Hyundai Kona 1,6 T-GDI: Premiant s jednou chybou

Konu první generace jsem vždy vnímal jako jakýsi silniční komparz. Tím nechci říct, že by snad byla špatná, jen se mi zdála dost tuctová a nezajímavá. Jasně, verze (barbar) KonaN sice dokázala vzít za srdéčko, ale běžnější modely patřily do klasické silniční šedi. Městský crossover – v dnešní době taková obdoba toho, čím byly v devadesátkách pětidveřové hatchbacky – s trochou toho dobrodružného oplastování a pár příplatkovými vesele barevnými laky. Univerzální automobil. Snad právě proto jsem od její druhé generace neměl vůbec žádná očekávání. Ani dobrá, ani špatná. Kdybych byl trochu drzejší a měl tendenci psát věci zbytečně provokativně, možná bych dokonce poznamenal, že mi byla úplně jedno. 

Přistupovat k testovacímu autu bez očekávání je vlastně velice osvobozující zážitek. Dojmy z něj se nemusí prát s předsudky a předem zformovanými názory, ale dopadají přímo na prázdný papír. Na první pohled si mě získaly linky pozičních světel vpředu i vzadu, jež se táhnou vždy po celém čele vozidla a působí dost futuristicky. Trochu mě překvapilo, že pod krytem předního osvětlení se srážely kapičky vody, ale prý je to normální a není to závada, nýbrž za vlhkého počasí spíše vlastnost. Je pravda, že jejich mozaika vypadá vlastně docela hezky. 

Na přehnané křivky a spoustu prolisů už jsme si asi u moderních aut zvykli, takže ani na Koně nijak nešokují. Líbí se mi, jak se v prodloužení předního a zadního nadkolí šikovně usadily hlavní světlomety, nebo jak na sebe většina linek alespoň trochu logicky navazuje. I tady je jejich účelem evidentně snaha o rozbití vysokého pontonu karoserie, ale je jasné, že nad nimi někdo přemýšlel a není to jen výsledek zoufalého pokynu “dejte tam prosím něco, ať to nevypadá tak tlustě”. Exteriér jde zkrátka z dobou, je futuristický tak akorát, aby nešokoval, ale jen fungoval. Proč ne. 

Interiér je oproti tomu úplně jiná písnička. Hned na první pohled mi bylo jasné, že tohle bude super. Kulatý tříramenný volant s klasickou porcí tlačítek přesně tam, kde bych je čekal. Dvojice páček pod volantem doplněná o vcelku konvenčně ovládaný volič automatu, krásně přehledný panel multimédií i klimatizace s dedikovaným knoflíkem na všechno, přehledný panel ovládání výhřevů a větrání sedaček a nastavení čtyřkolky. Navíc je tu i spousta úložných prostorů a odkládacích schránek, stejně jako nabíjecích portů na USB. 

Dokonce i ožehavé téma dnešních dnů, výdechy klimatizace, jsou tu umístěné v ideální výšce – nefoukají do rozkroku, ani na temeno hlavy, ale tak akorát na ruce umístěné ve správné třičtvrtě na tři poloze. Nová generace Hyundai-Kia infotainmentu také nemá mnoho chyb a žilo se mi s ní moc dobře. Držáky na pití jsou dva, dostatečně velké a dostupné, tak jak to mám rád. Před spolujezdcem se navíc kromě klasické schránky nachází i velice praktická polička, v noci navíc zlehka ambientně barevně osvětlená. Je tu zkrátka všechno velice správně a za letošní rok jde dost možná o vůbec nejpříjemnější interiér, jaký jsem sedlal. 

Od předchozí generace tu přibyla slušná porce místa na zadních sedadlech, kde není problém přepravovat i vzrostlé osoby. A dokonce ani zavazadelník není rozhodně nijak ošizený, navíc mě potěšil nezáludným pravidelným tvarem a nízkou nakládací hranou. Tohle auto klidně zastane funkci rodinného povozu pro tří, s trochou snahy i čtyřčlennou rodinu. Pochvalu si zaslouží i samostnaně dělená sedadla (1:1:1), jejichž sedáky se sklápějí do roviny s vyšší polohou dvojité podlahy kufru.

A dokonce při pohledu pod kapotu nemám důvod k žádným brblavým připomínkám. Přeplňovaná jedna-šestka bez hybridizace má bezmála dvě sta koní a pohání všechna kola, řadí tu sedmistupňová vcelku příjemně odladěná dvouspojka a celé to působí velice dospěle. Kombinovaně jezdí za nějakých sedm a půl litru, vcelku v souladu s papírovými hodnotami. Tak že by mě naštval alespoň podvozek? Kupodivu ani tady nemám výhrad. Je naladěný velice neutrálně, čitelně a sice nikterak řidičsky, ale velice adekvátně k zaměření a kategorii vozu. 

Skoro to vypadá na premianta, že? Je tu ale jeden háček, který se mi skvělý dojem z Kony neustále snažil přehlušit. Přehlušit pípáním. Víte, já většinou na moderní asistenty nenadávám, ba dokonce je rád využívám. Nechávám se držet v pruzích, využívám adaptivní tempomaty s přibržďováním do zatáček a úpravou rychlosti dle profilu trasy, dokonce ani nevypínám start/stop, ale tady už to i na mě bylo zkrátka příliš.

Jmenovitě mi pily krev dva systémy. První z nich je nazvaný DAW neboli Varování nepozornosti řidiče – dvojice kamerek nad středem volantu (na fotce interiéru svítí červeně, ve skutečnosti je jejich svit okem prakticky neviditelný) která snímá řidičovy oči a kontroluje, zda třeba neusnul, nebo nekouká kam nemá. To je jistě chvályhodný počin, systém znám ze spousty jiných aut a tam s ním nemívám problém. V Koně je ale skutečně hyperaktivní a nelíbí se mu ani rozhlížení do stran při dojíždění do křižovatky. Skutečný problém ale nastal, když jsem si při jízdě proti slunci dovolil nasadit zrcadlové sluneční brýle. Chvíli pískal, že nevidí oči, protože jsem do něj brýlemi odrazil sluneční svit, pak ve stínu oči sice našel, ale po vyjetí na sluníčko se zase rozpípal. No a pak jsem vjel do lesa, kde ho nekonečná řada světel a stínů úplně rozložila. Systém se dá samozřejmě vypnout v menu infotainmentu (domeček-vozidlo-asistent řidiče-DAW-vypnout), ale jednak je to utopené dost hluboko a jednak se s každým startem zapne znovu. 

No a pak je tu věc za kterou Hyundai tak úplně nemůže, povinný aktivní asistent dodržování rychlosti. Pípák, který se ozve kdykoli překročíte povolenou rychlost. Předesílám, že nejsem žádný silniční pirát, ale tohle je fakt hrozný. Tachometrových padesát je v Koně asi 46, dobře, na to bych si ještě zvykl, ačkoli jsem měl pocit, že brzdím celý okolní provoz, problém je ale že ne vždy si asistent správně vyloží dopravní situaci a mnohdy vás pak nutí dodržovat omezení, která už skončila (typicky různé třicítky kvůli stavbě, nebo omezení ukončená křižovatkou). Cesta po rozkopané Vrchlického ulici v Praze byla vyloženě skvělá. Na dvouproudovce jedu tachometrových 51, “píp píp píp”, dobře, zpomalím, ale jak jde cesta z kopce, zase se rychlost překulí přes “pade”. Píp píp píp. Následuje oprava silnice. Třicítka. Píp (to abych věděl, že si jí auto všimlo) a v zápětí “píp píp píp”, protože jsem na třicet nezpomalil dost rychle. Výkop končí, přidám. Píp, píp, píp. Hyundai si myslí, že bych měl jet stále třicet, ačkoli tu byl konec omezení. Pravda, trochu nakřivo, ale takový je život. “Píp, píp, píp”, překročils o víc jak deset, takže pípám znovu…To celé na asi 400 metrech. Stejně jako DAW se i tohle dá vypnout (domeček-vozidlo-asistent řidiče-rychlostní limit-vypnout) a stejně jako DAW se to zapne při každém startu znovu.

Ke spotřebě – prvních 200 km v Kii jsem jezdil výhradně v Pražských zácpách, proto to nehezké číslo. Fotil spolujezdec.

A tak jsem nakonec udělal něco, na co nejsem moc hrdý, ale do testu nebudu lhát – vnitřní kamerky systému DAW jsem přelepil etiketou od minerálky a venkovní kameru rychlostních limitů zase kusem izolačky. Dostal jsem za to pět oranžových a jednu červenou kontrolku, chybovou hlášku a svatý klid. Kupodivu i se zalepenou kamerou fungoval vcelku obstojně systém držení v pruzích, ačkoli podle kontrolky by snad prý neměl. Je mi to celé dost líto. Doufám, že to časem Hyundai vyřeší v rámci updatů systému nějak elegantně – třeba prakticky umístěným tlačítkem na vypnutí systémů, jako mívají konkurenti (Stellantis, Mercedes…), anebo možností trvalé deaktivace. Jinak se totiž obávám, že se řidiči uchýlí stejně jako já k neelegantnímu a humpoláckému přelepování. Systém za spoustu peněz tu pak bude ležet ladem úplně zbytečně a bezpečnosti to rozhodně nepomůže. 

Verdikt

Nová Kona je opravdu velice povedené auto, které dělá všechno správně. Dojem z něj mi nakonec zkazily jen naprosto nepodstatné funkce, nechci ale aby v mém přelepovacím partyzánství zanikla skutečnost, že Hyundai postavil opravdu dobrý crossover s vyjímečně skvělým interiérem. Je vidět, že nad celým autem někdo opravdu přemýšlel a snažil se udělat opravdu dobré. No a pak přišla legislativní pitomost s asistentem rychlosti a takhle mu to zhatila. Ale nebojte se nic, člověk je tvor vynalézavý a ono se to nějak vyřeší. Třeba vypnutí pípání přes diagnostiku nebude určitě nijak záludný úkol. Pokud sháníte promyšlenou nehybridní čtyřkolku ve které vám bude hezky, měla by vás nová Kona určitě zajímat.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1598 ccm
Výkon: 145 kW (265 Nm)
Převodovka: sedmistupňová dvouspojka
Maximální rychlost: 210 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 8,1 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,9 l/100 km kombinovaná 
Průměrná spotřeba v testu: 7,4 l/100 km  
Základní cena: 729 900,- Kč
Cena testovaného vozu: 947 890,- Kč