Pět věcí, na které se těším v roce 2020

Když jsem v loňském roce sepisoval krátké aktuality a novinky z automobilového světa, často jsem ke konci článku zmiňoval něco jako “vůz půjde do prodeje v roce 2020” a podobně. Logicky jsem si tedy myslel, že nebude problém najít pár zajímavých novinek, které letos poprvé uvidíme “naživo”, dodat nějakou omáčku a článek je na světě. 

Jenže ono to není tak jednoduché. Těch nových aut nás letos sice čeká přehršel, ale to, že bych se na některé z nich upřímně těšil se říci nedá. Mnohdy to jsou sice technicky dokonalé supersporty s výkony atakujícími tisíc koní, ale nakonec je jich tolik, že to celé splývá do neuchopitelné směsice aut, která jsou možná rekordní, ale jinak vlastně úplně zbytečná.

A tak jsem se zamyslel, na co autíčkářského se letos těším doopravdy. A je z toho nakonec nesourodá pětice. Jsou tu nějaká ta auta, ale došlo i na zážitky, nebo televizní zábavu. 

Toyota Supra

Všichni o ní mluví. Ti, co se s ní projeli jsou většinou nadšení, zastánci starých pořádků zuří a já…já jsem smutný z toho, že novinářská Supra je nalakována nudně šedou barvou. Tohle má být přece otáčeč hlav se vším všudy. Nicméně – dovolím si předčasně vypustit informaci, že v redakci postupně odpočítáváme poslední dny do doby, než si na týden vyzvedneme šedivé kupé odvážných tvarů. V plánu je mnoho ježdění, nějaké to focení, takže to nakonec dopadne jako onehdá s tím zeleným Mustangem. 

A výsledkem této příjemné práce bude snad i mnoho zajímavých informací poskytující recenze doplněná hezkými obrázky. Tentokrát snad bez močících členů redakce v pozadí.

Druhý díl čtvrté série Grand Touru

První díl čtvrté série motoristického pořadu s legendární trojicí moderátorů v hlavní roli se sice odvysílal už v prosinci, odehrával se ale netradičně na vodní hladině. Ačkoli nebyla v lodní epizodě nouze o dramatické i komické momenty,  po shlédnutí jsem došel názoru, že bez aut to přeci jen není ono. Takže už se těším na další dobrodružství, v němž budou hrát hlavní roli opět čtyřkolová vozidla. Podle dostupných informací se druhý a bohužel i poslední díl čtvrté série (ano, opravdu budou jen dva speciály) bude odehrávat na Madagaskaru a na Amazon Prime se objeví někdy během jara.

Celá věc kolem čekání na další díl Grand Touru má ale i smutnější pozadí. James May se v poslední době nechal několikrát slyšet, že už ze zdravotních důvodů natáčení velmi špatně snáší. Zmínil se, že má vleklé problémy s centrální nervovou soustavou, při natáčení “lodního” dílu si navíc uhnal nepříjemnou kožní infekci a tak prý dle vlastních slov “nechce dojít do bodu, kdy budou diváci v televizi pozorovat, jak se pomalu rozpadá”. Proto zatím ani nechce potvrdit, zda se vůbec kdy dočkáme páté série pořadu. Není tedy vyloučeno, že nastávající Madagaskarský Grand Tour bude vůbec posledním dobrodružstvím té nejlepší trojice motoristických novinářů, jaká kdy kráčela po zemském povrchu.

Elektromobily, co nebudou vypadat jako lednice na kolech, nebo otylé bloby.

Odhlédněme teď od toho, nakolik si myslíme, zda se výroba a provoz elektromobilů vyplatí a zda je to opravdu cesta budoucnosti a soustřeďme se na vzhled aut na baterky. Ještě nedávno totiž platilo, že elektromobily šlo snadno rozpoznat podle toho, že šlo zpravidla o nejošklivější auta široko daleko. Vzpomeňme třeba na oteklý Nissan Leaf první generace, na silnice stále hyzdící BMW i3, nebo na lednici s kolečky Peugeot iON. Dokonce i Elonovy Tesly jako by se designem zasekly někde v roce 2002 a svými barokními tvary na silnicích mnoho dojmu nedělají.

Letos se ale chystá několik aut, které se tomuto zaběhlému trendu velmi vymykají. Tak třeba malá elektrická Honda E  si s hravým retro vzhledm, ale i futuristickým interiérem s extra dlouhým displejem přes celou palubní desku (ono to je teda pět displejů vedle sebe, ale to už je detail). Skvěle vypadá i chystané Audi E-Tron GT . Elegantní grand tourer bude mít pohonnou jednotku vypůjčenou z Porsche Taycan, troufnu si ale říci, že vypadá snad ještě lépe, než Stuttgartský rozšlápnutý brouk. No a co teprve Maserati Alfieri – dost možná nepohlednější kupé, jaké zatím značka s trojzubcem vyrobila. 

Elektromobily mají sice stále spoustu dětských nemocí, vypadá to ale, že z hnusného vzhledu pomalu ale jistě vyrostly. 

Plechcup s novým redakčním speciálem a novými pravidly

Po tom, co jsme usoudili, že prohánět po okruhu trosky Citroënu AX  a bát se o holý život není úplně ideální forma redakčního trávení trackdaye jsme zaparkovali nebohý růžový vehikl zpět do kopřiv a tím jsmě brali závodění na nějakou chvíli za uzavřené. Jenže slovo dalo slovo a v redakční garáži zaparkoval veterán Plechcupu, černobílý Peugeot 306 XSi. Po letech, kdy stál smutně na parkovišti, se z něj v Gastownu pomalu ale jistě stává opět závodní speciál. Jistě, jsou zde drobné komplikace, jako například fakt, že řidič zatím sedí na plastovém kbelíku (protože “závodní” sedačku z vozu někdo ukradl, ale za to tam nechal opálenou lžičku), ale motorově a podvozkově skýtá hatchback se lvem nečekaný potenciál. 

Takže tým redakce se na startu objeví i letos. Jak už jsme nakousli ve vyhodnocení loňské sezony, chystáme drobné (ale opravdu drobné, nebojte se) úpravy pravidel a začneme se trochu více soustředit i na vzhled aut, aby byl tento svátek motorsportu zajímavý i pro široké diváctvo. Bližší informace se dozvíte již brzy od Adama, kterého jsme, jakožto člověka nestranného a nepodplatitelného, interně jmenovali Plechcupovým Carem. 

Polestar:1

Výčet jsem započal jednotlivým modelem auta a stejně ho i ukončím, leč u Polestaru není úplně jisté, že se letos podívám za volant.

I přesto, že Volvo poslední dobou koná některé kroky, nad kterými zůstává rozum stát a z výrobce solidních nesmrtelných krabic se stává propagátor sdílené mobility, stále jsem na něj ještě nezanevřel. Mimo jiné i proto, že divize Polestar dotáhla do seriové výroby krásné hybridní kupé Polestar:1. Ačkoli to samozřejmě oficiálně není Volvo (Polestar je prý samostatná značka atakdále), jde tak nějak o pokračovatele modelu C70 první generace. Totiž – druhá generace kupé kabrioletu od Volva byla sice praktická svou pevnou skládací střechou, ale nebyl to už “velký” automobil. Základ měla v platformě sdílené s Volvem V50, nebo také (po pár úpravách) s Fordem Focus. A to je na velké luxusní kupé zkrátka trochu plebejský základ.

Polestar má svojí vlastní platformu, hrabe navíc všemi kolečky, vypadá skvěle, je nacpaný moderními technologiemi, není to striktně elektrické auto, ale rozumný hybrid s velkým výkonem…až by se mi chtělo říci “Co se může pokazit?”. Samozřejmě – může se toho pokazit spousta. Polestar se montuje v Číně, což chtě nechtě vyvolává předsudky, spousta nové techniky neozkoušené v jiných modelech straší potenciální neodladěností a mimo jiné bude tahle nádhera taky pěkně drahá. Jo a v konfigurátoru jsou k dispozici jen samé nudné barvy. To je vlastně už první zklamání.

Jenže i přes to všechno se moc těším, až se tímhle dvoudveřovým, jak říká Jeník “osobním, nikoli skupinovým” automobilem projedu. Protože kupé od Volva je zpátky. A to je zkrátka dobře. No a při troše štěstí bych se mohl projet už letos. První kusy hotového Polestaru by měli evropští zákazníci dostat už někdy v dubnu.

A na co se letos těšíte v automobilovém světě vy? Napište nám do komentářů.