Retro okénko Petra Přikryla: Simca 1301 Special, francouzská elegance, která dobyla srdce československých doktorů a právníků

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

Do Československa byly vozy Simca Aronde 90A a P60 Elysée dováženy již od konce padesátých let. Pozdější modely 1301 a 1301 Special si získaly velkou popularitu a říkalo se jim francouzský Mercedes nebo také „vlaštovka“ podle vlaštovky ve znaku auta. Koupit se daly v Mototechně nebo v Tuzexu za 105 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že průměrná mzda v ČSSR tehdy byla 1 937 korun, skutečně to nebylo auto pro každého a Simca se stala typickým vozem doktorů a právníků.

Vzpomínám například na MUDr. Radko Vrabce, který byl mimo jiné ošetřujícím lékařem Jana Palacha, a kterému jsem Simku 1301 S prodával. Doktor Vrabec si vedl pečlivé záznamy o opravách, údržbě i spotřebě benzinu. V autě, jak sám říkal, sbíral síly pro svoji náročnou práci plastického chirurga. K dalším známým majitelům patřil třeba Alexander Dubček, který si prý dokonce drobné opravy na své Simce prováděl sám.

V nabídce tehdejších autobazarů se Simca nikdy moc neohřála – a to i přesto, že mívala nemalé potíže s korozí. Prahy, spodky dveří a také zadní nosníky pod zavazadlovým prostorem představovaly problematická místa tohoto vozu. Odborník měl jasno na první pohled, pokud ozdobná lišta přecházející od zadních dveří a zadního blatníku nebyla ve vodorovné poloze. S motory, převodovkou ani podvozkem problém nebyl, pouze kardanový hřídel a diferenciál se občas projevovaly poněkud hlučně.

Proměna na prach prorezlé Simky (v tomto případě verze 1300) ve výstavní veterán:

Doktorské auto bez doktora

Osobně jsem Simcu miloval a několik jsem jich i sám vlastnil Vzpomínám si na příhodu se autem, které jsem koupil od jistého doktora ze Slaného. Na čelním okně mělo samolepku s Aeskulapovou holí, jež tehdy běžně označovala soukromé vozy lékařů. Samolepka však za oknem zůstala, i když jsem s vozem už dávno jezdil já sám. Nijak jsem to neřešil, až když jsem jednou u Kralup nad Vltavou míjel ošklivou dopravní nehodu. Na místě již byla Veřejná bezpečnost, a když viděli přijíždět „doktorské“ vozidlo, pochopitelně očekávali odbornou pomoc. Hned jsem ze sebe vysypal, že vozidlo pouze převážím známému doktorovi do servisu a že Hippokratovu přísahu jsem nikdy nesložil. „Omdlévám při pohledu na odřené koleno, pane kapitáne,“ hlásil jsem ze staženého okénka.

A ještě jedna perlička na závěr. V Roudnici nad Labem byla prodejna náhradních dílů, kde můj kamaráda dlouho nechal ve výloze startér na model 1301 s cenovkou 17 860 korun. Startér nikdy nikdo nekoupil a později se samozřejmě ukázalo, že u ceny dílu došlo k chybě. Tato banalita však hezky dokresluje, jaká aura výjimečnosti se kolem Simky vznášela.

Kde se vzala Simca 1301 Special

Simca 1300 byla poprvé představena roku 1963 na autosalonu v Ženevě coby nástupce zastaralé Simky Aronde. S ladnou karoserií sedanu, hranatými tvary a bohatým vnitřnním prostorem představovala moderněji pojatého konkurenta Peugeotu 404. Autorem designu byl Mario Revelli di Beaumont, který pracoval už na modelu Aronde, tentokrát se však vydal cestou elegantních protáhlých přímek a bohatého prosklení. Do kabiny Simky 1300 se mohlo usadit až 6 cestujících, neboť vpředu mohla mít třímístnou lavici, kufr pak nabízel velmi pěkných 340 litrů objemu.

O pohon se starala benznová třináctistovka Rush Super s výkonem 40 kW a auto s ní vyvinulo maximální rychlost 132 km v hodině. Klasickou koncepci – motor vpředu a pohon na zadní kola – doplňovala tuhá zadní náprava, jíž však dodávaly na komfortu vinuté pružiny. V roce 1964 přibyla do nabídky patnáctistovka, která mohla být vybavena i třístupňovým automatem.

Model  Simca 1301 Special se objevil na trhu roku 1970 jako lépe vybavená verze modernizované simky 1301. Motor Rush byl nahrazen modernějším čtyřválcem typu 345 S, jehož objem zůstal stejný, výkon však stoupl na 62 koní. Aut mělo přístrojovou desku s kruhovými přístroji a dekorem z imitace dřeva, jenž tou dobou představoval vrchol extravagance a známku přepychu.

V roce 1972 pak bylo vybaveno alternátorem namísto dynama a posilovačem brzd. Třímístná lavice vpředu už se sice nenabízela, pětice pasažérů však měla v kabině velkorysý prostor. Také zavazadelník byl více než dostatečný, takže dlouhé cesty na dovolenou do Jugoslávie nebo k maďarskému Balatonu nebyly žádný problém. Tomu odpovídal i slogan z dobového reklamního letáčku: „Polykají-li se kilometry, je důležité sedět za jízdy pohodlně. Simca 1301 Special neopomíjí nic pro pohodlí vaší rodiny.“

V autobazaru jsme často při prodeji Simky dostávali otázku: „Má to jódovky?“ Model 1301 S měl totiž velmi žádané a módní přídavné obdélníkové jódové (halogenové) reflektory. Dalším znakem luxusu byly také ozdobné lišty kolem celého obvodu karoserie a hlavně řazení na podlaze místo pod volantem. K pozici řadicí páky se s oblibou říkalo: „Ve francouzském autě je vždy umístěná tak, aby se řidič mohl nenápadně dotknout stehna spolujezdkyně.“ Ve výrobě se model s několika modernizacemi udržel do roku 1976 a sečteme-li všechny verze, cekem bylo vyrobeno více než 1,3 milionu kusů.

A jak je to dnes?

Sehnat zachovalou Simcu 1301 S je v dnešní době něco jako malý zázrak. V nabídce okolních států EU jich naleznete jen hrstku, u nás se díky někdejší veliké oblibě sem tam objeví, většinou však v zoufalém stavu. Renovované kousky se prodávají za ceny od 200 tisíc, ohlídejte si však kvalitu oprav a zejméa skrytou korozi. Jedno je zcela jasné – cena již klesat nebude.

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.