Citroen ë-SpaceTourer: Kam s ním?

Dodávky od skupiny PSA, teď už vlastně Stellantis, máme v redakci v oblibě. Nabízejí příjemné jízdní vlastnosti, vysokou variabilitu interiéru a povedené pohonné jednotky. V rámci své třídy navíc patří k těm cenově nejpřijatelnějším. Není se tak čemu divit, že pro ně obvykle míváme slova chvály. Nejsou to jen a pouze pracovní stroje, ale zastanou též velmi dobře roli rodinného přibližovadla, pokud máte větší rodinu, anebo žijete velmi aktivně a potřebujete převážet spoustu neskladných sportovních pomůcek. V tomto se jedná o velmi schopné dodávky. Na test už jsme tu měli snad všechny možné kombinace a varianty, které jsou u nás dostupné. Až na jednu výjimku a tou je čistě elektrická verze. Tento nedostatek však dnes napravíme. Bude elektrická varianta stejně dobrá, jako ty se spalovacími motory, nebo se jedná o zbytečnost, která se snaží akorát o elektrifikaci za každou cenu? To se dozvíte již za okamžik.

Dnes vás ušetřím zdlouhavého úvodu, ve kterém obvykle popisuji vnější i vnitřní vzhled. Tady se totiž prakticky nic nezměnilo a vše je víceméně shodné se spalovací verzí. Nebudu tak nosit dříví do lesa a raději se zaměřím rovnou na to podstatné. Pokud vás výše zmíněné zajímá, pak vás odkáži na nespočet testů těchto dodávek, kterými jsme vás obšťastnili v minulosti. Jistě tam naleznete vše důležité. A teď už k věci.

Elektrifikace osobních dodávek pomalu probíhá na všech frontách. Téměř všichni velcí výrobci již nějakou tu elektrickou dodávku mají ve svém modelovém portfoliu, anebo ji přinejmenším v dohledné době chystají. Francouzi samozřejmě nechtějí a ani nemohou zůstat pozadu. Dobře si spočítali, že by se jim to v budoucnu mohlo vymstít. Ke tvorbě elektrické dodávky však šli tak trochu po svém. Nebudeme si nic nalhávat, tahle kategorie asi v současné chvíli nebude trhat prodejní rekordy a lidé ze Stellantisu to dobře vědí. Asi proto si řekli, že je zbytečné vyvíjet elektrododávku úplně od píky a proto si vypomohli již ověřenou technikou. O pohon ë-SpaceToureru se stará elektromotor o výkonu 100 kW a točivém momentu 260 Nm, který roztáčí přední kola. Že je vám to povědomé? Ano, koncern Stellantis používá přesně toto řešení od nejmenších vozů jako je třeba Peugeot 208 až právě po velké dodávky. Jedno a to samé řešení pro několik modelů. Chápu, že je to snaha o úporu peněz, ale trochu mi vrtá hlavou, jestli takový elektromotor z malého auta může fungovat i ve velké dodávce, u které mají zákazníci obvykle jiné priority, než je tomu tak u městského vozu.

Inu, jak se to vezme. Nebudu vám nic nalhávat, dynamické možnosti této dodávky jsou značně omezené. V případě maximální rychlosti doslova (130 km/h). I ten nejmenší diesel v nabídce (1.5 BlueHDi) má vyšší točivý moment a je to při jízdě znát. Elektrický SpaceTourer není žádný trhač asfaltu, avšak do nějakých 80 km/h se dá mluvit o vcelku rozumné dynamice. Stovka za 12,1s je něco s čím se asi v této kategorie dá žít. Nicméně s přibývající rychlostí elán rychle vadne a už někde okolo mimoměstského limitu se rozměrná dodávka pohybuje značně letargicky. Předjíždění na okreskách je třeba pečlivě plánovat a platí, že byste se asi neměli pouštět do žádných velkých akcí. Mohlo by z toho být nepříjemné mrzení. To platí i o cestování po dálnicích, ke kterému se tenhle vůz vážně nehodí. Já jsem se za celý týden vydal na dálnici přesně jednou, abych to vůbec vyzkoušel a docela mi stačilo. Po tomto zážitku jsem začal sepisovat román s názvem „Život mezi kamiony.“ Ne teď vážně. Do levého pruhu se prakticky nedostanete, a když náhodou ano, tak za to řádně zaplatíte zvýšenou spotřebou, která v tu chvíli roste do stratosférických výšin. Jako ideální se jeví nastavit si tempomat tak někam mezi devadesátku a stovku a kochat okolní krajinou. Teritorium ë-SpaceToureru je město a jeho blízké okolí. Tam se cítí jako ryba ve vodě a vy si dosyta užijete konstantního přísunu točivého momentu, který umí jen a pouze elektromotor. Stejně tak oceníte bezhlučný provoz a zejména absenci nepříjemných vibrací, na které dodávky z podstaty pracovního stroje obvykle trpí. Ve městě se tak jedná o opravdu příjemného společníka a vážně tam funguje velmi slušně.

Důležitým parametrem elektro samohybů je samozřejmě dojezd. Testovaná dodávka byla osazena větším ze dvou možných akumulátorů a to 75 kWh s využitelnou porcí 68 kWh (menší má 50/45 kWh). S velkým Citroenem jsem jezdil v polovině prosince, kdy teploty klesaly pod nulu, což samozřejmě klade zvýšené nároky na vytápění a spotřebu energie. Výrobce tvrdí, že normovaný dojezd by měl činit 330 km. No, k tomu jsem se bohužel ani nepřiblížil. Nejvyšší hodnota dojezdu, kterou mi auto ukázalo, byla 296 km. Což vlastně nic moc neznamená vzhledem k tomu, že dojezdoměr je spíš jakýsi náhodný generátor čísel než relevantní ukazatel reálných hodnot. Za celý týden se mi spotřeba ustálila někde okolo 28 kWh/ 100 km, což odpovídá dojezdu přibližně 240 km. To asi není úplně špatné. Abych však byl fér, musím přiznat, že většinu času jsem jezdil bez topení (jsem zvyklý jezdit v bundě) a vytápěl jsem auto prakticky jen před jízdou, když stálo na nabíječce. A pohyboval jsem se nejčastěji v normálním jízdním režimu, ve kterém je k dispozici jen 80 kW výkonu. Jakmile jsem zapnul topení a sportovní režim s plným výkonem, vzrostla spotřeba na nějakých 34 kWh, kvůli čemuž se reálný dojezd propadl k hranici 200 km. Jestli je to málo nebo to pro vás dostačuje, to už je jen vaše volba.

Jak je to dobíjením? Tady Citroen sbírá plusové body. Palubní nabíječka na střídavý proud umí až 11 kW, což významně urychlí domácí nabíjení, pokud máte wallbox, či veřejnou stanici v dosahu bydliště. Díky tomu máte jistotu, že akumulátor dobije do plna přes noc. Na obyčejnou zásuvku raději zapomeňte, tam by to byla legrace na dva dny. Potěší i rychlonabíjení, pokud máte v plánu delší cesty a budete potřebovat nabíjet i přes den. Citroen ë-SpaceTourer umí až 100 kW a díky propracovanému termomanagmentu udrží tenhle výkon až překvapivě dlouho. 80% kapacity budete mít asi za 40 minut. Pochválit musím i nabíjecí port, který se nachází v přední části vozu. Je to šikovnější umístění než opačném konci.

Verdikt

Z předchozích řádků jste možná pochopili, že pro ë-SpaceTourer nehořím bezmeznou touhou a nadšením. Není to však kvůli tomu, že by auto bylo samo o sobě špatné. Je úžasně praktické (baterie v podlaze nikterak neomezují vnitřní prostor), má plno šikovných vychytávek uvnitř, příjemně se řídí a je pohodlné. Elektromotor je v městském provozu k nezaplacení. Vzhledem k tomu, že jsem drtivou většinu ze sedmi stovek ujetých kilometrů ujel po Praze, tak musím říct, že ten testovací týden vůbec nebyl špatný. Jasně, situaci mi ulehčil fakt, že PRE udělalo novou dobíjecí stanici přímo na začátku mé ulice, takže jsem ani neměl starosti s provozní infrastrukturou. Proč tedy ten negativní tón, který se nese celým mým testem? Já totiž za celou dobu nepochopil, komu je tento koncept osmimístné dodávky na elektřinu určen. Je to super auto do města. Ale kdo si koupí dodávku na poskakování po městě? Pro mě tohle auto symbolizuje volnost a aktivní životní styl, kdy naházíte dovnitř celou rodinu, kola, lyže, snowboardy a já nevím co všechno ještě a pojedete si užít akční dovolenou někam do Alp, či k moři. Jenže tam se počítá s cestováním po dálnicích, kde elektrická verze trpí. Mnohem lépe poslouží obyčejná nafta s 1000 km dojezdem a vyšší cestovní rychlostí. Že by to snad bylo auto pro řemeslníky? Pochybuju, že by chtěli tolik sedaček. Pro ně spíš nějaký plecháč a hlavně něco levnějšího (základní cena 1 milion bez DPH). To samé rozvozové služby. Jediné smysluplné využití konkrétního vozu mě napadá, jako hotelový bus. Dojet pro hosty na letiště, odvézt je kam potřebují, v mezičase to bude připíchlé na zásuvku. Jo, takový režim by asi šel.