Audi Q3 35 TFSI: Druhá generace se vážně povedla. Až na jednu věc...

Když se v roce 2011 začalo prodávat Audi Q3, bylo v rybníčku kompaktních SUV ještě poměrně prázdno. Zřejmě i proto se auto prodávalo jako teplé housky, a kdo si ho neobjednal ještě před oficiálním uvedením, musel se smířit s nemilou čekací lhůtou. První generace se pak na trhu udržela dlouhých osm let. Při vývoji nástupce tedy bylo dost času na přemýšlení, kam jeho pozici posunout. A nikoho asi nepřekvapí – zvlášť po příchodu malé a radostné Q2  – že o číslo větší model mění image na větší a dospělejší.

Vzhledem má novinka na první pohled hodně společného s obří Q8. Je delší, nižší a křivky ustoupily přímkám, takže se podobně jako kdysi Q7  zbavila proporcí odulého hrošíka a připomíná teď spíš přifouknutý kombík nebo protažený hatchback. Rozhodně krok správným směrem. Zvenčí se mi docela líbí, i když bych si na něj rozhodně objednala nějakou živější barvu.

Náskok se zmenšuje…

Jedno ze zažitých klišé automobilového světa řadí Audi na špici potravního řetězce, pokud jde o kvalitu a design interiéru. Nová generace Q3 si vysokou úroveň zachovává, zároveň je však cítit, že už to zdaleka není taková samozřejmost jako dřív. Ne že by šlo Audi s kvalitou dolů, to spíš konkurence zvyšuje standard a rozhodovat se mezi Q3 a kupříkladu Volvem XC40 bude teď ryzí záležitost osobního vkusu.

Celkový dojem naštěstí zůstává solidní a oku lahodící, takže lze tolerovat, že po chvilce hledání v kabině narazíte na pár druhů plastů, které prozrazují dosažený kompromis mezi designéry a ekonomy. Mozaika poskládaná z mnohoúhelníků se dle mého skromného názoru mimořádně povedla a ergonomie je až na mikroskopické mušky perfektní. Třeba volant. Nemůžu napsat, že dobře padne do ruky, protože za to se teď u nás v redakci rozdávají trestné body a nechtějte vědět, co čeká nešťastníka, který přesáhne povolený limit. Přesně v místě držení “třičtvrtě na tři” se nachází jemná, ale dobře hmatatelná podélná hrana a činí úchop solidnější a jistější. Už víte, co chci říct? Jsem ráda, že nemusím.

Chválu si zaslouží i perfektně tvarované sedačky s přesným nastavováním a nafukovacími bederními partiemi. Kůže sice musela ustoupit levnější kožence, v kombinaci s alcantarou je ale výsledek pořád dostatečně působivý.

Těší mne, že pod velkým displejem zůstala lišta se starým dobrým čudlíkovým ovládáním klimatizace a že točítka jsou vyvedena ze zvonivého kovu. Prozatím mě žádné auto nepřesvědčilo o tom, že ovládání vzduchotechniky prostřednictvím displeje může konkurovat tlačítkům. A zrovna tyto funkce člověk používá i v našem mírném podnebném pásmu opravdu často. Do očí mě tak praštilo jen točítko hlasitosti, k němuž je nutné se trochu natáhnout. Ale můžu použít ovladač na volantu, takže čert to vem.

Jeden displej vládne všem

Radiomapa je v tomto případě vlastně radio, neboť mapa chybí. Ano, testovaná konfigurace vynechala navigaci, kterou dostanete za příplatek. Naštěstí se mi po chvíli útrap podařilo zprovoznit Apple Carplay (chyba ovšem není na straně vozu, za všechno může lidský faktor a částečně taky Apple) a s navigací z telefonu dokážu žít docela dobře. Jenom je škoda, že její obraz nedostanu přímo před oči na displej virtual cockpitu a ten tím pádem trochu ztrácí smysl.

Radiomapu můžete v nové Q3 ovládat už pouze dotykovým diplejem, otočný volič je tentam.  Osobně tomuto řešení nefandím, ale trendu neporučíš, displeje se zkrátka právě vyhřívají na výslují popularity. Rozhodně je hezké, že ikony v menu lze posunovat, kam je libo, a s odezvou nejsou problémy. Projevy jízdních asistentů (v tomto případě upozornění na opuštění jízdního pruhu a nouzové brzdění) si zachovávají kulturní úroveň a na rozdíl od některých jiných značek se nesnaží člověku za volantem přivodit infarkt.

A na závěr je tu ještě jedna změna oproti první generaci. A je to velká změna, doslova. Dovnitř se totiž vejdou čtyři dobře rostlí dospělí jedinci, a to na délku, na šířku i na výšku. Zadní sedačky jsou navíc posuvné, takže si vyberete, jestli chcete víc místa uvnitř, nebo v kufru.
Sečteno a podtrženo: snažte se moc neklepat na oplastování dveří, a budete si v kabině připadat váženě a opečovaně.

Papír versus realita

Když jsem se dozvěděla, že 35 TFSI je základní motorizace, na chvilku mě to zmátlo. Těžko říct, jestli je právě tohle cílem nové taxonomie Audi, která číslovkou 35 označuje čtyřválec o objemu 1,5 litru. Už po chvilce jízdy jsem se však ocitla takříkajíc ‚doma‘. Tenhle motor přece znám a přiznám se, že na něj nemám nejlepší vzpomínky. S kolegou Danem jsme z něj byli poněkud rozpačití v druhdy testované Škodě Karoq a hned jsem si připomněla proč. V Audi se totiž chová víceméně stejně. Podle papírových hodnot by měl pro jedenapůltunové auto představovat celkem slušný standard, jenže někde mezi papírem a realitou zřejmě došlo ke střetnutí s evropskými emisními normami. Nová metodika měření bere na nově registrované motory citelně přísnější metr a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jak přesně si inženýři s naladěním motoru pohráli, mi zůstává záhadou, ale těsnání do norem s sebou přináší několik zvláštních rysů v jeho chování. Při rozjíždění máte pocit, jako by vám byl výkon dávkován na příděl. Zprvu se mi zdálo, že problém tkví v mapování dráhy plynového pedálu. Jako by tu první polovina dráhy byla úplně navíc, což mě štvalo hlavně při potřebě rychlých městských manévrů, například při nájezdech do křižovatky. V takové chvíli potřebujete okamžitou akci, ne zdlouhavou předehru, která končí v chumlu troubících aut. Jenže jakmile auto už nějakou kinetickou energii nabere, reakce na plyn začne působit trochu víc normálně, čichám tu tedy nevinnost pedálu a jakési záměrné přiškrcení. Dynamický režim jsem po celou dobu testu prakticky neopustila, takže tady záchranu nehledejte. S těžkopádným rozjížděním jde ruku v ruce další podivnost – nepříjemný řezavý zvuk, který mi trochu připomíná našponované tříválce a k jinak hladké jízdě se ani trochu nehodí. Posledním dílkem do euronormované skládačky je spotřeba, která se zuby nehty držela na devíti litrech při vcelku civilizovaném šlapání na plyn.

Do honby za vyšším cílem přijatelných emisí se zapojuje i převodovka, která si s podřazováním dává na čas a ve chvíli, kdy potřebujete rychlé rozhodnutí, naopak nejistě přešlapuje, nejspíš s cílem najít optimální míru výkonu a spotřeby. Pádla pod volantem problém částečně řeší, alespoň při předjíždění si můžete podřadit o dva stupně, což je úkon, který automat činí s krajní neochotou. Jenže v pohodlném SUV bych očekávala, že se o takové věci nebudu muset starat.

Co by bylo, kdyby…

Po zprocesování rozpaků jsem se rozhodla, že si motorem nenechám zkazit radost a dojem z auta jako celku. Sice to není lehký úkol, ale když si odmyslím výše zmíněné neduhy, najednou je realita trochu jiná. Podvozek funguje na jedničku. Sází jednoznačně na komfort a na nerovnostech se jen nonšalantně pohupuje. Díky za osmnáctky s tlustými pneumatikami, které možná nejsou tak chic jako obří disky, ale pokud si můžu vybrat, rozhodně dám přednost pohodlí před módou. V zatáčkách tlumiče perfektně podepřou vnější bok a karoserie se skoro nenaklání. Ano, je tu jistý nešvar nedotáčivosti, ale ten zčásti vyřeší čtyřkolka (testované auto má pohon přední nápravy) a pocitově pomáhá i poměrně krátké a přesné řízení. Běžného motoristu navíc nic nenutí vrhat se do zatáček, jako kdyby šlo o život. Úplně mu postačí, že může držet příjemné cestovní tempo a pasažérům se přitom nedělá zle, pokud k tomu nejsou vyloženě náchylní.

Komfort cestování podtrhuje i fakt, že je kabina velmi dobře izolovaná od venkovního světa. Svištění větru venku se na dálnici začne ozývat až nad legálním rychlostním limitem, dokonce i motor se ve stabilním rychlém tempu uklidní a najednou je svět v naprostém pořádku. Kola odvalují kilometry jeden za druhým, auto nenuceně pluje krajinou, na palubě vládne klid. A pak si všimnete, že máte na tachometru 180. Tak bacha, jízda zevnitř působí o dost pomalejší, než ve skutečnosti je.

Verdikt

Audi Q3 je dobré auto, které ale základní benzinová motorizace sráží na kolena. Chce to hodně fantazie, abych si dokázala představit, jak by to celé vypadalo, kdyby se rozplynuly rozpaky z přiškrcené dynamiky motoru. Kdyby powertrain fungoval třeba jako ve zmíněné Q2. Cenovka je sice jaksepatří tučná, dostali bychom však za ni nadprůměrně komfortní auto s dotaženým a pěkným interiérem, dostatečně prostorné pro celou rodinu, příjemné na řízení i dlouhé cestování. Od minulé generace se Q3 posunula o obrovský kus kupředu, je větší, hezčí, promyšlenější. Zcela jistě si nezaslouží, aby to všechno přišlo vniveč jen kvůli armádě evropských úředníků.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec o objemu 1498 ccm 
Výkon: 110 kW (150 koní) v 5000-6000 ot.
Točivý moment: 250 N.m/min v 1500-3500 ot.
Převodovka: automatická sedmistupňová S tronic
Maximální rychlost: 207 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,2 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce (v testu): 5,7l/100 km ( 9,1l/100km)
Základní cena Q3 s danou motorizací, automatem a předním pohonem: 928 900 Kč
Cena testovaného vozu s příplatky: 1 259 200 Kč