jako bych do nich patřil. Zadkem pak krásně cítíte, co se s autem děje. Interiér je celý orientovaný spíš na řidiče, tedy, středový panel je otočen směrem k němu. Vyjma sedaček a plaketky tu nenajdeme vlastně nic moc speciálního oproti obyčejné Sieřře. Ale to nevadí. Snad je jen škoda, že poslední edice už nedostala ten hezký tříramenný volant.

Volné silnice s výhledy dopředu dovolují jet krásně čistou stopu, a i když za rychlost na tachometru by mě nepochválila ani dálniční policie, nemám pocit, že bych se blížil hranicím automobilu. Sierra mě vtahuje do děje a já naráz zapomenu na všechno ostatní je tu jen jasně vytyčená cesta a já ji chci projet co nejlépe. Vybízí mě vychutnat si každou zatáčku, každý meziplyn, každý pohyb volantu. Všechno projede s grácií, bez náznaku nedotáčivosti, bez sklonů k přetáčivosti. Plánovaných 120 kilometrů uběhne až nepatřičně rychle. Nu což, alespoň je čas na zmrzlinu a trochu zamyšlení.

Foto: Josef Vyškovský

Možná jsem ze začátku pochyboval, ale teď už ne. ‚Cossie‘ si svůj kultovní status zaslouží. Je to skvěle vyvážené auto, které ve své době sklízelo zasloužené úspěchy, a i dnes má co říct. Její zrychlení z vás dnes už asi kalhoty nesundá, ale její rychlost na okresce vás určitě dostane. Navíc pocit z jízdy v oldskůlovém autě s turbem je nezaměnitelný a taky trochu návykový. Ano, stále je to jen Sierra. Ale lepší a rychlejší. O dost lepší a rychlejší.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný řadový čtyřválec Cosworth YBG 1 993 ccm
Převodovka: pětistupňová manuální
Výkon: 220 koní (162 kW) v 6 000 ot./min.
Kroutící moment: 290 Nm v  3 500 ot./min.
Maximální rychlost: 240 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 6.9 sekund
Provozní hmotnost: 1 350 kg 
Průměrná spotřeba: 10 l/100 km

Za zapůjčení auta děkujeme jeho majiteli a platformě hoppygo.com, kde si Sierru můžete půjčit také.
Za krásné fotky opět patří poděkování Pepovi Vyškovskému!

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Opelfahrt
05. října 2020, 15:36
2

Super, to se jen tak nevidí, ještě k tomu sedan! Jen to zadní křídlo je ve srovnání s liftbackem trochu skromný. Fotka č. 7 vypadá jako v dolním patře pod Janáčkovým divadlem a ta béžová Sierra v pozadí se na Autíčkáři myslím už taky objevila.

reagovat
František Čáslavský
05. října 2020, 15:51
1

Pozorný čtenář! Ano, je to pod Janáčkovo divadlem a béžová Sierra se na Autíčkáři neobjevila, ale náhodou tam nestojí :)

Quintus
05. října 2020, 15:59
0

Ono totiž i normální Sierra umí jet dobře a na okresce se zbavit všelijakých současných plechovek. Vím to, protože jednu mám. Akorát je třeba ji mít v rozumném stavu, ne vrak. Stačilo vyměnit tlumiče, pružiny, přední ramena a další díly přední nápravy + nový kola (na své mám ty stejný jako jsou na fotkách - cosworth R15) a nové pneu. V kombinaci s nízkým těžištěm auta je pak jediným limitem je výkon motoru, kdy prostě běžný dvoulitr jede jako klasická stará atmosféra a potřebuje občas trochu čas na probuzení :)

reagovat
martin_100
07. října 2020, 17:19
-1

Tak on i mk1 škopek ve stavu mění se jen to co se vysere uměl na silnicích potrápuit a nemile překvapit nejednpoho majitele o 20-30 let novějších aut.

Beny
05. října 2020, 19:48
1

Pro tohle mám slabost. Pořád mi Sirka hlodá v hlavě... Co všechno se pod tu kapotu dá nacpat. 2.3 duratec, 2.0 zetec...? :-)

reagovat
František Čáslavský
05. října 2020, 19:48
2

5.0... :)

Beny
05. října 2020, 19:50
0

:-D A nebo tak. Ale kam bych ty auta dával...

krab
05. října 2020, 20:02
1

Nádhera! A moc fajn text, jen ti řeknu, že kroutím hlavou nad tím, že takový kousek majitel nabízí na hoppygo. To bych vážně nečekal. Asi jsem na svoje auta moc fajnovka a upřímně se je bojím nechat řídit vlastně komukoli, tak představa mít tuhle Sirku a pronajímat ufff... na to bych neměl asi nervy.

Na stranu druhou, bych si jí vlastně extrémně rád taky pronajal. Ale snad radši ne, jelikož bych asi druhý den pak začal vyjednávat s majitelem případné podmínky odkupu a prachy co měly být původně na úplně něco jinýho by se rozkutálely za další auto na které vlastně nemám pořádně ani místo.

Každopádně jsem rád, že se ti Sirka Cossie líbila, protože já bych taky moc chtěl, aby se mi líbila, pokud bych se v ní svezl. Je to parádní auto z doby, která je mi blízká.

reagovat
Moses
05. října 2020, 20:48
1

Na tieto clanky by ste mali zalozit sekciu "Autoporno" :D

reagovat
gramo
05. října 2020, 23:18
1

Kdy jsem naposled viděl Sierru? Minulý týden hned několik pohromadě a nějaký cossworth tam byl taky. Krátce jsem totiž navštívil "letní" sraz Sierra klubu. A před časem jsem měl možnost jeden sedan 2.0 DOHC řídit a vzpomínám na to v dobrém. Ano, ten pocit gumovosti a dlouhé dráhy řazení se nedají přehlédnout, její majitel to popsal slovním spojením "zemědělská technika", ale nijak to nebránilo se s autem radostně svézt. Motoru jsou pojmy gradace výkonu a výkonová špička docela cizí, zato je příjemné, že ten skromný výkon je dobře dostupný v poměrně širokém spektru otáček, takže pokud člověk vyloženě nespěchá, není potřeba si lámat hlavu, který stupeň zařadit, motor se ochotně roztočí i z nízkých otáček -- pružnost motoru vlastně tak nějak ladí s tou "gumovostí" auta. Jednoduše to funguje a v té jednoduchosti je krása. Ne vždy je nutné si řidičské zážitky zasloužit soustředěným řazením ne dříve než 100 otáček před omezovačem.

reagovat
Pólin
06. října 2020, 10:04
0

Tohle auto jsem teď naposledy viděl v úplně prvním Autocaru, který jsem si kdy koupil, někdy z roku 2003, kde jej srovnávali s M3 e30 a Lanciou Delta Integrale. Byl to takový test sportovních ojetin tehdy... dneska by to byl test hyper ikonických sporťáků z přelomu 80s a 90s..:D

reagovat
Supafly
07. října 2020, 09:29
0

kdyby někdo věděl o 4x4 převodovce a předním diffu, sem s tím! :)

reagovat
la
ladis.biker
11. října 2020, 22:55
0

měl bych tu mít jak převodovku tak diferák

Bigg.I
09. října 2020, 11:36
0

Sierr je dost a jezdi se s nima skvěle :D. Jen to chce vic mk1!!!

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Chevrolet Monte Carlo Big Blog 7,44 cm3 1973
Chevrolet Monte Carlo Big Blog 7,44 cm3

1973 rok výroby
245 koní výkon
7 ccm objem

Chevrolet Caprice Station vagon 1990
Chevrolet Caprice Station vagon

1990 rok výroby
104 koní výkon
5 000 ccm objem

Chevrolet Caprice Station vagon 1986
Chevrolet Caprice Station vagon

1986 rok výroby
104 koní výkon
5 000 ccm objem

Citroën C5 3.0i V6 Exclusive TK do 5/2022 2003
Citroën C5 3.0i V6 Exclusive TK do 5/2022

2003 rok výroby
210 koní výkon
2 946 ccm objem

Chrysler LHS  1999
Chrysler LHS

1999 rok výroby
257 koní výkon
3 518 ccm objem