TOP10: Cool auta a uncool nástupci

Honda CRX --> Honda CR-Z

Honda CRX je pojem. Splašená krabička, která rozdávala kopance, když systém VTEC vyměnil vačku a pohřební věnce v případě, že před její divokostí někdo ztratil respekt. Byla rychlá, na otáčkoměru měla absurdní čísla a každým coulem byla jednoduše cool. V 90. Letech ji nahradila poněkud vyměklá targa DelSol, která ztratila ostré řízení a stabilizátory, ale pořád se pod její kapotou ukrývaly návykové čtyřválce.

A pak přišel rok 2010, kdy nám Honda oznámila příchod modelu CRZ. Odkaz na CRX byl jednoznačný a v nejednom fanouškovi značky jistě zahořel plamínek nostalgie. Ten však byl záhy uhašen… prakticky celým CRZ. Tvar karoserie ztratil vinou odulosti většinu původního sex-appealu a místo řízného samuraje koukal na člověka spíše thajský transvestit. Tam kde kdysi začínalo červené pole, rozprostíral se najednou záhonek eko kytiček a dynamika byla obětována na oltář tajícího ledovce. I ta nejzuboženější CRX je v přímce rychlejší, než nabité CRZ, jehož 124 koní nepůsobí nijak dynamickým dojmem. CRZ bez baterek je pak pro orezlou babičku pamlskem. Nechceme tvrdit, že CRZ je příšerné auto, v kontrastu s kultovní CRX však působí nebezpečně asi jako lesk na rty…​

Ford Mustang I --> Ford Mustang II 

Stačí říct Ford Mustang a mnoha teenagerům se začnou podlamovat kolena. Sláva poníku od Fordu trvá již 50 let, ovšem jeho historie má mezi nadšenými ovacemi a heky velmi citelnou trhlinu. První generace Mustangu byla autem, které definovalo svobodu a krásu 60. let. Byl levný, šarmantní, v pony verzích vhodný jako dopravník studentek na parkoviště před high school, v muscle verzích se stával snem pouličních závodníků na čtvrt míle. Vrcholné Mustangy mající v názvu BOSS nebo MACH si vybudovaly silné jméno a jsou vyhledávanými klasikami. Mustang od pana Shelbyho se pak díky filmu, který jistě nemusím jmenovat, stal až kýčovitým symbolem první generace. Jenže v roce 1973 všechno hezké skončilo, přišel Mustang II.

Mustang ve znamení doby a ropné krize zkytičkovatěl, zmenšil se, dostal astma a k tomu všemu přibral. Design rafinovaný jako rolička od hajzl-papíru celé dílo jen završil – zdraví lidé se dobrovolně připravovali o zrak a slepým se naopak vracel. To když nevěřili svým vlastním uším, že základním motorem je čtyřválec a vrcholnou motorizací šestiválec 2.8 litru o výkonu 105 koní a museli to vidět na vlastní oči (teprve později přišla King Cobra, disponuje strašidelným stádem 140 koní). Tímto bych mohl odstavec skončit, ale nebylo by to korektní. Ačkoli se nám to může zdát nereálné, tahle „odpadní“ generace Mustangu trefila přesně požadavky a vkus své doby. Mustang II aka královna úžovka konkuroval improtovaným Datsunům Z a Toyotám Celica a na rozdíl od první generace si udržel konstantně vysoké prodeje po celé trvání výrobního cyklu.

Alfa GTV 917 --> Alfa Brera

Obě Italky, obě z vkusné rodiny, obě odívané do charismatických šatů Pininfarinou, ale jedna je cool a druhá spíš připomínkou temného období automobilky s hadem a křížem ve znaku. Tady máte tři důvody, proč tomu tak je.
GTV je štíhlé, Brera se po celé trvání vývoje nejspíš potajnu cpala škvarkama, takže má zadek jak Svatého Václava kůň a taky podobnou hmotnost.
GTV mělo zpívající Busso a to dokonce ve dvou verzích. Brera má leda falešného V6 klokana, který žere benzín, nežere otáčky a ke všemu ani moc nejede, takže nejvhodnější motorizací pro barokní kupé je paradoxně naftový pětiválec.

GTV mělo veselou kinematiku zadní nápravy, která umožňovala dělat s autem psí kusy. Brera vyznává zábavnou jízdu zatáčkami po tečně ven a psí kusy ze sebe udělá leda když cestou trefí strom.
PS: smířlivý odstavec se v tomto případě konat nebude. Ani šest podmanivých očí a klasicky italsky krásné zpracování interiéru mne neobměkčilo.

Alfa 75 --> Alfa 155

Vozidla z Milána se nám tady dostanou ještě jednou. Alfa 155 by tady možná nikdy nebyla, kdyby jejím předchůdcem nebyla Alfa 75 - dobová špička třídy a momentálně youngtimer s raketově rostoucí hodnotou. 155 je symbolem odchodu Alfy Romeo z konstrukční špičky.

Místo sportovního sedanu se zadním náhonem a koncepcí transaxle se v nabídce objevil rebrandovaný Fiat Tipo a celá motoristická veřejnost to dala Alfě vlažným přijetím nového modelu jasně najevo. Nic na tom nezměnily ani veleúspěchy závodní verze 155, která na počátku 90. let válcovala veškerou konkurenci v šampionátech cestovních vozů. Smutným pomníčkem neúspěchu 155 je její v pravdě úžasná vrcholná varianta Q4, což je náš tajný tip na nákup Delty Integrale za zlomek ceny.

Porsche 911 993 --> Porsche 911 996

Bruslím po tenkém ledě, když do tohoto výběru dávám Porsche (vlastně už jsem bruslil u Alfy), ale na prvním vodníkovi 911 jsme se napříč redakcí shodli všichni. Jak nízko klesla 911 996 v pomyslné hierarchii fanoušků značky nejlépe vypovídají její ceny, které začínají okolo půl milionu za slušné kusy, zatímco za 911 993 dáte minimálně dvojnásobek. Lidé se nikdy nesmířili s tvarem předních světel ve tvaru volského oka, a celkově novátorskému přístupu ke karoserii, jež se jednak poněkud vzdálila původní siluetě a detailům z 60. let dotaženými generací 993 k nadčasové dokonalosti a druhak až příliš připomínala Boxster.

Jak moc se Porsche designově zmýlilo dokazuje následující generace 997, která se vrátila ke klasickým tvarům. Další hřebíček na parte 911 996 přibily dětské konstrukční problémy plochého šestíválce 3.4, který u kusů z ranných ročníků rád páchal sebevraždu skrze uložení klikové hřídele. Tohoto stigma se motor již nikdy nezbavil, přestože pozdní 3.4 již patrně jsou bezpečnější volbou, než první 3.6. Přesto je generace 996 svými vlastnostmi pořád pravou 911 a kdo překousne vajíčkový design, může mít "to pravé" Porsche za "pár drobných".

VW Golf GTI Mk.II --> VW Golf GTI Mk.III

Že na žádném Golfu GTI nikdy nic cool nebylo? Ale kde že…  GTI Mk.II platí za pravého joymakera a to nejlepší ze světa hot hatch 80.let. GTI Mk.III pak může posloužit jako příklad úpadku tohoto segmentu na počátku devadesátek. Možná byl solidní, možná byl robustní, možná splňoval německou představu o vozítku pro zlatou mládež, avšak rozhodně nebyl HOT. Golf Mk.II sice na první pohled působil jako poměrně rozšafný a klidný automobil, obzvláště pokud do něj člověk přesedl z hyperaktivních francouzů jako 205 GTI nebo R5 Turbo.

Čím víc jste však tlačili na pilu, tim víc dokazovala "dvojka" šíři svých schopností. U kulaté třetí generace jste se dočkali pouze nevole, těžkopádnosti a nudy. Golf GTI musel čekat dlouhých 13 let, než mu v roce 2004 výborná pátá generace vrátila zašlý lesk.

Subaru Legacy BL --> Subaru Legacy BM 

U Subaru mají zvláštní schopnost tvořit z principu ošklivá auta. V roce 2003 však světlo světa spatřilo úžasné Legacy BL, kterému Subaru nadělilo do vínku tradiční značkové přednosti jako symetrický stálý pohon všech kol, odolnou a robustní konstrukci a špičkové sportovní jízdní vlastnosti. Nadto však byl svět ohromen elegantní karoserií, jejíž atletický design imponoval nejen podivným strejdům v holínkách – typickým kupcům ostatních modelů. Legacy BL se zařadilo mezi špičkové sportovní sedany střední třídy a přestože jeho prodeje nikdy nebyly závratné, pravidelně se umisťovalo na čele srovnávacích testů. Vrcholná varianta Spec B s tlumičemi Bilstein a třílitrovým plochým šestiválcem o výkonu 246 koní byla dost možná jedním z nejlepších Subaru všech dob.

V následující generaci však Subaru nedopustilo další exces a Legacy BM se vrátilo k podívínským tvarům dědkovského charakteru. Část agility byla vyměněna za konejšivé houpání a na ostrý design mohli fanoušci jen se slzou v oku vzpomínat. Stejně jako na stálý pohon všech kol u verzí s automatickými převodovkami…

Jeep Cherokee XJ --> Jeep Cherokee KJ 

Když před offroadovým nadšencem vyřknete zkratku "XJ", nepředstaví si slavný sedan od Jaguaru, ale neméně slavnou první generaci Cherokee. Ta měla se svým kočičím jmenovcem společnou nejen neobyčejnou dlouhověkost (17 let na domácím trhu, přes 20 let i s licencemi), ale také úctyhodnou řadovou šestku pod kapotou a ikonický vzhled. Čím se naopak Cherokee od čehokoliv, co kdy vyjelo z bran továrny v Coventry, zásadně lišil, byla spolehlivost a trvanlivost. Čtyřlitrový šestiválec, původem ještě od AMC, téměř nebylo možné zabít a podobně na tom byl i podvozek se dvěma tuhými nápravami. Ty navíc z auta, které by se s přimhouřením oka dalo považovat za jedno z prvních SUV, udělaly pravověrný off-road, který v terénu nijak zásadně nezaostával za svými vojenskými předky nebo jejich japonskými konkurenty.

Jenomže potom přišel přelom století, SUV se staly standardním dopravním prostředkem americké rodiny a zároveň se vzedmula vlna retro designu. A marketingové odborníky nenapadlo nic lepšího, než nahradit maličké, ale chlapácké, schopné a drsně hranaté Cherokee něčím, co bude lépe vyhovovat maminkám, rozvážejícím děti do školy. Vznikl vůz, který na domácím trhu raději pojmenovali Liberty, aby neposkvrnili slavné jméno, ale v celém zbytku světa převzal jméno Cherokee. Na poměry SUV to bylo pořád schopné terénní auto, ale ústupky moderní době, jako bylo nezávislé zavěšení kol, ho v očích nadšenců posunuly někam na úroveň Ford Explorer.

A potom tu byl ten vzhled. Někdo se očividně snažil vyvolat vzpomínky na válečného hrdinu, Jeep Willys. Bohužel to ve výsledku vypadalo, jako by malý, roztomilý a mírumilovný džípeček poslali na pláž Utah v době vylodění. S velikými kulatými světly tohle auto prostě dělalo dojem, že je k smrti vystrašené. Což je u rádoby "nástupce vojenského Jeepu" možná trochu chyba…

Mercedes W140 --> Mercedes W220

První generace Mercedesu třídy S (nebo alespoň první, která se tak oficiálně jmenovala) je dodnes ztělesněním teutonské dokonalosti, která bývala synonymem této značky. Masivní, nabubřelá karoserie vypadala, jako by jí vyfrézovali z jediného kusu oceli, ukovaného obrovskými árijskými dělníky v nějakém velmi šedém, ponurém a velmi německém místě s tvrdým, strohým jménem, jako je třeba Dortmund nebo Oberhausen. Všechno bylo vyrobeno tak, aby to pokud možno přežilo i svého majitele, s výjimkou dopravní nehody, při které měl majitel přežít nejen zničení svého automobilu, ale také smrt veškerého mrzkého plebsu, který se ve svých Unterwagenech připletl do cesty skvělému Überautu. Navíc byl "Mamut", jak ho česká medvědářská veřejnost příhodně pojmenovala, prošpikován tou nejlepší technikou své doby. Od chytrých detailů jako byly anténky v rozích kufru, které usnadňovaly couvání, dvojitá skla, která filtrovala hluky podřadného světa okolo, až po hydropneumatický podvozek nebo vidlicový dvanáctiválec pod kapotou. Byl to poslední Mercedes, který naplňoval význam krásného slova "overengineered",  tedy něco jako "překonstruovaný".

V roce 1998 ale všichni majitelé Mercedesů Sonderklasse utrpěli šok. Nástupcem jejich oblíbeného dopravního prostředku se totiž stal štíhlý a uhlazený stroj, známý pod interním kódovým označením W220. Nové "esko" bylo mnohem aerodynamičtější, mnohem přátelštější k životnímu prostředí a mnohem méně brutální k autům, která by měla tu smůlu se s ním srazit. Namísto nekompromisní konstrukční dokonalosti přišel na řadu marketing a vychytávky. Jenomže nový vůz nevzbuzoval v poddaných ani jiné lůze zdaleka takový strach jako mocná W140. Menší zavazadlový prostor skýtal mnohem méně prostoru pro ty, které bylo nutné "zmizet".

Ale hlavně, W220 nebyla zdaleka tak dobře postavená jako její předchůdce. Selhání choulostivého vzduchového podvozku na setkání kapitánů průmyslu působilo trapně. Nefungující elektroinstalace ve chvíli, kdy po vás zrovna dav rozlícených revolucionářů začíná metat rajčata, už byla vyloženě nepříjemná. Ale když se vám po několika letech provozu na silnicích vašeho pouštního emirátu začaly objevovat na karoserii bublinky rzi nebo dokonce vyoxidované díry, začali jste nejspíše uvažovat o vyslání svých stíhaček k útoku na Stuttgart.

Ford Capri --> Ford Probe

Stříbrné Capri, řízná znělka, spektakulární honičky, Bodie a Doyle. Koho právě nejímá nostalgie, je buď narozen v novém miléniu nebo necita. Ford Capri byl vlastně evropským Mustangem. Relativně humpolácký základ ve Fordu Escort a rozumná cenová politika zařadily Capri do kategorie dostupných sportovních vozů, což koneckonců Ford u první generace podpořil sloganem "auto, které jste si vždy slibovali". Hlavní věcí, kterou Capri oslovoval kupce, však byl styl. Bezbřehý styl proudící do okolí skrze každou linku elegantní karoserie a všechny takty bublajících šestiválců, takže vůbec nevadilo, že ve skutečnosti nebylo nijak zvlášť sportovní. Capri bylo lidovým kupé s prémiovým stylem, jehož úspěch dokládají téměř 2 miliony prodaných kusů všech generací.

V roce 1986 však zůstalo místo po panu úžasném prázdné a Ford, toho času slině koketující s Mazdou, plánoval nahradit evropský i americký Mustang předokolkou s japonskými základy. Za oceánem to vyvolalo silnou nacionální vlnu, lid skoupil z dealerství každičký dostupný Fox-body Mustang a zahájil masivní dopisovou kampaň, odmítaje, aby byl národní symbol nahrazen nějakou žluťáckou přeodkolkou a tím jej zachránil. V Evropě nikdo netesknil a tak bylo přesluhující Capri po dvouleté pauze vystřídáno moderně střiženým předokolkovým Probe s vyklápěcími světly a čtyřválci od Mazdy. Pryč byly šestiválce a klasická koncepce. Pryč bylo charisma obhroublého hulváta. A nyní můžeme dodat, že definitivně pryč byl hlavně poctivý vintage styl té nejvyšší kvality. Holt pokrok…