Retro okénko Petra Přikryla: Wartburg 353 – Dvoutaktní stěhovák skrytý za kouřovou clonou

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

Jakožto výrobek spřátelené NDR se Wartburg v Československu běžně prodával již od počátku produkce, tedy od roku 1966. Cena základního modelu, což byl klasický sedan, činila 56 300 Kčs, praktický kombík s názvem 353 Tourist přišel na 64 300 Kčs. Stále šlo o dostupný vůz, který byl ovšem ve srovnání se svým „krajanem“, Trabantem 601, o něco víc nóbl a nabídl také velkorysý vnitřní prostor. Na zadní sedadla se skutečně vešli tři cestující a do obřího kufru jste mohli dát 525 litrů nákladu, do kombi ještě víc – po sklopení zadních sedaček pojalo až dva kubíky.

Není divu, že si čeští kutilové, chataři a chalupáři Wartburg zamilovali. Jednoduchý byl i jeho servis. Ve velkém motorovém prostoru byl ke každé součástce snadný přístup, samotný motor měl primitivní techniku a našroubované blatníky vyměnil šikovný kutil během chvilky.
Wartburgy 353 se k nám dovážely až do roku 1985 a celkem jich zde bylo prodáno kolem 127 tisíc. Patřil tak k nejprodávanějším značkám v Československu.

Alternativní pohon v 80. letech

Vzhledem k dostatečnému počtu se Wartburgy v autobazarech objevovaly velice často a s jejich prodejem nebyl nikdy problém. Mnozí zákazníci je kupovali opakovaně – a u jednoho z nich už mi to bylo až podezřelé. Dotyčný kupující se na prodejnu znovu a znovu vracel a kupoval vždy pouze Wartburgy. Po čase se nám přiznal, že v jednom severočeském podniku likvidují každý měsíc velké množství technického benzinu, který se tam používal na omývání ocelových plechů při výrobě transformátorů. Zvídavý pán zjistil, že Warťas na tuto pekelnou směs docela obstojně jede – pouze nestartuje. Nainstaloval tedy do auta malou přídavnou nádrž s pravým benzinem, na který auto nastartoval, po zahřátí jen přepnul kohout a frčel o sto šest.

Jízda za Wartburgem nebyla pro zápach spalovaného oleje nikdy příjemná, ovšem ocitnout se za vozem tohoto kutila bylo teprve tím pravým utrpením. A proč jich kupoval tolik? Vycítil podnikatelskou příležitost a auta upravená na „alternativní pohon“ prodával svým kamarádům a známým. Zájemců se našlo dost, neboť náklady na sto ujetých kilometrů byly prý velice nízké. Asi po dvou letech však v podniku vymysleli jinou čisticí technologii a zdroj doslova vyschl. Některé Wartburgy se k nám pak do prodeje vracely i se záhadnou nádržkou a přepínacím kohoutem.

Vzpomínám na jednoho kupujícího, nejmenovaného slavného psychiatra, který se zajímal, k čemu dodatečná nádržka slouží. Úpravu jsem mu vysvětlil, ukázal i kohout pod přístrojovou deskou a on odpověděl. „Nechám to tam pro případ nouze. Nádržku naplním rumem a hadičku přivedu tak, že si v tom šíleném pražském provozu budu moci dát panáka, abych to přežil.“ Co by asi říkal na dnešní provoz nejenom v matičce Praze?

Kde se vzal Wartburg 353

Z modelu 353 by asi málokdo hádal, že automobilka Wartburg patří k nejstarším v Německu a první automobil vyrobila už v roce 1898. Po druhé světové válce se město Eisenach, kde sídlila, ocitlo na území sovětského vlivu, výroba však více či méně úspěšně pokračovala. Ještě v 50. letech zde vznikl model 311, často považovaný za nejpohlednější auto východního bloku.

Koneckonců ani Wartburg 353 nevypadal v době svého představení zle – právě naopak. Design s hranatou karoserií a bohatým prosklením byl na polovinu 60. let překvapivě novátorský a odpovídal nejžhavějším trendům. Díky těmto tvarům vůz také nabídl úctyhodný vnitřní prostor, který velká okna ještě umocňovala, a k tomu pořádný kufr. Model se vyráběl jako sedan i kombi, početně ovšem výrazně ve prospěch sedanu, volit se dalo mezi standardní verzí a variantou De Luxe, která se lišila například loketními opěrkami nebo předními sedačkami sklopnými až do vodorovné polohy.

S technikou to však příliš slavné nebylo. Rámová konstrukce už v oblasti osobních automobilů patřila k zastaralým a žádným moderním výkřikem nebyl ani kapalinou chlazený dvoutaktní tříválec o objemu 998 kubických centimetrů a výkonu 33 kW, spojený se čtyřstupňovou převodovkou s volnoběžkou.

V květnu 1969 přišel modernizovaný motor s novým výfukovým systémem a karburátorem, výkon byl navýšen na 37 kW. Kotoučové dvouokruhové brzdy české výroby nahradily bubnové v roce 1975, o dalších pár let později se začaly montovat české karburátory Jikov, které výrazně snížily spotřebu. Dokonce se uvažovalo o nových modelech, které měly vzniknout ve spolupráci automobilek Wartburg, Trabant a Škoda, ale projekt se nikdy nepodařilo dotáhnout do konce.

S přibývajícími lety narůstal také podíl levných plastů a celkově neslavná kvalita výroby, původní designová pokročilost Wartburgu tak postupně ztrácela na lesku. Čtyřtaktní motor se do Wartburgu dostal až v posledních dvou letech výroby, která skončila na jaře roku 1991. Zanikla tak jedna z nejstarších německých automobilek, která mimo jiné vyrobila přes 1,2 milionu Wartburgů 353.

Wartburg jako supermoderní automobil v dobové reklamě:

Jak je to s Wartburgy dnes?

Model 353 můžete koupit za cenu od 500 do 15 000 Eur. Párkusů naleznete i v Čechách a prodávající s nimi často nabízejí i spoustu náhradních dílů. S prodejní cenou pochopitelně souvisí technický stav a přizvat si k nákupu odborníka jistě není na škodu. Ceny jsou u zachovalých kousků rok od roku vyšší a investovat se určitě vyplatí i proto, že se jedná o již neexistující značku. Warťas v pojízdném stavu, dnas třeba za 75 tisíc korun, může mít za pár let cenu klidně i 150 tisíc.

Kdysi se říkalo, že Wartburg je auto, které není vidět, a důvodem byl samozřejmě dým vycházející z jeho výfuku. Dnes jich je skutečně vidět čím dál míň. Šanci ale ještě máte – hodně štěstí!

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.