Davidova garáž: Díl první - Smrt Compactu.

Nemilá věc mě potkala těsně před Vánoci. Nenápadně jsem ji naznačil ve vánočním článku, ale ten nikdo nečetl, jistě jste měli lepší věci na práci. Moje (ne zase příliš) spolehlivé a věrné každodenní auto přestalo startovat. Nemá souvislost s úvodní fotografií, jedná se pouze o veselou vzpomínku z archivu. Prvotní selsky rozumná diagnostika zjistila následující: Točí, leč nechytá, benzín teče. Motor je sice konstrukčně složitější, o což jsem se s vámi již také v minulosti podělil, ale zároveň má také poměrně dost promyšlených alternativ jak fungovat. Obvykle padne do nouzáku, což znamená o něco horší reakce na plyn, větší spotřebu, či propad výkonu, ale nastartovat, běžet a nějak mě dopravit domů zatím vždycky zvládl. Z minulosti už vím, že výše zmíněné zvládne třeba i na tři válce, se skočeným rozvodovým řetězem nebo závadou na systémech Vanos či Valvetronic ovládající variabilní časování a zdvih ventilů. Nejedná se o moje první rodeo. Naštěstí se tak alespoň stalo přímo před domem a nikoliv na nějakém delším výletu. Vánoce, venku je zima, prší, občas sněží. Všichni moji kamarádi mechanici se doslova klepou nadšením až se budou moci vrhnout na můj vehikl a briskně ho diagnostikovat a opravit. A já zrovna tak. Vánoce a návštěvy rodiny přežívám s půjčeným vozem, ale tuším, že se bude jednat na běh o delší trať. Okamžitě začínám hledat auto záložní, což znamená – za jednu výplatu, s platnou STK, startující, topící, jezdící – jež mi pomůže překlenout dobu potřebou k opravě mého vozu. Zkrátka zimní priority.

S dalším časovým odstupem a dávce znuděnosti se i přes nepřizeň počasí dokopávám k výměně čidel obou vaček. Hlavně pro jejich snadnou dostupnost. Naopak do čidla klikové hřídele, jehož obestírají mé podezřívavé pohledy a myšlenky, se vůbec nepouštím. Dostat se k němu, svépomocí, bez zvedáku, je totiž skutečně lahůdka. Je třeba sundat sání, které drží i několik šroubů, jež je třeba povolit zespod a celá operace vydá na lavinu sprostých slov. Už jsem to jednou absolvoval. Můj odpor k tomuto úkonu je nezměrný, a tak se vydávám na několik dalších kol obtěžování všech známých či méně známých mechaniků. Nakonec se našel jeden ochotnných nešťastník, který přišel s nápadem auto nejdříve na místě zdiagnostikovat, než začneme cokoliv řešit. Čtěte: „Taky se mu do toho ku*va nechce.“ Diagnostika vypisuje předlouhý seznam chyb. Většina z nich pro mě není překvapením a lze pohodlně ignorovat dál, marně bloudím očima po obrazovce a hledám chybějící signál onoho čidla. Bohužel nenacházím. Za to se objevuje několik chyb systému Valvetronic. Což by sice neměl být problém jak jsme si řekli dřív, jenže nejpíš je. Velký špatný. Motor při protočení totiž zní jako by byl bez komprese. Takže buď je Valvetronic zaseklý nebo selhalo nastavování jednoho (obou?) z rozvodových vačkových kol a motor má nyní rozhozené časování. Pouze hádám, bez rozebrání těžko říct.

Obě varianty však znamenají poměrně složitou opravu, která nebude z nejlevnějších. Hrubým odhadem v intervalu mezi 10 a 20 tisíci. Nejedná se likvidační nebo neúměrně vysokou častku, ale zmíním několik málo skutečností dokreslujících kontext. Po poslední větší opravě motoru jsem se zařekl, že další výraznější zádrhel bude jeho poslední. Řešením případného dalšího problému bude jedině jeho výměna za šestiválec. Také si možná vzpomenete na bazarového snílka, který vyšel skoro přesně před rokem. Už tehdy jsem se poohlížel po nějakém novém (ojetém) voze, který by mohl můj compact nahradit. Se snahou vymanit se ze závislosti na bavorské modrobílé vrtuli. Proto jsem se rozhodl, nebohý Compact odepsat. Neopravovat a nechat spočinout v pokoji. Dobrá, to bych lhal, půjde na orgány, aby prodloužil život svým, dosud pojízdným, druhům. Ze všech stran slyším pořád něco o mazlících a plechových miláčcích, ale občas je potřeba vrátit se do reality. Z mého pohledu se jedná o smysluplné řešení.

Strávili jsme spolu dobrých víc jak 7 let a najeli přes 80 000 kilometrů. Několik trackdayových svezení, úspěšně zvládli výlety do Polska, Slovinska a Itálie. Nespočet okresek jsme polítali, v zimě bokem poklouzali nebo zapadli, pár pneumatik roztrhali a hodně benzínu spálili. Dokonce jsem se v něm dvakrát odstěhoval. Vlastně by se dal nazvat i šťastným autem, nikdy mě v něm nepotkala nehoda. Pár návštěv škarpy a poztrácených podběhů v zimě nepočítám, když to zvládne po vyproštění odjet po svých, tak se to nepočítá! Snad ze mě udělal i o něco lepšího řidiče. Mám trochu mrzení z toho, že se nám konec nevyvedl teatrálněji.

I přesto, že byl (je a bude) designově nehezkým vozem, a že mě sevisně občas doháněl k šílenství bych lhal, kdybych tvrdil, že se mi nebude stýstkat. Sice nebyl takovým maskotem jako Františkova bájná rudá potvora, ale jistě měl vlastní unikátní auru, minimálně pro mě určitě. Vlastně jsem se díky němu poprvé dostal i k samotnému Autíčkáři. Velice záhy po koupi mého prvního vozu se zadním náhonem jsem si ho chtěl pořádně osahat a toužil vyzkoušet co vlastně umí. Před lety jsem tak poprvé zavítal na Autíčkářův trackday přesně za tímto účelem. Tam jsem se dal do řeči s tou divnou máničkou v autíčku malibu stacy. Později následovalo setkáním v Brně, již u piva a dnes si ode mě můžete občas i něco přečíst. Všechno tohle má na svědomí právě Compact. Budeš mi chybět ty nepojízdnej parchante. 

Dobrá, dost už bylo nostalgických vzpomínek, které mají hodnotu stejně akorát pro mě. Pojďme se podívat na aktuální stav mysli a nekolik možností, ze kterých se bude vybírat:

Oprava – Už v předchozích odstavcích jsem si rozebrali, že tudy cesta nepovede.

Swap na šestiválec – Taktéž. Původní plán se mi po čase rozležel v hlavě a spíše se chci podívat po něčem “zbrusu” novém.

Koupě jiného vozu – zase Compact – Moje první kroky logicky vedly po již vyšlapané cestě nejmenšího odporu, avšak s nově nabytými zkušenostmi. Nejspíše verzi 325ti případně i 320td, zkrátka s tím „správným“ motorem. Navíc bych k němu měl hodně náhradních dílů, nemluvě o možnosti trefit se i barevně. Touha po změně je však skutečně nezměrná. Nechávám si to jako plán B nebo C, pro případ selhání ostatních možností.

Koupě jiného vozu –  Lexus IS250 – Můj favorit z bazarového snílka. Už delší dobu jsem sledoval inzerci a měl vyhlídnutý perfektní kousek ze Slovenska. Manuál, samosvor, látkové sedačky, na pružinách Eibach. Prostě taková, pro mě, dokonalá specifikace a z fotek vzbuzující i dojem velmi hezkého stavu. Trochu jsem váhal nad jeho vyšší cenou. Nicméně inzerát už je pryč, takže se problém vyřešil sám. Zbytek, velice skromného momentálního výběru, už mě ani zdaleka tak silně neoslovuje.

Koupě jiného vozu – Ale kterého?

Disclaimer: V době vydání článku zatím stále není jasno, jak situace dopadne. Nebojte, o výsledek se s vámi jistě podělím. Prozatím můžete hádat, radit, tipovat. Hledání a vybírání však nějaký čas ještě zabere, takže budu potřebovat auto záložní, dle popisu na konci prvního odstavce. O něm si něco řekneme příště. Pokračování bude!