načítám data...

Střípky z historie Volva: O velkém korejském dluhu

01. června 2019, 10:10 8 komentářů Jakub Pospíšil Historie

Víte, že Severní Korea dodnes dluží Švédsku přes sedm miliard? A co že s tím má společného Volvo?

zobrazit celou galeriiHistorie: Střípky z historie Volva: O velkém korejském dluhu

Náš dnešní příběh začíná koncem šedesátých let. Severní Korea se tou dobou pomalu oklepala z následků korejské války a zažívala velmi pozvolný hospodářský vzestup. Největším problémem komunistické země byl zoufalý nedostatek jakékoli modernější techniky. Výrobní kapacita místních továren byla naprosto nedostačující a bratská pomoc ostatních komunistických zemí zdaleka nepokrývala potřeby lidnatého státu. Severokorejská diplomacie tak začala hledat spojence za železnou oponou.

Oním “šťastným” státem se nakonec stala země tří korunek. Tamní průmysl produkoval množství těžké techniky a automobilů, což byly přesně ty komodity, které korejci postrádali nejvíce a navíc se Švédsko díky své socialistické vládě zamlouvalo komunistickému režimu i z ideologického hlediska. V roce 1972 se tak podepisuje s velkou slávou první obchodní dohoda totalitního režimu se “západní” zemí. 

A co že vlastně bylo obsahem onoho velkolepého kontraktu? Švédsko dodalo do Severní Koreje důlní vybavení a osobní auta v hodnotě zhruba 600 milionů švédských korun (SEK). To možná nepůsobí, jako nijak zásadní částka, v přepočtu na dnešní hodnotu se ale jedná zhruba o 1,7 miliardy korun. Korea měla výměnou dodat Švédsku část vytěžených surovin, korejské traktory a platbu ve výši zhruba 350 milionů SEK rozloženou do 20 ročních splátek. 

Jenže problémy na sebe nenechaly dlouho čekat a už rok po uzavření dohody bylo jasné, že je něco špatně. Zatímco na Korejský poloostrov postupně přijíždělo objednané zboží, opačným směrem se do severské země nedostalo vůbec nic. Korejská diplomacie mlžila a sváděla zpoždění na náročné podmínky při budování dolů, nebo na náhlé přírodní katastrofy. Tomu už Švédové nechtěli jen nečinně přihlížet a proto přichází v roce 1974 do Pchjongyangu dopis s jasným ultimátem. Buď Korea přijme švédského diplomata, který bude z pozice ambasadora dohlížet na dodržování dohody, nebo budou všechy dodávky okamžitě zastaveny. 


Švédská ambasáda v Pchjongjangu (foto z roku 2014).

Na jaře 1975 tak v zemi vzniká švédská ambasáda, na dlouhou dobu (do roku 2001) jediná výspa demokracie v totalitním státě. Roli velvyslance přijímá zkušený diplomat Erik Cornell, který do té doby vystřídal ambasády v Addis Abeba, Etiopii, nebo Varšavě. Na ambasádě strávil dva roky, na které vzpomíná v jednom z rozhovorů následovně: “Korea byla zvláštní země, neskutečně prázdná. Když jsem přijel do Pchjongjangu, všude byla zima, deštivo a nikde nikdo. Město bylo mrtvé. Odpoledne jsem nemohl jít do kavárny, nebo restaurace, protože tam prostě žádná nebyla. Když už se nějaká našla, otevírala jen jeden den v týdnu, nebo v případě zahraniční návštěvy. Většinou jsem odpoledne trávil projížďkami ve svém Volvu. Silnice tu byly široké a úplně prázdné.”

Při svých diplomatických jednáních Cornell brzy zjistil, že situace v Koreji je skutečně zoufalá a možnost, že země dostojí své části dohody, nereálná. Důlní vybavení za spoustu milionů rezlo ve skladech, protože v celé zemi nebyli k dispozici školení technici, kteří by ho uměli ovládat. Chybějící infrastruktura ale stejně neumožnila těžkou mechanizaci do místa, kde by byla využitelná, vůbec dostat. Jenže součástí neslavného obchodu nebyla jen těžká technika, ale i tisícovka automobilů. A ty čekal mnohem zajímavější osud. 

Z továrny v Göteborgu dojelo do Koreje celkem tisíc sedanů Volvo 144. Ty byly v polovině sedmdesátých let sice už poměrně zastaralé a v civilizovaném světě je měla co nevidět nahradit legendární dvoustovka, v zaostalé komunistické zemi šlo ale o velmi luxusní zboží. Dle oficiálních materiálů měly vozy sloužit taxislužbě, realita byla ale trochu jiná. Jen zlomek aut skutečně vozil platící cestující, zbytek si rozdělila vláda, tehdy pod vedením Kim Il Sunga, mezi sebou. 


Volva 144 z neslavného obchodu křižují korejské silnice dodnes.

Erik Cornell ve chvíli, kdy zjistil, jak se věci mají, nechal zastavit veškeré dodávky zboží a začal prosazovat okamžité zastavení veškerých styků z Koreou. “Vládnoucí strana a mnoho politiků bylo fanaticky přesvědčených o tom, že se Severní Koree skvěle daří a že opravdu drží krok se západními zeměmi. Ve skutečnosti ale zemi decimoval hlad a akutní nedostatek snad všeho, na šlo pomyslet. Zákony a ustanovení zde platily pro každého jinak a slovům představitelů státu se nedalo věřit, dělali si, co se jim zlíbilo bez ohledu na důsledky.” 

Cornell byl na základě své vlastní žádosti ze země v roce 1977 odvelen, na jeho místo ale nastoupil nový velvyslanec. Diplomatický význam “demokratické” ambasády v jinak dokonale izolované zemi byl totiž pro západní svět mnohem důležitější, než nedodržené obchodní smlouvy. Švédští velvyslanci totiž dlouhá léta zastupovali všechny kapitalistické země. Upomínky k uhrazení dlužné částky sice posílalo severské ministerstvo zahraničí s železnou pravděpodobností, naděje na uhrazení částky už ale dávno zhasla. To ale vůbec nevadilo – význam velvyslance ze země NATO v totalitním režim byl nevyčíslitelný.

A co že byly vlastně ta Volva 144 zač? Klasické tříprostorové sedany měly pod kapotou dvoulitrový čtyřválec o výkonu 90kW, který přes manuální čtyřstupňovou převodovku poháněl zadní kola. “Korejské” vozy byly v nejzákladnější výbavě, vlastně zde bylo jen topení a manuální okénka. Svým způsobem se jedná o unikát, protože tak chudá Volva se v Evropě a spojených státech vůbec neprodávala. Jednalo se výhradně o vozy po druhém faceliftu – to lze nejsnáze poznat podle přední masky, kde je logo výrobce umístěno uprostřed. Starší modely ho měly v pravém horním rohu.

Dlouhou dobu byly tyto stočtyřiačtyřicítky jedinými západními vozy v Severní Koreji. To z nich dělalo poměrně luxusní zboží, ke kterému se běžný občan prakticky neměl šanci dostat (to koneckonců platilo o automobilech všeobecně). Koncem osmdesátých let se ale do země dostalo v rámci obchodů s Čínou vícero moderních vozů a státní úředníci Volva postupně opouštěli. Po patnácti letech se tak tyto sedany konečně dostávají ke své plánované funkci a začínají brázdit ulice Pchjongjangu jako taxíky. 

Situace v Koreji není nepodobná té na Kubě. Auta jsou tu dosud velmi cenná a i poměrně zastaralé a historické vozy se jejich majitelé snaží udržovat v provozuschopném stavu. Volva 144 ve službách taxikářů tak korzují po místních silnicích dodnes. Konec konců, i fotografie použité ve článku jsou všechny z poslední dekády. Na rozdíl od rozpadlých důlních strojů jsou tak dodnes žijící připomínkou jednoho nesplaceného dluhu. Od sedmdesátých let se politická situace přeci jen změnila. Švédové už nejsou jediným národem, jež udržuje s Koreou diplomatické vztahy a význam jejich velvyslanectví už mírně klesl. Na starý dluh ale nezapomněli a dokonce na něj nedávno upozornili na Twitteru. 
 

Po započtení úroků z prodlení činí částka, kterou Korea dluží Švédsku v přepočtu zhruba 7,2 miliardy Kč. I když se současná ministrně zahraničí Margot Elizabeth Wallström nechala slyšet, že s úhradou dluhu již nepočítá, její resort každého půl roku upomíná komunistickou zemi doporučeným dopisem. 

 

 


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

ratan groch
02. června 2019, 01:07
-9

U nas je Kim Il Sung ovela znamejsi pod menom Kim Ir Sen.
Az necakane velky presah do dejin, dobra praca.
Co sa tyka toho rozvoja a stavu tak zmeny v poslednom desatroci su naozaj velke. Celkom ma prekvapuje, ze kazdy mesiac sa ceskymi novinami prevali nejaky silno dehonestujuci propagandisticky clanok, ktory ich opisuje dobre nie ako ludozrutov, ktory okrem deti jedia uz iba korienky a koru stromov. Nechce sa mi zistovat ci je to sucast podbidky pre firmu v Nosoviciach alebo povinne preberane clanky od nasho velkeho brata spoza oceana. KLDR je velmi uzko prepojena s Cinou a preto ruka v ruke s rozvojom vlastnych cinskych automobilov sa budu rozsirovat aj v Korei. Neprekvapilo by ma, ak by mali o 10 rokov viac nez 80 percent aut elektrickych. Inak na Slovensku taketo vysoke domy ani nemame.

reagovat
Sa
Sato
02. června 2019, 08:56
1

Baraky (z dialky) pekne, fotene skoro rano alebo typicka ranajsia spicka?

Skipper
02. června 2019, 09:48
12

K Velkému bratroci - přečti si Orwella. V Severní Korei je Velký bratr jasně dán. A zřízení, kde Tě kdykoliv můžou ,,nechat zmizet,, jen kvůli Tvému názoru, je prostě odpad. I kdyby tam jedli křepelčí vejce ze zlatých talířů, tak bych tam žít nechtěl.

ratan groch
02. června 2019, 13:45
1

Tak este raz mimo aut:
Chlapci, ale ved ja tam nechcem ist zit a nijako neadorizujem KLDR. Akurat, ze mame krajne nepresne informacie o tejto krajine. V prvom rade to nie je socialisticka ani komunisticka krajina. Statna doktrina je čučche. Na mile daleko od nasho vnimania sveta. Preto akonahle je ciastkovo hodnotena cez nase kategorie, tak sa da vyhodnotit ako zla.

Ad Velky brat: Problemom dneska nie je ziskat informacie ale ich analyzovat. V pripade, ze sa statny aparat zameria na akehokolvek cloveka, ten nema absolutne sancu ostat anonymny. Vid odpocuvanie nemeckej premierky !!! Americanmi. S tym miznutim to tiez nie je tak, ze sa polka Korejcov rano zobudi s tym, ze mozno sa nevratia domov. A netreba zabudat, ze aj my mame demokraticke metody odstranenia akejkolvek zaujmovej osoby. Od poskodenia reputacie, cez vyhodenie z prace az po sikanovanie spojene s vysokym psychickym natlakom. Verte, ze mechanizmy su rozpracovane do detailov a v praxi vyuzivane.

Ad situacia v Korei: Davno neplati, ze hranica je nepriedusne zatvorena. Cez hranicnu rieku s Cinou denne chodia paseraci a nosia tovar i ludi. V Peknigu je cela stvrt Korejcanov, ktori presli cez tuto hranicu. Dostupnost modernych technologii je ovela vacsia nez si myslime. Spolocnost riesi napr. velke problemy s drogami. V Korei sa vyraba speed, samozrejme primarne nie pre domacu spotrebu, ale ako to uz byva, cast si nasla cestu aj medzi mladych ludi.

Tymto ukoncujem svoje prispevky mimo ramec aut. O tyzden pojdem autom na dlhsi vylet a ked budem mat potrebu, tak si taketo chytratctva odlozim na blog.

D
D
02. června 2019, 15:41
2

Toto, co rikate, samozrejme nejsou nijak zvlast nezname informace. Staci si precist Escape from Camp 14, zde je paseractvi mezi hranicemi KLDR a PRC popsano velmi dobre a to je rok cca 2005. Je to ostatne jedina forma preziti pro tamni spolecnost. Na youtube je take par tajnych necenzurovanych videii lidi, co je propasovali z KLDR ven do sveta, jak obrovska chudoba na ulicich zde panuje. Nikdo nezpochybnuje, ze Zapadni civilizace ma radu odsouzenihodnych praktik, nicmene za KLDR a par dalsimi zememi jeste nastesti v tomto ohledu znacne pokulhava. A jak je videt i podle Vaseho prispevku, vzhledem k tamni znicene spolecnosti, si ze Zapadu berou ruznymi pokoutnymi zpusoby jen to nejhorsi jako ten zminovany Speed. Zapad ma sva pro a proti. Statni ideologie v KLDR a PRC ma jen proti.

beastar
02. června 2019, 15:08
7

Taktické spojenectví s Čínou. Jestli je někde země která by zasloužila intervenci i s účastí pozemní armády tak je to tenhle skanzen. K čemuž nedojde protože Čína a jádro je silný protiargument. 99% lidí má vlastní stát jako gulag. A procento si žere a žije jako západní elity. Přitom reálně ten stát musí být k.o. Bankrot skrze embarga a uzavřenost. To že se pašuje je paráda no. To se pašovalo i za protektorátu. Pod trestem smrti za dvd z Bollywoodu. Krása.

Jestli něco nesnáším tak je to zastydli bolševik v tomhle regionu. Hrůzu mám i z toho, co ty prasata dělají v celém regionu. Bohužel Čínu nepotřebuje jen Kldr a celý současný svět. Globální ekonomika je svinstvo.

reagovat
Tomino
02. června 2019, 23:47
1

Já vynechám politický aspekt. Tak pochválím aspoň autora článku. Něco o tom, s tím Volvem jsem si kdysi přečetl, ale nějaké detaily jsem nevěděl. Pěkně a čtivě napsáno.

reagovat
Sau
03. června 2019, 20:24
0

Tu mate ctyri roky stare foto z tamnejsiopravy cest :) A tak to tam je se vsim.

Jinak zavidet tam opravdu neni komu co. Jsou to chudaci. Teda 99% z nich. To mozna 1% se ma vynikajicne.

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Mustang  2004
Ford Mustang

2004 rok výroby
190 koní výkon
3 908 ccm objem

Mercury Marauder  2003
Mercury Marauder

2003 rok výroby
305 koní výkon
4 600 ccm objem

Chrysler 300M  2000
Chrysler 300M

2000 rok výroby
248 koní výkon
3 518 ccm objem

Škoda Octavia Combi 2.0 FSI LPG 4x4 110kW 2005
Škoda Octavia Combi 2.0 FSI LPG 4x4 110kW

2005 rok výroby
150 koní výkon
1 984 ccm objem

Opel Tigra  2006
Opel Tigra

2006 rok výroby
90 koní výkon
1 400 ccm objem