Audi S6 V10 Quattro (C6) Avant

Audi dělá už možná přes třicet let auta, která větší část společnosti vidí jako sportovní a neskutečně luxusní produkty. O tom jak to vidí větší část nadšenců do aut a puristů bychom mohli polemizovat. Většinou ale jinak, než ta první jmenovaná parta. Obyčejná Audi A6 třetí generace ani v době vzniku nebudila vnějším vzhledem nějaké orgastické emoce. A v případě, že se pod kapotou nacházel čtyřválcový diesel s nějakými 103 kW, auto rozhodně nenabídlo ani za mák výrazné dynamiky. O zážitcích za volantem takové věci jsme si mohli nechat zdát. Když už Audi tak jedině s pohonem všech čtyř kol Quattro. A pořádným motorem. Tak zní banální poučka správného fandy do techniky od našich mírumilovných a nekonfliktních sousedů.

  Audi S6 vycházející z třetí generace A6 bylo veřejnosti představeno v roce 2006. A hlavní atrakce tohoto auta se nacházela pod kapotou. Netrénované oko běžného motoristy většinou zvenčí nepozná rozdíl oproti běžným verzím. Ono těch rozdílů vně vozu zase tolik není. Jsou tady větší kola a o něco více chromu. Potom dvě lišty na předním nárazníku. A samozřejmě nezbytná plaketka s označením modelu v přední masce. S6 v této podobě vydržela navíc ve výrobě pět let. Za tuto dobu se kromě opravdu kosmetických změn mnoho neudálo. Design jde označit slovem konzervativní. Dokonce si myslím, že jak sedan, tak kombi by mohlo sloužit ve školách designu. Jako ideální přiklad k tomu jak udělat auto které nikoho neurazí ale ani nenadchne. Prostě je to od pohledu obyčejné auto. V obou karosářských variantách s obřím zavazadelníkem. Jen pod kapotu se dostalo něco, co obyčejné rozhodně není. Desetiválec s více jak pěti litry objemu. Proti motoru, který využívá volkssupersport Gallardo je tady několik rozdílů, ale co. Lidově se vžilo, že je to ta audina co má motor z Lamborghini. I když z takových 90% je to vlastně asi pravda. Bohužel tenhle agilní a zajímavý motor je v lambu uložený kapánek jinde, než v S6. Ano jinak a lépe.  

Krotit nakonec na silnici přes 400 koní a trochu toho krouťáku je nakonec docela i zábava. Přestože sedíte v takové almaře a pomáhá vám v řešení krizí elektronika. V jistém slova smyslu. Motor nemá slabé místo. A hlavně dodává autu adekvátní zvuk. Adekvátní čtyřem koncovkám výfuku a celkové atmosféře. Ne však na palubě. Audi prostě umí šířit auru kolem. Zvuk motoru si totiž užije spíše okolí, než řidič. Přece jen není to okruhové náčiní ale limuzína vyšší střední třídy. V přímce se jedná o královské poježdění a pod pravou nožkou je vždycky dost střeliva k tomu vystřelit jak šíp z luku. (toho jak měl Rambo) Celé kouzlo brutálního zátahu a aura neporazitelnosti se začne ztrácet v první prudší zatáčce. Nedej bože šikaně. Samozřejmě hodně toho zachraňuje čtyřkolka. Stejně máte někdy ale pocit že se to celé utrhne a uděláte krásný double-full, full do pole. Prostě typická nedotáčivost se dostavuje i u rychlé verze. Holt žralok s obratností běluhy toho v korálovém útesu příliš neuloví. Nutno přiznat že se tyto pocity dostaví, až když ručička tachometru atakuje rychlosti rovnající se dvojnásobku povoleného limitu na našich skoro silnicích. Cestovní tempo na delší trase nabídne S6 vskutku vysoké a na dálnici se lze podívat i do pásma rychlostí kde většina aut končí. Na stovce jste za pět sekund. Zátah motoru je mohutný a celé se to děje lineárně a jakoby samozřejmě. Jestli tohle auto něco nabídne, tak je to pocit rychlosti. A nezničitelnosti. Což podle mě v mnoha majitelích běžných verzí probouzí ty nejhorší pudy.

Zvenčí máme tedy klasické tvary a pod kapotou velmi kvalitní a zvučný motor. Tomu sekunduje, automatická převodovka ZF s šesti stupni a řadí i po téměř 170,000 km fantasticky. Ano je hloupá a někdy trochu váhá, jaký stupeň má zvolit. Někdy zase vnímáte prodlevu ve zrychlení, protože převodovka prostě počká, až řeknete tak co je. Jak jsem tento vzorec doplnil, ještě o vulgaritu efekt katapultu se dostavil. V dnešní době nemyslitelné za věku Tiptrocnicu naprosto běžné.  Nicméně ve srovnání s dnešním DSG řadí veskrze plynule a bez otravného škubání. Ve sportovním režimu potom nechá motor vytáčet. A ono to vlastně stačí. Můžete si pomoci také pádly pod volantem. Až si člověk vzpomene, že ty dnešní sportovní režimy, které vám snad nastaví i sedadlo a volant nejsou tak úplně třeba. Vaše cesty provází čtyři dnes naprosto běžní asistenti. ESP je nastaveno citlivě a zasahuje o něco později než u běžných A6. Což je jenom můj pocit, ale přišlo mi to tak. Co je fajn můžete si ESP deaktivovat a je klid. Podvozek kde je použito, trochu toho hliníku, neoplývá dlouhou životností a ze zkušenosti mohu říct, že vyměnit všechno je běh na dlouhou trať. Ceny dílů už jsou ale spíše příznivé. Navíc nastavení podvozku je stále spíše měkké. Nelze napsat komfortní, protože to vypadá jinak. Příčné nerovnosti auto překonává zdatně a bez zvukové kulisy. Zvlněný povrch silnice a defekty vozovky jsou pravým opakem. Nejdříve rána potom zavrže interiér a celé to poskočí o pár centimetrů jinam. Možná za to nesou trochu odpovědnosti i velká kola, ale není to prostě ono. Zejména potom kdy se snažíte o dynamickou sportovní jízdu. Na kterou má auto parametry, ale bohužel podvozek má limity opravdu jinde, než strojovna pod kapotou. Pojetí ani ryba ani rak u výkonnostní verze prostě nefunguje. Tohle dá hned vzpomenout na neblaze proslavenou oktávku RS první generace.

Brzdy jsou účinné a jejich dávkování je veskrze příjemné. Někdy auto při úplném zastavení sice připomíná tramvaj. To ale přičítám spíše krkolomnému podřazování převodovky. Obrovské vnitřně chlazené kotouče na všech kolech na auto stačí. Uvnitř je verze S6 od běžných A6 odlišná zejména maximální možnou výbavou a použitím skvělých sportovně střižených sedadel. Polohu za volantem by měl najít každý. Sedadla jsou elektricky nastavitelná ve všech směrech a nabídnou příjemnou kombinaci pohodlí a tuhosti. Jinými slovy v zatáčkách z nich nikam nekloužete. Volant je to co Audi umí a umělo. Hned jak za něj vezmete, sebevědomí vám stoupne a zalije vás pocit blaženosti. Dodnes nechápu, jak to dělají. Budou v tom drogy. Kůže napuštěná kokainem. Něco jako omáčka v Big Macu. Tajná receptura. Systém Servotronic s proměnlivým účinkem občas pozapomene a nechá řízení rozbředlé jak bagetu od Babiše. Ve vyšších rychlostech je vše tak jak má být. Nic jako zpětnou vazbu bych tady nečekal, ale řekněme, že tušíte, kam se auto vydá. Poloměr otáčení je zoufale malý a ve městě je to někdy opravdu boj.  

Všechno ostatní, co vás obklopí uvnitř, působí i po letech velmi příjemně. Použité materiály co se dneska už nepoužívají a jsou skutečně hodnotné. Hromada tlačítek rozesetá kolem voliče automatu. A tehdy převratný dnes beznadějně zastaralý systém Audi MMI. Uvnitř auta se nese taková ta relativně příjemná vůně devadesátkových plastů od VW. Prostě trochu nostalgie. Což je v autě starém jen osm let velmi překvapivé. K tomu systému MMI. Člověk zjistí, že nacpat všechno na dotekový displej přes půl auta je rozhodně levnější ale nemusí to být nutně praktičtější. Paradoxně jsem neměl problém s ovládáním ničeho. A že toho tady je. Navigace, dvd, televize, rádio a další nastavení. S kolečkem na středové konzoly, tlačítky na volantu a pár knoflíky jinde si prostě člověk úplně v pohodě vystačí, aniž by ho to jakkoliv zatěžovalo a obtěžovalo. Jasně nevypadá to dnes tak cool. A je to dražší. Dokonce i za řidičem, který není úplně hobitem, je dostatek prostoru. Vzadu si i tak nejlépe posedí ideálně dva cestující. Komfortní výbavy je tolik, že všechno vyzkoušet zabere půl pracovní doby vietnamské večerky. Hudba od Bose a natáčecí adaptivní světlomety jsou už jenom třešínkou na pomyslném dortu. Bezpečnost na palubě jistí osm pytlů a předpínače bezpečnostních pásů a také skoro dvě tuny hmotnosti. Nicméně cenovka nového vozu byla ekvivalentem ceny pěkného domku s pozemkem a bazénkem u Berouna. Tak na tom není nic moc překvapivého.

Při trochu aktivní jízdě začne spotřeba paliva atakovat hranici 17 litrů na sto. Jedná se tedy o hranici, kde končí kluci a začínají pravý chlapy. (tvrdí fanoušci amerik) Při rozumném defenzivním stylu jízdy lze toto nechutné číslo stlačit pod 15 litrů. Nicméně tohle Audi si nebude kupovat nikdo kvůli spotřebě paliva. Přidanou hodnotu auta vidím v systému pohonu všech kol, Quattro. Sjet na rozbahněnou cestu i na devatenáctkách s nízkým profilem totiž nepředstavuje problém. Kopec vás nezastaví a jediným limitujícím faktorem je světlá výška a odvaha řidiče. Vyjedete vskutku nevídané věci. Dnes by mohla být motivací k nákupu zejména přítomnost motoru, který se v běžnějším autě už jen tak nevyskytne. Spíše už nikdy. Každopádně tohle není auto na hraní. Je bez problémů použitelné denně jen náklady na provoz i včetně spotřebních věcí budou zhruba o 50% vyšší, než u běžných lépe vybavených verzí. Největší devizou S6 je zvuk vytočeného motoru a až neskutečná cestovní rychlost. Vzhledem ke kategorii a váze auta lze považovat Audi S6 jízdně za uspokojivé a velice komfortní. Servisní náročnost se bude rovnat typu použití vozu. Pokud by někdo uvažoval o tom jezdit tímto vozem denně. Kromě vysoké spotřeby benzínu musí dopředu počítat i s vyšší cenou některých spotřebních dílů. Fatální jsou potom případně poruchy na motoru. Je to svého druhu unikát. Na druhou stranu většina auta je postavená ještě podle receptů let dávno minulých a drží. U některých kusů může řádit šotek v elektronice a to také není nic příjemného.

Podtrženo sečteno ano ale s vykřičníky. Je nutné dobře rozmýšlet a vědět že pořizovací cenou kolem čtyř set tisíc to vše teprve začíná.

Důvody proč tohle mít doma:

-mám rád desetiválec a do Gallarda nenarvu děti

-mám rád pola od Laurena a chci být v partě

-nevím co s penězi a sponzorovat naši lokální benzínku mě baví

-miluju rychlost…..

-baví mě nesmyslně rychlé almary co hrabou čtyřmi, ale nemám rád Subaru ani EVO

– když neudělám 1x denně stovku pod 6s špatně se mi spí