Peugeot 2008: Pozitivní vývoj

Svět se mění – jakkoli vypadá tahle fráze vyprázdněně a nenápaditě, právě při testování Peugeotu 2008 jsem si tento fakt uvědomil hned několikrát. Když se zhruba před pěti lety objevila v redakčním chatu nabídka na test podobného auta – malého městského crossoveru s automatem a tříválcem – doprovázelo ji zpravidla nenápadné mlčení a nakonec byl vůz přidělen některému z pražských redaktorů, který pro něj alespoň nemusel dojíždět z daleka. Ačkoli nazvedané hatchbacky bývaly už tehdy mezi spotřebiteli moderní, většinou se je nedalo označit jako dobré. 

Podvozky bývaly uskákané, vlivem vyšší stavby karoserie a špatné aerodynamiky taková auta žrala zbytečně moc paliva a při jízdě po dálnici do nich nepříjemně pronikal aerodynamický hluk. Jízdní vlastnosti také nepotěšily – zpravidla šlo o utlumené škatule, které při sportovnější jízdě působily nejistě a na dálnici se klepaly jak drahý pes. A většinou to nebyla žádná hitparáda ani stran vzhledu – vypadaly jako horská koza – vysoká a úzká silueta sluší možná lidem, autům však nikoli. 

Skok do roku 2024. Nabídka na testování Peugeotu 2008 – spalovacího, s hezkou výbavou, automatem a bez jakékoli hybridizace. Beru hned, kde to mám podepsat? Týden s šedivým Peugeotem plyne ve všeobecné harmonii, tohle auto je fakt dobré. Stal se ze mě za těch pět let latentní důchodce? Dohnal mě občas poněkud tragický projev bateriových vozidel k tomu, abych si vážil průměrných spalováků? Anebo se tahle malá esůvéčka za poslední pětiletku skutečně vypracovala? Pravda bude dost možná někde mezi tím…

Nicméně už jen stran vzhledu se mi nová 2008 docela zamlouvá. Vizáž ocucaného bonbónu balancujícího na malých kolečkách je ta tam, auto působí vyváženě a dospěle. Proporce jsou vlastně dost srovnatelné s normálními hatchbacky z devadesátých a osmdesátých let, jen je to celé o nějakých 10,15% větší. Narozdíl od dob minulých tu definitivně skončila hra na terénnost a světlá výška je prakticky stejná, jako třeba u obyčejné Fabie. Ale komu to vadí? Tohle je beztak městský bojovník a oplastování kolem dokola slouží jen jako ochranná vrstva na přejíždění takových těch pitomých zelených sloupků.

Dost mě zaujal zadní “pětimílák” – masivní vystrčený nárazník, který přidává k celkové délce auta víc než deset centimetrů, které však nijak neovlivňují vnitřní prostor. V porovnání s přídí, která zase (ano, vím, hlavně kvůli ochraně chodců) žádný vystrčený ochranný prvek nemá to působí trochu zvláštně. Dalo by se konstatovat cosi o tom, že je to tam kvůli couvání do garáže, ale vzhledem k tomu, že má vůz senzory i v základní výbavě a ve všech ostatních je navíc i 360° kamera, jde pravděpodobně jen o prvek ryze designový, jehož účelem je vyvážit přední a zadní převis, aby vůz nepůsobil, že padá na předek, jako svého času třeba Škoda Favorit.

Jednu designovou vadu jsem ale na voze přeci jen objevil. Konkrétní testovací kousek měl najeto něco přes 6000 kilometrů. V terénu s ním nikdo nedračil, podvozek byl čistý, myslím, že to byly spíše klidnější městské a dálniční cesty. Vůz se navíc každý týden myje a vysává. Přesto ale ležela v plastových nástavcích pod dveřmi pořádná hromada jemného bahna. Abrazivního, vlhkého a v zimním období navíc slaného. V něm pak spočívá spodní hrana dveří a navíc se tento brusný koktejl ještě při zavírání dveří odírá o práh. Při zanedbání údržby se obávám, že to bude ideální živná půda pro korozi.

Interiér se nese v duchu současných Peugeotů – to znamená rozložení i-cockpit s malým volantem, displej s pohledným 3D efektem a vzhledem k výbavě GT-line také falešný karbon a zelenkavé bavlnky našité v sedadlech a přístrojovce. Pozice za volantem je vesměs příjemná, ergonomicky je to také mnohem lepší, než před lety se starým infotainmentem PSA. Tahle nová verze je o pořádný kus svižnější a hlavně mnohem logičtěji rozvržená.

Velké významné plus si zaslouží tlačítko s autíčkem na středovém panelu, jehož dlouhým podržením lze vypnout libovolně nadefinované asistenty a systémy. Po nastartování tak stačí jeden stisk a start/stop, držení v pruzích a hlavně u novějším modelů i aktivní asistent rychlosti nebo kontrola bdělosti řidiče hned zmlknou. Tohle mají ve Stellantisu vyřešené ze všech automobilových koncernů zdaleka nejlépe.

Abych ale jen nechválil i uvnitř jsem nalezl dvě mrzutosti – středový panel je skoro komplet vyvedený v lesklém “piano” plastu, v onom 6000 km starém autě již značně poškrábaném a sedadlo spolujezdce nenabízí ani v nejvyšší výbavě a ani za příplatek elektrický posuv a masáže, najdete je pouze u řidiče. 

Potěšila mě celková prostornost. Není to tak dávno, co jsem testoval Jeep Avenger, koncernového kolegu dva tisíce osmičky postaveného na stejné platformě, a trochu jsem očekával, že půjde o podobně malé auto – v testu jsem tehdy konstatoval, že jde o vůz pro páry, možná malé rodiny a spíše na kratší cesty. 2008 ale v pohodě zastane pozici auta na všechno. Vzadu se za sebe posadím, sedák je optimálně dlouhý a dokonce se tu nesedí ani moc vzpřímeně, jak to občas v malých crossoverech bývá. Hlubší posměrnou autosedačku tu pořád v klidu sklopíte do spací polohy bez toho, aby dítě okopávalo opěradlo před sebou. To je v téhle třídě rozhodně nadprůměr.

Pod kapotou najdete osvědčenou tříválcovou jedna-dvojku puretech naladěnou na 130 koní spřaženou s hydroměničovým osmikvaltem, který se nachází snad v každém autě od Stellantisu. Mám tuhle kombinaci opravdu moc rád už od dob, kdy jsem s ní poprvé jezdil v Peugeotu 308, mé v pořadí třetí testovačce vůbec. Je živý, zvukově utlumený a kultivovaný a moc nežere. Testovací týden jsem uzavřel se spotřebou 6,5 litru na sto. Což je mimochodem hodnota srovnatelná s tou, které dlouhodobě dosahuji u Fabie 1,0 TSI, která je ale o sto padesát kilo lehčí, má o 35 koní méně a řadím si tam sám. 

Zdaleka nejlepší na tom všem je ale podvozek. Ano, nečekal jsem to, ale skutečně musím vyseknout poklonu jízdním vlastnostem malého crossoveru. Dva tisíce osmička drží, je čitelná, vcelku pohodlná (rozhodně teda drncá o dost míň než elektrický Avenger) a ve vyšších rychostech působí až podezřele dospěle a jistě. Mám takovou teorii, proč tomu tak je – vyrábí se totiž i v elektrické verzi, která je o několik set kilo těžší a i tak musí alespoň elementárně fungovat. Lehký a obratný spalovák tak těží z do jisté míry předimenzovaného podvozku, který tu z vývoje elektromobilu tak nějak zbyl. Ano, také jsem zaslechl v minulosti zvěsti o tom, že s rozvojem elektromobility nás čekají příjemně obratná a schopná auta, ale že to budou spalováky těžící z univerzálních bateriových platforem, to jsem tedy nečekal. 

Verdikt

Peugeot 2008 je milé univerzální auto. Můžete o něm tvrdit, že je to crossover, SUV, nebo cokoli se vám zlíbí. Také by ale v klidu snesl označení “středně velký hatchback”, kdyby to bylo zrovna marketingově cool, věřte mi. S úsporným benzínovým motorem, automatem a hezkým a relativně prostorným vnitřkem jde o vcelku příjemného společníka do všedních dnů. Cena “již od” nízko pod půl milionem a “v náloži” lehce přes šest set tisíc není ani nijak nesmyslně nadsazená. Až za vámi, jakožto rodinným petrolheadem, přijde tetička, nebo rodiče s tím, že by si něco takového chtěli pořídit, vězte, že doby, kdy bylo třeba je od takového rozhodnutí zrazovat (protože malé crossovery byly prostě předražené krámy) jsou, alespoň u Peugeotu, už dávno pryč. A vůbec – zkuste si takové auto sami. Třeba vás překvapí. 

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 1199 cm 3 
Výkon: 96 kW (130 koní) 
Točivý moment: 230 Nm 
Převodovka: automatická osmistupňová
Maximální rychlost: 210 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,1 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,1 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,5 l/100 km kombinovaná
Cena od: 465 000 Kč
Cena testované verze: 615 000 Kč