Autíčkářův týden: Requiem za elektrický Cadillac a desetiválcové libreto v podání Lamborghini

V pravidelném týdenním souhrnu informací a novinek ze světa automobilů zalitujeme odchodu elektrického kupé od Cadillacu, které svými prodeji zaostalo daleko za očekáváním koncernu GM. V loučení budeme pokračovat i v případě Phaetonu, jen se pro tentokráte zdržíme smutku. Vyloženě pozitivním emocím se nedokážu obránit při zmínce o připravovaném pickupu od Fiatu. Jediná vada na kráse dostupného pracanta je jeho výhradní orientace na jihoamerický trh. Výčet nepřístupných pickupů završím speciální patriotickou edicí amerického giganta Silverado s výmluvným názvem Special Ops. Nakonec přihodím důvod, proč se alepsoň trochu potěšit při předvánočním běsnění.

Cadillac hořce zklamán elektřinou

Kompaktní hybrid od Cadillacu se do prodejen dostal již v roce 2013 a od  sesterského Chevroletu Volt, jehož platformy využil, se odlišoval především lepší výbavou, elegantnějším designem a v neposlední řadě ambicióznější cenovkou. Do nabídky americké luxusní značky se tehdy konečně dostal skutečně futuristický model, navazující na pokrokový odkaz minulého století. Stylové kupé, kombinující ve svém designu extravaganci s elegancí, však doplatilo na příliš úzce zaměřenou cílovou skupinu zákazníků. Ukázalo se, že na světě není dost lidí, kteří nutně potřebují elektrické kupé od Cadillacu. Tradiční klientela marně hledala osmiválec a pro novou vrstvu zájemců opomněli připravit DUB edici s gigantickými chormovanými disky. Tak se stalo, že dokonce i věčně optimistický šéf marketingu Uwe Ellinghaus označil model za ‚velké zklamání‘. Ačkoliv mám vrozenou tendenci posmívat se zklamaným manažerům, tržní neúspěch ELR mrzí i mě. Zaoceánský hybrid má vše, co bych od Caddyho čekal. Interiér působí patřičně luxusně, a přesto moderně, vnější vzhled pak připomíná vozy z filmu Minority Report. Naštěstí se nemusíme bát, že by Cadillac sešel z cesty technického pokroku. Plug-in jednotky se nově přestěhují do modelu CT6 a postupně snad i do dalších řad. Nezbývá než se s šarmantním, avšak obchodně neúspěšným vozem rozloučit a čekat, zda se podobně výstřední model objeví v blízké budoucnosti.

Phaeton konečně končí

Pokud byste měli v současné produkci značky najít nejvíce extravagantní model, jen stěží by jste hádali Volkswagen Phaeton. Největší ‚fau-vé‘ v nabídce se oproti ostatním modelům vymyká především tím, že jeho pořízení nedává vůbec žádný smysl. Pokud chcete gigantický pohodlný křižník s dobrou image, pak je ideální volbou povedená A8 od Audi, která je ke všemu levnější. Pokud nutně potřebujete velký Volkswagen, který nebude řídit váš šofér, pak je lepší volbou Touareg, nabízející větší mohutnost a pocit bezpečí. Zdá se, že si nevýhodnou pozici vedení značky uvědomuje, a tak se majestátní sedan pomalu stahuje z nabídky. Proč se vlastně nesmyslný vůz vyráběl dlouhých 14 let, když jeho prodeje ani jedinkrát nedosáhly očekávaných výsledků? Zřejmě to má co do činění s odstoupením jistého Ferdinanda Piëcha. Phaeton byl právě jeho dítko, na které se nikdo kvůli jeho autoritě neopovážil vztáhnout ruku. Bohužel, všichni víme, kam krutovláda předsedy správní rady vedla. Od gigantického vzestupu přes prodejní rekordy až k pádu do lepkavé dehtové bažiny zvané Dieselgate. Jen co si starý pán našel příjemnou chatrč na Bora Bora, jeho bývalí podřízení si smlsli na prodělečném sedanu. Ještě před drastickým propadem akcií VW byl v plánu nástupce, ale nyní byly všechny modely, které nejsou pro značku vitálně důležité, shozeny ze stolu a s nimi kromě nového Roomsteru i Phaeton. Bude nám lidová limuzína scházet? Těžko říct, v tomhle bych asi potřeboval pár argumentů zvenčí. Nemáte náhodou někdo Phaeton na půjčení?

Terénní corrida

Prosím, mějte na paměti, že Autíčkářův týden píše jedinec postižený oblibou levných užitkových modelů. Tak mi snad odpustíte zmínku o Fiatu Toro, který je zacílen výhradně na jihoamerický trh. Jestliže bych měl jmenovat jediný vůz, který bych chtěl importovat z cizích trhů, pak by moje dilema připomínalo kočku padající z pátého patra s namazaným toustem přivázaným ke hřbetu. Stejně jako fyzika, neschopná rozhodnout, zda na zem dopadnou všechny čtyři končetiny šelmy, nebo vrstva másla, i já bych se nejspíše zaseknul mezi Renaultem Oroch a Fiatem Toro. A to prosím nemám rád pickupy. Na vozech kombinujících chytrá konstrukční řešení, minimální výrobní náklady a nejdelší možnou životnost je zkrátka něco, co moji technickou mysl přitahuje, jako plamen autogenu láká můru. Z Dacie Duster jsem byl nadšený a nevidím způsob, jakým by otevřený nákladní prostor mohl skvělému vozu uškodit. Jenže Fiat má dvoulitrový naftový MultiJet, ještě o něco zajímavější design a především větší půdorys. Pokud jsou má očekávání správná, Fiat se chystá nabídnout odolný pracovní stroj s možností pohonu obou náprav za nejnižší možnou cenu. Lifestylová varianta je jen drobný bonus navíc. Zajímavostí je způsob otevírání zadní části korby, která se oproti konkurenci nespouští dolu, ale rozevírá jako vrata dodávky. Tuzemskému trhu s pracovními pickupy prozatím dominuje zejména Mitsubishi s užitkovou L200. Fiat, stejně jako Dacia, by nejspíš poměr sil značně přehodnotil, jenže otázkou zůstává, zda by mu to za námahu stálo. Za posledních 5 let se na českém trhu oficiálně prodalo vždy mezi deseti až patnácti tisíci lehkých užitkových vozů, z čehož se karoserie pickup vždy spolehlivě vešla do pětiset kusů. Marketing nového modelu tak v našich končinách nejspíše nedosáhne potřebné, natož atraktivní rentability. Nezbývá než snít a doufat, že se u nás jednou objeví alespoň Oroch, když už ne Toro.

Nejameričtější pickup

Recept na obchodní úspěch má každá automobilka jiný a americký Chevrolet se po dobu své historie snažil dát lidem přesně to, co chtějí, pokud možno za minimální cenu. Zejména od 60. let mu žádný kýč nebyl cizí. Byť éra nadupaných muscle cars rychle opadla, v poslední době zažívá nečekaný comeback a Chevy Camaro se svojí esencí buranství je hned v první linii. Jenže co když jste buran a potřebujete něco chlapáčtějšího než osmiválcové kupé? Co když nutně potřebujete pickup, který do světa vykřičí, jak moc máte rádi rodinnou plantáž? Chevrolet se opět vrací na scénu a kombinuje dvě nejoblíbenější věci amerických jižanů. Velký náklaďák a ozbrojený patriotismus se sešly, aby daly vzniknout modelu Silverado Special Ops. Od sériového modelu Silverado 1500 Z71 se Spec Ops liší lakem napodobujícím kamufláž bitevních křižníků z druhé světové války, párem černých log automobilky a absencí chromovaných ozdob. Do interiéru se nově dostaly jasně oranžové designové prvky, voděodolné čalounění a náznaky kamufláže korespondující s lakováním karoserie. Vylepšení v podobě upraveného sání, odolnějšího podvozku a sportovních výfuků, které přinesl stejnojmenný koncept, se zákazník nedočká. Proč si tedy upravené Silverado koupit, když by stačilo sériový model obalit fólií? Výtěžek ze speciální edice bude sponzorovat nadaci Navy SEALs, starající se o raněné operativce a o jejich rodiny. Právě proto se model představil na utkání mezi mariňáky a pozemní armádou ve sportu, který američané optimisticky nazývají ‚fotbal‘. Special Ops Silverado je tak ztělesněním patriotismu, které přímo financuje následky agresivní zahraniční politiky. Není divu, že se limitovaná edice omezí výhradně na zákazníky ze Spojených států.

Splašený býk na Imole

Je víkend před Vánoci, za oknem se špiček holých stromů dotýká ocelově šedá obloha skrápějící špinavé chodníky řídkým deštěm. Chmurné světlo dní bez slunce protahuje stíny a plaše ustupuje věčné noci. Silnice jsou přecpané, centra měst se kvůli zoufalému shonu po dárcích proměnila v parkoviště a bezútěšnosti situace nahrává prázdné místo tam, kde by měly být pečlivě zabalené balíčky, ovázané stuhou. Před tím, než vyrazíte do obchodního centra, na okamžik zauvažujete, zda by nebylo lepší napojit výfuk do interiéru auta a nechat všechny starosti odplout na načechraném obláčku intoxikace oxidem uhelnatým. Pokud stejně jako já hledáte sebemenší důvod, proč se na cestu za nekonečnými nákupy těšit, pak se mnou zhlédněte tento videoklip. Nakrčené Lamborghini připravené ke skoku se dravě zakusuje do italského asfaltu v Imole. Záběry z helikoptéry odhalují děsivou rychlost, ve které se řidič zadohnaného kupé pouští vstříc apexu přetáčivým smykem. Zpomalené záběry nechávají vyniknout jak profesionálnímu stylu jízdy, tak mechanické dokanalosti zavěšení. A do toho ten božský zvuk. Jestliže bych měl vyjmenovat zvuky, které mi spolehlivě vyvolají mráz v týlu, pak to vedle La Traviaty bude právě italský desetiválec vytočený až k omezovači. S prvními tóny stooktanové symfonie se rozestoupí chmury a přistihnete se, jak při dobržďování v podzemní garáži dáváte meziplyn a křížíte ruce při parkování. Trpíte předvánoční depresí? Když kliknete na malý trojúhelníček nad tímto textem, zaručeně se dožijete i té novoroční.