Volkswagen Golf 2.0 TDI: Před branou luxusu

Na obrazovce před sebou sleduji ubíhající mapu cesty a simulaci dvou analogových přístrojů. Silnici zalévá záře LED světlometů. Adaptivní podvozek je nastaven v komfortním režimu, na obrovském skleněném displeji, který rozlišením i reakcemi připomíná přerostlý iPhone, jsem si pro dnešní cestování zvolil poklidné písně Leonarda Cohena. Zkrátka poklid, který se k cestování luxusním vozem tak nějak hodí.

Jenomže já nejedu luxusním autem. Sedím za volantem Volkswagenu Golf, jehož sedmá generace nedávno prošla faceliftem a dostala další porci novinek a elektronických hraček. Ještě před pár lety by takový seznam výbavy jasně ukazoval na prémiový sedan. Dnes si to všechno můžete koupit v hatchbacku nižší střední třídy.

Má to ale i svou stinnou stránku. Auto, ve kterém sedím, je sice na první pohled vcelku obyčejný Golf – žádné GTI, GTD či R, žádná čtyřkolka, jen výbava Comfortline, dvoulitr tédéíčko o sto padesáti koních a převodovka DSG. Ale jeho cenovka sebevědomě míří do segmentu prémiových značek. Za testovaný kus byste zaplatili necelý milion, a to pořád ještě zbývá pár drobností, které by k němu šly objednat navíc. Takže ‚Golf za milion‘ je skutečně existující věc. Kompaktní hatchback za cenu převyšující základní BMW řady 3, Jaguar XE nebo Mercedes třídy C. Ještě před lety by myšlenka ‚Golf za cenu Jaguaru‘ zněla naprosto absurdně. Ale dnes?

O tom, že dříve bývalo v Evropě zvykem, že drahá auta jsou velká a silná, zatímco levná auta jsou malá a slabá, už jsem psal nedávno. A popravdě řečeno to byl právě tento Golf, který mě k napsání onoho článku inspiroval. On totiž i jako auto za milion dává smysl.

Když si odvyknete dívat se na automobilový svět prizmatem předsudků a tradičního řazení aut do škatulek, ale budete hledět na to, co vám mohou nabídnout, zjistíte, že existuje hromada otázek, na které právě tohle auto v této konfiguraci může být odpovědí. Je pravda, že za stejné peníze pořídíte auta větší, auta výkonnější a také auta od prestižnějších značek. Stále však platí to, co kdysi řekl Jeremy Clarkson (a z čeho se mezitím stalo tak trochu klišé). Jediné auto, které každý člověk doopravdy potřebuje, je Golf. Je tak akorát velký, aby bez diskomfortu odvezl čtveřici dospělých a pojal jejich zavazadla, zároveň dost malý, aby se víceméně všude vešel. Je přiměřeně rychlý, přiměřeně pohodlný a chladně německy precizní.

Samozřejmě je spousta důvodů, proč můžete chtít něco jiného. Můžete chtít větší auto, můžete chtít rychlejší auto, můžete chtít auto prestižní značky. Ale to všechno vás bude stát peníze a viděno chladně racionálně vám to nemusí přinést hmatatelné výhody. Pokud náhodou nepotřebujete přepravovat spoustu velkých věcí, přinese vám větší auto především pocit prostoru. Auto luxusní značky vám přinese pocit bohatství a výjimečnosti a silné auto zase pocit, že někam dojedete dřív.

Golf za milion vám nedá nic z toho. Je to pořád obyčejný Golf. Jen umí nějaké věci navíc. Když si projdete seznam položek výbavy, kterými se testovaný kus liší od běžného Golfu za půl milionu, dokážete si u víceméně každé z nich vysvětlit, proč za tu cenu stojí. Má smysl zaplatit nějakých 25 tisíc za adaptivní podvozek? Určitě. Dát 16 tisíc za plně digitální palubku? Jasně, to zní jako dobrý nápad. Necelých 40 tisíc za LED adaptivní světla, která umí svítit ‚dálkovkami‘ i kolem aut v protisměru a před vámi? Zvláště pokud hůře vidíte v noci, je to naprosto jasná volba. A bezklíčový vstup, velká navigace nebo třeba kožený interiér a střešní okno? To všechno jsou věci, které přinášejí poměrně jasně popsatelný benefit.

A když je všechny sečtete, je výsledkem Golf se stopadesátikoňovým naftovým motorem, který stojí milion. Na první pohled šílená myšlenka – na ten druhý vlastně rozumná volba. Třeba zrovna netoužíte po luxusní značce, nepotřebujete více místa ani vás neláká rychlé auto či sportovní auto. Koupíte si zkrátka auto, které v primárních ohledech ‚stačí‘ a doplníte ho hračkami navíc.

Zároveň je Golf dostatečně dobře vymyšlený a solidně vyrobený na to, abyste neměli pocit, že jste měli chytrá světla a velkou navigaci obětovat a koupit si raději ‚značkové‘ auto. Oproti luxusním značkám tu samozřejmě chybí nóbl znáčky, drahé materiály a okázalé detaily, ale nemáte pocit, že se šetřilo na něčem podstatném.

Jak bývá u Volkswagenů zvykem, jsou všechny ovládací prvky tam, kde je chcete mít, pohybují se takovým způsobem a s takovým odporem, jaký byste si představovali, cvakátka hezky cvakají, přepínače přepínají a kolečka kolečkují. I ve srovnání se sesterskými modely od Škodovky máte pocit, že se tady investovalo do těch posledních pěti procent, které dotvářejí výsledný dojem. Převodovka DSG tu řadí lépe než ve většině aut, ve kterých jsem se s ní poslední dobou potkal – bez záškubů a zaváhání, kterými má občas sklony trpět. Podvozek je tuhý, ale přiměřeně poddajný a nejsilnějším dojmem, který ve vás zanechá, je jistota a solidnost. I v kabině je vidět, že se tu zkrátka utratilo o kousek víc peněz, než je možné v Mladé Boleslavi.

Samozřejmě, mladoboleslavští vám za zhruba stejné peníze prodají podobně vybavený Superb. Ale co doopravdy dostanete navíc? V podstatě pár set kilo železa a trochu plastů – veškeré technologie jsou v Golfu stejné nebo pokročilejší (LED světla, digitální palubka, modernější navigace) a jak zjistil Vavris porovnáním se služebním vozem své manželky, Golf dokáže být dokonce jízdně pohodlnější než některé verze Superbu.

Nicméně samotný fakt, že tu s vážnou tváří uvažuju nad smysluplností ‚milionového Golfu‘ znamená i další věc – Volkswagen totiž v rámci koncernu očividně přestává být onou typickou mainstreamovou značkou, kterou vždycky býval. Dokázali bychom si stejným způsobem představit milionovou třistaosmičku? Nebo milionovou Astru? Jen těžko. Těmto značkám dnes již očividně nemá konkurovat ani tolik Volkswagen, ale spíše Škoda, která se z ‚budgetové značky‘ stala typickým mainstreamem, zatímco Volkswagen se začíná sápat po kotnících toho, co z odporu k termínu ‚prémiový‘ nazýváme luxusními značkami.

Verdikt

Golf je ve většině ohledů stále stejný, jako býval. Tak trochu německy chladný, ale také německy precizní. Navržený tak, aby byl téměř vším, co většina lidí potřebuje. Dobře vymyšlený, dobře postavený a trochu postrádající emoce, které by vám umožnily ho milovat – nebo nenávidět. Jen k tomu přidal ještě více vychytávek a technologií než dřív a udělal další krok k tomu, aby se stal ‚značkovým autem‘. Už si nemusíte připadat jako výstřední šílenec, pokud si namísto sedanu od Mercedesu objednáte kompaktní hatchback se značkou Lidového vozu, který bude sice stejně drahý, ale pro vás je v danou chvíli zrovna důležitější mít chytrá světla či chytrý podvozek než prestižní znáček na kapotě. A to je pro VW opravdový úspěch.