Osm aut, která vypadala slibně, ale dopadla bídně

Jsou auta, na která se těšíme měsíce, někdy i roky. Sledujeme každý únik, každé zrnité foto z testovacího prototypu, každý PR slib o tom, že se přepisují pravidla hry. Jenže pak přijde sériová verze. A je to, jak když místo steaku dostanete kuřecí junior. Tady je osm případů, kdy naděje umřela rychleji než baterka v prvním Leafu.

1. Peugeot RCZ – slibný lvíček, kterému zařízli kapesné

Všichni jsme se těšili. Krásný koncept, sexy linky, zadní okno tvarem jak ze “space age” prototypu jako by vysochal sám Virgil Exner. Měla to být francouzská odpověď na TT, vlastně ještě o kus lepší, protože měla být narozdíl od toho “auta pro letušky” francouzsky hravá. A do jisté míry to fungovalo, jen prostě přes veškerou snahu konstruktérů se nakonec nepovedlo schovat, že pod tím vším byla “jen” 308 GTI – vůz ve své době vnímaný jako “ten levný hot hatch”. Na tom není nic moc špatného, jenže RCZ na rozdíl od 308 nebylo levné vůbec. Ale jezdilo tak a uvnitř i vypadalo. Koncepty slibovaly sofistikovanější podvozek, přeladěný motor i jiný interiér, ale výsledek pokazili manažeři a účetní. Věčná škoda.

2. Dodge Caliber SRT4 – místo pokračovatele Neonu podivná láce

Když Dodge oznámil ostrou verzi Caliberu se znáčkemc SRT4, fanoušci se zaradovali. Vždyť předchozí Neon SRT4 byl sleeper, co uměl potrápit i mnohem silnější konkurenci. A taky byl v Need for Speed Underground. Papírově to vypadalo opět skvěle – 285 koní z přeplňovaného dvoulitru, šestikvalt, velké brzdy, svalnatý bodykit a bouřlivé výfuky. Jenže jakmile jste usedli za volant, všechno šlo do kopru. Podvozek působil, jako by ho nikdo ani nenaladil, jen zkrátil pružiny u toho serioveho.. Řízení bylo tupé a měkké, jako by místo tyče řízení byl kus želé. Turbomotor sice oplýval brutálním kopancem, ale byl nečitelný a bez charakteru. A interiér? Ten jasně prozrazoval, že levná “dočka” je v USA absolutní entry level car, něco jako Dacie u nás. Caliber SRT4 chtěl být americkou odpovědí na evropské hot hatche, ale ve výsledku připomínal jen garážový pokus o tuningový sen, kterému chybí rafinovanost i skutečná radost z řízení. 

3. Lancia Fulvia Concept (2003) – návrat, co nikdy nepřišel

Když se v roce 2003 na autosalonu objevila Lancia Fulvia Concept, vypadalo to jako zázrak. Elegantní dvoudveřové kupé s klasickými proporcemi, nádherně vyváženou siluetou a moderním designem, který však s úctou navazoval na slavnou předchůdkyni z šedesátých let. Byla to přesně ta jiskra, kterou Lancia tehdy potřebovala – stylový a lehký sportovní vůz, který by značku vytáhl z tehdejší šedi a připomněl její slavnou historii v motorsportu i eleganci. Technika přitom nijak nešokovala – 1.8 litrový čtyřválec z Fiatu Barchetta, pohon předních kol, ale to všechno bylo v tomhle případě vedlejší. Hlavní byla ta krásná karoserie. Italské emoce, odkaz a naděje, že “Lancia jak ji záme se vrací”. Jenže v koncernu Fiat se rozhodlo jinak. Výroba by prý byla drahá, návratnost nejistá a v době, kdy se svět točil kolem kompaktních MPV a přicházela éra SUV, nemělo kupé dostatečný „byznysový potenciál“. A tak Fulvia zůstala jen krásným konceptem na fotkách a výstavních molech. A Lancia? Ta postupně usínala, až skoro zmizela. 

4. Citroën C4 Cactus – když se Citroën odváže natolik, až se sám sebe poleká

První koncepty Cactusu vypadaly jako zjevení. V době, kdy si všechna auta, bez ohledu na velikostní a cenovou kategorii, kompenzovala horami plastového chromu svou nedostatečnou prémiovost, přišel Citroën s ulítlým autíčkem, které si na nic nehrálo – a právě proto nás zaujalo. Airbumps na bocích, odlehčená konstrukce, jednoduchý interiér plný levných, ale stylových nápadů. Ať už to byla přední lavice se třemi místy (ano, koncept ji opravdu měl), “kufr” místo přihrádky spolujezdce, nebo koženková madla místo vnitřních klik. Bylo to svěží, sebevědomé a navzdory úsporným technickým řešením překvapivě sympatické. Díky nízké hmotnosti navíc měl jezdit svižně i s malými motory. Vypadalo to, že Citroën našel recept, jak dělat auta zábavná, levná a přitom stylová. Jenže co následovalo? Předpisy. Zmizela lavice, auto ztěžklo, a ačkoli byl výsledek pořád zajímavý, část té hravosti zmizela. A pak přišel facelift, který Cactuse zbavil všeho zajímavého.

Airbumps šly pryč nebo se zmenšily na kosmetický doplněk. Interiér se „umravnil“, karoserie se zakulatila a najednou to nebyl žádný Cactus, ale jen další C4, co se marně snaží tvářit jako crossover. Automobilka evidentně zpanikařila: co když je auto moc jiné? Co když lidi nechtějí odvahu, ale nudu v přijatelném designu? C4 Cactus je učebnicový případ toho, jak si značka může sama podrazit nohy, když ztratí víru ve vlastní nápad. Místo pokračování v originální cestě se vrátila k průměru.

5.Volkswagen ID.3 – elektrická revoluce se odkládá

ID.3 měl být přelom. Duchovní nástupce Golfu i Brouka zároveň, první skutečně masový elektromobil evropské produkce, který měl ukázat, že elektrická auta nemusí být kompromis, ale nový standard. Volkswagen si na něj vsadil vše – od nové platformy MEB, přes futuristický design až po srovnání s legendami automobilové historie. Slíbeno bylo auto pro každého, s pokročilými technologiemi, příjemným interiérem a cenou, která neměla děsit běžného řidiče. Jenže realita byla…jiná.

Po velkolepém nástupu přišla rychle studená sprcha. Infotainment byl zralý na aktualizaci ještě dřív, než vyjel z továrny – pomalý, nespolehlivý a s uživatelským rozhraním, které působilo jako freewarový program z roku 2005. Interiér, místo očekávaného futurismu, působil lacině a odbytě. Tvrdé plasty, šetření na každém detailu a celkový dojem jak z nejlevnějšího auta z půjčovny. Podvozek? V některých verzích tuhý a nepředvídatelný, jindy zase měkký a roztřesený. A co se stalo s „lidovou cenou“? Ta se někam ztratila v přepočtech na eura, dotace a výbavové balíčky. Když jste si chtěli koupit ID.3 s aspoň trochu slušnou výbavou a dojezdem, dostali jste se do částek, kde už šlo pořídit i o třídu větší elektromobily – nebo výborně vybavené spalovací vozy. ID.3 měl být milník, ale zatím připomíná spíš nehotový produkt, který šel na trh z povinnosti. Revoluce se tedy nekoná – nebo alespoň ne taková, jakou si VW vysnil. Možná příště. Možná to bude ID.7. Možná Škoda Elroq. A možná také nic.

6. Honda CR-Z – CRX, které se nevrátilo

Když Honda představila CR-Z, fanoušci zbystřili. Sportovní design, název odkazující na CRX, typická silueta zadní části. Auto slibovalo návrat ke kořenům zábavného řízení – ale v moderním kabátě s hybridním ústrojím, manuální převodovkou a ekologickým poselstvím. Znělo to jako kombinace, kterou svět ještě neviděl: sportovní hybrid s duší. A bohužel to dopadlo přesně tak rozporuplně, jak to zní. Pod kapotou se nacházel 1.5litrový benzinový čtyřválec kombinovaný s malým elektromotorem, dohromady sice vylezlo na papíře kolem 120 koní, ale v praxi to působilo ospale.

Zrychlení na úrovni běžných hatchbacků, žádný nával výkonu, žádná radost z otáček. Podvozek, ač lehce sportovně laděný, neoplýval přesností ani hravostí. A hybridní systém? Nejen že nebyl nijak zvlášť úsporný, ale zároveň nepřinášel ten tichý, plynulý komfort, jaký by člověk čekal od elektrifikovaného auta. CR-Z se tak snažilo sedět na dvou židlích – být ekologické a zároveň zábavné – až nakonec nezvládlo ani jedno z toho. Místo revolučního kupé jsme dostali auto, které nezaujalo ani nadšence, ani ekologicky smýšlející řidiče. CR-Z nebylo špatné – jen průměrné ve všem, v čem mělo být výjimečné.

7. Saab 9-4X – poslední výdech značky

Saab 9-4X – moderní SUV, které mělo značku s bohatou leteckou historií konečně vynést z finančních problémů. Designově auto nezapadalo do škatulky anonymních SUV své doby – výrazná čelní maska s „ledovým“ motivem, krásně tvarované boky a záď, která se nevnucovala, ale působila stylově. Vkusně zvládnutý exteriér doplňoval interiér, který i přes sdílené komponenty s Cadillacem SRX působil jako pravý Saab – s přehledným středovým panelem, typickými výdechy ventilace a znovu oživeným Night Panelem.

Nabídka motorů zahrnovala 3.0 V6 i silnější 2.8 Turbo V6 ve verzi Aero, takže výkon rozhodně nechyběl – a to ani v porovnání s evropskou konkurencí. Jenže zásadní problém nebyl v autě samotném. Saab už v té době umíral. Výroba 9-4X začala v roce 2010 v mexickém Ramos Arizpe a skončila o rok později – po vyrobení pouhých 814 kusů. Saab už tehdy balancoval na pokraji krachu, boje s GM a následně s čínskými investory došly do slepé uličky a automobilka definitivně zkrachovala. 9-4X tak zůstává symbolem hořké ironie – auto, které bylo konečně připravené oslovit masový trh, přišlo o několik let později, než mělo. Místo záchrany značky se stalo jejím epitafem. Crossover, který mohl znamenat restart, se stal památníkem promarněných příležitostí.

8. Tesla Cybertruck – revoluce, nebo kontejner?

Když Elon Musk v roce 2019 představil Cybertruck, byl ho plný internet. Šokující tvar, karoserie s „exoskeletonem“ z nerezové oceli, odolná údajně i proti kulkám, pancéřovaná skla (která se paradoxně rozbila při demonstraci), brutální zrychlení, dojezd přes 800 km a základní verze za 39 900 dolarů. Cybertruck sliboval revoluci nejen v segmentu pick-upů, ale v tom, jak bude vypadat auto budoucnosti. Jenže mezi sliby a realitou zela propast. Sériová výroba se několikrát odložila. Místo původního termínu v roce 2021 se první kusy k zákazníkům dostaly až o dva roky později – a navíc v omezených počtech. A i když truck nakonec skutečně existuje, jeho cena mezitím vystoupala k 60 tisícům dolarů i výš, některé slibované funkce chybí nebo nejsou dostupné (včetně zmíněné kulceodolnosti) a reálné parametry se často liší od původně oznámených. A to vůbec nezačínám na téma poruchovosti a technických problémů.

Navíc se ukazuje, že design, který vypadal na pódiu jako vizionářský manifest, v praxi přináší víc problémů než výhod – od omezeného výhledu přes problémy s homologací až po velmi diskutabilní aerodynamiku a praktičnost. Cybertruck tak zůstává na pomezí mezi produktem a experimentem, mezi hype projektem a reálným pracovním nástrojem. Zda se z něj stane ikona doby, nebo bizarní kuriozita automobilové historie, ukáže až čas. Zatím mi ale ze všeho nejvíc připomíná jen obskurní PR nástroj s volantem.

To bylo osm aut, která podle nás nedostála slibům a místo radosti přinesla zklamání. Souhlasíte s naším výběrem? Co byste do něj přidali? A co do něj, podle vás, naopak nepatří? Napište nám do diskuze.