Opel Meriva: Tahle kára není pro mladý

Mezi základní mantry moderního marketingu patří to, že všechno musí být mladistvé a dynamické, určené pro svěží a aktivní, rozjásané zákazníky. Mládí a dynamika se dnes cení téměř nade vše a tak je sice jednoduché prodat produkt pro mladé lidi i těm starším či starým, ale téměř nemožné prodat produkt pro seniory oněm „mladým a dynamickým“. Ano, existují podivní jedinci, kteří ve svých třiceti jezdí sedanem pro floridské důchodce, ale takových je málo. I leckterý padesátník se stále považuje za „duchem mladého“ a ohrnuje nos nad čímkoliv, co působí dojmem, že to je „pro dědky“.

Zvláště nápadné je to u aut. Jen se zkuste zamyslet a vzpomenout si, kdy jste naposledy viděli nějakou reklamu na automobil, ve které by figuroval člověk řekněme starší čtyřicátník. Že si nevzpomínáte? Není divu. Kdo by chtěl prodávat páprdovská auta, že? 

Někdy jsou výsledky i trochu paradoxní. Vezměte si malá, levná autíčka, jako je třeba Škoda Citigo. Jejich cílovou skupinou jsou mladí lidé, kteří na větší auto ještě nemají, a starší lidé, kteří už větší auto nepotřebují. Ale pár spokojených důchodců na cestě za nákupy v reklamě nikdy neuvidíte – byť logika věci napovídá, že starší lidé mají na nákup nových aut mnohem více peněz než mladí. Mladí jsou navíc mnohem ochotnější pouštět se do rizik a nepohodlí spojených s pořízením ojetého vozu výměnou za to, že dostanou automobil větší, rychlejší a krásnější než je malá městská krabička. Přesto v reklamě uvidíte právě rozjásané tváře na prahu dospělosti. Protože je to cool.

A podobným případem je i Opel Meriva. Když se podíváte na obrázky na webu výrobce i na neobvyklé, v protisměru otevírané dveře (krásné anglické označení „suicide doors“, tedy „sebevražedné dveře“, nechtějí marketingová oddělení z nějakého podivného důvodu používat) a vezmete do úvahy, že to je malé MPV, začne vám v hlavě jasně krystalizovat předpokládaná „cílovka“ pro tohle auto. Dostupné – s překvapením jsem zjistil, že základní Meriva stojí jen lehce přes čtvrt milionu – a praktické auto pro mladou rodinu s dětmi, jejichž nakládání do dětských sedaček určitě usnadní právě nezvyklé uspořádání dveří. A jejíž aktivní životní styl podporuje například držák na kola vysouvací z nárazníku.

rozhodli jsme se schopnosti merivy ověřit pokusem na dětech

Jestli to tak opravdu funguje, to jsme ověřili praktickým pokusem na mláďatech druhu Homo Sapiens Sapiens. Přizval jsem si na pomoc kamarádku, která dvěma takovými tvory disponuje, a to dokonce ve dvou velikostních variantách. Menší mládě, říkejme mu třeba Sára, protože se tak jmenuje, bylo v době testování staré nějakého půl roku. Větší, s krycím označením Jonáš, je zhruba dvouleté a již schopné samostatného pohybu.

Cílem testu bylo naložit dva dospělé a děti, simulující typickou mladou rodinu, včetně podpůrných prostředků jako jsou sedačky a dětský kočárek, dopravit se z místa A do místa B, a potom se opět vrátit do místa A. A moje představa o tom, jak lidská mláďata fungují, dostala hned na začátku zásadní trhliny.

Tak třeba opačně otevírané dveře. Na první pohled to vypadá jako fantastická myšlenka – nemusíte obcházet dveře, ale jen stojíte v místě, odkud nastupujete na místo řidiče, natáhnete se dozadu, instalujete mládě do sedačky, nastoupíte a odjíždíte. A také to tak funguje. Pokud ovšem dítko sedí po směru jízdy. Praktický test však přinesl zjištění, že u těch nejmenších tomu tak není, a instalace tzv. „vajíčka“ na zadní sedadla je sice možná (což se patrně nedá říct o mnoha vozech, které nedisponují vychytralým systémem posouvání předních i zadních sedadel), ale rozhodně ne snadná a už vůbec ne pohodlná. Nemluvě o tom, že se zadní dveře najednou ocitnou přesně v místě, kde byste chtěli stát.
To samozřejmě není žádný kritický nedostatek – u velké části aut „vajíčko“ dozadu nedostanete vůbec, a tak se vozí vpravo vpředu. Horší problém nastane ve chvíli, kdy se do Merivy pokusíte vecpat také nezbytné doplňky oněch malých lidí. Třeba takový kočárek. S trochou posouvání sedadel (předních i zadních) a spoustou prostorové představivosti se tato podivná věc do kufru vejde. Jenomže už se sem nevejde nic jiného. Meriva sice nabízí spoustu místa v interiéru, ale pořád je to krátké auto. Takže pokud jste mladá rodina, která s sebou obvykle vozí spousty věcí (a třeba má i dítě, které ještě jezdí ve „vajíčku“), nezbude vám, než si koupit nudný, dědkovský a nezajímavý, ale také naprosto praktický a užitečný kombík.

jedna možnost je, že prostě někoho z rodiny necháte doma

Dělá to ale z Merivy špatné auto? Vůbec ne. Jen se na ní musíte podívat jinak než očima marketingového odborníka, a hledat jinou „cílovku“ než je mladá rodina, kterou jste možná čekali původně.

První možnost je, že se rozloučíte s přepravou kompletní rodiny a někoho necháte doma. A když se nebudete snažit s Merivou jezdit na dovolené (na to si musíte přikoupit ten kombík), bude z ní perfektní druhé auto do rodiny. Maminka (nebo tatínek, jsme moderní) z ní bude mít perfektní dopravní prostředek do města. Pohodlný, dostatečně prostorný uvnitř, s dostatkem místa pro dvě nebo i tři děti a velký nákup. A navíc se zvýšeným posazem a pohodlím nesrovnatelným s typickým supermini nebo hatchbackem nižší střední třídy. Což, při cenách s oním supermini srovnatelným, vypadá jako férová nabídka.

Ale je ještě jedna cílová skupina, které bude Meriva perfektně vyhovovat. A jak jste už možná vytušili, je to přesně ten typ lidí, na které marketingoví odborníci cílí jen velmi neradi. Stačí se na všechno začít dívat z trochu jiného úhlu pohledu.

Vysoký posaz se totiž hodí nejen tehdy, když chcete vytvořit co nejvíc vnitřního prostoru na co nejmenším půdorysu, ale také v případě, že vás při soukání se do nízkých aut bolí kolena. Naopak otevírané zadní dveře? Perfektní, když si před nastoupením do auta chcete něco odložit na zadní sedadla (ať už svrchník nebo třeba hůlku) a nechcete se potom belhat zpátky k předním dveřím. Dokonce i u Opelu tradiční, tlačítky přecpaný středový panel začne dávat mnohem větší smysl – zatímco motoristický novinář prská, protože neví, co kde najít a nemůže rozluštit písmenkové zkratky, senior ocení, že tlačítka najde po hmatu a nemusí se zabývat dotykovým displejem.

chtěl jsem otestovat dynamické schopnosti merivy, ale pak jsem si to rozmyslel

A potom je tu ten podvozek. I na příplatkových sedmnáctkách byl úžasně pohodlný a některé typy nerovností dokázal filtrovat dokonce lépe než obří Lincoln. V kombinaci s vysokým posazem a povedenými sedačkami to z Merivy dělalo ideální nástroj na rozbité ulice českých měst. Protože Autíčkář by měl být o autech pro nadšence, napadlo mě samozřejmě také otestovat dynamické schopnosti Merivy. Ale potom jsem si to zase rozmyslel. V jakékoliv rychlosti, kterou vám s Merivou přijde rozumné jezdit, působí dostatečně schopně a stabilně. A snahu jezdit nerozumně vám rychle rozumluví, protože usednutím za její volant o pár dekád zestárnete a zmoudříte.

Jediné, co „seniorskému“ stylu jízdy příliš nesedí, je nový motor pod kapotou. Šestnáctistovka CDTI rozhodně není špatný motor – zvláště ve srovnání s prehistorickou 1.7 CDTI, kterou nahrazuje. Ale pořád je to typický malý diesel s výkonem nahnaným na úroveň, kde se vyrovná dvoulitrům. Dává Merivě velmi solidní dynamiku a řekne si o poměrě skromné množství nafty, ale s turbodírou pod 1 500 ot./min a ostrou křivkou točivého momentu je poněkud náročnější na citlivé zacházení se spojkou při rozjíždění a pohybu v nízkých otáčkách. Nemluvě o tom, že Meriva není zrovna typickou volbou pro gigantické porce kilometrů, takže jeden z benzínových agregátů bude patrně lepší volbou.

Verdikt

Když budeme věřit marketingu a považovat Merivu za auto pro mladou rodinu, čeká nás pár potíží. Zejména ve chvíli, kdy ona rodinka dospěje v síťovém grafu k první dovolené v Chorvatsku. A z hlediska nadšeného řidiče je to opravdu velká nuda. Ale ve správných rukou může být Meriva neobyčejně příjemným a praktickým společníkem. Říct o nějakém autě, že je „pro důchodce“ může znít poněkud pejorativně. Ale Meriva je naprosto skvělé auto pro důchodce. A právě tím, že se nesnaží být mladá, dynamická a akční, je vlastně zajímavá a příjemná.

Technické údaje:

Motor: čtyřválec turbodiesel 1 598 cm3
Výkon: 136 koní při 3 500 – 4 000 ot./min
Točivý moment: 320 Nm v 2 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 197 km/h
0-100 km/h: 9,9 s 
Průměrná spotřeba (euro): 4,4 l/100 km
Cena: od 399 000 Kč (CDTI / 136 k)

Hodnocení: 7  /10