Tři prvky, kterými se nový Hyundai IONIQ 3 snaží bojovat s uniformitou současného automobilového designu

Už nejednou jsme se v debatách pod různými články shodli, že velká spousta moderních aut vypadá stejně. Ano, jistě, automobil je záležitostí drahou, takže musí být pro své kupce atraktivní. Jenže v posledních dnech se skutečně zdá, že je snad tvoří jedno a to samé AI. Je to už tak běžné, že i člověku, který má motorismus rád, dá občas práci jednotlivé automobily v provozu rozeznat.

Naštěstí však existují značky, které se obecnému trendu nechtějí tolik poddávat. Ano, není jich mnoho, ale jsou. Jednou z nich je, pro někoho možná překvapivě, korejský Hyundai. Pravda, sice nabízí Konu, na níž najdete snad všechny současné módní výstřelky najednou, ale také se kupříkladu chlubí modely Santa Fe nebo Inster, jež si s ničím jiným prostě nemůžete splést.

Podobně se dá hovořit i o jeho sérii elektrických aut s názvem IONIQ. Budiž, ta už obecné momentální stylové zásady následuje víc, ale pořád v míře dostatečně malé na to, aby nesplývala. Nebo jste si snad někdy takový IONIQ 5 nebo 6 popletli s něčím konkurenčním?

A Hyundai zjevně hodlá v tomto trendu pokračovat. Právě totiž představil dalšího zástupce této řady, který se z nich zatím asi nejvíc snaží bojovat s uniformitou současného automobilového designu. Jmenuje se IONIQ 3 a míří do nabité kompaktní třídy. Nechce v ní ale „zapadnout“. Na následujících řádcích si probereme hned tři prvky, kterými se tomu plánuje vyhnout.

Tvar aerodynamického hatchbacku

Prvním, a základním prvkem každého automobilového designu, je tvar samotné karoserie. Ten v současnosti dostává docela zabrat. Je tomu tak proto, že místo sedanů, hatchbacků, kombíků nebo třeba kabrioletů dnes vznikají jen všelijaké vysoké, otylé a mohutné crossovery, spojující všechno zmíněné dohromady. A ještě ideálně zabalené do formy ve městě neohrabaného, ale v terénu prakticky nepoužitelného SUV.

Hyundai IONIQ 3 je jiný. Místo kombinací minimálně tří až čtyř karoserií najednou se pyšní tvarem klasického hatchbacku. Opravdu, přímo tak je charakterizován v tiskovce, ve které nepadlo ani slovo o nějakém esúvéčku nebo crossoveru. I jeho rozměry (délka × šířka × výška) v milimetrech: 4155–4170 (podle verze) × 1800 × 1505 to docela potvrzují. Auto je vysoké přibližně jako Peugeot 307, což je na dnešní dobu vlastně relativně málo.

Abych tedy byl přesný, konkrétně se prý jedná o „novou karoserii“ Aero Hatch, která zajišťuje výbornou aerodynamiku s předběžnou hodnotou součinitele odporu vzduchu 0,263 a má ji vázat s nadmíru prostorným vnitřkem. Ale já v ní stejně dokážu vidět normální tvar mnohem víc než ve většině automobilů, představených v posledních měsících.

Umění oceli

Druhým prvkem automobilového designu, jenž zajistí originalitu nebo naopak tuctovost, je práce s plochami a tvary nutných částí, jako jsou dveře nebo kupříkladu světlomety. A tady jsou to v roce 2026 pořád jen vysoké boky, prolis na prolis nebo úplná ocumlanost, denní světla v horních hranách přídě s hlavními světly naopak v náraznících či obrovitá kola s podivným vzhledem. I s tímto se nový IONIQ 3 pokouší bojovat.

Automobilka svůj postup označila za Art of Steel, neboli Umění oceli, jehož inspirací je napětí a čistota při výrobě oceli. Na základě tohoto přístupu jsou povrchy redukovány pouze na několik ploch, které, slovy Hyundaie, „vytvářejí silný a precizní vizuální dojem a zrcadlí přirozené vlastnosti plechu“, ať už to znamená cokoliv.

Takto, musím uznat, že v této disciplíně IONIQ 3 vzdoruje nynější uniformitě asi nejméně úspěšně. Stále na něm vidím vyšší podíl plechů, koukám na rozdělená světla a hledím na velké a expresivní disky. Jenže musí se mu nechat, že ony plechy jsou aspoň přerušené poměrně pěknými, a přitom ani délkou, ani počtem nepřehnanými lomy. Potkávací světla zase minimálně nejsou ve výšce, kde ještě před pár lety bývaly pomalu mlhovky. A ta kola… no, ta půjde vyměnit. Čili v rámci možností asi za mě ještě hraničně v pořádku.

Háčko psané morseovkou

Posledním prvkem automobilového designu je implementace detailů. Je stejně důležitá jako prvky předchozí, však právě detaily vytvářejí koncový dojem. No… a to je dnes samá čačka, ozdoba, blyštítko, světýlko a tak podobně. Až z toho jeden neví, na co má koukat dřív… a jestli má vůbec koukat.

Zde se však u IONIQu 3 asi také dá říct, že není jen kopií stejného konceptu číslo 157, poněvadž si pohrál alespoň s posledním trendem celoplošných svítících lišt. Ačkoliv zatím není jasné, jestli panel mezi světly nebude v noci svítit celý (jak se tak na něj koukám… nevím, nevím), ale minimálně ve dne nabídne jak vpředu, tak vzadu pouhé čtyři svítící body, které odkazují na písmeno „H“ v Morseově abecedě. Prosté, leč zajímavé.

To mi udělalo radost, jelikož to má vlastní nápad a příběh, podobně jako fousy u nejnovějšího DS N°8. Přirozeně, můžeme vést polemiku, že tam ty body nemusely být vůbec. Za mě však není problém ani tak v přítomnosti nějakého svítícího designového detailu, nýbrž v tom, že je skoro všude stejný. Není to, co přináší Hyundai IONIQ 3, originálnějším pojetím, i kdyby jen o kapku? 

Závěr

Taková je trojice prvků, jimiž se nový Hyundai IONIQ 3 snaží bojovat s uniformitou současného automobilového designu. Za sebe bych si ještě prosil doladit ty trčící displeje v interiéru, a už bych byl celkem spokojený. 

Auto navíc nabídne i v rámci třídy solidní techniku, kdy ve verzi s baterkou o kapacitě 61 kWh auto urazí až 496 km na jedno nabití. Stejná technika zprostředkuje i až 107,8 kW (147 k) výkonu, až 250 Nm točivého momentu a maximální rychlost 170 km/h. Jen si budete muset zvyknout na pohon výlučně přední nápravy. Vozu se dočkáme v průběhu podzimu.

A nyní už se zeptám vás. Co si myslíte o tom, že se Hyundai IONIQ 3 snaží vystoupit z davu? Souhlasíte, nebo se vám to nezdá? Je snad jen mezi slepými jednookým králem? Nebo ani to ne? A líbí se vám vůbec? Dejte vědět v diskuzi.