Času vstříc (nepijte moc vína, zavírá to fabriky)

Hit me, baby one more time

   Bylo, nebylo, za sedmero řekami a sedmero horami, v roce, kdy 19 ještě nebylo nešťastné číslo, ale začátek letopočtu, v době, kdy se společnost obávala tak maximálně Y2K, Britney Spears z nějakého důvodu ve všech rádiích žádala,aby jí dítě ještě jednou fláklo, kluci ze zadní ulice v hitparádách chtěli, aby bylo po jejich a Lou Bega se celému světu zpovídal z chronické promiskuity ve svém Mambo No.5. Psal se únor roku 1999 a v Musée du Louvre se objevil záhadný exponát. Je z vesmíru? Z ateliéru Pabla Picassa? Opil se zase Patrick s Philippem do němoty, svařili pár plechů a pak je prohlásili za moderní umění? Zapomněla ho tam civilizace z budoucnosti? Je to znamení?

 That don´t impress me much

   Na konci března zase pospíme o hodinu méně. Nevím jak u Vás, ale u mně to probíhá tak, že si naplánuju, že ten den si přeřídím mechanické hodinky už večer a pobyt na bazoši ve světle krbu ukončím o něco dřív. Nikdy se to samozřejmě nestane a tak zkrátka opravdu ten den spím méně. Ale příště už to určitě vyjde. Možná. Tentokrát jsem si naprosto jistý tak na 40%.

Naštěstí nedělám třeba ve vývoji aut..

Bailamos

  Spánkovou deprivaci wikipedia popisuje jako “nedostatek normálního množství spánku” a mezi její důsledky zahrnuje halucinace, paranoiu, zanedbávání životních potřeb a ztrátu myšlenkové kontinuity (vím, z té mně právě podezíráte taky..)

Představte si ale situaci, kdy se vyčerpaně probudíte z mikrospánku uprostřed klíčové porady a slyšíte jen konec věty: “…a na jedné platformě vyrobíme hatchback, GT, SUV, Shooting brake, MPV a cabrio!” Jmenujete se Patrick Le Quément, píše se rok 199x a mikrospánek v důsledku spánkové deprivace vás právě připravil o zásadní informaci. Vlasy vám vstanou hrůzou na hlavě, v duchu proklínáte své šéfy, přejete jim, aby jejich bagety navždy ztratily křupavost a víno okusili už jedině z druhořadých vinic. Po kapsách ve slabé chvíli hledáte národní zbraň v podobě bílého praporu a polohlasem zvažujete vyhlášení stávky. Nakonec ale přeci jen porada skončí, zavelí se k odchodu na oběd a tím je vyhlášeno křehké příměří. Nad miskou cibulové polévky vám v hlavě stále zní ta děsivá věta.. “na jedné platformě vyrobíme..” Mon dieu..

I want it that way!

   Zasednete k rýsovacímu prknu, vybaveni zásobou kávy, sirkami na podložení víček a pustíte se do práce. Kreslíte, rýsujete, klejete, pijete kávu, propadáte beznaději, jste v kávovém rauši, poléváte si zátylek vodou, proléváte si hrdlo chardonnay, pokouší se o vás mánie i deprese současně. Neustále, dnem i nocí konzultujete projekt s nadřízenými. A protože se díky vám nikdo z nich nevyspí, povede se vám vyprodukovat funkční prototyp aniž by to někdo považoval za něco více než halucinaci z nedostatku spánku.

Píše se únor roku 1999 a v Musée du Louvre se objevil záhadný exponát.

V tu chvíli nastalo v manažerských kruzích zděšení. TO nebyla halucinace.. Oh mérde..

Believe

Na autosalonu v Ženevě, který se konal o měsíc později, byl ohromenému publiku představen Renault Avantime.

Název, složený z francouzského “Avant” čili kupředu, a anglického “time” naznačoval, že se jedná o projekt budoucnosti. Veřejnost si oddechla.

Ne tak messieur Le Quément. “Jak jako, budoucnosti..?! Jasně si pamatuji větu: “…a na jedné platformě vyrobíme hatchback, GT, SUV, Shooting brake, MPV a cabrio!”

V tu chvíli se roztřesou prsty celému vedení firmy a Patrick, zhroucený na židli s hlavou v dlaních hlesne: “Vždyť já už to zadal do výroby, sami jste mi to tehdy v noci odsouhlasili..”

Pružné a vždycky velice kreativní PR oddělení Renaultu vymyslí nejen cílovou skupinu, ale oslaví bezbřehý futurizmus konceptu,  a zatímco účetní společnosti  hromadně opouštějí svá dobře placená místa, a radši odchází na zasloužený 5hodinový oběd, než aby se podepsali pod náklady na projekt Avantime, management usilovně přemýšlí, kterou z továren obětovat.

Se sebevědomím sice mluví o 60-80tis.ks prodaných ročně, zapomenou však dodat, že v tomhle případě se spíše jedná o počty prodaných poukazů na psychoterapii mechaniků, jež budou tohle zjevení servisovat..

Fly away

Černý petr (ve Francii spíše Pierre Noir) nakonec navštíví továrnu Matra v Romorantinu. Fabrika s bohatou historií nakonec výrobou Renaultu Avantime píše svou labutí píseň a po 8083 kusech vyrobených v průběhu let 2001 – 2004 nadobro tak ukončí svoji činnost.

V době vzniku téhle ikony jsem ještě úplně nechápal, co se tehdy Phillipu Guédonovi a Patricku Le Quémentovi vlastně povedlo. Po 22 letech strávených kolem autoprůmyslu ale žasnu, že tohle vážně někdo dokázal. Stvořit auto tak avantgardní, futuristické, komplikované, univerzální a zároveň úzkoprofilové. Tohle ve střízlivém stavu mysli nemohlo mít šanci na úspěch. Ani internet si vlastně stále nedokáže se zařazením Avantimu poradit, když ho v jediném článku zároveň označuje za Grand Tourer, MPV, Shooting brake i 2+2 Coupé s prvky Cabrio..

All star

Nejsem autorasista a nemám vyhraněný vkus na zemi původu auta které chci, nebo mám. Zažil jsem dobrá auta z Francie, i špatná auta z Německa, nespolehlivá ze Švédska či Japonska a tak beru auta podle toho, jestli se mi líbí, či ne. Snažím se zároveň držet při zemi a zbytečně si nekomplikovat život servisně náročným kusem. Proč tohle píšu? Postupem času jsem dospěl k tomu, že vlastně Avantime hrozně chci.

  Chci ho, protože je to celá sbírka několika aut komprimovaná do jednoho, taková carcollection.rar . Nebo taky introvertní kafe a káry ve vlastní garáži. Ale i účet za několik obyčejných aut psaný na jedno VIN. Je to komplikovaná inovace, youngtimer, perspektivní veterán, daily, stará plečka a zároveň fun car. Je to všechno a nic zároveň. A to mi nedá spát..

Naštěstí je jedna kategorie, kterou nepokrývá.. Nedá se s ním pracovat v lese..

Pěkný týden všem !

PS: kdo najde spojitost mezi podnadpisy, nic nevyhrává, ale může si pogratulovat a otevřít pivo na vlastní náklady..