Happy to be alive – část druhá...a poslední?

Vysvětlení perexu ZDE :-)

V minulé části jsem popsal, za co jsem vyměnil své rodinné auto, a jak dlouho přesně mi radost z nové káry vydržela. Musím podotknout, že moje myšlení ohledně druhého auta v rodině bylo nesprávné – a já dostal druhou šanci si to uvědomit (ne, že bych o ni stál, ale nakonec ta zkušenost byla ještě relativně lacino získaná…). Vycházel jsem z nesprávného předpokladu, že naše rodinné kombi má namísto klíčových komponent zabudované perpeetum mobile, tudíž se nikdy neporouchá, a nebude potřebovat výměnu žádné součásti. Prostě že s náma bude furt. Což je, kulantně řečeno, naprosto naivní. Je pravda, že když některé z našich aut potřebuje opravu, dostaneme od Pavla výměnou něco jiného na ježdění, typicky staršího Fiata (Bravo, Croma), Felicii, něco v podobné velikosti… na denní dojíždění OK, na nějaký větší výlet někam dál v plném obsazení rozhodně KO. Tenhle aspekt jsem jednou podcenil, a byl jsem rozhodnutý podruhé tu stejnou chybu neudělat. Takže namísto původního rodinného MPV koupíme……nějaké jiné rodinné MPV. Jestli si teď klepete na čelo, nejste sami. Kdyby Twingo vydrželo, vždycky bychom vzniklou situaci nějak vyřešili, přizpůsobili se, ale takhle byl čas všechno ještě jednou promyslet, uvědomit si, že malé auto byla potenciálně slepá ulička, byť s dobrou původní myšlenkou, a že situaci vyřešíme nějakým větším autem. MPV nebo kombi. Do padesáti tisíc. Do padesáti kilometrů od baráku. Bez nějaké typové vyhraněnosti, v tom finančním limitu si luxus výběru značky prostě nemůžeme dovolit – vezmeme první auto, které bude plusmínus odpovídat našim požadavkům, stav je to nejpodstatnější. Jediný požadavek – spotřeba do osmi litrů paliva. Nehodlám pořizovat a vydržovat dalšího Otesánka, když už mám jezdit prázdným autem, ať je to za co nejmíň.

Bazos.cz je kouzelný portál. Inzeruje se tam všelijaký více či méně cenově nadsazený šrot, prodávají bazary, soukromníci, překupníci, zkušenost s ním asi není nutné popisovat, každý z nás ji minimálně jednou v životě udělal. Všechna auta, na která jsem se během cca tří týdnů jel podívat, měla společnou jednu věc – na fotkách vypadala DALEKO líp, než ve skutečnosti – sice jsem s tím i tak počítal, ale přesto si člověk, nota bene po rozhovoru s majitelem, udělá chtě nechtě nějaké očekávání. I jal jsem se hledat náš budoucí vůz, nastavil jsem parametry cena, vzdálenost, a pak už jen zbývalo se probrat nespočtem nezajímavých inzerátů. První do oka mě udeřil Peugeot 307 SW, prodávaný asi deset kilometrů ode mě. Soukromý inzerát, majitel dal dost fotek, píše o nějakých nedostatcích, OK, zvedám telefon, a volám. Ano, auto ještě je. Ano, je to diesel. Ano, kosmetika je, učil se na tom jezdit syn i dcera. Ano, nájezd kilometrů garantuju. Ano, servisní historie je taky. OK, jedu se na to podívat, koneckonců, vidět na vlastní oči je k nezaplacení, a co mě napadne u auta, se uvidí. Dojíždím na smluvené místo, po cestě telefonicky instruován Pavlem, na co si u třistasedmičky dát pozor. Pán už na mě čeká, po mém příjezdu odemyká garáž, a my se společně jdeme podívat na tu ná….nááá……náááádheru. Auto je zvenku obité jak cikánské hračky, přední nárazník je odřený na obou stranách (mladej se asi učil parkovat do garáže..), odřenina se táhne i po předním blatníku, který je lehce promáčklý. Podobná boule je na pravé straně vzadu, lemy jsou lehce chycené kovomorkou, ale žádné díry skrz. Semtam chybí nějaká záslepka. Říkám si OK, na vzhled to nejezdí, ale kontrolka v hlavě už bliká. Shýbám se, abych se na auto podíval zespod. Prahy jsou před zadním kolem rozšklebené, a vůbec je celý podvozek plný povrchové rzi. Silentbloky na zadních ramenech jsou ztvrdlé a popraskané, k jednomu zadnímu tlumiči strkám prst k hornímu uložení (je to práce pro gynekologa, prostoru je tam docela málo, ještě, že mám relativně malé ruce….na chlapa…), a když ho vytáhnu, je vlhký (haha), a pokrytý oranžovým práškem. No, tohle nevypadá dobře….ale pořád mám za to, že by to mohlo být zachránitelné, pokud se domluvíme na ceně. Počáteční investice odhaduju na nějakých 15-20, pokud bude pán ochotný se domluvit napůl cesty, budu o tom uvažovat. Jdeme se projet. Interiér je celkem pěkný, zachovalý, sedačky nepotrhané, deklarovaný nájezd asi odpovídá. Pán má auto osm let (dle TP odpovídá), a protokoly z STK dokládá kilometry. Na to, že je to nafta, se s tím moc nejezdilo, na což se ho taky hned ptám….v podstatě jen a pouze kolem komína, s manželkou pracují oba v místě, a občas na větší nákup. Což může být, a nemusí. Nicméně prodejce působí celkem solidním, důvěryhodným dojmem, a na základě toho, co jsem doteď viděl a zjistil, nemám důvod mu nevěřit. Auto moc nejede, je to nejslabší diesel v nabídce, tzn. 66kW, a je vidět, že má s autem co dělat. Odpovídá tomu i dlouhodobá spotřeba, ke které se v infotainmentu proklikám, sedm litrů, to jako vážně? Možná je to částečně dané krátkými jízdami, ale stejně se mi to zdá docela dost. Spojka je na hraně, sice ještě zabírá, ale její životnost odhaduju v jednotkách tisíců kilometrů. Po pár kilometrech na mě něco zapípá, teploměr vody spadne na nulu, a rozsvítí se chybová hláška, spolu s nápisem STOP. Ptám se, co to má znamenat, pán říká, že to nic není, že auto normálně funguje, že asi jenom někde nějaké čidlo….že to za chvíli zhasne. Nekomentuju to, ale začíná mi být jasné, proč se pán auta zbavuje, a že už se mu do něj nechtělo dál investovat je nabíledni. Vracíme se zpět odkud jsme vyjeli, loučím se s pánem, že to promyslím, a dám mu vědět. Po cestě zpátky volám Pavlovi, co jsem pozjišťoval, nabízí mi, že se zkusí s pánem spojit, a auto by napíchl na diagnostiku, pokud nebude pán protestovat. Předávám mu číslo, a nechávám to na něm. Druhý den mi volá, že našel nějaké závady na chladicím okruhu (což může být ona chybová hláška), a potvrzuje mi můj prvotní dojem ohledně spojky. Informuje, že při tom nájezdu se pravděpodobně bude muset dělat i dvouhmota, s rozvody mám počítat taky. Suma sumárum investice blížící se hodnotě auta. Pánovi volám, omlouvám se mu, že za těchhle podmínek prostě nadále zájem nemám, protože nečekám, že bude ochotný jít s cenou razantně dolů, a příliš nízkou nabídkou ho nechci urazit.

Další na řadě je naftové Mondeo kombi. Klučina ho má asi měsíc, tudíž o autě nic vědět nebude, a co si nezjistím sám…..no, pojďme na to. Opět patřičně instruován Pavlem vyjíždím na místo schůzky. Auto vypadá na první pohled dobře, znatelně lépe, než v předchozím případě. Nějaký puchýřek se semtam najde, ale nic strašného, prahy a podběhy jsou zdravé, podlaha taky, celkově stav spíš příjemné překvapení. Motor běží celkem klidně, po startu lehce zakouří, ale jinak dobrý. Jdeme se projet, zdá se mi to nějaké líné, ale dobře, není to nejsilnější dvoulitr, co byl v nabídce. Prodejce je ochotný nechat mě auto prohlédnout mechanikem, nevadí mu ani, že bychom si kousek zajeli, volám Pavlovi, a domlouvám se, jestli má čas a kde se sejdeme. Pavel auto prohlédne, se stavem kastle je spokojený, co se mu nepozdává, je motor – sundává krycí plast, a nachází tu ulomený držák, tu zaslepenou hadičku…napichuje auto na diagnostiku, která potvrdí vyřazený EGR, a k tomu vyplivuje nějaké další závady. Ještě se autem projede, můj dojem, že je to líné, byl správný, ten motor má prostě problém. Na základě zjištěných indicií to může být prakticky cokoliv, a i když prodejce nabízí slevu, neodhodlám se do toho jít, kdybych chtěl donekonečna řešit problémy se starým dieselem, nechal bych si Passata…přesto, musím ocenit přístup prodávajícího, neměl problém v podstatě s ničím, strávil se mnou skoro dvě hodiny vlastního času, byl ochotný a domluva s ním bezvadná. Pokud to tady čte, a pozná se, ještě jednou moc děkuju.

Nějak jsem se v té 307mičce shlédl, takže ve verzi SW jsou teď mým hlavním cílem. Volám na jednu celkem slušně nafocenou 1.6ku, dozvím se od pána, že auto prodává své známé, a že mi na ni pošle číslo, abych se s ní domluvil přímo. Nestane se, a pánovi se marně pokouším dovolat. Takže zase nic, asi to tak má být…

..a do třetice 307, opět SW (variabilnější interiér a to střešní okno je prostě…boží! Klasické kombi nemělo ani tři samostatné sedačky vzadu, ani prosklenou střechu, ani možnost dvou sedaček v kufru, takže 7 míst…), a opět benzín, tentokrát dvoulitr. Panu majiteli volám, dozvídám se, že auto je momentálně v bazaru v Ostravě u známého, ale že není problém mu zavolat a domluvit se s ním, že nám normálně otevře….po telefonu z pána ještě mámím informace o autě, první majitel firma – jezdila s tím dcera majitele, druhý majitel on, kdy to od firmy odkoupil, OK, jasný původ je plus. Auto je po výměně náplní a provozních kapalin, nová spojka, nové rozvody, stav slušný. Dobrá, domlouvám se s bazarníkem, kdy se na auto můžeme dojet podívat, a ukecávám Pavla, ať vezme auto, diagnostiku, a doprovodí mě tam. Což se mi podaří, jednoho krásného poledne vyrážíme směr Ostrava, po dálnici je to asi hodina jízdy. Bazarník nám otevře, předá klíčky od auta, a máme naprosto volné ruce. Z dálky to nevypadá špatně, ale s každým krokem, kterým se blížíme k autu, je to větší a větší tragedie. Auto obité, světla vysleplé, prahy KO, lemy KO, gumy jedenáct let staré (!!!!), motor sice nastartuje, a běží klidně, ale spojka rozhodně není po výměně, a řemen k alternátoru je vytahaná okousaná kšanda. Interiér vybydlený, špinavý, ulomená loketka, zborcená sedačka řidiče od častého nastupování/vystupování, na zadních sedadlech fleky, pravděpodobně způsobené snahou (neúspěšnou) z nich ten bordel dostat, páté dveře prorezlé. Kašleme na to, mrzí mě, že jsem Pavla zbytečně táhl sebou, mám z toho špatný pocit. Vracím bazarníkovi klíče, odjíždíme, a mě začíná popadat beznaděj….fakt není možné najít slušné auto za jedenapůl průměrného platu? Na dálnici mě napadá se Pavla zeptat, jestli auto, kterým jedeme, náhodou není na prodej…….