BMW M2 Competition

První BMW M2 byla automobilkou představena na začátku 2016 na autosalonu v Detroitu. Reakce byly velice dobré – auto navazovalo na BMW 1M a mnozí považují 1M a M2 za duchovního nástupce E30 M3: malé, lehké (ehm) sportovní auto.

BMW M2 se dočkalo chvály v recenzích a velice dobře se prodávalo. Stížnosti se omezovaly v podstatě jen na jednu věc: díky absenci pravého ///M motoru, pravých ///M zrcátek a pravých ///M sedaček se vlastně nejedná o opravdové ///M auto. Jestli s tímto argumentem souhlasíte, nebo ne, nechám na vás. Pravdou je, že OG M2 má “pouze” upravenou verzi motoru N55 (přesně N55B30T0, 272 kW a 465 Nm), což je motor, který se jinak naladěný objevoval i v plebejských modelech automobilky, jako jsou 335i/435i a podobně. Nemá ///M zrcátka a nemá ///M sedačky – prostě odpad.

Podle těchto puristů potřebovala M2 pravý motor s označením “S” a toto přání se jim splnilo. Díky EU.

Motor N55 totiž nesplňuje poslední emisní normy a aby BMW nemuselo M2 zabít (aktualizovat N55 by se ekonomicky nevyplatilo, protože motor B58, který jej nahradil, byl v té době již hotov) muselo vymyslet nějakou alternativu – a tou alternativou je nacpat do malé karoserie M2 motor z S55 z M3/M4.

A to je vlastně BMW M2 Competiton – je to M2ka s motorem z M3/M4 + pár dalších změn s tím spojených.

S původní M2 jsem ujel asi 10 Km, takže tento text není srovnáním těchto dvou verzí. S M4 jsem toho najel jen o chlup více ale rozměry “čtyřky” mám celkem v oku, protože s 435i jsem najel asi 30tis. Km. 

Verze Competition v číslech: váha mojí verze (manuál) je cca 1590 Kg, což není málo. To všechno se snaží rozhýbat motor S55, řadový šestiválec se dvěma turbodmychadly, který produkuje 302 kW (410 k) při 5250 až 7000/min a také 550 Nm při 2350 až 5200/min. To je naopak hodně.

Zrychlení 0-100 dle automobilky cca 4,2-4,4 sec pro manuál, kolem 4,0 pro SMG verzi. 

Auto je rozměrově velice podobné verzi E46, takže malé je pouze relativně. V rámci současné produkce se ale opravdu jedná o prcka. 

Emko jsem si převzal v Renocaru 19.3.2020 a prvních 2000 Km jsem musel dodržovat záběh – otáčky maximálně 5000 tisíc, pomalu na brzdy a prostě obecně “jezděte opatrně, první kilometry jsou rizikový”. Tak jsem jezdil opatrně a je to peklo – M2C je moje první nové auto a ///M BMW je pro mě celkem srdcovka. Splnil jsem si tedy jeden sen a musel jsem se opravdu držet. Na druhou stranu nutnost najet rychle 2000 Km způsobila, že jsem za volantem seděl skoro pořád. Začínal první lockdown, silnice byly prázdné a blížilo se jaro – dovedu si představit i horší povinnosti.

Auto jsem nerozbil, po 2000 Km jsem je přivezl na výměnu oleje v motoru a v diferenciálu a už v květnu jsem byl na okruhu v Brně. Aktuálně máme za sebou 17.980 Km, takže naše společná cesta teprve pořádně začíná.

Co na autě miluji

Nejdůležitější je, že se mi auto moc líbí – mohlo by být nižší (ale to bych se do něj nevešel s helmou), ale zase pohled zezadu na vytažené blatníky a čtveřici koncovek výfuku – prostě pro mě moc hezké auto. Vím, je to subjektivní.

Líbí se mi moc i zvuk sériových výfuků. Před koupí jsem četl, že zvuk je nic moc, je horší než u OG M2 a pod. Je to o vkusu a i o tom, jak auto chci používat. Pro mě je to v podstatě daily – jiné auto nemám a tak sedám za volant když se jedu projet pro radost, ale i když jedu za rodinou na moravu 250 Km po dálnici. Za mě je rámus z výfuků akorát, slyším jej na okruhu i s helmou (což třeba v 435i byl problém – motor v helmě prostě nebyl slyšet), a na dálnici mě z něj neduní hlava.

Jsem naprosto nadšený z toho, jak auto jezdí – výkon stranou, teď mluvím o tom, jak auto zatáčí. Auto je obuté na pneumatikách Michelin Pilot Super Sport (předek 245/35 R19 a zadek 265/35 R19), které je třeba trochu zahřát (studené dost kloužou, teplé naopak brutálně drží). Nedovedu říct, jestli je to skutečně “skoro-karbonovou” výztuhou v motorovém prostoru (jak jsem se dočetl na internetech), krátkým rozvorem, pneumatikami nebo magií elektronického diferenciálu (nebo tím vším dohromady) ale auto jde neuvěřitelně nadšeně za volantem a přední kola se silnice drží tak, že to popírá logiku. Nedotáčivost skoro neznám a i při ostřejším tempu se na přední kola mohu 100 procentně spolehnout.

Na rozdíl od předních kol, která se drží asfaltu jako klíště, zadní náprava je mnohem živější. “Hodit si bočkem” je neskutečně snadné a je to zábava. Nejsem zkušený řidič a už vůbec ne drifter – dlouhy drift ve vyšší rychlosti prostě neumím – ale vracečky a utažené zatáčky to je něco pro mě. V tomto autě jsem poprvé zažil, jaké to je “řídit auto plynem”. 

A mám radost, že M2C dělá radost. Zatím (ťuk ťuk) mám z velké většiny pozitivní ohlas okolí. Děti mávají (za odměnu “zaprdím z výfuků”) a hlavně majitelé jiných BMW auto znají a ukážou často palec nahoru. Stane se sem tam, že se chce někdo honit, ale vyhecovat se většinou nenechám. Nepotřebuju dokazovat majiteli jedničkového Superbu, že mám rychlejší auto.

Nejméně důležitá věc, ale potěší je, že se do auta vejdou 4 lidi. Kamarádův Mustang má zadní sedačky skutečně jen pro děti. Do M2C si dozadu (i za mě – 190 cm) sedne dospělý člověk. Není to na pohodlnou cestu k moři, ale není to ani trápení.

Co mě vytáčí

Vlastně nic.

Ale opravdu – na autě není nic, co by mě “sralo”. Je tu ale pár věci, které jsou otravné.

První věcí, které mě spíš mrzí je, že interiér M2 je prostě jen hezčí interier řady 1 a 2. Sedadla jsou z M3 (za příplatek), ale konzole, palubka, výplně dveří – všechno velice podobné základní dvojce. Na jednu stranu super, že auto nemá digitální úplně všechno. Na druhou stranu interiér nemá žádný whow faktor. 

Cca půl roku zpátky jsem řešil se servisem vrzání interiéru (povrzával od začátku, ale začalo se to zhoršovat). Zdroj vrzání byly repráky ve dveřích (ty horní), ale taky možná lišta kolem rámu bezrámových oken (nebo jak to jinak napsat). Vrzání zmizelo, ale jak je auto hodně tvrdé, stačí najet na kostky, nebo hodně rozbitou silnici a vnitřek zase vrže. 

Sériové brzdy (nepřiplatil jsem si za upgrade brzd) jsou dobré na silnici a okresce, ale na okruhu jsou nic moc. Lepší brzdy budou nutnost, ale s tím jsem počítal. Jen jsem netušil jako moc “nic moc” sériové brzdy na okruhu budou.

Jinak nic – že má auto velkou spotřebu? Ani nemá. Svižná jízda si vezme svoje, ale pokud jedu po dálnici kolem limitu, jezdím za 9-10 a to se dá. Nádrž je ale MALÁ (52l).

Že auto žere pneumatiky? Není to tak strašné – pokud bych je neničil svoji amatérskou jizdou na okruhu, byly by nejspíše pořád jako nové.

Koupil bych si ji znovu?

Ano.

Ale tahle odpověď platí pro mě a pro moje specifické požadavky na auto. Když jsem auto vybíral, měl jsem tyto požadavky: benzínový motor, manuál, zadokolka, samosvor (nebo ekvivalentní el.diff).

Zároveň jsem chtěl auto spíše novější a malé. Měl jsem v té době 435i a pro mě je to auto prostě moc velké. 

Ve finálním výběru tak tedy byly pouze 2 auta: Cayman a M2C. A protože na šestiválcového Caymana nemám (a dát za čtyřválec v Porsche to, co za řadovou šestku v BMW mi prostě nějak nesedí), vyhrála to M2C. 

A já rozhodně nelituju.