Ptejte se Vojty: Automobilový nadšenec a jeho peníze

Rubrika Ptejte se Vojty bohužel vzala za své spolu s mým oblíbeným českým časopisem britského původu. Všetečné dotazy čtenářů mi ale začaly chybět a tak se stará známá rubrika vrací.

Zdravím redakci!

Před časem jsem se Vás ptal, jaké auto by pro mne bylo nejlepší. Výsledkem byl článek "Můžete si dovolit levné auto?" kterým jste mi pořádně otevřeli oči a konečně zbourali mé (v některých ohledech naivní) představy, za což Vám ještě jednou děkuji.

Dnes mám na Vás další otázku, která možná bude ještě záludnější. Uvnitř ale tuším, že zvládnete odpovědět jednou větou.

Na nejmenovaném webu se objevil článek na téma aut pro začínajícího chudého petrolheada. Článek samotný není až tak podstatný, jádro mého dotazu se skrývá ve "fejsbůkové debatě" kterou to rozpoutalo v jednom koutu téhle sociální sítě.

Původně šlo o to, zda-li lze auto za 100 000 Kč nazývat autem pro chudého petrolheada, pak se to ale zvrhlo v dokazování "pravé definice petrolheadství" a nakonec se to otočilo na vydělávání peněz po skončení školy. Nejvíce mě zaujal (a zarazil) názor, že pokud člověk nedá za auto 100 tisíc tak není petrolhead, protože za míň se auto vhodné pro takového člověka nedá sehnat.

(Když nad tím tak přemýšlím, myslím že jsem pochopil jeden z důvodů vzniku článku "proč už nechci být petrolhead". Nebo jsem našel další, to už nechám na Vás.)

Jak redakce Autíčkáře dokazuje, tak auto pro nadšence do aut které bude radost řídit se dá sehnat za pár kaček, (viz. PlechCup a redakční garáž) a tak tento názor prostě nechápu. Jistě, nadšenec do aut je ochotný žít po blíže nespecifikovanou dobu o vodě a jídle z výprodeje, jen aby mohl zaplatit za své vysněné auto. Nebo něco, co se mu blíží. Nebo alespoň cokoliv, s čím bude po nějakou dobu spokojený. Ale vážně je možné měřit hodnotu zapálení do aut podle toho, kolik jsme ochotní utratit?

Podle mně je to čirá hloupost. Zní to jako názor "dokud si nekoupíte tryskáč, nejste správný milionář". Člověk přeci může být nadšenec do aut a zároveň jezdit z osobních důvodů něčím úplně jiným, co je přímo v rozporu s jeho názory. To, že ty peníze utratit chceme přece neznamená, že je utratíme. V jistém smyslu si tím prošel asi každý majitel vozu. Srdce si žádá něco, ale rozum s okolnostmi donutí koupit vozidlo zcela odlišné. Řeči typu "když se chce, tak to jde" mi přijdou jen jako výkřik člověka zahnaného do kouta.

V té debatě asi nebyl problém ani tolik v tom, kolik za auto petrolhead má utratit, aby si tak mohl s čistým svědomím říkat. Spíš je to v tom, kdo je onen chudý petrolhead? Vážně se někdo, kdo zaplatí za auto 100k může nazývat chudým?

Tento dopis je spíše takové vyjádření osobního názoru a žádost o ten Váš. Pokud shrnu ten svůj, bude to znít asi následovně:

Někdo, kdo dá za auto 100 000 Kč není chudý. Chudý člověk je ten, který žije z výplaty do výplaty a auto si vůbec nemůže dovolit. Chudý petrolhead nebo nadšenec do aut je takový, který si sice auto dovolit může, ale jeho cenovka nesmí mít více než 5 cifer a první číslice není vyšší než 4.

Být petrolhead je teď "in" a tak si teď říká každý druhý kdo má auto. Jen málokdo řekne "jsem fanda do aut".
Nepletu li-se, tím anglickým slovem se původně označoval blázen do aut, akorát to znělo víc "cool". Pak se to přeneslo na fandy a majitele neobvyklých aut. která leckdy ani nikdo nechce. Zdá se, že teď je to výraz používaný v souvislosti s majiteli zajímavých(?) aut s cenovkou nad onou magickou hranicí.

Co si o tomto vývoji názorů a označení myslíte Vy v redakci? A jaký je Váš názor na ono auto pro chudého nadšence? Skutečně nestačí jezdit v něčem za 10 000Kč a snít o supersportech za X-násobek?

Děkuji za odpověď a přeji Vám spolehlivé stroje!
VoFi

Z téhle otázky mám upřímnou radost – nejen proto, že někdo sdílí mé pocity (tuším dokonce, o který koutek sociálních sítí jde a v zájmu svého duševního zdraví jsem ho již opustil), ale také proto, že mohu zase po dlouhé době odpovídat na něco jiného, než je prosba o radu s výběrem auta. Vybírání aut je fajn, ale Ptejte se potřebuje občas i trochu oživit.

Takže, pojďme to vzít postupně a začněme hraniční hodnotou vlastněného vozu, od které se člověk může považovat za petrolheada. Dlouho jsem nad tím přemýšlel, počítal a vyvíjel precizní vzorce a dospěl jsem k naprosto přesnému a preciznímu číslu, které naprosto přesně ohraničuje rozdíl mezi petrolheady a všemi ostatními.

kdo tvrdí, že petrolhead musí utratit x korun, dolarů nebo třeba bitcoinů, je idiot

To číslo je 0,-. Taková je minimální hodnota auta, jaké musíte mít, abyste se mohli považovat za petrolheada, nadšeného motoristu nebo třeba automobilového enthusiastu. A nezáleží dokonce ani na tom, jestli máte skutečné auto, které vás stálo nula korun, protože vám ho někdo daroval nebo jste ho třeba vyměnili za láhev kořalky, která vám ležela ve skříni, nebo prostě a jednoduše žádné auto nemáte. Kdo tvrdí, že petrolheadem se stanete, teprve až utratíte X korun, dolarů nebo třeba bitcoinů za auto, je idiot.

Čímž se dostáváme k druhé otázce – rozdílu mezi "chudým petrolheadem" a "bohatým petrolheadem". Jak už asi tušíte z předchozí části mé odpovědi, nemyslím si, že by taková hranice existovala. Ani existovat nemůže, protože být "chudý" nebo "bohatý" je relativní a závisí to jen a pouze na tom, s kým se srovnáváte. Když bychom to dovedli do důsledku, tak by nemohlo existovat žádné auto pro "chudého petrolheada". Pokud by kritériem pro "chudého petrolheada" bylo to, že je to doopravdy chudý člověk, tak by, z globálního pohledu, jeho autem mohla být tak maximálně plechovka od sardinek s víčky od PET lahví coby kolečky.

Chudí lidé, z globálního pohledu, nemají auta. Opravdu chudí lidé nemají ani důležitější věci, jako je pitná voda nebo střecha nad hlavou. I na poměry naší poměrně bohaté země je schopnost pořídit si a především provozovat jakýkoliv automobil známkou toho, že nejste úplně chudí. Pokud si můžete dovolit utrácet peníze za benzín, pneumatiky, pojištění, servis, aniž byste museli přemýšlet, jestli vám zbude na jídlo nebo nájem, jste přinejhorším nemajetní, ale rozhodně ne opravdu chudí.

Takže musíme, v souvislosti s auty, používat termín "chudý petrolhead" nebo "chudý motorista" relativně. Relativně vzato můžete být "chudý majitel Ferrari", protože máte jen Mondial za milion a ne novou Californii za pět. Kdybychom byli magazín o letadlech a ne o autech, mohli bychom nepochybně psát o "bizjetech chudého aviatika". I člověk, který přemýšlí, jestli si může dovolit čtvrt století starý, olétaný LearJet nebo Cessnu Citation za usmolený milion dolarů, nebo jestli ho takový nápad finančně zruinuje, je totiž "chudý" ve srovnání s tím, kdo si objednává zbrusu nový Gulfstream nebo dokonce Boeing Business Jet. A je vlastně docela jedno, že takový "chudý aviatik" vydělá nejspíš za rok víc, než většina z nás za celý život.

Chudoba je velmi relativní. A v rámci nakupování aut určité kategorie může "chudý motorista" znamenat jen jedno – člověka, který by si, pohledem běžného člověka, takové auto nemohl dovolit. Pokud si koupíte "luxusní sedan chudého motoristy", nemusí to znamenat, že jste doopravdy chudí. Znamená to, že jste si koupili velký americký sedan za peníze, které běžný člověk dává za jízdní kolo nebo ojetou Felicii (viz redakční Chrysler LHS), nebo že jste si koupili třeba osmiválcovou M5 , i když běžný člověk by si ve vaší finanční situaci koupil raději novou Fabii nebo Hyundai.

chudý motorista se nepozná podle stavu konta

Náš mýtický "chudý motorista" není ohraničen tím, kolik vydělává nebo kolik má na účtu. Není dokonce limitován ani tím, kolik si může dovolit utratit za auto nebo za jeho provoz. Od "normálního motoristy" nebo "bohatého motoristy" se liší tím, že si za vůz dané kategorie nemůže (nebo nechce) dovolit dát tolik peněz, kolik je běžné. Nedostatek financí ale nahrazuje přehledem na trhu, schopností najít levná řešení a sehnat díly za hubičku. Dokáže tak provozovat dané auto mnohem levněji, než by se neinformované veřejnosti mohlo zdát možné.

Proto může být leckdy "automobil chudého motoristy" dražší, než "automobil normálního motoristy" v jiné kategorii. Citroën C4 Cactus na operativní leasing? To je takové "řešení bohatého motoristy" který raději obětuje o něco víc peněz za klid a pohodlí toho, že se o všechno postará někdo jiný. Dekádu starý Jaguar s kompresorem? Jak krásně by se vyjímal třeba na seznamu "supersedanů chudého motoristy".

Jinými slovy, jak už to tak bývá, není to o penězích, je to o přístupu.

Máte dotaz, se kterým si nevíte rady? Potřebujete poradi s nákupem auta? Rozsoudit hospodský spor? Nebo si prostě jen myslíte, že by daná otázka zajímala i ostatní? Pište na redakce@autickar.cz!