#3 Ford Orion - auto co jsem (ne)chtěl - ve znamení elektriky a sedaček

Duben, Brno, Vinohrady. Stojím vedle kamarádového Scorpia a čekám, až se přiloudá, abysme zkonzultovali tu pojistkovnici. Když to uvidí, tak neskrývá své „nadšení“ nad touhle hrůzou. Prý by potřeboval nějakou další pojistkovnicu na díly, aby se to dalo opravit. Už dřív jsem viděl pár inzerátů v okolí, takže by to neměl být takový problém. Už jsem měl pár inzerátů v Brně vyhlídnutých, když v tom jsem na nějaké fordí facebook skupině objevil inzerát, že někdo ruší celého Oriona u Ostravy. Ideální stav, říkám si, bude pojistkovnice na díly + si nasyslím nějaké další kraviny co se můžou hodit.

Vezmu Sierru (ano, je funkční!) a kamarádku (už jsem bez přítelkyně, jelikož né každá ustojí život s autíčkářem) a vyrazíme do Ostravy. Počasí přálo, cesta ubíhala, jelikož Sierra je prostě hltač kilometrů.  Ještě jsme potkali po cestě 2 Ameriky na výletě – Buick Riviera a Chevrolet Camaro. Ostrava, zaparkuju u plotku a vyběhne postarší pán, už z dálky slyším: „TYYYYVOLE, Sierra! Ta je parádní, podobnou jsem měl, ale 2.3 Diesel“. Tohle mi samozřejmě udělalo radost a uvedlo komunikaci na uvolněnější notu. Nebohý vínový Orion, napůl zrezlý tu stál a vyčkávál odvoz na šrotiště. Vedle auta hromádka dílů a já měl Vánoce: Přední a zadní sedačky, tapecírunk do dveří, středový tunel, řadící páka, origo klíč na kola, palubovka a další drobnosti. Všecko v naprosto TOP stavu, daleko lepší než interiér ze Slovenska. Samozřejmě také pojistkovnice. Vypadala celá tak nějak hezky, ještě na sobě měla origo nálepku Ford. Vidím, že má stejné výrobní číslo, co potřebuju – houknu na majitele „elektrika fungovala bez problémů??“. Pozitivní odpověď mě víc, než potěšila. Tož já jedu do Ostravy pro pojistkovnicu na díly a ona može být eště dobrá, řeknu si sám pro sebe. Zadní sedačky jsem nebral, protože jsem si říkal, že ze Slovenska mám zadní sedačky aj s hlavovýma opěrkama a vzor textilu je přece stejnej. Sierra nacpaná až po střechu dílama. Za necelé 2000 kč, toto byl nejlepší kup, co jsem zatím udělal. Majitel mi nutil víc věcí, ale já už prostě neměl volnej prostor a kamarádku jsem v Ostravě nechávat nechtěl :). Nadšení po cestě domů lehce vyprchávalo, protože jsem si začínal dělat starosti s uskladněním dalších věcí – kam já to zas dám proboha.



Je na čase vyzkoušet pojistkovnici. Lehám si zase na záda, nohy dám do vzduchu jak nějaká prvorodička a zapřu je v interiéru, hlavu pod palubovku…pár minut a swap hotový. Joo, když to člověk dělá asi po páté tak to jde už poznat. Auto startuje, okýnka stahují, světla svítí, stěrače stírají a blinkry blikají!!! Radost neskutečná. Pojistkovnice původně na díly a dopadne to takhle. Takže je na čase, abych se pořádně pustil do práce, protože jak jsem říkal – dokud nebyla vyřešená elektrika, nechtěl jsem do auta nijak víc investovat, to se právě teď mění.
Celkem paradoxně jsem se pustil do práce na sedačkách a interiéru (no, jako když člověk doma skladuje 3 interiéry, je asi pochopitelné, že jsem se chtěl zbavit přebytečných částí, protože autodíly máme doma už VŠUDE). Povyndával jsem zbytky původního šedého interiéru z Oriona, aby to auto bylo co nejvíc prázdný. Protože v něm potřebuju uskladnit modrej slovenskej interiér a ten šedivej. To taky znamenalo, že když jsem chtěl v autě něco dělat, musel jsem pokaždé vše vyskládat. Během tohoto procesu jsem ovšem objevil další rez a zdroj vlhkosti v interiéru. Pod baterkou totálně prorezlá díra. Tohle byla typická bolest Escortů/Orionů té doby a samozřejmě se to nevyhlo ani mému kusu.

Původní šedej interiér z Oriona je zničenej a nevyužiju z něj téměř nic, maximálně něco na pokusy, ať si nezničím ten hezkej, co přijde do auta. Dveřní tapecírunk jsem se rozhodl použit ostravskej, jelikož není vytahanej, oproti temu slovenskýmu. Přední sedačky jsem chtěl použít taky ostravský, protože jsou míň prosezený. Zadní sedačky jsem měl nachystaný slovenský, jelikož mají hlavové opěrky a vypadají dobře.



Ještě jsem na německém ebayi zahlédnul dobové příslušenství na Escorta/Oriona – mlhovky od výrobce VESTATEC, nepoužité ještě v origo balení. Tovární mlhovky se dávaly do spodku nárazníku a vypadalo to prapodivně. Tyhle se montovaly výš, do mřížky nárazníku. Řešení mi to přišlo elegantní a říkal jsem si, že tohle přece v Česku nikdo nemá. Neodolal jsem a za 75 euro jsem měl mlhovky doma i s dopravou.



Teď už k samotné renovaci sedaček. Napříč tomu, že mám téměř tři sady, tak žádná není 100% použitelná Přední sedačky (všecky sady) mají záda z takového tvrzeného kartonu potaženého látkou. Časem lepidlo přestalo lepit a látka se odtrhla. Nápad je takovej, že sedačky slovenský a ostravský rozeberu a udělám jednu slušnou sadu a tu látku přilepím zpět.

 

Nejdřív jsem si však destruktivně rozebral původní šedé sedačky, abych věděl, co tam je jak upevněný. Vypadl z podsedačky divný zelený papírek – jak jsem později zjistil, byl to papírek od kontroly kvality. Hezkej artefakt. Největší horor pochopitelně byl s tím zadním dílem, kde je ještě integrovaná odkládací síťka na drobnosti. Síťka je prověšená a já ji chci také opravit. Záslepky se mi nepodařilo zachránit, plast časem zkřehnul a rozpadly se na milion kousků. Nevadí, snad se dají podobné koupit v autodílech. Látka šla dolů opravdu lehce, jelikož lepidlo se už jen drolilo. Stačilo vyklepat a po lepidle nebylo ani známky. Sehnal jsem si čalounické lepidlo a jal se k lepení té látky na karton. Ve výrobě se to asi nějak lisuje a já si věřil, že to prostě přesně trefím, a ještě i správně na všecky výřezy. Tenhle nápad byl odsouzený k neúspěchu už od začátku a taky to tak dopadlo.



V půlce lepení už látka neseděla a nešlo reálně postupovat dál. To bylo nervů a stejně zbytečně. Potupně jsem navštívil svého čalouníka a ten mi to za 1000 kč/ks krásně přečalounil novou látkou, protože tou starou by bylo nemožný to udělat. Opravu úložné síťky jsem už naštěstí zvládnul – stačilo zastřihnout volnou gumičku a znova ji tam zaplést. Záslepky jsem koupil nové, v černé barvě, aby to sedělo k látce. Dále bylo potřeba opravit zadní opěradlo. Krycí plech byl orezlý, tudíž vybrousit, odrezit a nastříkat sprejem. Rád si potrpím i na takové detaily.



           

Časový posun na začátek června
Když odkryju svoji hromadu sedaček a detailně se na světle zadívám, něco mi nehraje. Ten vzor slovenských sedaček proti ostravským vypadá lehce jinak, ale jen pod určitým úhlem. Mně jebne, ony jsou fakt jiný. Dle fotky je rozdíl markantní, ale v reálu by to člověk těžko poznal. Aby tomu člověk rozuměl – ten Escort ze Slovenska byl modrej ve výbavě Ghia. Ostravskej Orion Ghia byl vínové barvy. U Fordu, asi aby to rozlišily, tak modrá Ghia má navíc sadu modrých teček na vzoru sedačky a vínová Ghia sadu červených teček…
BOŽE MŮJ. Tohle moje OCD nezvládne, mít jiný vzor sedaček vepředu a vzadu. Navíc toto už znova neseženu, jelikož Escorty a Oriony této generace fakt mizí. Po chvilkách zoufalství mi došlo, že mám ještě kontakt na majitele ostravského Oriona… ale v hlavě mi zní: „vole to už nebude mít, kdo by to skladoval tak dlouho“.



Ne, ještě není konec.
Rychlý telefonát – sedačky má, ale byly celou dobu hozený v Orionu a Orion už nemá okna. Otázkou zůstává, v jakém to je stavu. Stejně při nejbližší příležitosti jedu do Ostravy a sedačky vyzvedávám. Je léto a jak to leželo na slunku v tom vraku, tak kovová zadní část těch sedaček byla pěkně rozpálená, přihlížející slečna měla určitě super zážitek, když jsem to v mžiku pustil. K mému překvapení však sedačky vypadají velice dobře a krom natrhlého molitanu, nemají žádné vady. Jak to tak vypadá, celý interiér, co použiju, bude komplet z ostravského Oriona. Vzhledem ke stavu tohoto interiéru, bylo potřeba ho jen vyčistit. Vše jsem úhledně pomocí Tetris metody naložil do své Corolly (včetně toho plesnivého koberce) a jel ke kamarádovi s tepovačem. Jedno odpoledne práce a mám čisto.

 

Tímto však práce na sedačkách nekončí. Jak výše zmíněno, opravoval jsem odkládací síťku a zadní část opěradla. Jelikož jsem perfekcionista, všimnul jsem si, že pojezdy jsou místy orezlé na tady těch ostravských sedačkách. Pojezdy byly snad to jediné použitelné z původního interiéru. Následovala kompletní rozborka předních sedaček, abych mohl sundat ty pojezdy. Nicméně i tyhle měly orezlinky – takže broušení, odrezení a černý sprej. Ono se to nezdá, ale i taková blbost zabere pár hodin práce. To nejhorší mě však ještě čekalo – složení těchto sedaček. Ona úložná síťka je vražená do té zadní kartonové části a zajištěná kovovýma pojistkama. Tyhle původní pojistky jsem musel odcvaknout. Sehnal jsem trošku větší, škodovácký, ale pasovaly.



Narazil jsem ještě u sedáku. Ten je podpírán takovou mřížkou, která je natažena čtyřma žlutýma pružinkama. Zkoušel jsem všemožně ty pružinky umístit a natáhnout, ale jediná funkční metoda byla sikovkama. Pevně držet, nepustit a natahovat. Nespočet pokusů na každou pružinku a spousta nadávání. Se sedačkou jsem se trápil přes půl hodiny. Po víc jak hodině úmorné práce byly pružinky na místě v obou sedačkách. Složení zbytku a nasazení koleček pro sklápění už byla sranda, ikdyž jsem byl značně vysílenej. Tímto anabáze se sedačkama končí, jsou zabalený v igelitu a jen čekají, až je budu moct namontovat do auta. Zbytek šedého interiéru se může vyhodit, ten je nepoužitelný a kompletní interiér ze Slovenska zkusím udat na Escort klubu.

V další kapitole bude chystání auta do karosárny a k lakýrovi. Jen můžu říct, že to bude spoustu sprostých slov, lítajících heverů a zničeného nářadí. Jako bonus nakonec přidávám ještě krátké video z července. Tohle se stane, když nejsu u auta pár dní a ono prší. Poznámka, od této chvíle mám také novou přítelkyni, která je pro auta zapálená (jak se tohle vše seběhlo, bude jednou v Sierra blogu, protože vlastnictví Sierry v tomto hraje podstatnou roli).