Báječný svět Nordschleife

Tohle místo pravděpodobně tady na Autíčkáři není třeba dalece představovat. Obecně v komunitě lidí kolem aut je to vcelku dobře známý pojem. Okruh zasazený v krásné přírodě. Ano řeč bude zase jednou a pravděpodobně ne naposled o Severní smyčce okruhu Nürburgring. V originále Nordschleife. Místo o kterém často tak nějak familiérně mluvíme, jako o ringu v poslední době se v textu chytla i zkratka “NS“. Říká se tomu také Zelené peklo a je to přes 20 kilometrů jízdy a 73 zatáček nasáklých potem, benzínem a sem, tam adrenalinem. A pro automobilky to zejména v posledních letech představuje skvělý marketingový nástroj. Ne že by tahle skutečnost bylo něco nového. Už v minulosti nějaký solidní zajetý čas na tomhle okruhu něco znamenal. Byla to dobrá vizitka. Jenže ukazuje to něco zákazníkům? Je auto, které udělá skvělý čas v tomhle místě nějak výjimečně dobré? Lepší než jiná auta ve stejné třídě? Lepší jak konkurence? Mnoho otázek a poměrně zajímavé odpovědi. V momentě kdy člověk není naivní a má představu jak takový rekordní čas vzniká. Samozřejmě je to prostě reklama a ta nesmí lhát, ale je to taková pohádka pro dospěláky. V dobách kdy se tady ukazovali v nejlepším světle sportovní auta, v běžně známých kategoriích, to vlastně kromě pár nadšenců nikoho moc nezajímalo.      

Jenže pak se z Nordschleife stalo něco jako popkulturní fenomén. Takové Camp Nou světa závodů a rychlých kol. Ty tam jsou doby, kdy tady parkoviště většinu roku bylo prázdné a i naprosté kopyto se svezlo dokola za už tehdy směšných 120,-. Na prázdném okruhu kroužilo při jízdách pro veřejnost pár bláznů v upravených autech, recesistů a lidí se sportovními vozy. To bylo ovšem ještě před dobou, kdy naplno propukla sláva videí na Youtube a fotek na Instagramu. Tyhle dvě platformy v té době prodělávali teprve svůj nástup a na slávu čekali. Takže co? O nějakých rekordech či testování vědělo jen pár lidí ochotných si koupit ten hezký časopis na lesklém papíře s autem na titulní straně. Zbytek lidí si myslelo že Nordschleife je německý výraz pro pěnu na holení. Dnes je vše jinak a okruh začíná být pro skutečné nadšence nuda. Už jen proto, že je často přeplněný. Jenže co naplat je z něj fenomén. A tak si chytří pánové v automobilkách velmi rychle uvědomili, že stejně jako účast v rally, nebo F1 se i tahle součást světa aut musí obratně využít k propagaci.

Začnu nejdříve smířlivě. Rychlostní rekordy ve zdolávání Nordschleife pro potencionální zákazníky jsou k ničemu. V tom smyslu když si vybíráte vůz. Samozřejmě 99% z nás se času z rekordní jízdy ani náhodou nepřiblíží. Určitě nám to neříká, že dané auto je pro nás to nejlepší z námi zvažované kategorie. Protože a teď se dostávám k jádru věci. Hlavní je tady pořád řidič a jeho schopnosti. A z vlastní zkušenosti mohu napsat, že je to tady sakra těžké. I v případě že přijedete za skvělého počasí v perfektním voze, který má obrovský výkon. Počasí se často mění stejně jako povrch a místy je i v silném autě znát docela velké převýšení. Pokud navíc neznáte trať a máte pocit, že přezdívka Zelené peklo je zbytečně přehnaná. Máte poměrně dobrou vyhlídku svézt se pravděpodobně nejdražší odtahovou službou světa. Tak teď konečně to pozitivní. Je to něco jako závody do vesmíru. Když se soutěžilo v tom, kdo bude první na měsíci, obě strany to posouvalo vpřed. Přineslo to zrychlení celého procesu a i výzkum okolo toho celého pomohl spoustě jiných věcí. Tady nám to přináší stálou práci a pokrok na sportovních modelech všech významných značek. Kdykoliv někdo posune hranice možného je to pro ostatní známka toho, že to jde udělat líp a zajet rychleji.

Celou věc samozřejmě deklasují pokusy jako je ten se Škodou Kodiaq. Jistě na laickou veřejnost to nakonec zafungovalo. My víme jak to je s vytvářením vlastních pravidel ve stylu náš rekord naše pravidla. Sám přiznávám, že v první chvíli než mi to došlo, tak jsem přemýšlel, jak to mohli dokázat. O tom jak to bylo, nemá cenu víc psát. Najmout Sabine skvělou pilotku nalepit pár nálepek. Trošičku poladit píárko a bylo to. Budiž Schmitzové ke cti že to s tou krabicí od bot zajela skutečně parádně. A teď přichází důležitý bod číslo dvě. V dnešní době je velmi snadné si takový rekord téměř objednat na míru. Samozřejmě že lidé jako František Drábek, který seděl v inkriminovaný moment na místě spolujezdce vedle Sabine, to naplno neřekne. Naopak používá oficiálně slova jako sériové auto, a jakou skvělou práci odvedli inženýři a další podobné věci. Realita je mnohdy o poznání jiná a mnohem temnější. Téměř jako náhodou v den kdy škodovka naplánovala rekordní pokus, bylo až překvapivě krásně. Což nebývá často. Jasně nedávalo by smysl jet za bouře. Ale stejně ty náhody. Nakonec se z celé té šaškárny podařilo vykřesat necelých 9:30m. Ve speciální kategorii sedmimístných suv. Ono totiž v kategorii SUV by takový čas nebyl absolutně zajímavý. Mimochodem Audi Q8RS poměrně nedávno udělalo 7:42 a to je hodně zajímavé. Za volantem seděl Frank Stippler zkušený závodník, který má zasebou pestrou kariéru a 9 podií na Nürburgringu. Určitě neumíte řídit jako on. Jenže i tak to pořád nic neznamená. Ano týmu Audi se povedlo dosáhnout naprosto famózního času, který je skoro až k neuvěření. V rámci kategorie SUV by se před pár lety něco takového nemohlo stát.

Znamená to že Q8RS je lepší auto než rychlé Stelvio od Alfy, nebo třeba Porsche Macan. To asi sotva. Vyrobené rekordy. A to doslova zajišťuje totiž celá armáda lidí. Pilot, který autem objede okruh a s velkou slávou zapíše ten který čas je vlastně jen další vděčný nástroj propagace. Nutno dodat že dnes je jasné, že pokud to dělá jeden, dělají to všichni. Pokud chcete uspět ve výrobě rekordu a mít prostě ten svůj nejrychlejší stroj na ringu. Musíte do toho dát maximum. Takže můžeme rovnou zapomenout na to, že rekord vytvoří auto, které je sériové. Tak jak nám to tvrdil pan Drábek ale i mnozí jiní s jinými logy na kombinéze případně na košili. Není vůbec neobvyklé použít jiné pneumatiky případně upravit auto softwarově. Prostě se to celé doladí, tak aby to odpovídalo profilu trati ale i jízdnímu stylu vybraného pilota. Takže pokud si sebou čistě náhodou na trackdaye nevozíte vlastní motorhome a armádu inženýrů asi na tom pak ve skutečnosti budete o dost hůř. Málo kdy se povede zajet rekord na poprvé. Auto je mnohdy odlehčené a i s bezpečnostní klecí se dá kouzlit. A jak jinak málokdo to sdělí. Navíc velká většina aut jede dělat ten správný rekord až potom co se otestuje jinde. Na jiných méně známých okruzích a méně viditelně. Bez humbuku se celé aranžmá vymyslí tak aby se na ringu nenechalo nic náhodě. Jak má celá tahle show potom blízko ke skutečnosti? Asi tak jako Octavia RS ke sportovnímu autu.

Třetí skutečnost je taková, že většina lidí vidí rekord. Nicméně nemá srovnání. O kolik je ten který čas rychlejší, než jiný a proč. V závodech i laik vidí, že když první dojede o dvacet sekund dříve, než druhý dojel prostě výrazně lépe. V rekordech ze Zeleného pekla už má trochu zmatek i nadšený fanda do aut. Kromě autobusu snad neexistuje kategorie, která by neměla svého krále Nordschleife. Téměř každý rok máme rekordy. Přiznávám já už nevím kdo a s čím byl nejrychlejší. Jisté je, že při délce trati a vysoké obtížnosti jsou čísla velmi zavádějící i pro zkušené řidiče amatéry. Mě osobně se sice podařilo dostat hodně pod rekord vyslance zeleného domku. Nicméně nutno dodat, že se zcela jinou technikou. Vhodnější na takovou trať. Stejně by se můj personální nejlepší nevešel ani do první desítky časů obyčejných hothatchů. Nic jsem si o tom nehledal, ale opravdu mi hlava nebere, jak někdo dokázal s Focusem RS mk.2 zajet něco jako 8:26m. Takhle napsané to vypadá zvláštně, ale zkuste do takového auta sednout a tomuto času se přiblížit. Ne to rozhodně nedáte. Pokud nemáte nakrouženo 100 kol po smyčce a další stovky okruhových kilometrů prostě se tomu nepřiblížíte. Je to asi jako když si obyčejná holka oblékne ty super šaty z té módní show. Jasně bude to zajímavé, ale modelku to z ní neudělá.

Má celá ta honba za časem nějaký smysl? Pro nás jako pro zákazníky už dávno ne. Pro automobilky je to alespoň takový lakmusový papírek. Ukazatel toho, co mohou udělat se svým rychlým vozem lépe. Tak aby dohnali nebo pokořili konkurenci. Je to stejná písnička jako s používáním speciálních plaket. Když už nevíme kudy, vytvoříme nějakou závodní edici. Prostě se to na míru vymyslí. Monte Carlo, M-paket, RS, GT cokoliv třeba. Lepšího řidiče to z vás určitě neudělá. Stejně jako ho z vás neudělá řídit auto, co drží obskurní rekord na Nordschleife. Aby ta čísla měla nějakou reálnou hodnotu. Musela by existovat nějaká pevně daná a závazná pravidla. Třeba by potom dávali smysl i kategorie. Auto by muselo být dovezeno přímo z výrobní linky v sériovém stavu. Například udělat až pod dohledem komisařů nějaká tréninková kola. Vždy se stejným ideálně stálým pilotem určeným pro tento projekt. Bylo by také vhodné stanovit roční období a například podnebí, v kterém je nutné rekordní jízdu realizovat, aby se rekordní čas započítal. Provozní kapaliny a tlaky v sériových pneumatikách by museli odpovídat tomu, jak se bude vůz pohybovat ve skutečnosti na silnici. A tak dále a tak dále. Jenže to se v současnosti nikomu nehodí a tak jsme svědky stále nových a nových rekordů, z nichž některé jsou i tak báječné. Jen je to prostě taková pohádka pro dospělé petrolheady. Časy jsou tak hlavně ukazatelem dnešních možností závodních týmů a pilotů a ukázka té nejlepší závodní techniky v akci.

To že je to celé divadlo samozřejmě nijak nesnižuje to, že udělat takový čas je těžké. Pravděpodobně kdyby například Sabine za volantem Kodiaqu vystřídal někdo z nás, zajel by takovou tužku, že by se asi i divil. Já měl možnost si v tomhle místě sednout za volant auta se 640 koňmi. Což je jistě více, než kolik měl pod kapotou Kodiaq v době rekordního dne. A i tak jsem skončil s časem ne až tolik pod rekordem sedmimístné škodovky. Prostě nevyšlo počasí a skutečně jsem se docela bál. Směs toho že tenhle výkon je znát opravdu v každé setině a sešlápnutí plynu znamená zatmění před očima. Odpovědnosti za auto za sedm a půl milionu korun a pudu sebezáchovy způsobila hrubě nerekordní jízdní projev. Přitom je to tak snadné, když člověk kouká na videa z paluby rekordních strojů. Je to taková továrna na sny jako Hollywood. Vzpomeňte si na mě, až si zase budete číst o dalším báječném rekordu na slavné Severní smyčce okruhu Nürburgring.  

A vzhledem k tomu, že vládní opatření boje proti covidu i mě přinesla nemalé problémy již brzy skrze zdejší blog vytvořím taky takové malé selfpromo. Už kdysi dávno jsem předesílal, že hodlám točit taková kratší videa se zajímavými vozy. Samozřejmě ne sám a ne primárně pro domácí publikum. Jenže situace, která teď panuje po celé Evropě, celý projekt komplikuje zejména i protože tým lidí kolem toho je právě v jiném státě než já a další člověk. To je jedno. Asi se ptáte, jak to souvisí s Nordschleife. Souvisí to tak že to měla být lokace prvního dílu. Nürburgring a jeho přilehlé okolí a rozkvetlé jarní louky. Za volantem jednoho z rekordních vozů obyčejný expert z lidu. Ne z Lidlu. Chtěli jsme to navléknout tak, jak moc daleko budeme od času, který oficiálně vytvořil výrobce v rámci propagace. Snad i přes značné zpoždění na tuhle srandu dojde. Vzhledem k tomu že až do Listopadu máme představu, co, kde a o jakých autech budeme točit tak to tady zkusím příště uveřejnit.  Vzhledem k tomu, že se mi rýsuje jedna spolupráce s jedním místním panem redaktorem, mohli bychom z toho vykřesat sérii zajímavých článků i tady. Vše je v rámci příprav, ale bude fajn, když třeba zdejší komunita bude náš seznam sportovních aut připomínkovat.

Všem vám přeji ať vás a vaše rodiny tohle šílenství kolem pandemie postihne co nejméně. A doufejme, že za volant pro zábavu už zase budeme smět co nejdříve. Budeme zdolávat denně opět naše soukromé rekordy obhajovat pole position na semaforech u Kauflandu a sbírat četná vítězství v boji o parkovací místa na přecpaných sídlištích. Život přece není jen o rekordech a platí to i pro nejtěžší ale také nejkrásnější závodní okruh světa.