Historie Sobů: Saab 9000

Jenom na úvod řeknu, že už nějakou dobu trpím posedlostí severskými vozy, čili když už hledám všemožné informace o těchto autech, tak bych mohl zužitkovat v nějaký ten článek. Spíš budu psát o Saabech, než o Volvech, na ty už tady máme velmi čtivé články od TheKubajse.

Celé to začalo tím, že si pánové za velkým stolem z Ikei uvědomili, že jejich automobilka, s bájným griffinem ve znaku, nabízí pouze jeden model a to ten údajně nejsaabičtější Saab, Saab 900. Čili chtělo to oživit v podobě nového modelu, který by měl zasahovat do jiné třídy. Takže v roce 1977 (7 let před uvedením samotného modelu na trh) se dal tým, pod vedením Gunnara Larsona, do skládání úplně nového auta. Od samotného začátku však bylo jasné, že Saab ve vývoji nového vozu nebude sám. Co švédští trollové, žijící ukrytí ve skálách a v zemi, chtěli, tak došlo ke spolupráci s Fiatem a vznikl projekt nazvaný Tipo 4, z čehož měl vzniknout již avizovaný Saab 9000, dále pak Fiat Croma a Lancia Thema. Posléze se i přidala Alfa Romeo se svým modelem 164, protože Fiatu se během rozjetého projektu podařilo dostat pod sebe Alfu.

Co se asi dalo čekat, když se sejde temperamentní Ital a precizní Švéd, který je ještě k tomu zatížený na bezpečnost, tak nastaly problémy. Hned jeden přišel ze začátku, kdy italští inženýři chtěli auto stavět z venku, aby bylo tzv. "belisimo", na oko chodce pohledné, a podle toho uzpůsobovat zbytek. Zatímco Švédi zase chtěli auto stavět zevnitř, aby bylo pohodlné a hlavně co nejvíc bezpečné. Jednou z dalších rozmíšek byly samotné crash testy aut. Italové byli s výsledky spokojení a se slovy: "Perffeto, jdeme na pizzu!", měli před obědem hotovo. Za to pánům ze severu se hrůzou postavily vlasy a se slovy, že takhle to nejde, se vrátili k rýsovacím prknům, aby provedli několik zásadních změn. Došlo na spoustu nových vyztužení a bezpečnostních prvků. Jedna asi nejznámější úprava je vyměnění víceprvkové zadní nápravy za tuhou. Tímto sice zvýšila bezpečnost, avšak auto díky tomu získalo, oproti svým italským sourozencům, o něco horší ovladatelnost.

Přichází rok 1984 a s ním nový model Saabu, který se usadil do vyšší střední třídy. Pod kapotou se ukrýval turbo motor z dosavadní devítistovky. Ten byl o rok později nahrazen úplně novým agregátem, který si sebou nesl inovaci pod názvem Saab Direct Ignition (Saabistům velice známá “Zapalovací kazeta”) – ano, ta výborná věc, která tak ráda praská. V tomto systému je zapalovací cívka nad každou svíčkou a umožňuje vícenásobný přeskok jiskry. Nový motor tím dostal mnohem lepší jízdní dynamiku a vykazoval na své poměry dosti neuvěřitelné hodnoty zrychlení a maximální rychlosti. Velkou reklamu pak Saabu udělala akce s názvem The Long Run, kdy se na dráhu Talladega v Alabamě postavili 3 náhodně vybrané exempláře, které zde kroužili necelé 3 týdny průměrnou rychlostí 210 km/h. Auta si odkroužila 100 000 kilometrů a při tom stihla pokořit přes 20 rychlostních rekordů. I díky tomu šli prodeje v USA prudce nahoru a díky tomu i vznikla série Talladega, pojmenovaná právě po testovacím okruhu.

Saab potom mezi lety, kdy se stále více rozšiřovala choroba po vyšší bezpečnosti, přišel s hodně kuriózním projektem. Jelikož při autonehodách docházelo ke zraněním od volantu, tak se pánové z Trollhättanu rozhodli do modelu 9000 nedat volant žádný, čili na řidiče čučela holá přístrojová deska. Ovládání vozu bylo nahrazeno joystickem, který koukal na svět ze středu přístrojové desky. Nápad velice zajímavý, ale auto bylo díky tomu dosti špatně ovladatelné, takže celý projekt, včetně šálků kávy, byl rychle smeten ze stolu.

Celým paradoxem tohoto vozu byl fakt, že "devítitisícovka", seč patřila do vyšších kategorií, tak byla oproti své sestře s označením 900 o několik centimetrů kratší. Tento jev byl částečně napraven v roce 1988, kdy přišla na trh verze sedan (označení CD), která doplnila dosavadní liftback (označení CC).  Opět přišli nové motorizace včetně vrcholové verze Aero a Saab dokázal válcovat i svou šestiválcovou konkurenci. V roce 1990 se rozpustila dvojce Saab – Scania a automobilka z Trollhättanu se přestěhovala pod hlavičku General Motors.

V roce 1992 přišel na trh Saab s modelem 9000, který dosti razantně změnil svou vizáž. Změnu zaznamenala jak příď, tak záď vozu, ale základ zůstal stejný. Jelikož posedlost bezpečností seveřanů postupovala dál, tak opět došlo k dalším vyztužením karosérie. S postupem času došlo k dalším modernizacím motorů a na svět přišel i nový systém Trionic. Zajímavostí byl pak test jedné britské laboratoře, kdy motor údajně vypouštěl do ovzduší míň oxidů dusíku a nespálených uhlovodíků, než sám nasával z atmosféry.

S postupem času se vešel do motorové palety ještě vidlicový šestiválec, který byl už však výtvorem Opelu a provázelo ho dost "opláckých" neduhů. Motor nabízel 155kW, avšak nejvýkonnější verzí zůstávala "dvatrojka" Aero se 165 kW. Výroba tohoto modelu skončila v roce 1998, kdy poslední kus s číslem 503 087 zaparkoval v muzeu Saab v Trollhättanu. “Devítitisícovka” se vyráběla úctyhodných 14 let a v tentýž roce byla nahrazena modelem 9-5, ale o tom třeba někdy jindy…