Audi A6 3.0 TFSI quattro: Dokonalá kombinace síly, komfortu a jízdního umění

Byť se to může zdát jako vzdálená minulost, označení A6 s námi není zas tak dlouho. Sahá zhruba do poloviny devadesátých let. Předtím totiž Audi používalo trochu jiný systém značení a chvíli to vypadalo, že by se mohl znovu obrátit vzhůru nohama. V Ingolstadtu se rozhodli, že sudé řady budou patřit čistým elektromobilům. To znamenalo, že A4, A6 a možná i A8 měly být výhradně elektrické, zatímco liché modely by si ponechaly spalovací motory. Na papíře to možná dávalo smysl, ale v praxi v tom měl guláš i nejeden skalní fanoušek čtyř kruhů. A není divu, zatímco nová A4 má být prý skutečně elektromobil, původní A4 se přejmenovala na A5 a pod kapotou má pořád klasický benzin nebo naftu. Pokud se v tom ztrácíte, buďte naprosto v klidu, nejste sami. Audi od celé téhle „číselné revoluce“ nakonec trochu ustoupilo. Těžko říct, jestli za to mohl tlak zákazníků, nebo jen zdravý marketingový rozum. Každopádně výsledek je za mě ideální. Dnes tak máme Audi A6 se spalovacím motorem a vedle ní A6 e-tron na elektřinu. A my se dnes podíváme právě na tu klasickou, benzínem vonící variantu.

Víte, modelová řada A6 je pro mě tak trochu srdeční záležitost. Už jsem tu, myslím, párkrát psal, že kulatá, tehdy ještě dost elegantní generace s označením C5 byla vlastně první auto, na kterém jsem se před bezmála dvaceti lety začal učit řídit. A tak mě k ní váže spousta vzpomínek, od těch hezkých až po ty, na které bych možná raději zapomněl. Byl to kus auta, pořádný kus železa, který mě naučil, co znamená skutečně řídit. Jasně, z dnešního pohledu byla C5 všechno, jen ne dokonalá – motor nacpaný až před přední nápravu a těžkopádné chování v zatáčkách by mi dnes asi lezly na nervy. Ale tehdy? Tehdy jsem si užíval každý start šestiválce, každý záběr quattrem a měl jsem pocit, že řídím něco výjimečného. Generace C6 pak přinesla noblesu, interiér působil dospěleji, všechno bylo větší, preciznější, bytelnější. Takový ten poctivý německý pocit z dobře odvedené práce. A C7? Tu mám v paměti díky tomu, že jsme jeden pěkný kousek sháněli před pár lety pro kamaráda. Tehdy jsem měl možnost projet hned několik „ášestek“ a musím říct, že mě tenkrát vážně překvapila. Sofistikovanější, jistější, konečně konkurenceschopná i vůči tehdejší BMW řady 5. Interiér parádní, zpracování perfektní, celkově auto, které si na nic nehrálo. Jediná, která mi vlastně unikla, je C8 – pár krátkých svezení, nic víc. O to víc jsem byl zvědavý, jak na mě zapůsobí úplně nová C9.

Musím přiznat, že dnešním designérům vůbec nezávidím. Vymyslet krásné auto v době, kdy se musí brát ohled na chodce, broučky, aerodynamiku a bůhvíjaké emisní předpisy, to je úkol hodný malého zázraku. Všechno se podřizuje efektivitě, čím menší odpor vzduchu, tím lépe, a tak často vznikají auta, která sice šetří pár deci paliva, ale vypadají, jako by je někdo tvaroval podle větrného tunelu místo podle citu. Upřímně, občas mám pocit, že se z aut trochu vytratila estetika jen pro radost z pohledu. O to větší překvapení pro mě byla nová Audi A6, ta totiž vypadá fakt skvěle. Štíhlý, atletický předek, dlouhá kapota, elegantně navazující kabina a klasická záď. Prostě poctivý tříprostorový sedan, jak ho máme rádi. Žádný módní liftback, žádné čtyřdílné světlomety nebo přerostlé logo přes půl masky. Tady je všechno přesně tak, jak má být. Typická audiovská čelní maska, krásně jednoduché světlomety s nastavitelnou grafikou denního svícení a proporce, které dávají smysl. Celé to působí konzervativně, ale v tom nejlepším slova smyslu – elegantně, čistě, bez zbytečných kudrlinek. Jediný detail, který bych trochu zpochybnil, jsou dělené zadní světlomety, ale v tmavé barvě karoserie to zanikne a vlastně to působí docela hezky. Za mě prostě paráda. A6 se zkrátka povedla a dokazuje, že i moderní auto může být krásné bez nutnosti kompromisů.

Interiér nové A6 prošel poměrně zásadní proměnou, aby se definitivně přenesl do digitální éry. Pryč jsou časy klasických tlačítek a otočných ovladačů, dnes tu vládnou displeje, a to hned tři. Ten první má před sebou řidič a nahrazuje klasické budíky. Druhý, centrální, ovládá prakticky všechno od navigace přes média až po klimatizaci. A třetí, menší, najdeme před spolujezdcem, aby si mohl taky trochu pohrát. Musím říct, že Audi se to podařilo zpracovat překvapivě rozumně. Není to žádný blikající cirkus, ale čisté, přehledné řešení, které do interiéru hezky zapadá. Samozřejmě, pár puristů by si asi přálo víc klasických ovladačů, ale mně to celé dává smysl. Displej před řidičem funguje výborně, i když bych u auta této kategorie čekal víc možností přizpůsobení zobrazení – ty dvě základní varianty jsou prostě málo. Centrální dotykový panel ale funguje parádně, je rychlý, přesný, logicky uspořádaný a bez zbytečných lagů. Celý systém běží svižně, grafika je čistá a intuitivní. Třetí displej před spolujezdcem je podle mě spíš volitelná hračka, kterou klidně oželíte, zvlášť když si zvolíte pěkný dekor palubky. Celkově působí interiér moderně, ale pořád s tou typickou audiovskou precizností. Je to prostě jiný svět, ale funguje to a funguje to dobře.

Co se interiéru týče, musím vyzdvihnout jeho prostornost. Ať už podle reálných čísel, nebo pocitově, působí A6 opravdu vzdušně, a to i přesto, že testovaný kus měl celý interiér v černé barvě. Sedí se tu výborně. U starších Audi jsem občas bojoval s hledáním správné polohy za volantem, tady jsem prostě sedl, zapadl a měl pocit, že tohle auto znám roky. Sedačky sportovního střihu jsou trochu tužší, ale drží tělo jistě a pohodlně, jakmile si na ně člověk zvykne. Boční vedení i nastavení délky sedáku jsou v pořádku, vše působí promyšleně. Líbí se mi i střídmost interiéru. Žádné cirkusové ambientní osvětlení, jen decentní linka světla, která dodá atmosféru, aniž by rušila. Je to prostě interiér, kde se člověk cítí dobře.

Pod kapotou testované Audi A6 pracoval třílitrový zážehový šestiválec o výkonu 367 koní, který využívá jen lehkou elektrickou asistenci v podobě mild-hybridu. Žádný velký plug-in, žádné kilometry na elektřinu a upřímně, vůbec mi to nechybělo. Malý elektromotor pomáhá hlavně při rozjezdech nebo při jemném dojíždění, jinak ale všechno obstarává poctivý benzínový motor, který působí, jako by byl stvořený přesně pro tohle auto. Je neskutečně kultivovaný, má krásný sametový projev a přitom umí pořádně zatlačit do sedaček. Je pružný, silný a reaguje přesně tak, jak by člověk od šestiválce čekal. Dynamika auta je působivá, upřímně, nové A6 s tímhle motorem má dynamické schopnosti, které by ještě před pár lety patřily do světa starších S6 s desetiválcem. A přitom umí být i překvapivě úsporná. Během týdne testování, kdy jsem se pohyboval převážně po ucpané Praze a dálnicích ve vyšších cestovních rychlostech, jsem se bez větší snahy držel pod deseti litry, což považuju za skvělý výsledek. Tenhle motor zkrátka k A6 sedí jako ulitý, dodává jí noblesu, sílu i klid. Je to kombinace, která funguje, a přesně takhle má podle mě velké Audi jezdit.

Asi už z předchozího textu tušíte, že nová Audi A6 se oproti svým předchůdcům docela změnila, a nejvíc je to znát právě na jízdních vlastnostech. Starší generace bývaly sice pevné a stabilní, ale obratnost nikdy nebyla jejich silnou stránkou. Nová A6 je úplně jiná liga. Působí lehčeji, hbitěji a když přijde na zatáčky, máte pocit, že ji to opravdu baví. Auto se ochotně vrhá do oblouků, je krásně vyvážené a přitom zůstává klidné i ve vyšších rychlostech. Celý vůz působí až překvapivě atleticky, a to i přes své rozměry. Po dlouhé době jsem měl z Audi ten pocit, že si s ní chci prostě jen tak vyjet po práci, pro radost z jízdy, ne proto, že musím.

Samozřejmě, u nové A6 si můžete s jízdním projevem vyhrát skoro do nekonečna. Testovaný vůz měl vzduchový podvozek, sportovní diferenciál a natáčení zadní nápravy, a všechno to dohromady funguje naprosto fantasticky. Vzduchový podvozek umí měnit světlou výšku podle potřeby, ale hlavně skvěle filtruje nerovnosti. Po českých silnicích se A6 nese s lehkostí a noblesou, jako by se asfaltu ani netýkala. I na velkých kolech působí podvozek jemně a vyváženě, do interiéru nepronikají žádné rázy ani hluky. Natáčecí zadní náprava zase ohromně pomáhá, v nízkých rychlostech zlepšuje manévrovatelnost, ve vyšších dodává jistotu a stabilitu. Spolu se sportovním diferenciálem, který umí krásně přenášet sílu na jednotlivá kola, působí celé auto až neuvěřitelně agilně. V zatáčkách se A6 opře, zaklekne a projede oblouk s přesností, která vás nutí se smát. Auto vás prostě baví a funguje s naprostou lehkostí.

Verdikt

Asi už je vám jasné, že nová A6 se mi opravdu trefila do vkusu. Je to přesně ten typ auta, jaký si představuju, když se řekne velký sedan vyšší střední třídy. Líbí se mi, jak vypadá, je elegantní, štíhlá a atletická, přitom si zachovává všechny typické rysy značky a nepodléhá módním experimentům. Interiér? Ano, je plný displejů, ale všechno dává smysl a působí promyšleně. Audi se podařilo propojit digitalizaci s tradiční ergonomií a výsledek je velmi příjemný. Motor? Ten třílitrový šestiválec je prostě benzínový klenot – kultivovaný, silný, přitom úsporný a dokonale se k autu hodí. A když se přidají jízdní vlastnosti, které jsou vyloženě špičkové, vznikne kombinace, která dává celé třídě jasný směr. Za poslední rok jsem měl možnost svézt se snad se všemi hlavními konkurenty, ale musím říct, že právě Audi A6 je auto, které mi sedlo nejvíc. Funguje skvěle, působí dospěle a vyvolává přesně ten pocit jistoty a klidu, který od takového auta chcete. Zkrátka, aktuálně podle mě nejlepší sedan vyšší střední třídy. A to je hodně silné vysvědčení.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový šestiválec 2995 cm3 MHEV 48V plus
Nejvyšší výkon (MHEV): 270 kW/367 k v 5500 – 6300 ot./min (18 kW/24 k)
Nejvyšší točivý moment (MHEV): 550 Nm v 1700 – 4000 ot./min (230 Nm)
Pohotovostní hmotnost: 2067 kg 
Převodovka: sedmistupňová automatická dvouspojková S Tronic 
Maximální rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0-100km/h: 4,7 s 
Spotřeba WLTP / v testu: 7,5 l/100 km / 9,8 l/100 km
Cena od (3.0 TFSI): 1 878 900 Kč