Ford Mondeo ST-line 2.0 TDCi AWD: Rychle, ale ne zběsile

Současné Mondeo to nemělo úplně jednoduché. Jeho život začal komplikovanou realizací plánu One Ford, který počítal s jedním modelem pro celý svět. Jedno Mondeo. Na první pohled tento přístup dával dokonalý smysl. Evropská auta narostla, takže velikostí už jsou skutečně s těmi americkými nastejno. Tak proč nemít jen jeden sedan pro všechny trhy? Ostatně Buick Insignia je důkazem, že je to možné.

Ale potom se to celé nějak zvrtlo. Ford Mondeo, v Evropě milovaný pro své jízdní vlastnosti, byl postaven primárně pro americký trh a poté se začal lehce upravovat do vkusu zákazníka evropského. Trvalo několik let, než byla automobilka s výsledkem spokojena, a evropský zákazník nebyl tak úplně spokojený už nikdy. Mondeo se od agilního manažerského expresu posunulo směrem k dálničnímu křižníku – a to zkrátka není specialita evropského Fordu.

Automobilka na výtky reagovala a postupně svůj vůz vylepšoval. Až tu teď stojí přede mnou poslední verze. Poslední mohykán. Možná poslední velký naftový kombík od Fordu. Být trochu více sentimentální, možná i zatlačím slzu. Tahle éra zkrátka končí, budoucnost patří hybridním SUV, naftový klapot služebních aut obchodních zástupců, který prořezává chladný vzduch časného rána, zůstane jen ve vzpomínkách na mladá léta.

Ale dost bylo filozofování, pojďme zpět k Mondeu. Přede mnou tu stojí Ford Mondeo 2.0 TDCi s pohonem všech kol a karoserií kombi. Auto je to velké a pohledné. Mondeu se podařilo vymanit se z průměru, ve kterém se Fordy svým designem někdy ocitají – a to ne svou vlastní vinou. Ford jako globální značka se stal předlohou pro mnohá korejská auta – to pozoruji už od dob Fordu Sierra. Ale nové Mondeo ne, to jde svou cestou.

Testovaný kus dorazil ve verzi ST-line, je tedy náležitě sportovně oděn. Velká kola skrývají rudě lakované brzdové třmeny, nárazníky i prahy jsou blíže asfaltu a ano, celé to působí značně dynamicky. I za kombíkem v šedé metalíze se tak nejedna hlava otočí. Jediná drobná výtka směřuje k zadnímu nárazníku. ‘Naše’ Mondeo je vybaveno elektricky výsuvným tažným zařízením, což je jistě skvělá věc. Nejsem si však zcela jist, zda při vývoji někoho napadla kombinace ST-line a tažného zařízení. Vybrání v nárazníku působí poněkud neuměle, jako by někomu konflikt nárazníku a mechanismu došel až v okamžiku, kdy vůz procházel testy na konci výrobní linky.

Jinak ale k designu nemám žádné připomínky a platí to nejen zvenku, ale i uvnitř. Kabina je příjemná a velkoryse dimenzovaná. Místo nechybí v žádném směru, vše je přehledné, kvalitní a snadno ovladatelné. Potěší přístrojový štít z velké části nahrazený displejem, na kterém je možné zobrazit lecos od palubního počítače přes hudbu po grafiku pohonu všech kol, ale zároveň lze všecha tato okna a podokna odsunout stranou a ponechat kapličku čistou a přehlednou. Zavazadlový prostor potom pojme všechno, co potřebujete. Možná není největší ve své třídě, ale prostoru nabízí dost a to je pod ním i plnohodnotné rezervní kolo. Za to jednoznačně palec nahoru.

No ale pojďme už jezdit, na to stejně všichni netrpělivě čekáte. Když přišla poslední generace Mondea na trh, byl jí vyčítán až příliš houpavý podvozek. Jinde by to snad tolik nevadilo, ale Ford Mondeo byl oblíben právě pro svou agilitu a jízdní vlastnosti. A jak je na tom faceliftovaná verze v provedení ST-line? Už z rozjezdu je patrné, že Mondeo je kus auta. 180 koní pod kapotou rozhodně není málo, přesto nějaké razantní zatlačení do sedaček nečekejte. Mondeo se i díky pohonu všech kol hbitě odlepí od startovní čáry a ručička šplhá k vyšším a vyšším číslům, nic zběsilého v tom ale není. Skvělá je ovšem převodovka. Šestistupňový Powershift řadí naprosto hladce a velmi rychle, změny převodů jsou téměř nepostřehnutelné.

Přichází první zatáčky. A i tady je hned znát, že Mondeo je velké auto. A velké auto něco váží. Ačkoli je vůz jistý a v oblouku drží stopu s přehledem, o skutečné lehkonohosti tu úplně mluvit nelze. Brzy si však nacházím své tempo, vůz letí krajinou a já jen tak mimoděk pozoruji, že do zatáček najíždím mnohem rychleji, než bych si dovolil třeba s domácí Škodou Superb. A to se ani nesnažím o nějakou dravou či dokonce sportovní jízdu, Ford zkrátka zatáčky umí. A to je skvělá zpráva.

Další den se mění počasí. Prší. A dneska prosím pěkně mám fotit Mondeo. Východočeské silnice už na mě čekají, tak tedy jedem. A přátelé – to je cestování dle mého gusta! Inteligentní pohon všech kol rozděluje sílu mezi nápravy a Mondeo opět letí krajinou. Nebo snad letí ještě lépe než předešlého dne. Plískanice za okny jako by byla teprve tou pravou výzvou pro velkou fordku. Jistota, s jakou se tento velký těžký kombík žene po úzké silničce, je skutečně fascinující. Cítím, že je vše dokonale pod kontrolou, uvnitř vládne klid a krajina zatím ubíhá vzad. A to je přesně to, co od Mondea chci. Svižné auto, které je radost řídit. A minimálně ve verzi ST-line AWD to platí.

Verdikt

Ford Mondeo možná je u konci své éry, možná není. To ukáže čas. Rozhodně však není u konce svých sil. Velký kombík má stále co říct. Implementovat agilní podvozek do SUV či crossoveru není snadný úkol a často si žádá mnohé kompromisy. A i potom je Mondeo dál, pocit jistoty se sedačkou blíž zemi žádné SUV nedokáže nabídnout. Mondeo k tomu přidává skvělou převodovku a pohon všech kol, který tu není jen pro těch pár chvil ledových cest při zimní dovolené, ale dokáže dodat dávku jistoty, kterou chcete. Díky ní vám jakákoli cesta rychle a příjemně uběhne. A právě od toho tu je Ford Mondeo.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vzněový čtyřválec 1 997 cm3
Výkon: 180 koní/132 kW v 3 500 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 2 000 – 2 500 ot./min
Převodovka: šestistupňový dvouspojkový automat
Maximální rychlost: 221 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h:  9,3 s
Průměrná kombinovaná spotřeba (udávaná) v testu: (5,2 l/100 km ) 7,5 l/100 km 
Cena (Ford Mondeo ST-line 2.0 TDCi AWD kombi): 1 097 990 Kč