Ptejte se: Kombík, který chytí za srdce

V rubrice Ptejte se Vojty šéfredaktor Vojta Dobeš (a občas i ostatní členové redakce) každý týden radí čtenářům s palčivými otázkami života nadšeného motoristy – ať už jde o výběr příštího vozu, rozsouzení hospodských debat nebo odpovědi na filosfofické otázky. Máte nějakou vlastní? Pište na redakce@autickar.cz!

Dobrý den milá redakce, 

autíčkáře jsem začal číst cca 2 měsíce zpět. Narazil jsem na článek "10 aut, která se vás pokusí zabít". Naprosto mě dostal, lidé v autobuse se několikrát otáčeli za mým smíchem. Od té doby rád každý den zavítám na váš web. 

Nyní k předmětu: 

Před 12 měsíci přistála u nás doma Octavie III kombi, 1.6 TDI, 77kw. Snad hned neodložíte tento email stranou.. 

Důvod koupě byl celkem průhledný – začal jsem jezdit dlouhé dálniční nájezdy (za přehradami na windsurfing) a bylo potřeba auto s velkým kufrem. Po městě moc nejezdím, pražská mhd pravidelně cupuje mé nervy. 

Za ten rok se leccos změnilo/událo. 

1, Na škodovky jsem se naštval, protože jsou neúměrně drahé. Jsou to jistě dobrá auta, ale nikoliv za takové peníze. 

2, Shodou náhod se v garáži objevila vedle octavie i Corvette C4. Do té doby jsem si myslel, že i řízení octavie s vlečnou nápravou může být zábava. Bohužel (vážně mě to mrzí, nemusel bych teď řešit takové dilema), 400 koníků s náporovým sáním a výfukem hlučnějším než trajekt mě přesvědčilo o opaku. 

3, Opakovaně jsem nemohl najít své auto před obchoďákem. 

Inu začal jsem snít o tom, že i s rodinným autem (nikoliv rodinou, jezdíme většinou dva), by mohla být zábava. Tedy, to jsem věděl, ale předpokládal jsem, že to stojí za každou cenu kopec zelených papírků. Všechny Octavie RS, co si tak nesmyslně drží cenu, nebo dlouhý Leon cupra, který je asi skoro totéž. 

To jsem tedy snil. Cca před týdnem si tak čekám na autobus a kolem projede alfa 159 (kombík, rajcujou mě kombíky). Vytáhnu smártfoun a mrknu na tipcars, za kolik se dají sehnat (ty) dvoulitrové jtdm. Asi vám došlo, že bych nepsal, kdyby stály stejně jako oktávky. Jenže najednou čubrním na obrázkově zachovalý auťák za 180 000. To mě tedy dostalo. I kdybych měl vrazit do auta ze začátku dalších 50, bude to stále v naprostém nepoměru s naší koktou, která má najeto 80 000 (zmíněná alfa "prý" podobně) a jako rok stará nebyla daleko k půlmilionové hranici. (Zmíněný alfa-kousek byl jen příklad) 

Rozum mi toho moc neradí, protože o alfách pramálo vím. Co vím je, že se škodovkou se dalo jet za 4 litry (noční prahu jsem jednou projel za 2.7), k jadranu s prknama na střeše za 6 a kus (Kdyby alfa jezdila za 7, nijak by mi to žíly netrhalo), rádio ve se ve škodovce nedá poslouchat a v zatáčce zadek poskakuje jak čamrda. 

Roční nájezd 25 000, 75% dálnice, ale jezdit mě baví. 

Můžete mi, milý autíčkáři, ospravedlnit fakt, že chci vyměnit ještě rok v záruce koncern za Itálii? 

Kdybyste přihodili pár zkušeností, bylo by to prima! 

PS: Pamatuji si na článek Vavrise o Vettě C4, kde si stěžoval na nedostatek výkonu. Nemám problém svézt vás podobným ošuntělým krámem, avšak s dvakrát větším výkonem, aby bylo porovnání. Článek z toho asi nevycucáte. A kdyby jo, alespoň budou pěkné fotky. :) 
--  
Pavel Janda 

Ty máš v plánu pořídit si Alfu Romeo. Na tom není třeba nic ospravedlňovat. Najdi si hezký a zachovalý kus a kup ho, protože ti bude dělat radost. Předpokládám, že rozhodně větší než současná Octavia. Je to krásné auto s charakterem a naprosto chápu, že ti tahle sličná Italka tolik učarovala. Život je příliš krátký na to, abychom jezdili v nudných autech a odepírali si to, po čem toužíme, ne? Říkáš, že nevíš na co se v případě AR159 připravit, že nevíš co očekávat. Tak snad ti následující řádky aspoň trochu pomohou. 

Bohužel nikdo z redakce nemá se stopadesátdevítkou dlouhodobé zkušenosti. Většinou se naše zkušenosti omezují na týdenní testování, po kterém dokážeme posoudit schopnosti podvozku a motoru, ale spolehlivost už neodhadneme. Máme však ve svém okolí přátele, které to štěstí mají a 159 úspěšně provozují. Musím říct, že většina z nich se shoduje v jedné věci. AR159 je velmi odolné auto. Na rozdíl od předchozí 156 už nehnije a podvozek vydrží víc než jednu cestu ze servisu domů. Údajně není problém dosáhnout 200 tisíc kilometrů na původním podvozku. Kvalita v interiéru také rapidně vzrostla. V téhle oblasti si dala Alfa opravdu hodně záležet a dává tak zapomenout na oblíbené hospodské povídačky o chronické nespolehlivosti Alf. 

Co se týče motoru, děláš dobře, že koukáš na naftu. Benzinové motory, byly až do příchodu TBi velkou slabinou téhle krásky. Přestože obvykle diesely v oblibě nemám, tohle je výjimka. Rovnou ti doporučím, abys koukal po dvoulitrovém čtyřválci, ideálně se 170 koníky pod kapotou. Je úsporný, s příjemným projevem a dá se označit za spolehlivý. Starší 1.9 JTD mívají problémy s filtrem pevných částic. U pětiválce se obávám, že spotřeba bude vyšší než tebou požadovaných 7 litrů a navíc je s tímto motorem Alfa už hodně těžká. Což se nedobře odráží na jízdních vlastnostech. A to je další věc, která si zaslouží komentář. 

Jízdní vlastnosti byly vždy hlavní důvodem proč kupovat Alfu. 156 jezdila skvěle ve své době, 166 jakbysmet. O starších Alfách ani nemluvě. Jak si v téhle oblasti vede 159? No, je trochu jiná. Ne, že by se neuměla na silnici pohybovat rychle, to vůbec. Svižná je až dost. Jen už to není taková zábava jako dřív. Chybí tomu lehkost. 159 od začátku bojovala s obezitou a na silnici se to citelně projevuje. Není to vyloženě špatné, v řízení najdeme dostatek citu a podvozek s lichoběžníky vpředu je také velmi schopný. Na poměry třídy je to lehký nadprůměr a určitě tě to bude bavit víc jak Octavia. Jen mi pořád někde vzadu v hlavě zní, že Alfa to umí líp. Což je trochu škoda. 

Závěrečné shrnutí? Koupit či nekoupit? Já osobně bych se přikláněl k první variantě. 159 je velmi příjemné auto, které trochu obrátilo hodnoty Alfy Romeo naruby. Obětovala špetku ze svých schopností na silnici, za velkou dávku spolehlivosti a to se mi zdá jako férový obchod. Pokud by se ti nepoštěstilo najít žádný hezký kousek, ale přesto bys trval na zábavnějším autě, než je Octavia, doporučím ti ještě dvě alternativy. Tou první je šestková Mazda druhé generace. Podvozkově bývala na vrcholu třídy a silná naftová 2.2 pod kapotou také dělala jen samou radost. Když se dá pozor na korozi, je to zajímavá volba. Druhým tajným tipem je další bojovník ze země vycházejícího slunce. Honda Accord 8. generace. Skvěle jezdící auto s neprůstřelnou spolehlivostí a téměř prémiovým interiérem. Rozhodně stojí za pohled. 

PS: Vette C4 rozhodně chceme…