Suzuki Swift 1.2 DualJet 4x4 AllGrip: Rallyový speciál na důchod

Malé a jednoduché hatchbacky se z našich silnic pomalu vytrácí. Fiesta od Fordu skončila minulý rok, Mazda 2  je přeznačkovaný Yaris a Fabia se pravděpodobně další generace už nedočká. Odbyt jim poměrně rychle sebral segment vyvýšených hatchbacků – crossoverů, které sice většinou hůře jezdí, za to jsou méně praktické. Na druhou stranu alespoň část z nich se nabízí i s pohonem všech kol. Jenže co když chcete právě normální hatchback a tu čtyřkolku k životu potřebujete? 

Pro takové případy je tu Suzuki Swift ve své čtvrté generaci – tedy spíše šesté, jak  zmiňoval ve svém testu Tomáš minulý rok. Ten měl ale k testu auto s pohonem předních kol, tedy vlastně normální hatchback do města a v nejvyšší výbavě, zatímco já dostal na test kousek se čtyřkolkou a v takové běžnější střední výbavě Premium. Přesně tohle auto je totiž zdaleka nejlevnějším autem nabízejícím pohon všech kol na našem trhu – dokáže však zaujmout i ty, kteří nevybírají vůz pouze s kalkulačkou v ruce?

Začněme vzhledem. Suzuki novinku navrhovalo s úmyslem oslovit mladší generaci Z, tedy nejmladší řidiče. Jakožto zástupce této skupiny lidí bych tedy měl být nadšený, ale upřímně tomu tak není. Přední část vozu na mě působí zvláštně, a až příliš ocucaně, zatímco zezadu zase působí široce. Ale design je vždy dost subjektivní záležitost, pojďme radši dovnitř.

Zabouchnutím lehkých dveří za sebou mám pocit, že sedám do auta minimálně o dvacet let staršího, než skutečně je. A teď to myslím jen pozitivně – ve Swiftu jsou klasické budíky, s tyčinkami ovládajícím palubní počítač (k těm se ještě vrátíme), všechny plasty jsou sice tvrdé, ale narozdíl od Vitary testované na podzim aspoň působí solidně. Nemám vlastně žádnou zásadní výtku, tedy až na klimatizaci a její digitální panel skrývající její manuální funkci.

Sice nevypadá na pohled zastarale jako tradiční “sporáky”, absence automatického režimu mi však přijde trochu zvláštní – kor když jej Swift umí v nejvyšší výbavě. Stačí se ale podívat, na jakém trhu má toto Suzuki největší odbyt, a hned víte, odkud chladný vánek vane – nebudu vás napínat, je to Indie. V tamních podmínkách asi nikdo automatickou funkci příliš neřeší a je hlavně důležité, aby klima chladila pořád a co nejvíce. 

Infotainment je extrémně jednoduchý, nabízí češtinu a po většinu testu nenabízel příliš rychlé reakce na dotyk, vlastně spíše opožděné. Narozdíl od Vitary jsem však s bezdrátovým CarPlay neměl problémy, vše fungovalo na jedničku, mobil se spojoval ihned bez prodlev a výpadky byly naprosto minimální. Pochválit také musím Suzuki za umístění nabíjecích portů USB – nejenže jsou celkem tři a pod krytkou – hlavně zde jsou jak novější porty USB-C, ale i starší typ USB-A. 

Na prostor si také nikdo stěžovat nebude. Řidič sice sedí poměrně daleko od čelního skla, takže při kontrolování semaforu je třeba se naklánět a výhled připomíná spíše tank, ale na zadních sedačkách se dá poměrně v pohodě usadit i normálně stavěný kamarád. Zavazadlový prostor samozřejmě není nijak velký, ale to je v této třídě aut poměrně běžné, škoda jen absence dvojité podlahy a poměrně vysoké hrany kufru. Výtku mám k sedačkám, které jsou sice průměrně pohodlné, ale hlavně nesedím v nich, ale na nich – zkrátka rozsedávám velmi měkké bočnice sedáku, ačkoliv jsem normální postavy. 

Jdeme jezdit. Po nastartování poznávám vzdáleně zvuk tříválce, ale bez výrazných vibrací, tak typických pro motory s lichým počtem válců. Suzuki odvedlo velmi dobrou práci a nový motor je velmi kultivovaný a nedává o sobě vědět vibracemi ani přílišným hlukem, naopak je zvuk poměrně příjemný. V nižších rychlostech, po městě, dokonce i slušně táhne a i když nejde o žádného rychlíka, dynamika není vůbec špatná. 

Vzhledem k tomu, že jde o atmosféru, bych čekal, že bude ve spodním spektru otáček spíše slabý, ale mild-hybridní výpomoc mu docela pomáhá – stejně ale platí, že aby auto jelo, potřebuje otáčky. Na okreskách si můžete užít poměrně dost srandy, protože Swift sice je spíše pomalé auto, za to se nechá ždímat do aleluja, aniž byste překročili povolenou rychlost. Manuální převodovka má sice jen pět stupňů, ale je krátce zpřevodovaná a při radostné jízdě si díky tomu užijete řazení až až – na dvojku potkáte omezovač už v 80 km/h.

Jak by se dalo čekat, hlavním nepřítelem Swiftu jsou dálnice. Tam se naplno projeví nízký výkon a ve stoupání budete muset podřazovat na nižší kvalt, aby auto aspoň udrželo rychlost. Výměnou za to však dostanete poměrně slušnou spotřebu, která se bude pohybovat klidně pod pět litrů ve městě – já se pohyboval průměrně okolo 6,5 litrů na sto kilometrů, ale jezdil jsem spíše dynamičtěji. Pohon všech kol jsem naplno vyzkoušet neměl šanci, neboť sníh už všechen roztál, ale na vlhkém povrchu je znát zapojení zadní nápravy až při prokluzu. Nečekejte tedy žádného offroadového krále, je to pořád auto do města, které ale neudělá ostudu na polní cestě ani na zasněžené cestě na horách. 

Podvozek je překvapivě příjemný, není příliš rozklimbaný, o nerovnostech víte, přesto výrazně nedrncá a do karoserie se nárazy příliš nepřenáší. S autem je dokonce i poměrně zábavná svižnější jízda a to hlavně díky nízké hmotnosti, kterou inženýři udrželi jen lehce přes tunu. Při odstavení plynu Swift umí krásně utáhnout oblouk a pokud vypnete trakci na šotolinové cestě, zvládne se i pěkně sklouznout. Musím říci, že podvozku by vůbec neuškodilo dalších padesát koní navíc – v pohodě by to zvládl a s autem by nebyl aspoň přesun po dálnici tolik mimo jeho revír. V řízení sice nedostanete mnoho zpětné vazby, ale je rychlé a nabídne poměrně slušný poloměr otáčení. 

Největším problémem, který se Swiftem mám, jsou jeho povinné asistenty. Jako jsem zmiňoval u Vitary, vypínají se složitě skrze palubní počítač pomocí oněch tyčinek, ale tady jsou mnohem hlasitější. Překročení rychlosti je doprovázené třemi hlasitými pípnutími, auto značky stejně spolehlivě nepřečte a když už ano, nepozná konec rychlostního omezení a klidně si tu třicítku nechá zapamatovanou další kilometr po jejím konci. Asistent nouzového brzdění je hysteričtější jak maminka na sedadle spolujezdce, pípá při běžném provozu skoro pořád a stačí se jen rozjet trochu svižněji nebo brzdit o trochu zvolněji, než defenzivní řidič. Snad se někdy dočkáme vypínání asistentů na tlačítko – místo pro ně je připravené záslepkami. 

Závěr

Suzuki Swift s pohonem všech kol není vůbec špatné auto. Jezdí příjemně, je úsporné, podvozek není udrncaný a i když mu pár desítek koní chybí ke slušné dynamice, nenáročný řidič bude spokojený. Bohužel je na něm poznat, že Evropa pro něj důležitá není. Ať už jde o povinné asistenty vyžadované Evropskou unií nebo interiér vozu zaměřený na bytelnost a otíratelnost, jednoduše poznáte zaměření vozu na chudší trhy. 

To ale neznamená, že nemá čím zaujmout i našince. Swift je jednoduché auto, které patří historicky mezi spolehlivé volby, navíc jde o nejlevnější auto s pohonem všech kol u nás. Pokud jej využijete, jste spíše defenzivním řidičem, nejmodernější infotainment vás otravuje a výsledky EuroNCAP vás příliš nezajímají, určitě stojí za to mu dát šanci – navíc v podstatě nemá konkurenci. 

Technické údaje

Motor: 1.2 DualJet Hybrid – atmosférický tříválec, mild hybrid
Výkon: 60 kW
Točivý moment: 107 Nm 
Převodovka: manuální 5 st., pohon všech kol – viskózní spojka
Maximální rychlost: 160 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 13,6 s 
Provozní hmotnost: 1037 kg 
Tabulková spotřeba: 4,9 l/ 100 km
Spotřeba v testu: 6,3 l/100 km
Pořizovací cena základního modelu: 389 900 Kč (Comfort)
Pořizovací cena testovaného modelu: 456 900 Kč (Elegance 4x4)