Fiat 500 hybrid: Malý Ital v moderní době

Mám rád malá auta, ale nebylo to tak vždy. Prošel jsem si obdobím, kdy mi cokoli, co nemělo čtyři a půl metru na délku nebylo dost dobré a jediná správná karosářská varianta byla kombi. Protože co kdybych potřeboval něco odvézt, nebo se někde náhle vyspat v autě. Jenže lidé se mění a za poslední dva, tři roky jsem vzal čtyřkolé prcky na milost a co víc, dokonce jsem si některé z nich vyloženě oblíbil. Konec konců – rád říkávám, že jedna z testovaček, na kterou vzpomínám opravdu rád, bylo praštěně růžové Aygo s manuální klimou. Ono totiž takové malé autíčko s malým motorem skýtá celou škálu malých radostí, kterými zpříjemní jinak veskrze iritující cesty po centru města. A utrpení nenastává ani na okreskách. Ale to trochu předbíhám.

Když se v redakčním kalendáři objevil Fiat 500, okamžitě se odkudsi vynořil kolega Jeník Machačů, zahlásil cosi o tom, že ho nutně potřebuje, aby si ověřil, zda je lepší než městochod, a tím mělo být vystaráno. Jenže – Jencek má dva hedikepy. Ten první je, že je to starší pán s pokřivenými zády a ten druhý, že je z Ostravy. No a minulý týden se to tak hezky sešlo, že musel vyrazit do svého rodného města a zhodnotíc stav své páteře usoudil, že v malém fiátku toto absolvovat nehodlá. Nafasoval tedy výměnou Opel Zafira, co je vlastně Toyota Proace, která je Citroen Spacetourer a s tímto Peugeotem Traveller vyrazil na východ. No a mi najednou skončil v rukách modrošedý roztomilý fiátek a já tušil týden plný radosti.

Nová pětistovka se mi moc líbí. Troufnu si říct, že se italům povedlo inkarnovat retro vzhled legendy do nového auta ještě o kus lépe, než jejich kolegům ve Velké Británii, když se o totéž pokoušeli s Mini (a o mnoho lépe, než němcům s New Beetlem. A k PT-Cruiseru už se raději ani nebudeme vyjadřovat, že…). Ze segmentu miniaut jde dle mého skromného názoru o zdaleka nejhezčího představitele. Retro kulaťoučké tvary, pastelové barvy, vykulený výraz, doplňky z falešného matného chromu…není to vůbec drsné, nebo sportovní, ale vypadá to hezky. Setkal jsem se s názorem, že kvůli vzhledu je to typické auto pro holky, ale to mi přijde nefér – já se jako děva necítím a na dojíždění do práce bych tuhle stylovku bral všema deseti a nestyděl se za ní. 

Snad jedinou výhradu mám, co se designu týče, k verzím s manuální klimatizací a bílými interiérovými panely – tam se člověk kvůli vzhledu ovládacích koleček zkrátka nemůže zbavit dojmu, že spíše, než automobil, řídí automatickou pračku. Ale to je spíše úsměvná drobnost, než nějaké obrovské pochybení. Čímž se tedy oslím můstkem dostáváme do interiéru pětistovky. Po modernizaci tu přibyl barevný kulatý displej uprostřed centrálního budíku a podpora Android Auto a Apple Car Play. Jinak je tu všechno tak nějak při starém. Sedadla s poměrně výrazným bočním vedením jsou vcelku pohodlná, tlačítka v retro stylu kulatá a tvrdě plastová a přední panel palubní desky lakovaný v barvě karoserie jako jakási reminescence na plechové palubky původních “topolini”. 

U hybridu v limitované “launch edition” se navíc nově objevují vysoce ekologické sedačky s visačkou s nápisem “seaqual”, což znamená, že část čalounění je vyrobená z recyklovaných pet lahví zachráněných z moře. Což je asi hádám fajn? Upřímně řešeno skeptik ve mně si myslí cosi o tom, že převoz vylovených flašek do továrny na sedačky bude ekologicky náročnější, než přínos této recyklace, ale co už. V kolonce “écologico” může být napsáno kýžené “sì” (nebo spíš v kolonce “ekologia” může být vyplněné slůvko “tak”, pětistovka se totiž vyrábí v Polsku), a tím bych to tak zhruba uzavřel. 

Podobný pocit mám nakonec i z hybridního pohonu, který tu je také do jisté míry tak trochu spíš proto, aby tu byl. Systém nazvaný BSG – což je zkratka pro Battery Starter Generator – je skutečně jen velmi “mild” hybridní ústrojí. Vůz zvládne v nízkých rychlostech plachtit bez motoru, rekuperovaná energie tu napájí klimu a palubní přístroje a teoreticky trochu pomáhá při rozjezdu. Prakticky…no, tříváleček bez přeplňování s výkonem sedmdesáti koní v šesti tisících otáčkách je prostě zvlášť ve spodních otáčkách trošku zdechlý a vyžaduje časté kvedlání řadící pákou. Ono to nevadí, je to malá městská krysa, ne okruhový speciál, ani dálniční stíhač, ale když už se na malém autíčku objevuje tolik plaketek s kouzelným slůvkem “hybrid”, člověk čeká elektrickou lehkonohost dražších konkurentů a ta tu trochu chybí.

Ve srovnání s osmiventilovým FIRE motorem, který by nová BSG jednotka měla časem nahradit, tu ale máme jednoho koníka navíc a o drobek nižší spotřebu, přičemž cena zůstává docela podobná (časem dokonce věřím v úplné vyrovnání, tak snad nejsem příliš optimistický) a emise vypouštěné z oválné chromové koncovky výfuku (který legračně brblá) jsou nižší. Takže jsou nakonec všichni spokojeni, vlk, koza a tak vůbec. Koncern FCA je v tomhle zkrátka trochu svůj, nějaká ostentativní snaha o ekologii mu moc vlastní není (ještě nedávno se u Fiatů dal vypnout start/stop jednou pro vždycky) a spíš se snaží tím tak nějak proplout. Úplně vidím manažery v polokošilích s vyhrnutým límečkem, šálkem espressa v ruce, jak narychlo ve čtvrtek odpoledne vymýšlí alespoň nějaký hybrid, aby potentáti z ekologické komise dali na chvíli pokoj. Jakoby ta pětistovka nemohla jezdit s “fajrákem” až do konce všech věků. Fresco, calmo, senza stress quando ci sarà il pranzo e il tempo libero.

Nebýt těch slušivých plaketek s nápisem “hybrid” a ukazatele ekologické jízdy na přístrojovce, asi bych nepoznal rozdíl oproti verzi s obyčejným nehybridem. Tak jako tak je to takové malé šikovné italské auto, které si tak v klidu hopsá po nerovnostech, houpe se v zatáčkách na silničkách třetí třídy a s otevřeným šíbrem a rádiem pěkně nahlas je to takové ztělestnění letní venkovské pohody. Pak ale stačí šíbr zavřít, nahodit klimu a slušivé polobotky a najednou je z hybridního pětikila snad až reprezentativní povoz pro uvědomělého člena moderní společnosti, který nemá potřebu dávat najevo svůj status velkým autem. A zvládne být i stylovou nákupní taškou do Pařížské na třídu Míru. Zkrátka každému dle chuti a preferencí.

Dobře to ti Italové navrhli a Poláci sestavili, jen co je pravda. 

Verdikt

Hybridní pětistovka je i přes na první pohled futuristickou hybridní technologii pořád jednoduché malé auto od Fiatu, což je tak nějak záruka setrvalé kvality a promyšlenosti. Italové malá auta umí, to je prostě fakt, který platí už od dob prvního Topolina a vlastně se u nich jen těžko hledá v téhle kategorii nějaké šlápnutí vedle. Stará 500, 600, 126, Panda, Seicento…to je přeci rodokmen, ze kterého nic špatného vzejít nemůže. Jediným zádrhelem tak může být cena vozu, která ve své kategorii patří k vyšším. Na druhou stranu je to ale v segmentu miniaut asi jediný vůz, který může (v základní verzi) chytit za srdce a udělat radost. A za to ty peníze stojí. 

Technické údaje

Motor: atmosferický hybridní tříváleček 999 ccm 
Výkon: 51 kW (70 k)
Točivý moment: 92 Nm 
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 167 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 12,9 s 
Provozní hmotnost: 865 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,0 l/100 km kombinovaná dle NEDC
Průměrná spotřeba v testu: 4,8 l/100 km kombinovaná (radostný styl jízdy)
Základní cena modelu (500 POP 1,2 FIRE): 279 900 Kč
Cena testovaného vozu: 355 900 Kč