Renault Twingo R.S.: Malá hračka pro velký kluky

Začalo to zcela nevinně. V pátek ráno se mi na displeji mobilního telefonu objevilo číslo mého bratra. "Čau, co potřebuješ?" přivítal jsem ho docela nezúčastněně. "No, mám na celý víkend k dispozici Twingo RS, chceš se svézt?" Lehce mi zaskočila ranní káva a rázem jsem začal vnímat pozorněji: "To si teda sakra piš, že jo!" Nakonec se domlouváme na brzké nedělní ráno, kvůli tomuhle se vyplatí přivstat si. Přestože jsem z Twinga neměl přehnaná očekávání, protože radši preferuji silné a velké luxusní sedany čili naprostý opak nejmenšího Renaultu, docela jsem se těšil. Ty dva dny uběhly jako voda a v půl osmé v neděli mi přistála na mobilu zpráva: "Jsem před barákem!" Zábava začíná… 

Přestože druhá generace Twinga znatelně narostla oproti předchůdci, pokaždé mě zaskočí, jak malé autíčko to je. Výrazný bodykit nejsilnější verze mu však dodává na mužnosti a z roztomilé nákupní tašky pro holky se jako mávnutím kouzelného proutku stala nasupená šelma, připravená k lovu. Dnes tu však nejsem od toho, abych hodnotil estetický dojem. Důležitá je jízda. Beru za trochu netradiční, vertikálně ukotvenou kliku a nasedám dovnitř. Zatím jen na sedadlo spolujezdce. Vyrážíme přes Prahu směrem na jih. Začínám se rozhlížet po interiéru a pomalu nasávat první doušky malého Renaultu. Vnitřek vozu vlastně není ničím výjimečný. Vypadá prakticky stejně, jako u základního modelu. To znamená levně. Ozvláštnění přináší snad madlo ruční brzdy a hlavice řadící páky s logy Renaultsportu. Největší změnou jsou tak sedačky, které nabízejí bez přehánění fantastické boční vedení i pro mé neforemné tělo a zároveň nejsou extrémně tuhé. Pokud ve vás je stále malý puberťák, potěší i oranžové pásy. Mně teda radost udělaly. 

První dojmy ze sedadla spolujezdce jsou poměrně překvapivé. Twingo není tak nepohodlné, jak bych čekal. Naopak zvládá filtrovat nástrahy českých silnic až překvapivě dobře. Dokonce ani není přehnaně hlučné. S tím by se asi vážně dalo fungovat každý den. Úspěšně jsme však projeli Prahu a zastavujeme na začátku břežanského údolí. Okamžitě se sápu za volant. A hned taky vidím co je špatně. Potřeboval bych sundat sedačku řidiče o pár centimetrů dolů a volant přitáhnout kousek k sobě. Ani jedno nejde. Volant má navíc o něco větší sklon, takže si na první dobrou připadám jako v autobuse. Žít se s tím dá, ale k ideálu to má hodně daleko. 

Pomalu se rozjíždím vstříc prvním okreskám a začínám nasávat dojmy zpoza volantu. Spojka má ideální tuhost a krátký chod. Stejně tak pětistupňová převodovka má krásně krátké dráhy, řadit se dá pouhým pohybem zápěstí a není třeba šermovat celou rukou. Mohla by být jen o něco mechaničtější, dorazy jsou možná až příliš gumové na můj vkus. Rozmístění pedálů je naprosto příkladné, což se bude ještě dneska hodit. A nakonec motor… To vám je taková paráda. Je úplně jiný, než na co jsme dnes zvyklí. A chvilku mi trvalo, než jsem se s ním sžil. V první polovině otáčkoměru nemá dostatek síly. Pokud jste naučeni z moderních turbomotorů řadit někde u pěti tisíc otáček a vézt se na vlně točivého momentu, tak Twingo vám rázně vysvětlí, že takhle teda ne. 

Po úvodní sérii okresek jsem si připadal jako začátečník. Ne a ne trefit nájezdovou rychlost. Všude jsem byl pomalý. Na výjezdu ze zákruty plný plyn. 3 tisíce, 4 tisíce, 5 tisíc otáček, cvak a odřadit výš a bum. Nájezd do zatáčky se mi daří, ale zoufale chybí výkon na výjezdu. Chvilku přemýšlím, co je špatně, protože 133 koní přece není málo na takového prcka. A pak mi to dojde: "Ty vole, tady to přece musíš dotočit do maxima!" Přede mnou se otevírá široká silnice s velmi rychlými zatáčkami. Ok, zkusíme to tedy jinak. Ručička otáčkoměru míjí čtyřku, pětku, šestku a těsně pod sedmičkou krátkým pohybem ruky řadím výš. Ano, to je ono. Konečně mám dost síly i na dalším kvaltu a znovu uháním vstříc omezovači. To vše za doprovodu vskutku kouzelného zvuku motoru. Nečekejte žádné práskání do výfuku a umělý bas linoucí se z výfuku. Tohle je naprosto mechanická symfonie, ve které hlavní roli hraje motor. Nádhera. Fantastická je také živelnost této pohonné jednotky. Reakce na pohyb plynového pedálu jsou snad až telepatické. Stačí jen pomyslet na pravý pedál a tahle atmosférická jednašestka začne dychtit po otáčkách. To se mi vážně moc líbí. 

Hlavní roli u Twinga RS však hraje podvozek. Otázka tedy zní, dokáže tento podvozek, který překvapivě dobře funguje ve městě, zvládnout drsné zacházení na rozbitých českých okreskách? Odpověď je nasnadě. To si teda pište, že jo. Blížíme se k mé oblíbené pasáži zatáček, ve které je všechno. Pomalé vracáky, rychlé vlásenky, je to nahoru i dolů a špatný povrch se střídá s tím lepším. A co hlavně, není tu prakticky žádný provoz. Tady se ukážou kvality každého auta. Není na co čekat, jdeme na to. S motorem kvílejícím v šesti tisících otáčkách se blížím k ostré pravotočivé zatáčce. Hledám si brzdný bod a mírně si najíždím, abych lépe trefil apex. Ostré brzdy, patou si ťukám do plynu a řadím o stupeň dolů. Posílám Twingo k vrcholu zatáčky a lehce přidávám. Ani náznak nervozity. Naprosto čistý průjezd. Na výjezdu jde pravý pedál až na zem a bílý Renault letí dál. Další zatáčka vede do leva a z kopce. Tentokrát lehce podceňuji nájezdovou rychlost a Twingo protestuje náznakem nedotáčivosti, prudce ubírám plyn a voilà, zadek auta se začíná sunout kupředu. Rychlé kontra situaci řeší a já opět přidávám, abych zkrátil tu rovinku, která se přede mnou rozprostírá. Na tváři se mi rozlévá blažený úsměv. To je ono, ta čistota projevu je okouzlující a strašně návyková. A to řízení. Není zbytečně ostré, je přesné, a hlavně vám dává zpětnou vazbu. Krása. Celý ten patnáctikilometrový úsek plný zatáček si neskutečně užívám. Twingo funguje neuvěřitelně. Dokáže mě zapojit do děje a zároveň z něj nemám strach. Čistá radost. Jediné místo, kde malý Renault trochu znervózní je opravdu hodně rozbitá silnice. Ale jinak klobouk dolů, tohle je vážně pecka. 

Na začátku dne, jsem byl k Twingu RS trochu skeptický. Co by mi asi tak mohlo nabídnout. Výkon to nemá, určitě bude nepohodlné a není to moc hezké. Ach, jak jsem se jenom mohl tak mýlit. Tenhle malý Renault je esencí sportovního auta. Nedá vám nic zadarmo, rychlost a zážitky si musíte poctivě zasloužit, ale ta odměna pak stojí za to. A co je hlavní, dokáže vám stříknout adrenalin do žil i při nižších rychlostech, takže se nemusíte řítit po okreskách dvoustovkou a přemýšlet kdy zabijete divočáka, srnku, nebo sebe. Pokud sháníte auto, které vám bude servírovat rychlost samo, za každé situace a bez námahy, pak si radši běžte koupit nějaký hot hatch s malým turbomotorem. Jestli se však chcete za volantem bavit a něco se naučit, Twingo RS je auto přesně pro vás. Dostane se vám pod kůži. Já už 14 dní přemýšlím, jak mám doma vysvětlit, že přesně tohle auto nám ve vozovém parku chybí. 

Vavrisova poznámka pod čarou:
Abyste věděli, vůbec se Danovi nedivím. S Twingem RS mám velmi krátkou a velmi starou zkušenost, ale doteď si živě pamatuju, jak tento malý vozíček dokázal trojnásobný výkon soupeřů mazat na brzdách a v zatáčkách. Jak neochvějnou důvěru v řidiči vzbuzoval a jak samozřejmé bylo vodit jej zakroucenými pasážemi. A do toho ten roztomiloučký kukuč. Tohle je Deadpool světa aut.

Technické údaje

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1 598 cm3
Výkon: 133 koní (97 kW) v 6 750 ot./min
Točivý moment: 160 Nm v 4 400 ot./min
Převodovka: manuální pětistupňová
Maximální rychlost: 201 km/h
0-100 km/h: 8,7 s 
Průměrná spotřeba (v testu): 7,5 l/100 km 
Cena předfaceliftové varianty (Twingo RS 2009 – 2012) cca 100 – 150 000 Kč