Splněný dětský sen část 1.

Zdravím všechny čtenáře.

Předem se omlouvám všem místním odborníkům. Co se týče techniky aut jsem laik. Ale o to větší nadšenec do řízení a aut obecně. V oblasti psaní kolem aut jsem úplný začátečník. Můj nick je známý spíše mezi sázkaři takže se předem omlouvám za svou neodbornost.

Taky jsme měli v mládí Vaše vysněná auta?  Mě viselo nad postelí Lamborghini Countach, Lancia Delta HF Integrale a několik mercedesů W124. To mi bylo tak 8. V cca 13+ jsem postupně začal koukat a závidět tehdy 18letým klukům jak se prohánějí po sídlišti v Peogeotu 205 GTI, VW Corrado, Renault 19 cabrio, trojková BMW, ale hlavně svatá čtveřice Opel Calibra, Ford Probe, Honda Prelude a Toyota Celica. Na těchto autech jsem mohl oči nechat. 

Vždy jsem si představoval jak až mi bude 18 let si takové auto koupím a budu si ho vylepšovat k obrazu svému. Klidně bych tehdy koupil nějaké ve špatném stavu a postupně ho opravoval. No vzhledem k mým manuálním schopnostem absolutní utopie a nakonec zvítězil rozum a tak se stalo, že v 18ti jsem začal jezdit v 6 let starém Peugeotu 106 s 1.1 benzínem :)  Což v té době (rok 2000) nebylo špatné a třeba ředitel gymnasia kam jsem chodil jezdil tehdy ve Favoritu :)  Auto bylo v parádním stavu a tak se žádné opravy a úpravy nekonaly.

Zkrátím to. Následoval Ford Escort 1.4 z 1997, poté Citroen Saxo z 2001 s 1.1i. Poslední soukromým autem se stala Citroen Xsara 2 Coupe v zelené metalíze. Pro mne krásné auto dodnes. Ovšem opět s 1.4i.  Pak přišla služební jedničková Fabia combi 1.9TDI a po ní Ford Focus r.v. 2012 s 1.6 HDI. Z výčtu je tedy jasné, že všechna auta byla na hony vzdálená autům vysněných v mladí :) Ono do toho vždy něco přišlo. Ať už nedostatek financí nebo potřeba praktičnosti, děti  atd. Však to znáte. No po změně zaměstnání to vylepšilo alespoň auto, kterým aktuálně jezdím a to je oktávka RS (ta před čtyřokou). Vzhledem k tehdejší firemní politice s dvoulitrovým diesel 180Hp. Pro dost lidí asi nic moc, ale já jsem z ní nadšen. Za prvé darovanému koni na zuby nekoukej, ale hlavně auto je prostorné, aby uvezlo celou rodinu s velkým nákladem. V barevné kombinaci červený lak + černá kola je dle mě i velmi pěkná a jede velice svižně za velmi příznivou spotřebu. Konečně alespoň trochu sportovní auto. Nicméně stále mi něco chybělo…potřeba si koupit to z těch 4 vysněných. Jenže opět spousta spíše vnitřních výmluv typu, je to zbytečné, kde ho budu garážovat. Kdy a kam s ním budu jezdit atd.  Vše se změnilo před cca 2 měsíci. Byli jsme s malým na srazu veteránu a youngtimerů kousek od našeho města a malého to nadchlo. Získal jsem spojence a nadšence a bylo jasno. Musím ho mít. To byla sobota odpoledne. Přišel jsem domů a sdělil ženě, že si koupíme s malým na víkendy, srazy a pro mě sem tam na jízdu do práce starou plechovku. Žena nic nenamítala. Asi předpokládala, že to ze mě zas vyprchá. Navíc jí auta nic neříkají. Nicméně odpověď jen si ho klidně kup, vždyt si na to vyděláš stačila. V neděli jsem sednul k internetu. Našel jsem co jsem hledal. V pondělí jsem se rozhodl o polední pauzu jet se na něj čistě jen podívat, protože stálo v bazaru cca 15 minut od budovy. Tak jsem vyrazil. Jak jsem ho viděl musel jsem ho mít a také po zkušební jízdě ihned koupil. Napsal jsem domu manželce. Přišlo mi jen spousta smajlíků a že jsem blázen. Že myslela, že si dělám srandu nebo mi to bude trvat měsíce. 

A cože jsem to koupil? No pokud vás to bude zajímat a další vývoj tak v další části. 

Dejte vědět :)