První jízda: Škoda Elroq nastavuje vysokou laťku v pohodlí, ceně i uživatelské přívětivosti

Během nedávného představení Elroqu se zástupci škodovky netajili očekáváním, že novinka brzy pěkně zamíchá kartami na trhu s elektromobily. Ruku na srdce, podobná prohlášení, ne-li přímo sliby, slýchám na prezentacích nových modelů vcelku pravidelně. Pokud jsem jim tentokrát věnovala o něco více pozornosti než obvykle, pak jednak proto, že Škoda má u nás stále velmi výsadní postavení, jednak proto, že základní cenovka 799 tisíc skutečně zněla jako něco, po čem by fleetoví manažeři mohli skočit. Teď mám za sebou první jízdy a uvažuju, jak se slovy automobilky souhlasit, aniž bych působila příliš hujersky. Přestože nepřináší žádný nečekaný objev ani šok, Elroq jako celek se prostě povedl. 

Testovací jízdy proběhly na Mallorce, což by možná vybízelo k úvahám, zda si Škoda chytře nepojistila příznivé hodnoty dojezdu, to by však nebylo fér. V evropských „teplých krajinách“ se koná drtivá většina mezinárodních prezentací – zdaleka ne jen elektromobilů -, protože zdejší klima skýtá přece jen větší pravděpodobnost, že se udrží hezké počasí – ať už na jízdy, nebo na focení. Mallorca má navíc na malém prostoru celou plejádu krajin, od zemědělských placek až po klikaté horské stoupáky. A je tu ještě jedna fajn věc – hlavní tahy sice oplývají kvalitním povrchem, v zapadlejších částech však najdete i silničky záplatované a vymlácené, takže jízdní dojmy nedoznají přílišného zkreslení. 

Downsizing, jak ho neznáme

Nové modely dnes často vznikají tak, že vezmete nějaký stávající a ten o kus natáhnete. Škodovka na to šla přesně opačně: vzala své velké SUV Enyaq a vzadu ho o 16 čísel zkrátila. Elroq působí menší, ale když si sednete dovnitř, zjistíte, že kromě kufru jde o Enyaq téměř beze změny, když nepočítám volant s novým logem. Kabina je superprostorná ve všech směrech, i vzadu se můžu rozvalovat, co hrdlo ráčí. I když se novinka prezentuje jako elektrická obdoba Karoqu, v interiéru budete mile překvapeni, neboť pocitově – a vlastně i reálně – je tu místa víc. Roli zde jistě sehrál především pragmatismus a využití již existujících dílů, to však zákazníkovi může být jedno – dostane stejné množství auta za míň peněz. Tedy… úplně stejné samozřejmě ne, kufr je o sto litrů a nějaké drobné menší, i tak ale Elroq naplní představy o plnohodnotném rodinné vozu.

Konec frustrací z infotainmentu i asistentů

Na vnější design si jistě uděláte názor sami, mně připadá dokonale nekonfliktní. Není tak usedlý jako u Karoqu, ale zas ne tak nezařaditelný jako u Enyaqu. Škodovce se povedl pěkný kompromis, který vypadá svěže a moderně, aniž by kohokoliv nadzvedl ze židle – ať už v negativním, či pozitivním slova smyslu. Ani rozvržení kabiny není třeba dlouze popisovat – jistě už jste ji někde viděli.  Přístrojovka s malým displejem, obří centrální obrazovka, zvlněná, uprostřed vypouklá palubka, středový tunel s maličkou řadičkou, všechno jako by z oka vypadlo většímu příbuznému. Elroq od něj přebírá i velkorysé možnosti výbavy, v níž nechybí ani head-up displej s rozšířenou realitou. 

Infotainment s třináctipalcovým displejem patří ke standardnu a ukrývá v sobě nejnovější software, který u všech testovacích aut fungoval na jedničku. Otravné asistenty teď už můžete vypnout jediným kliknutím, stejně rychlá je i okamžitá aktivace topení a výhřevu. Do rychlých voleb na obrazovce si můžete navolit až pět zkratek k nejčastěji používaným funkcím vozu a až čtyři zkratky pro aplikace.

A pak je tu funkce, která potěší všechny notorické odrbávače disků, jakož i majitele poddimenzovaných parkovacích stání. Elroq dokáže nejen sám podélně i příčně zaparkovat, ale dokáže si zapamatovat až pět často využívaných příjezdových tras o délce až 50 metrů a zaparkovat zde zcela automaticky. S pomocí aplikace navíc zajede na parkovací místo i bez řidiče za volantem – stačí mít mobil v ruce a klíček v kapse. 

Poslední zmíněnou vychytávku jsem v ostrém provozu nezkoušela, ale ostatním funkcím či ergonomii nemám co vytknout. Z hlediska prosté uživatelské přívětivosti je Elroq příjemné auto, které ničím nebrnká na nervy a všechna přání plní rychle, logicky a bez zádrhelů. 

Rychle i pomalu, ale vždy pohodlně

Popisovat jízdní dojmy je u moderních aut stále těžší a u elektromobilů dvojnásob. Kde jsme se dříve mohli bavit o křivce výkonu, mapování převodovky nebo pružnosti motoru v měnícím se spektru otáček, nám toho dnes mnoho nezbylo. Až na výjimky jsou všechna elektrická auta svižná – některá více, některá méně -, obvykle mají nízké těžiště a tím dané slušné jízdní vlastnosti. Změnami v ladění sice můžete dosáhnout jemných rozdílů, ale nic zásadního to nebude. Výrazněji proměnlivý parametr představuje snad jen komfort – a ten mě u Elroqu mile překvapil.

U verze s větší baterií si můžete připlatit za adaptivní podvozek DCC. Stojí 30 tisíc a nemáte-li utažený budget, určitě za tu cenu stojí. Přinese ještě špetku komfortu navrch, oceníte však hlavně možnost měnit charakteristiku na různých typech silnic. Na dálnici nebo ve městě přijde vhod výraznější tlumení provázené lehkou, ale nevtíravou houpavostí. V horských serpentinách zase neuškodí podvozek trochu přitvrdit. Ani ve sportovním režimu se z něj nestane naklepávající prkno, ale přenosy hmotnosti bude zvládat s větší jistotou a pasažéři vzadu nedostanou mořskou nemoc. 

Na druhou stranu – i „obyčejný“ podvozek je velmi pohodlný a rozhodně v něm člověk nestrádá drncáním nebo odskakováním kol. Když vám na DCC nevyjde rozpočet, nebo dostanete auto bez něj jako služebák, hoďte pochybnosti za hlavu – jezdit se vám bude dobře tak jako tak. 

Trojice baterií

Na Mallorce jsme měli možnost jezdit zatím se dvěma motorizacemi – 50 a 85, k nimž časem přibyde ještě 60. Aktuálně jsou všechny verze zadohnané, čtyřkolka 85x dorazí o něco později. 

Padesátka má výkon 170 koní, točivý moment 310 Nm a využitelnou kapacitu baterie 52 kWh. Tabulkový dojezd činí 375 kilometrů, ale realita bude přirozeně záviset na spoustě okolností. Do plna nabité auto ukazovalo necelých 300 kilometrů a testovací trasu jsme skončili se spotřebou 17,2 kW. Rychlostní limity v zahraničí obvykle neporušuji, jednalo se tedy o jízdu relativně klidnou a s nejvyšší rychlostí 120 kilometrů v hodině, na druhou stranu nechyběly prudké kopečky. Ani se slabším Elroqem jsem nedostatkem výkonu netrpěla – kopance do zad sice nedává, ale dokáže svižně akcelerovat i udržovat cestovní rychlost, na jakou je člověk zvyklý. Na běžné cestování to bohatě stačí. 

Po přesednutí do pětaosmdesátky samozřejmě zjišťuji, že může být i lépe. 280 koní dokáže vystřelit auto vpřed jako na pružině a síly má na rozdávání v jakékoliv situaci. Na stovku zrychlí za 6,6 vteřiny. S 82kWh baterií by mělo ujet až 581 km, v praxi to bude spíš něco kolem čtyř stovek (spotřeba činila zhruba 19 kWh), ale s tím už se dá žít, i pokud nejezdíte jen po městě a okolí. Maximální nabíjecí výkon 145 kW (verze 50), resp. 175 kW (verze 85) představuje slušný standard. 

Asi jediná stížnost směřuje na brzdy, které si při prudkém sešlápnutí pedálu dávají s účinkem na čas. Jde o zlomky vteřiny, přesto to člověka může překvapit a propříště si rozmyslí nechávat brzdění na poslední chvíli. Bzdíte-li včas a plynule, žádná potíž se nedostaví.  

Základ s kompromisy

Startovní cenovka 799 tisíc se týká výbavy Essence s menší baterkou a slabší motorizací. Úplný holobyt rozhodně nedostanete – auto má LEDková světla, automatickou klimatizaci, dešťový i světelný senzor, ruční předehřev baterie, hlídání mrtvého úhlu i zadní parkovací kameru. Chybí však jedna celkem důležitá věc, a to je tepelné čerpadlo, které pro tento stupeň nemůžete mít ani za příplatek. Za 30 500 korun ho dokoupíte až k vyššímu stupni Selection – ten začíná na částce 865 000 Kč. 

Silnější verze 85 je k dispozici pouze s výbavou Selection od 1 032 000 Kč. V omezeném počtu 2025 kusů se výkonnější Elroq nabízí také ve verzi First Edition se speciálními prvky výbavy, například prosvětlenou přední maskou po vzoru většího Enyaqu, černými doplňky karoserie, interiérem Lodge s oranžovými bezpečnostními pásy a samozřejmě nezbytnými plaketkami. 

Přinese tedy Elroq revoluci v elektromobilitě? Patrně ne. Představuje však další krůček směrem k dostupnosti a využitelnosti pro běžného majitele auta – pochopitelně za předpokladu, že tento disponuje možností domácího nabíjení. Poměr prostornosti, funkčnosti a ceny je zase o něco lepší, jízdou navíc nová škodovka nezklame ani řidiče s nadstandardními nároky. S ohledem na akční fleetové nabídky, s nimiž dokáže tuzemská automobilka čarovat výrazně lépe než jakákoliv konkurence, ji nejspíš čeká úspěšná kariéra.