Ford Ranger 3.2 TDCi: Symfonie pro pět válců

Konečně se nám dostal do rukou pick-up z kraje, kde je tráva zelenější, Coca-Cola sladší a kde auta chlemtají palivo místo litrů po galonech. Pravda, vývoj probíhal převážně v Austrálii a výroba se severoamerickému kontinentu taky úspěšně vyhýbá, přesto Ranger své dědictví nezapře. Už to obchodní označení – kompaktní pick-up – pro vehikl s délkou skoro 5,5 metru… Ale má to svou logiku. Když se každý druhý z vašich sousedů prohání v F-150, můžete si vedle nich připadat až podměrečně. Však si taky Ranger ‚doma‘ moc pozornosti neužívá. Zato v Evropě, to je jiná. Tady v prodejích strčí do kapsy i taková esa, jako je Hilux nebo Navara. 

O válec lepší zážitek

Oba zmíněné konkurenty už jsme si v redakci vyzkoušeli a jsou to skvělé pracovní stroje. Ranger však má oproti nim v rukávu jeden trumf. Pětiválec. Samozřejmě pokud ho chcete (čtyřválec je v nabídce taky). A vy ho chcete! Válec sem, válec tam, řeknete si možná, ale je fakt, že motor pozvedá celé auto o úroveň výš. Černé monstrum se rozjíždí za doprovodu výhružného dunění (zemědělské klapání je téměř nepostřehnutelné), které je navíc podkresleno hukotem větráku chladiče. Vůbec nemáte pocit, že sedíte v ryze užitkovém stroji, ale v něčem temném, zlém a bojovném.

Nehodlám vás lakovat, že jde o tichý vůz, hluk při akceleraci bych však rozhodně neoznačila za obtěžující. Když nakonec Ranger dosáhne cestovní rychlosti, motor se zklidní a i v hodně vysokých dálničních rychlostech se hladina hluku v kabině pohybuje kolem 80 dB s minimálními odchylkami. To mi nepřipadá špatné. 
Rovných dvě stě koní dává autu dost síly na zrychlování, a to jak z nuly, tak třeba ze sto padesáti. Jestli vás teď jímá podezření, že si při svižnějším stylu jízdy Ranger rád přihne, asi máte pravdu. Aspoň ve srovnání s konkurenčními čtyřválci. Jinak mi ale průměrná hodnota 10,4 litrů na sto po týdnu testování nepřijde nikterak dramatická a osobně bych dala fordímu pětiválci jednoznačně přednost, ať už pro jeho podmanivý akustický projev, nebo fakt, že konkurenční čtyřválce vedle něj působí přece jen trochu dýchavičně. 

O vhodný poměr výkonu a točivého momentu se stará fordí šestistupňový automat. Osobně mám v terénu automat radši, jednak můžu mít obě ruce na volantu, jednak se při leckdy těžkém rozjíždění nemusím bát, že spálím spojku. A je tu další věc, která dá spojce zabrat – vzhledem k tomu, že Ranger může táhnout přívěs o váze 3,5 tuny, se celá souprava dostane až k šestutunové hmotnosti. Automat Ford 6R80 má sice na hrbu už sedm let, pořád ale funguje na výbornou, řadí logicky a hladce. Plynulosti jízdy nahrává i fakt, že Ranger neuznává systém Start-Stop.

Všechno potřebné a nic víc

I v kabině je okamžitě jasné, že tenhle truck má kořeny v zemi neomezených možností. Bloky tvrdých plastů, sedačky, volant, odkládací prostory, všechno je VELKÉ, prostě Amerika, jak má být. I když je tu dotykový displej, čudlíky se nešetřilo. A protože uživatelské pohodlí je v zámoří vysoko na žebříčku priorit, nejvíc jich je umístěno hezky po ruce na volantu. Ani jako majitel tanku se nemusíte vzdát výdobytků civilizace, takže si do Rangeru můžete pořídit všechny běžné bezpečnostní asistenty jako kontrola jízdního pruhu, adaptivní tempomat nebo hlídání bezpečné vzdálenosti.

Radiomapa na první pohled působí jako z roku raz dva a grafika je primitivní, ale o to víc vás překvapí, jak funguje. Odezva displeje – perfektní, struktura menu – perfektní, logika hledání – perfektní. Na přístrojové desce se nacházejí ještě dva malé displeje zobrazující zvolené funkce a jezdí se v nich pomocí dvojice koleček se čtyřmi šipkami (na volantu, jak jinak). Kdekoliv se v menu zrovna nacházíte, na displeji je vysvícena šipka, která vás může někam zavést – dál, zpátky, nahoru, dolů. Taková pitomost, a kolik zmatečného ‚klopýtání‘ v menu to člověku ušetří! 

S řidičem Ranger skvěle komunikuje třeba i při jízdě v terénu. Ve chvíli, kdy otočným voličem přepínám terénní režim, se mi celkem hodí informace, kdy auto “čeká na zařazení režimu 4L” a kdy už čekat přestalo. Zatímco v nedávno testovaném Hiluxu jsem strávila spoustu času nad manuálem (do dneška si pamatuju, že to byla strana 337), tentokrát jsem ho nemusela ani vytáhnout. Ano, když si člověk auto pořídí, postupně se s ním naučí zacházet a podobné kroky už vykonává automaticky, ale stejně se mi líbí, když vím, co se v jeho útrobách děje a nemusím spoléhat na morseovku barevných diodek.

Až vyrostu, bude ze mě traktor

4L bychom tedy měli a to se hodí, protože mám před sebou lesní cestu ve svahu – a když říkám lesní cestu, nemyslím štěrkovou dálnici určenou pro vycházky v žabkách, ale průsmyk, který tu zůstal po traktoru svážejícím dřevo. Na pravé straně kopec padá někam dolů a nemám zájem o to, aby můj bídný život ukončil nějaký neopatrný prudký pohyb volantem. Ne že by bylo až tak snadné volantem prudký pohyb udělat – řízení je zpřevodováno přesně pro tyto situace, což znamená, že na parkovišti si užijete kolo kolo mlýnský – ale jistota je jistota. A právě s neochvějnou jistotou se auto sune vzhůru, občas zastaví, když potřebuju odklidit z cesty kus stromu, a pak se zase nevzrušeně rozjede. Po chvíli se ukázalo, že traktor byla jedna z těch nízkých šplhavých bestií, které se vysápou do prudšího svahu, než by člověk dokázal zdolat po svých, takže se musím stejnou cestou vrátit i zpátky. Zeshora vypadá kopec ještě prudší, ale fordík si jede svou rychlostí, jakoby nic, větve už jsou odklizené a menších pařezů se nebojím, protože díky paketu Off-road jsou všechny vitální orgány auta chráněné krytem (součástí paketu je i mechanická uzávěrka diferenciálu zadní nápravy). Offroadové parametry jsou vskutku působivé. Světlá výška 229 mm, přední i zadní nájezdový úhel 28°, boční náklon 35° a brodivost neskutečných 800 mm.

Překvapilo mě, že i na vymlácených silnicích je cestování v Rangeru vcelku komfortní. Pokud na ně najedete po terénní výpravě, působí dokonce velmi komfortně. Na retardéru v obci si sice nenaložená zadní náprava laškovně poskočí, žebřinový rám a listové pružiny se nezapřou, ze všech pick-upů, co se mi dostaly do pazourů, je ale Ranger zatím nejpohodlnější. A pokud by vás to čirou náhodou zajímalo, i na korbě se dá jezdit bez vyražených zubů a vyhřezlých plotýnek. Pokud by si vzal člověk vzal polštářek, je to při příznivém počasí lepší než v kabrioletu.

Verdikt

Ze všech pick-upů na mě Ranger udělal nejlepší dojem. Snad za to mohlo hučení pěti válců, snad to byl nečekaný komfort i s nezatíženou korbou, snad nonšalantní zdolávání terénu. Svou roli možná hrálo i překvapení, jak výborně fungují všechny ovládací prvky, i když na první pohled žádné zázraky neslibují. Týden s Rangerem byl příjemný (a loučení těžké), ať už se proháněl po polích, po městě, nebo po dálnici.  Ve srovnání s japonskou konkurencí je sice žíznivější, svými schopnostmi si ale pár litrů nafty navíc rozhodně zaslouží. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový pětiválec 3 198 cm3
Výkon: 200 koní (147 kW) v 3 000 ot./min
Točivý moment: 470 Nm v 1 750 ot./min
Převodovka: automatická šestistupňová
Maximální rychlost: 175 km/h
0-100 km/h: 10,6 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 8,9 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 10,4 l/100 km 
Cena s testovanou motorizací a výbavou Limited: 1 158 696 Kč