Renault Master 2.3 dCi 4x4: Fakt dobrá dodávka

Dnes popisovaný Renault není žádná žhavá novinka. Tuto verzi, kterou někteří označují jako čtvrtou a jiní jako facelift třetí generace, potkáváme na silnicích už od roku 2019. Mně se ale zatím vyhýbala. A protože mam “najetou” vlastně všechnu ostatní konkurenci, byl jsem na Mastera dost zvědavý. Kulatá druhá generace byla navíc první velká dodávka, kterou jsem ve svých osmnácti dostal do rukou – a měl jsem ho docela rád. 

Od dob, kdy jsem vyjukaně s mokrými papíry krotil omlácenou bílou dodávku už ale uplynulo víc než desetiletí a současný Master už svého předchůdce nepřipomíná prakticky v žádném ohledu. Působí mnohem hodnotněji a propracovaněji, za čež může do určité míry zajisté i spolupráce s, v oboru dodávek snad nejpovolanějším partnerem, Mercedesem. Po týdnu a bezmála tisícovce kilometrů mám dokonce pocit, že v některých ohledech žák přerostl učitele, ale o tom později. 

Stran vzhledu není na Masteru moc co hodnotit – pořád je to hlavně dodávka, čili kvádr na kolech se zkoseným předkem. Ten ozvláštňuje na poměry třídy poměrně dost chromovaná maska a světlomety s typickou renaultí grafikou denního svícení. Na Concours d Ellegance to není, ale neuráží mě to. Testovaný kousek byl navíc nalakovaný hlubokou černí nazvanou Nacré, která sice vypadá efektně (což ví i UPS, která v ČR kupuje výhradně černé Mastery), ale stojí poměrně výrazných 17 tisíc. 

 S výbavou se u testovaného kousku zkrátka nešetřilo, pohled do konfigurátoru ukazuje, že až na libůstky typu žebříček na zadních dveřích a pochozí zahrádka tu mám k dispozici veškerý dostupný luxus. To je znatelné hlavně v interiéru, kde mě houpe sedačka na měchu, mám k dispozici Android auto a u spolujezdce mi udělal radost velký vyjížděcí stolek a stojan na kelímek jako stvořený k občerstvovacím zastávkám. Kabina je posetá množstvím odkladacích schránek a poliček, jak to má ve velké dodávce být. Manévrování pak usnadňuje dvojice kamer vzadu – jedna klasická couvací u poznávací značky a ta druhá, umístěná nad zadními dveřmi, tu s pomocí displeje supluje prostřední zpětné zrcátko. Tohle řešení mi moc vyhovovalo i u o poznání menšího Kangoo a pochvalu si zaslouží i zde. 

Pozornosti znalců neunikne, že v prostřední části palubní desky, tam, kde obvykle bývá praktický odkladací “kyblík”, se nachází jakýsi displej s pár tlačítky. V interiéru působí nesourodě, skoro až jako nějaký dodatečný tuning. Což vlastně není daleko od pravdy. Testovaný Master je, jak už konec konců prozradil nadpis, čtyřkolka. Standardně má verze L4H2 poháněnou pouze zadní nápravu, ale jak poznal asi každý, kdo někdy s prázdnou zadohnanou dodávkou vyjel na morkou louku, tato na silnici veskrze praktická koncepce má mimo zpevněné trasy velice zásadní limity. 

Renault se rozhodl úpravu Mastera na všehrab outsourcovat německé firmě Oberainger, což není zas tak nezvyklé – třeba Peugeot podobně spolupracuje s Dangelem. Němci francouzskému vozu nadělí vyšší světlou výšku, zakrytují zespodu motor, palivové a brzdové potrubí, přidají pohon předku a redukci. Čtyřkolka je symetrická s mezinápravovým samosvorným diferenciálem, funguje do 25 km/h a automaticky se vypne, pokud jedete rychleji, případně pokud otočíte volantem víc než o 240 stupňů (tj. tři čtvrtě otáčky). Dle manuálu se smí používat pouze na kluzkém povrchu. Redukce redukuje výstupní převod zhruba o polovinu, exaktní tabulkový údaj se mi bohužel nepovedlo dohledat. 

Takhle napsané to možná působí trochu nedomrle, ale nenechte se mýlit. Je to skvělé, fenomenální a výborně funkční. Prázdným Masterem jsem vjel na svažitou mokrou trávu a zastavil. Ze zkušenosti vím, že podobně velký zadohnaný Sprinter by se tady už nerozjel, jen by bezmocně házel zadkem ze strany na stranu. Master se rozjel bez zaváhání a plynule. Stejné to bylo i na polní cestě zbrázděné vyjetými kolejemi od bagru po dešti. Jasně, není to offroad, limituje vás hlavně obří zadní převis a dlouhý rozvor, takže na nějaké dračení v terénu to není, ale na stavbách, loukách a podobných místech, kam řemeslníky nevyhnutelně čas od času nějaká ta zakázka zavede, je Master ve čtyřkolce fakt skvělý. 

Potěšila mě i skutečnost, že zástavba čtyřkolky nijak neovlivnila užitečnou hmotnost. I tehle vůz tak odveze 950 kg nákladu jako jeho zadohnaná verze. Nezměnila se ani maximální váha přívěsu, která činí slušné tři a půl tuny. Pohon všech kol je ale k dispozici jen u delších verzí – L3 a testovaná L4. 

Líbí se mi i obložení nákladového prostoru vyvedené pěkně “postaru” z nelakované překližky, která je narozdíl od levnějších plastových desek, jež poslední dobou hojně používá některá konkurence, mnohem pevnější. Rozličné fleky a šrámy v kombinaci s vysokým nájezdem naznačovaly, že tenhle Master už má něco odtaháno, ale všechny kusy, včetně “krabiček” nad podběhy, byly celistvé a bez jindy běžně přítomných děr a promáčklin. 

Abych jen nechválil – trochu mě zamrzela absence zádržných lišt, nebo aspoň několika vázacích bodů ve střední výšce stěn. Pohled do konfigurátoru naštěstí ukazuje, že bych si za ně mohl připlatit. V "mojí" verzi můžu chytit náklad pouze do šesti ok v podlaze. Také pérové zarážky pantů zadních dveří, které je nutné vycvakávat při potřebě otevření dveří v úhlu větším než 90 stupňů jsou už překonané a ergonomicky nepraktické.

Černá dodávka byla vybavena nejsilnější verzí 2,3 litrového přeplňovaného dieselového čtyřválce o výkonu 165 koní. Výkon stačí i naloženému vozu a díky dlouhé šestce se netrápí ani na dálnici, kde při tempomatových 130 žere asi osm a půl litru na sto. Po naložení půl tuny ocelových profilů jsem si nevšiml nijak znatelné změny chování auta a zvýšení spotřeby bylo také zanedbatelné, možná v řádu jedné, dvou desetin litru na sto. Jízdně Master nijak nevybočuje oproti konkurenci, prázný se vyznačuje dodávkově typickou uskákaností zadní nápravy, kterou ale šikovně tlumí sedačka na měchu. 

Verdikt

Vždycky jsem tvrdil, že etalonem velké dodávky je Mercedes Sprinter. To stále platí, ale Renault svého koncernového kolegu celkem šikovně dotahuje. Narozdíl od předchozích generací se mnohem více soustředí na pohodlí řidiče – je lépe odhlučněný, posez je více osobákovitý, nabízí slušný infotainment, pohodlnou sedačku, množství výbavy a příjemnou ergonomii. Kabina sice není tak pěkná jako v Mercedesu, ale už to není tvrdě plastový holobyt. Čtyřkolka od německého specialisty je pak jedním slovem skvělá. Pohled do ceníku pak ukazuje další důležitou skutečnost. Zatímco cena za podobně velký a vybavený Sprinter by přelezla dva miliony bez daně, za Renault zaplatíme jen lehce přes jeden a čtvrt. A to už je skutečně velký rozdíl. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2298 cm3
Výkon: 120 kW (155 k) 
Točivý moment: 380 Nm 
Pohon: 4x4, standardně zadokolka s připojitelnou přední nápravou a mezinápravovým samosvorem
Převodovka: šestistupňový manuál s redukcí
Provozní hmotnost: 2535 kg 
Zatížení: 965 kg (do 3500 kg)
Délka x Šířka x Výška: 6875 x 2070 x 2527 mm
Objem nákladového prostoru: 14,9 metru krychlového
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem (v testu): 8,6 l/100 km (9,1 l/100 km)
Cena testované konfigurace (L4H2 4x4 Energy dCi 165) : 1 261 000 Kč bez DPH