Jaro už je tady!

Řekl jsem si, že nikdy nebudu psát nic, jakože filozofického. Bohužel dnes to poruším. Nemůžu své fanoušky zklamat a zejména Klaudii a všechny kluky z tamtoho travesti show,)

Jak to tak vypadá tak motoristická sezóna je tady. Včera sem vyjel trochu protáhnout pravou Italskou sportovní techniku. A vrátil jsem se až teď. Na cestách jsem načerpal spoustu poznatků, o které bych se po zralé úvaze rád podělil. První věcí je to, že je prostě pěkné počasí. A určitě mnozí z vás využili šábes také k projížďce po našich krásných luzích a hájích. Potkával jsem jak rozjuchané motorkáře, tak vozidla všech tvarů i stáří i kabriolety. Od původního miňase který byl plně obsazen dvěma (!) dospělými muži až po mamuta bylo všude doslova cítit tu atmosféru. Vyložený hodokvas. Všechny lidi, které jsem potkal ať už po pumpách nebo jen na cestě spojovalo jedno. Úsměv od ucha k uchu a pravá skoro až dětská radost v očích. Ti lidé mě nevyjímaje jsou blázni. Cožpak dává smysl provozovat staré Porsche, nebo ještě starší kabriolety od běžných výrobců? Běžným smrtelníkům asi ne. Já si ale užíval každou zatáčku a také každý kamínek na silnici.

A najednou se moje mysl zatemnila. Skoro jako když ve filmech začnou zlověstně ubíhat mračna na obloze. A zcela nečekaně zpoza jednoho hnusného mraku vykoukne boží oko. A hlubokým hlasem se kdesi ozve „Joháánko“. To se nestalo. Mě stačilo si vzpomenout na sekci Autíčkářfuturista. To přesně tihle lidé, kteří tohle podporují nám dny, jako dnešek chtějí vzít. Nedokážu si představit silnice plné veselých a usměvavých lidí o Neděli nacpaných v něčem jako je Leaf, nebo Tesla 3. A už vůbec ne v nějakých podobných kreacích, které ty nešťastníky vezou autonomně někam na Karlštejn. Aby jim tam vítězoslavně hlasem Bendera oznámili, Karlštejn cílová destinace, prosím, posádko, vystup. Už opravdu chybí jenom a fofrem, nebo mi selže pistole! Takže tím bych chtěl minimálně za sebe oznámit, že dělat závěry o oblíbenosti této perverzní rubriky z počtu komentářů pod články opravdu nelze. Ano diskuze jsou velmi obsáhlé zejména proto, že dva zdejší fanoušci elektrické kapsle vyvrací pravdivé názory většiny. A jak známo jako štít jim je klišé odporné snad víc než Britský komunista. Pokrok je důležitý a technologie přece! Železnému oři nemůže vaše území přežitých spalovacích motorů a volantů stát v cestě.

Potom jsem potkal v protisměru asi dalších 15 aut, která už byla stará před dvaceti a více lety. Jejich dnešní jedinou positivní devizou bylo to, že nemají střechu anebo případně zadní dveře. Přesto majitelé rozdávali pozitivní enerdží do všech stran. I na mávání došlo. Já mávám, hrozně nerad přijdu si nepatřičně. Vzpomenu si na školku, kde jsem všem bral hračky a šikanoval učitelku. To má za následek prudké sešlápnutí pedálu plynu a cestování v nebývale vysokých rychlostech. Takže prostě ručkou nekynu. Když dneska to bylo prostě celé takové vzácné. Přestože zima nebyla kdovíjak dlouhá ani nepříjemná. A já ji trávím v tom nejpříjemnějším autě na světě. Vyrobili ho sice zabedněný zdegenerovaný Normani s názory předrevolučních Bolševiků (nebo Menševiků?)ale co. Když přesednete z jakékoliv běžné káry. Kombíka nebo sedanu libovolné produkce přijde vám každé sportovnější auto super. Opomněl jsem taky ty divný auta hečbeky, ale ty prý nejsou obyčejný, říká Hyundai. No nic, každá zatáčka je najednou radost a vlastně ani není takový problém nespěchat a jet si své tempo. Mě to dnes asi po ujetí sto kilometrů donutilo hledat i negativa. Pro lidi bez nadhledu a pravé pitralonhédy. Prosím, pokud čtete, tak přestaňte teď. A Klaudie ty moje transgenderová platonická lásko ty klidně pokračuj. Takovou kapacitu jako si právě ty nic nerozhodí. Jen výzkum zdokonalení jaderné fúze na Slovensku se zdrží. Protože ty teď čteš. S tím bohužel nehnu a všem občanům této krásné země se omlouvám.

Všímáte si na svém autě, jak je vlastně reálně úplně k ničemu. První věcí, proč jsem děkoval bohu, že s tím nejezdím denně v Praze, jsou až bombasticky malá zrcátka. Samozřejmě že se taky klepou jako půlky Dády Patrasové. Vlastně jsou dobrý tak na to když si potřebujete chlapácky nanést jahodový lesk na rty. Samozřejmě když je kára na místě. Další věc neplatí pro všechny. Je to nulový výhled vzad. Dvakrát můj zrak ulpěl v černé díře za sedadly. Prostě síla zvyku občas se při couvání tak nějak otočit. Vždycky když couvám podle zrcátek, přijdu si jak v dodávce a to prostě nechcete. Moc komunikativní řízení je při rekreační jízdě naprosto skvělá věc. Je to tak ale obecně? V kombinaci s rozměrem kol, který není úplně standardem a vyjetými kolejemi v našich silnicích je to někdy prokletí. Ty vyjeté koleje bohužel standardem jsou a to vysokým. Je nepříjemné když se vám auto skrze kola a volant snaží sdělit, že za dvě vteřiny vám umí utrhnout ruce. Asi jsem vybral špatně trasu, tomuhle se lze při troše snahy a hladkého asfaltu vyhnout. Vystupování a nastupování do některých aut je na článek samo o sobě. Dodnes si pamatuji, jak mě tady rozesmál Knightrider a blog o jeho Corvette, kde je také část věnovaná komfortu cestování.  Na mě se usmálo štěstí, když jsem zastavil takzvaně na dveře od jistého VW Touareg.  Spolujezdec z onoho bazarového snu vystupoval směle téměř nasednuvší na mé otevřené dveře. Byl by je osedlal jako oře. Kdyby se neozvalo hej, co děláš vole. Možná by tam rajtoval dodnes. O tom jak skvěle se z toho sportovního skorosportu potom leze zejména lidem se skoliózou úplně všeho a artrózou i v malíčku netřeba dlouze debatovat. Odtud asi pramení ta nenávist k SUV, protože co pitralónhead, to zdravý jura a sportovec. My prostě umíme ne jako ti tupci v těch velkých krabicích.

Zvukový doprovod při zrychlování je taky skvělý. Zejména když je vše vyhnané do extrému. Zpočátku to člověku nevadí. A vlastně když si jedete jen tak zajet svou trasu je to fajn. Po prvním kilu na hájvej dý dý one je nadšení o něco menší. Pojedu piánko takový to svoje cestovní tempíčko. Zdá se to tak snadné. Jenže v tom po prvních pár kilometrech to vidíte. Sakra ona mě bere Fabka. A každý kdo vás předjede, se na vás kouká jako na toho pověstného zraněného ptáčka u pítka (ty vole to je slovo). Podívej, mámo, jaký má ten zbohatlý, bohapustý buržoust auto a táhne se jak smrad. Asi to má rozbitý a dobře mu tak pomyslí si. To mě spolehlivě donutí konat. Zrychlíte na běžné dálniční rychlosti, které zvládá i nový policejní sup. Jenže na rozdíl od policistů v tom dálničním Superbu z peněz daňových nevolníků vám to prostě řve. A řve vám to hodně, až vám z toho třeští palice. Navíc váš chrup se na těch panelech také možná zhorší. Já to řeším sem tam první pomocí z přihrádky první pomoci. Totiž Ibuprofénem. Já vím je to zženštilé, ale pomáhá to. Ten stejný problém mívám při odjezdu z benzínky, kdy prostě nechci, aby si mě fotil zájezd Polských turistů a maminky ze strachu z příchodu přestřelky ukrývali své ratolesti. Jenže odjet normálně jako třeba v kýblvágnu nejde. Vždycky je to tam.

Další věcí jsou silnice permanentně plné závodníků. Každý se s tím občas setká a kdo říká, že ne sám tak činí. A v pekle bude za trest jezdit v Daewoo Tico na hlínách. Jedete si s tou svojí plackou (pro notorické rypáky lze nahradit slovem cabrio, kupé, prostě hodobožovou károu) normálně na pohodu. Snažíte se držet v normách a dodržovat pravidla silničního provozu. Za vámi vytrvale kličkuje a supí dvojková ofce s laďákem a na kolech který svět neviděl (pičo ne nezbytně). Za volantem sedí Venda, zvaný anakonda. Na palici kšiltovku MonstA a žvejká. Jenom proto, aby vás na rovince předjel a začal vás přiměřeně své demenci brzdit.  Je zde také druhý rozšířený druh našich silnic. Řidič obecný používající k zastrašování kořisti a pirátů silnic samozřejmě dle jeho měřítek velký vůz. Paradoxně jsem se několikrát přesvědčil že nejde o SUV. Jde o MPV prostě auta jako je Ford S-Max. Tento ďáblův výkvět se tváří jako anděl do momentu kdy zjistí, že překračujete povolenou rychlost o více jak 5 km/h. V tento moment vás chce za každou cenu předjet. Ideálně začne manévr na rovince před zatáčkou, kdy proti jede kombajn a autobus plný nebohých Bělorusů. Když vás potká štěstí, svou práci dokoná. Zařadí se před vás, aby heroicky sešlápl brzdu a co možná nejdéle dodržoval přesně povolenou rychlost.  Potom co omezil a ohrozil XY dalších účastníků provozu. Samozřejmě upjatě dodržuje předepsaných 30 v polích a kopcích a to co nejdéle. Ze zádi jeho vozu vás zdraví něco podobně uchýleného jako samolepka „Z“ a vařit taky neumím. Ještě lepší varianta téhož je, tady jede Honzík a Barborka.

Poslední perlička, kterou všichni neznáte, ale doufám, že jednou poznáte. Všude jsou zpomalovací prahy anebo kostky. Nebo ideálně oboje dohromady. Dnes jsem v jedné vesnici za Prahou musel diametrálně změnit trasu, protože u bývalého kulturního střediska vybudoval národní výbor dopravní stavbu vskutku nebývalých kvalit. Myslím, že ani soudruh první dělnický president Gottwald by se za takovou kokotinu nestyděl. Práh tak vysoký a dlouhý že jeho sláva se bude hvězd dotýkat. Prostě tu věc nešlo přejet, a když už by bylo auto nahoře na schodě tak dolů by to nezvládlo. Typické řešení po našem však mi s těma pirátama zatočíme! Přitom mi dnes přišlo, že ti piráti zejména optikou našich příslušníků a některých spoluobčanů jezdí ohleduplně a s radostí. Na rozdíl od té běžné většiny.

Tím bych své úvahy zakončil a příště bych se chtěl věnovat zase smysluplné činnosti jakou je seznámit vás se stavem AR 166. Překvapivě pořád tenhle super sedan stále jezdí. Takže nadcházející sezóně zdar a hodně šťastných kilometrů za volantem toho vašeho auta beze smyslu.