Dokud se stříká, ještě se neumřelo...

Po poslední loňské jízdě jsem zazimoval motorku (odmastit řetěz, namazat řetěz – a neotírat, baterku ven, stooktanový benzín do nádrže, obsah podsedláku přesunout na teplé, suché místo, a motorku odstavit pod plachtu v garáži), oblečení a výbavu naházel v pracovně na hromadu, a pak na všechno asi na dva měsíce zapomněl. Dělám to tak každý rok, je to taková moje tečka za sezónou – o motorku je postaráno hned, o výbavu se pak zajímám v průběhu následujících měsíců… zimní večery bývají dlouhé. Takže jako každý rok, ze všeho vytahat chrániče, textilní hadry vyprat, kůži umýt a namazat. Stejně jako oblečení, i zbytek výbavy potřebuje nějakou péči, a když už peru textil, většinou vytahám i polstry z přilby, a dopřeju jí pořádné odhmyzení i ve špatně přístupných místech, a následné umytí. 

Při téhle proceduře jsem si všiml, že moje čtyřleté HJCčko má to nejlepší za sebou, tedy hlavně navenek – hmyz, odletující kamínky a semtam moje nešetrné zacházení (človek s ní při manipulaci občas někde zavadí…)  se na něm neblaze podepsalo. Helma je oranžová termoplastová skořepina, na ní je černé tampo a svršek čirý lak, který byl na čelní části oprýskaný a začínal se loupat. Semtam důlek po kamínku, semtam škrábanec, přemýšlel jsem, co s tím. Nejsnadnější (a nejdražší..možná? Uvidíme na závěr…) řešení by bylo pořídit jinou helmu, nebo prostě dál jezdit ve staré s viditelnými battle scars. Já ale snadná řešení nemám rád, nepředstavují žádnou výzvu. A když už mám doma ten airbrush…….

Na YouTube je spousta videí a kanálů, které se zabývají lakováním motorek a propriet k nim. I lakování helem je dost často na pořadu dne. A já se najednou nacházím ve stejné situaci, jako před pár lety s angličáky… když to zvládnou oni, pokusím se o to taky. Challenge accepted… Než jsem si to stačil pořádně promyslet, vzal jsem do ruky stodvacítku šmirgl, a pak už nebyla cesta zpátky…

Helmu jsem v ruce obrousil, hodně nahrubo, aby vylezly všechny nedostatky – a že jich bylo… ty nejhorší jsem nahrubo zatmelil modelářskou pastou Humbrol, mám s ní dobré zkušenosti, drží a nepraská. Pak jsem volil vždy jemnější a jemnější smirek, jen to tak lehce hladil, moc netlačil, nepotřeboval jsem z koule vyrobit krychli…přes 400, 800, 1200 na 1500 pod vodou. Pak stříknout základovkou, dotmelit, co kde vylezlo, a proces opakovat. Když už se žádné nedostatky neobjevily, stříkl jsem ji základovou barvou, opatrně vybrousil pod vodou, a nechal týden ležet. To už jsem pomalu začal přemýšlet, jak bych chtěl, aby blembák do budoucna vypadal, takže jsem si v hlavě načrtnul nějakou představu, co bych tak nejspíš rád za barvy, taky jsem chtěl vyzkoušet různé techniky maskování, takže jsem naobjednal maskovací pásky, šablony, samolepky, prostě co jsem si myslel, že budu potřebovat. A samozřejmě barvy. Jako základní barvu jsem volil slonovou kost, ve spreji. Ostatní barvy jsou z palety firmy Createx, jedná se o airbrush barvy určené pro venkovní použití, na vodní bázi. Základní barvy budou černá, zelená a modrá, v různých odstínech.  

Helma dostala dva nástřiky sprejem, podařilo se mi vytvořit docela kvalitní povrch, drobné vady jsem našel, ale protože jsem věděl, že většina bílé nakonec zmizí pod jinými barvami, tak jsem nepodstatné neřešil. Zalakovaná smítka jsem po zavadnutí jemně a opatrně obrousil, ta by vylezla i po překrytí jinou barvou, takže musela pryč. Po vytvrdnutí jsem zamaskoval, co mělo zůstat bílé, do airbrush pistole nabil černou s perletí a pustil se do toho. Během tohoto procesu se ukázalo, že stávající vybavení je pro barvy na vodním základu absolutně nevyhovující. Pořídil jsem kompresor se vzduchovým zásobníkem a lineární dodávkou vzduchu, a dvoučinnou stříkací pistoli. Využiju ho i pro svoje další projekty, takže investice ospravedlnitelná.

Jakmile bylo nastříkáno černou, co mělo být černé (nebo potřebovalo černý podklad), opět se maskovalo, stříkal se modrý perleťový základ po stranách, přes samolepky a nápisy. Ty jsem po nastříkání sundal, plánoval jsem přes to modrou transparentní, a chtěl jsem, aby písmena měla jiný odstín modré. Myšlenka dobrá, provedení mě ale takzvaně kouslo do zadele, samolepkám se dolů nechtělo… poučení pro příště – stejně jako s dálniční známkou, nejdřív rukáv, aby si pochytaly nějaké vlákno pro snazší odlepení, a poté teprve umístit. I chybami se člověk učí…a že jsem jich přitom udělal. 

Následovala “hadí kůže”, přes černou v horní části. Měl jsem vymyšlený zlatý motiv se zelenou transparentní navrch. Pro nástřik jsem použil mylarovou šablonu, je provedená tak, aby vzor na sebe při potřebě stříkat větší plochu navazoval, což se hodí. Na rovném povrchu je to super, na kouli už méně, ale na to, že to je můj první pokus, to dopadlo nad očekávání. Transparentní zelenou jsem nanášel celkem nepravidelně, vypadá to přirozenějí, a výsledek je, myslím si, slušný.

Stejný způsob jsem použil při lakování lícních částí a zadku helmy – ale jako podkladovou barvu jsem zvolil fluorescentní zelenou. Výsledný efekt je odlišný od temene, což mi vyhovuje, chtěl jsem to tak. Zbývalo domaskovat a dolakovat boky a bradu, použil jsem opět perleťovou modrou, tentokrát bez přelakování transparentní modrou, takže výsledný odstín je trochu tmavší. Zbývalo zalakovat čirým lakem, a se zatajeným dechem strhat maskovací pásky. Bohužel, tím, jak byla helma prakticky tři měsíce oblepená, lak na pár místech k pásce přilnul, a strhl jsem ho až na základ. Naštěsí je vše opravitelné, s trochou snahy…vytvořil jsem tak navíc černý pásek nad průzorem, který jde přes znak “S”, a decentní tenkou černou linku kolem spodku celé helmy. To mi pomohlo schovat nedostatky, kterých jsem se dopustil. Finále je zatažené dvěma velmi silnými vrstvami dvousložkového čirého laku, které celé věci dal hloubku a zdůraznil perleťový lesk. 

Výsledek včetně komplet postupu je v galerii. 

Výčet všeho je záměrně zestručněn, není třeba nudit čtenáře detaily typu “po nanesení základovky na pár místech lak popraskal, zejména tam, kde se dostal do kontaktu s tampem”… vypadalo by to, že si stěžuju spíš, než že se chlubím :-) Abych to celkově shrnul, nemyslím si, že to v konečných nákladech (i když pominu investici do nového AB vybavení) vyšlo levněji, než koupit novou. Zvlášť, když započítám čas. Ale – o tom to celé ani nebylo. Chtěl jsem to prostě zkusit, mít něco “svého”, v originálním provedení a designu, a to se, myslím, povedlo. Pár věcí už bych teď udělal jinak, ale tomu se říká evoluce.

Kritiku (zejména zvoleného barevného schématu ;-) ) čekám v komentářích :-)