Za závody klasiků nemusíte do Goodwoodu!

Zase píšu o závodech, až se tomu sám divím. Ostatně, v redakci jsem považován za milovníka nových SUV a veškerých vpravdě neřidičských aut, hlavně aby to bylo pohodlné, výkonné a člověka co nejvíce izolovalo od světa. A nové. Stará auta jsou podle mě nespolehlivá, náročná na péči, a pokud už mají být spolehlivá, jsou neskutečně drahá. Tak proč sakra nemůžu z hlavy dostat představy o závodění s klasickým Mini Cooperem?

Věc se má totiž tak… po návštěvě závodů ADAC GT Masters v Mostě jsme se s kolegou domluvili, že zajedeme do Mostu ještě jednou, tentokráte na závody historiků, tentokrát posvěcené organizací FIA. A do toho byl ještě v Brně pořádán HistoCup. Vyrazili jsme tedy nejprve do Brna, a pak do Mostu. Zjistili jsme, že aby člověk viděl krásné historické závodní vozy, nemusí nutně do zahraničí, například do Goodwoodu nebo podobně. Stačí totiž, aby zahraničí přijelo sem.

Ano, obě akce měly jednu věc společnou. Jak brněnský HistoCup, tak mostecký The Most Historic Grand Prix byly akce zahraničního původu. HistoCup pořádají a jezdí naši jižní sousedé z Rakouska, FIA Historic je podnikem německým. Takže se opět opakovala bizarní situace, kdy téměř po každém závodě zněla na počest vítěze sudetským Mostem německá hymna.

Co vlastně od takové akce, kde se jezdí převážně historickými vozidly může nováček čekat a proč byste se na podobný podnik měli vypravit také?

První věcí je, že všechno je malinko pomalejší, než jste zvyklí z moderních závodů. Přeci jen, maličký Mini Cooper se skromným výkonem na kolečkách z hračkářství prostě nebude jezdit tak rychle jako speciály kategorie GT3. To samé platí o atmosféře v boxech a celkové organizaci akce. Všechno probíhá uvolněně, v klidu, vládne přátelská atmosféra a nikdo se nevzteká a nemlátí dveřmi jako na Octavia Cupu. I když, jeden závodník s žigulíkem také neunesl selhání vozu a vyřídil si to s ním po chlapsku, třísknutím dveří.

Pomalejší tempo však rozhodně neznamená, že se nezávodí naplno. Jistě, auta jsou většinou drahá a vzácná, proto bývají závodníci opatrnější, navíc také často jezdí za své. Nasazení je však vysoké a pozorovat souboje, ve kterých se nahání malé Mini Coopery, bokem lítají Lotusy Cortina a vše z povzdálí za hromového burácení sleduje divoká AC Cobra, to jsou momenty k nezaplacení. Auta také velmi často jezdí bokem, protože auta často ani nepoužívají slicky. Ve výsledku vás čeká nádherná podívaná, kterou navíc máte čas sledovat a opravdu si užít.

Ještě jedna věc, a to, že výše uvedené neplatí, když dojde na jakékoli formule. V Mostě jsme měli štěstí na formule 1 70. a 80. let a nebyli jsme zklamáni. Mně osobně tahle éra formule nic neříká, nicméně bylo zajímavé sledovat závodní speciály let dávno minulých prohánět se po okruhu kde formule nikdy nezávodily, takové monoposty Lotus v barvách John Player Special pak potěší úplně každého. Při bližším pohledu na konstrukci těchto vozů pak musíte uznat, že to tenkrát chtělo opravdu odvahu, prohánět se takovým tempem v podobně "bezpečných" vozech.

Závody historiků mají také tu výhodu, že i opravdu zapálený fanoušek často poprvé uvidí naživo vozy, o kterých si doposud jen četl. Nebo zjistí, s čím vším že se v minulosti závodilo. Takový závod seriálu HAIGO Touring Cars byl pro mne velmi objevným momentem. Najednou jsem na trati pohromadě viděl žigulíky, Zastavy, Lady Samary a podobné sofistikované závodní náčiní. Holt nesmíme zapomínat, že východní Německo, ač stále Německo, bylo prostě východní se vším všudy. Popravdě uvedené vozy nemám příliš v lásce a tak mi radost snad udělalo jen to, že přemotivovaný řidič Zastavy přecenil brzdný účinek svého stroje a prostřílel se startovním polem až do kačírku, přičemž udělal z nebohého vozu tříkolku. Na některé retro je snad lepší prostě zapomenout a dělat, že nebylo.

Musím se ale ještě jednou vrátit k vozům šedesátých a sedmdesátých let. Ať už to byly Alfy a Escorty v Brně, nebo Cortiny, Mini a Ginetty v Mostě, tohle je pro mě osobně to pravé závodění. Jasně, chyběly tam zběsilé E Typy, známé z Goodwoodu, ani tam nikdo neproháněl Ferrari 250 GTO, stejně to byl vždy vrchol akce. Popravdě si vždy říkám, že je vlastně dobře, jak jsou tahle auta dnes drahá. Sehnat závodní Escort RS2000 Mk2, nebo Mini Cooper S a ještě s nimi závodit, to je opravdu drahá záležitost. Současně mě vždycky mrzí, že jsou tak drahá a nedostupná, zbývá je leda obdivovat z tribun.

Jaký je tedy závěr? Určitě pozitivní, je přece skvělé, že i u nás můžeme vidět na okruzích zajímavá historická auta, a vždy s radostí sleduju, jak někdo se svým veteránem skutečně závodí. Auto má jezdit, má žít, má se radovat, jedině tak je to dobře. Jste-li fanoušky podobných akcí, určitě se na nějakou další vypravte. A rozhodně se s námi a s ostatními podělte o tipy, kam a kdy zajít, budeme jen rádi.

Za fotky z obou akcí opět děkuju Lubošovi