TEB: Čínský zázrak za miliardy

Po zhlédnutí titulní fotky si možná říkáte, co že dělá tahle podivnost v sérii o autobusech, leč její oficiální název je Transit Elevated Bus (odtud zkratka TEB). A pokud vám to už na první pohled přijde jako úplná hovadina, gratuluji. Jste chytřejší než celá řada nadšených investorů, kteří byli ochotni poslat neznámé čínské společnosti skoro dvě miliardy dolarů. A to mluvíme jen o těch, kdo se k tomu přiznali, spousta dalších asi raději mlčí…

Ale nezačínejme od konce. První zprávy o projektu TEB se objevily někdy na sklonku roku 2010. Na pekingském Expu se totiž ukázal první “prototyp”. Inu, pokud je to tak, pravděpodobně máme inovativních prototypů plné školky. Byla to totiž jakási modelová železnice doplněná o pár angličáků.  Autorem je prý pan Song Youzhou který vystudoval…základní školu.

A tady by příběh pravděpodobně skončil, kdyby si Songovy modelové železnice nevšiml podnikavec Bai Zhiming. Ten založil firmu pojmenovanou originálně “Transit Elevated Bus Project” a na téma netradičního něco-jako-autobusu nechal vytvořit pár vcelku zdařilých animovaných vizualizací. Samotný Zhiming nebyl jen důvěřivým mecenášem lidových inženýrů, ale i majitelem i fundrasingové platformy (jakéhosi Startovače/Kickstarteru z Wishe) nazvaného Huaying Kailai. A právě to byla hlavní motivace, proč se o TEB vůbec zajímal.

Celé to bylo trochu Perpetuum Mobile. TEB Project se zaštiťoval tím, že peníze nevybírá sám, ale stojí za ním investiční platforma, Huaying Kailai naopak lákal případné další zákazníky tím, že zastupuje i věhlasný projekt z Pekingského Expa. To že obě firmy vlastnil jeden majitel bylo evidentně šikovně schované kdesi hluboko v dokumentech psaných drobnými písmenky.

Co se stalo dál pravděpodobně nečekal ani pan Bai. Pěkné vizualizace se dostaly na sociální sítě a ze “zvýšeného autobusu” se stala virální senzace. Co na tom, že samotný projekt nebyl vůbec odladěný, navíc nešlo ani o originální nápad, ale o recyklovanou futuristickou vizi ze sedmdesátých let (vytvořenou jako jakési teoretické cvičení architekty Craigem Hodgettsem a Lesterem Walkerem), média nám už zase hustila ověřené zprávy o tom, jak “jsou ti číňani hrozně napřed”. Pokud jste nežili v jeskyni, pravděpodobně si na oslavné články o TEBu taky pamatujete. ,

Hype je třeba živit, proto už začátkem roku 2016 začíná stavba první linky ve třímilionovém přístavním městě Čchin-chuang-tao na východě Číny. Amatérismus z toho crčel na všechny strany. Na místní hlavní komunikaci TEB postavil velkou plechovou halu, ve které začaly práce na prototypu vozu. Vedle zatím dělníci narychlo postavili nástupiště a koleje. Které nebyly tak úplně koleje, ale spíš žlaby, protože nadšeným konstruktérům této netradiční hovadiny brzy došlo, že postavit kolejové vozidlo je docela kumšt, zatímco na pneumatikách to bude celé o dost tolerantnější k určitým nepřesnostem. Takže nakonec “autobus” jezdil po normálních kolech, doplňovala je ale ještě pryžová kolečka, co pomáhala držet směr. Celý systém měl jen jednu vadu. Neuměl zatáčet. Ale toho si nikdo z investorů evidentně nevšiml…

Celá linka měla dechberoucích 300 metrů a vedla samozřejmě rovně. “Autobus” zplácaný v plechové hale byl sice o poznání méně futuristický než na obrázcích, ale po tom, co se pod ním povedlo opatrně zaparkovat dvě dostatečně nízká auta (průjezdná výška vozů pod TEB byla maximálně 2,2 metru), bylo na čase zavolat novináře a celý projekt oficiálně spustit. 

Bai Zhiming nešetřil superlativy, sliboval, že linky TEBu začne stavět mimo Čínu během příštích dvou let. Strženi nadšením z geniality čínských soudruhů tak projevili zájem i zástupci několika evropských a amerických měst. Zálohy létaly na účet společnosti, investoři se předháněli a čínští novináři jezdili společně s několika nastrčenými “cestujícími” (na snad všech fotkách od spousty zdrojů vidíte vždycky stejné čínské babičky a děti) po tři sta metrové trati tam a zpět. Důležití hosté si připíjeli, pásku rozstříhala vážená delegace a pak se šlo určitě někam slavit. 

Přišel další den a TEB ověnčený zbytky ozdobných stuh stál osamělý a vypnutý na důležité silnici. Za ním se kvůli zúžení tvořila zácpa. Nikdo kolem něj už radostně neposkakoval, jen na něj pršelo. A tak to bylo i další den, týden i měsíc. Z vozu vytékaly rozličné kapaliny, občas z něj něco upadlo a kovové části začaly reznout. Nástupiště zarůstalo trávou. Do kolejí napadal bordel, celý prostor obklopily ploty. Moc fotek toho, jak to s TEBem bylo po slavné premiéře nenajdete – což v Číně asi nikoho nepřekvapí. Několik fotek zachycujících výmluvně kvalitu zpracování se ale přeci jen objevilo a najdete je v galerii. 

Příběh TEBu tak nakonec končí žalobou a zatčením dvaatřiceti lidí, investice necelých dvou miliard dolarů se pravděpodobně již nikdy nezhodnotí. Historie je to ale velice poučná a ukazuje nám hned několik zásadních pravd. Třeba skutečnost, že vypadá-li něco jako úplná pitomost, pak to pravděpodobně pitomost bude. Ať už je to tunelový autobus, hyperloop, speciální metro na Tesly, nebo třeba unikátní investice slibující zhodnocení 300% za půl roku. Jiná pak praví, že i když si něco přečtete na internetu, nemusí to být tak úplně pravda. V roce 2016 věštili TEBu všichni zářnou budoucnost. “V Číně už jezdí!” psalo se všude. Přebírání tiskových zpráv napříč zdroji funguje v tomhle jako lavina – pokud mi něco neuteklo (a myslím, že jsem hledal docela dlouho), neviděl TEB při slavnostním otevření žádný zahraniční novinář ani investor. Všichni vycházeli jen ze zprostředkovaných informací, přesto se o tom psalo všude.

Inu, až vám bude příště zase někdo (třeba importér čínských aut nebo web stojící na clickbaitovém přepisování tiskových zpráv) tvrdit, že “Nový čínský elektromobil jezdí jako Taycan a stojí jako Sandero”, případně že "nové autonomní taxíky už konečně vyřeší dopravu ve městech", vzpomeňte si na to, že touhle dobou měly TEBy už brázdit Paříž i Berlín a raději si počkejte na to, jak to celé dopadne.