Nissan Micra: Dokonalé ztělesnění městského elektromobilu – a k tomu něco navíc

Ačkoliv to podle současné situace na trhu a prodejních čísel možná nevypadá, Nissan má za sebou překvapivě dlouhou řadu aut, která změnila automobilový svět. A nemusíme kvůli tomu listovat hlubokou historií. Stačí si vzpomenout na Leaf, který ukázal, že elektromobil nemusí být jen drahá hračka pro nadšence. Pak je tu Qashqai, který lze bez většího přehánění označit za pradědečka dnešní crossoverové mánie. Právě on pomohl nastartovat segment, který dnes válcuje prodejní statistiky prakticky po celém světě.

A pak tu samozřejmě máme sportovní legendy. GT R asi netřeba představovat a totéž platí pro 370Z nebo dnešní 400Z. To jsou auta, která mají své místo v pomyslné síni slávy značky Nissan naprosto jisté. Já bych do ní ale bez váhání přidal ještě jeden model. Micru. Pro mě, coby dítě devadesátých let, byla právě Micra tím autem, které značku Nissan definovalo.

Jasně, existovala skvělá Primera nebo povedená Almera. Jenže když se řeklo Nissan, mně se vybavila právě Micra. A nebyl jsem sám. V roce 1993 se totiž stala prvním japonským autem, které získalo titul Evropské auto roku. Už tehdy bylo jasné, že nejde jen o další malé městské přibližovadlo. Historie Micry je zkrátka plná úspěchů. O to zajímavější je sledovat, kam se tenhle model posunul dnes. Nejnovější generace totiž prošla možná největší proměnou ve své historii. A přesně na ni se teď podíváme v našem tradičním redakčním testu.

Předně je potřeba říct, že úzká spolupráce Nissanu a Renaultu není žádnou novinkou. Ostatně projevovala se už u předchozí generace Micry. Přesto bylo tehdy až překvapivé, jak moc si dokázala zachovat vlastní charakter a jak výrazně se od příbuzného Clia lišila. Rozdílů bylo mnohem víc, než by člověk čekal při letmém pohledu. Spolupráce mezi Japonci a Francouzi je zkrátka velmi blízká, ale pořád není tak těsná jako třeba u Mitsubishi, které dnes v řadě případů v podstatě jen přelepuje loga na modelech Renaultu. Nissan naopak využívá společnou techniku, ale po stránce designu i celkového pojetí si stále drží vlastní identitu. A platí to i pro novou Micru.

Ta se podle současných trendů proměnila v čistokrevný elektromobil a stojí na základech velmi povedeného Renaultu 5. Upřímně, nevidím na tom vůbec nic špatného. Naopak. Renault 5 patří podle mě k tomu nejlepšímu, co dnes mezi malými elektrickými auty můžete koupit. Má skvělé jízdní vlastnosti, povedenou techniku i sympatický retro styl. Micra si tedy vzala opravdu kvalitní základ. Otázkou je, co k němu dokázala přidat sama za sebe. Právě na to se teď podíváme.

Zatímco příbuzný Renault 5 sází na ostré linie a jasně odkazuje na svůj předobraz z osmdesátých let, Nissan se vydal úplně opačným směrem. Místo hran tu najdete obliny, kruhy a spoustu sympatických detailů, které z Micry dělají jedno z nejroztomilejších aut současnosti. A víte co? Ono to funguje. Na první pohled mi Micra trochu připomíná Mini. Především zepředu v ní ale díky velkým kulatým světlometům vidím i něco z mého oblíbeného Autobianchi A112. Nissan se nesnaží svézt na retro vlně za každou cenu. Místo toho si vytvořil vlastní styl a podle mě udělal dobře. Výsledek působí svěže, originálně a hlavně sympaticky.

Velkou zásluhu na tom má i testovaná světle modrá barva, která autu neskutečně sluší. Najednou vedle Renaultu 5 nestojí jeho dvojče, ale úplně jiné auto s vlastním charakterem. Kulaté přední i zadní světlomety dodávají Micře přátelský výraz a celé auto působí tak nějak… pohodově. Je to přesně ten typ auta, který vám zlepší náladu už při pohledu na něj. A nejsem očividně jediný. Během testovacího týdne jsem si několikrát všiml, že se za Microu lidé otáčejí. Někteří se dokonce přišli zeptat, co je to vlastně za auto. A co je zajímavé, neslyšel jsem jedinou negativní reakci. Někomu připadala hezká, jinému roztomilá, ale prakticky každý na její vzhled nějak reagoval.

Micra si přitom zachovává příjemně kompaktní rozměry. Délkou se stále vejde pod čtyři metry, takže ve městě působí jako doma. Jen na výšku trochu povyrostla, což je u elektromobilu logická daň za baterii uloženou v podlaze. Právě ve městě se ale její rozměry ukazují jako obrovská výhoda. Zaparkujete téměř kamkoliv a díky přehledné karoserii dobře vidíte na jednotlivé rohy. Upřímně řečeno, ani bez parkovacích kamer bych neměl problém ji postavit přesně tam, kam potřebuji. A pak jsou tu drobnosti, které dokazují, že Nissan nešel cestou jednoduchého přeznačkování. Třeba prolis ve dveřích připomínající důlek udělaný naběračkou na zmrzlinu. Je to detail, kterého si možná hned nevšimnete, ale znamená, že dveře mají vlastní lisovací formu a nejsou převzaté z Renaultu. Přesně takových maličkostí je na autě víc a dohromady vytvářejí dojem, že Micra má skutečně vlastní identitu. A víte, co je na tom nejlepší? Je to jedno z těch aut, za kterými se po zaparkování ještě jednou otočíte. Jen tak. Protože vám prostě přijde sympatické.

Uvnitř už vlastní identity Micry přece jen trochu ubývá. Jenže tentokrát to vůbec není na škodu. Základ z Renaultu 5 je totiž natolik povedený, že vlastně není důvod ho za každou cenu předělávat. Před řidičem najdete přehledný digitální přístrojový štít a vedle něj centrální displej infotainmentu postavený na systému od Googlu. Je rychlý, přehledný a díky možnosti instalace dalších aplikací nabízí přesně to, co od moderního auta očekáváte. Velmi dobře funguje také vestavěná navigace. Ta umí poměrně přesně spočítat, s jakým stavem baterie dorazíte do cíle. Když vám ukáže pět procent, opravdu tam s pěti procenty dorazíte. Nemusíte zbytečně znervóznět a přepočítávat každý kilometr.

Potěší i to, že Nissan nepodlehl módě schovávat všechno do dotykové obrazovky. Ovládání klimatizace zůstalo fyzické, stejně jako regulace ventilace. A nechybí ani samostatné tlačítko pro rychlé vypnutí otravných asistentů. Přesně takhle má podle mě vypadat moderní ergonomie. Digitální tam, kde dává smysl, a klasická tlačítka tam, kde je používáte několikrát během každé jízdy. Prostornost odpovídá tomu, co od auta této velikosti čekáte. Vpředu se pohodlně usadí dva dospělí a s hledáním správné pozice za volantem není nejmenší problém. Vzadu už je prostoru pochopitelně méně. Dospělé bych tam na dlouhou cestu úplně neposílal, ale děti, klidně i v autosedačkách, budou naprosto spokojené. Na každodenní provoz po městě, výlety nebo cestu na chatu je to naprosto dostačující. Na rodinnou dovolenou k moři bych si ale asi vybral něco většího. To ovšem není výtka, spíš přirozená vlastnost auta této kategorie.

Zavazadelník nabízí 320 litrů, takže bez problémů pobere velký nákup, několik cestovních tašek nebo běžnou víkendovou bagáž. V rámci segmentu je to úplně odpovídající hodnota. Velkou pochvalu si ale zaslouží přední sedačky. Jsou překvapivě rozměrné a pohodlné, což u malých aut rozhodně nebývá samozřejmostí. Bez problémů se do nich usadí i vyšší nebo robustnější postava. Ocenil jsem také dlouhé sedáky, které skutečně podepírají stehna a nekončí někde v polovině nohou, jak to u některých malých aut bývá. Přesně tenhle detail má obrovský vliv na pohodlí při delších cestách. K tomu přidejte dobře zvolenou tuhost výplně a výsledkem jsou sedačky, ve kterých se sedí opravdu výborně.

Mám pocit, že se dnes kvalita elektromobilů až příliš často posuzuje jen podle jedné jediné hodnoty. Dojezdu. Upřímně, nikdy jsem s tím úplně nesouhlasil. Auto je přece mnohem víc než číslo, které ukáže palubní počítač po plném nabití. Pokud tedy chcete hodnotit Micru pouze podle toho, kolik kilometrů ujede na jedno nabití, možná vás úplně nenadchne. Jenže tím byste jí podle mě dost křivdili. Je to městský hatchback a přesně pro takové použití nabízí víc než dost.

O pohon se stará elektromotor s výkonem 110 kW. V kombinaci s hmotností okolo 1400 kilogramů působí Micra velmi živě. Ve městě je doslova jako ryba ve vodě. Reakce na plyn jsou okamžité, auto je svižné, obratné a působí lehce. Ani jednou jsem neměl pocit, že bych potřeboval víc výkonu. Naopak. Pro charakter auta je tahle motorizace trefená téměř dokonale. Testovaný vůz byl vybaven větší baterií s kapacitou 55 kWh, z čehož využitelných je 52 kWh. Při čistě městském provozu jsem jezdil za přibližně 13,5 kWh na sto kilometrů. A to podotýkám, že Micru jsem testoval během týdne, kdy venkovní teploty atakovaly čtyřicítky. Klimatizace běžela prakticky neustále a pravidelně jsem využíval i předchlazení interiéru před každou jízdou.

Na konci testovacího týdne, do kterého se promítlo i dálniční cestování a několik svižnějších projížděk po okreskách, ukazoval palubní počítač průměrných 14,6 kWh na sto kilometrů. To je podle mě výborná hodnota. V praxi to znamená reálný dojezd někde mezi 350 a 400 kilometry, což je pro auto této velikosti naprosto dostačující. V mém běžném režimu by to znamenalo nabíjení zhruba jednou za pět dní. A přesně to je podle mě způsob, jakým se na podobný elektromobil vyplatí dívat. Ne podle toho, jestli zvládne cestu přes půl Evropy bez zastávky, ale podle toho, jak zapadne do každodenního života.

Pokud vás zajímá dálniční spotřeba, při dodržování rychlostních limitů se pohybovala okolo 17 kWh na sto kilometrů. Ani při vyšších rychlostech tedy spotřeba nijak dramaticky neroste, což je příjemné zjištění. Rychlonabíjení zvládá Micra výkonem až 100 kW. Dnes už to sice není hodnota, která by ohromovala titulky tiskových zpráv, ale upřímně řečeno mi to u auta tohoto zaměření vůbec nevadí. Většina majitelů bude stejně nabíjet doma nebo v práci na pomalejších nabíječkách a rychlonabíjení využije jen občas. A pro takové použití je nabíjecí výkon Micry naprosto dostačující.

Největší překvapení na mě ale čekalo až za volantem. Respektive pod autem. Micra sice stojí na poměrně velkých kolech, ale na komfortu to naštěstí není vůbec znát. Naopak. Podvozek si s českými silnicemi rozumí překvapivě dobře. Ani na rozbitých pražských ulicích nic zbytečně nemlátí, neposílá do kabiny tvrdé rány a přes většinu nerovností se přenese jen s tlumeným zhoupnutím. Přesně takovým, které vám připomene, že o díře ví, ale zároveň vás nijak neobtěžuje. Celé naladění působí velmi přirozeně a pohodově. Komfort je přesně takový, jaký od malého městského auta čekáte. Možná dokonce o něco lepší.

O to větší překvapení přišlo ve chvíli, kdy jsem Micru vytáhl na svoje oblíbené okresky kolem Bezdězu. Právě tam rád zkouším, co auta opravdu umí. A přiznám se, že jsem od malého elektromobilu čekal hlavně klidnou jízdu. Jenže Micra měla úplně jiné plány. Stačilo trochu přidat tempo a najednou se ukázalo, jak dobře je celý podvozek naladěný. Auto ochotně reaguje na každý pohyb volantem, působí lehce a vůbec nemáte pocit, že vezete několik stovek kilogramů baterií pod podlahou. V rychlých zatáčkách je stabilní, nenechá se rozhodit ani horším povrchem a ochotně drží zvolenou stopu. Ne, není to ten starý typ hatchbacku, který po ubrání plynu začne v zatáčce vesele rozhazovat zadkem. Taková Micra není. Místo toho sází na čistotu projevu. Díky nízkému těžišti se krásně opře do zatáčky, zůstává dlouho neutrální a bez protestů vykrouží oblouk přesně tam, kam ji pošlete. Pak už ji jen přehazujete z jedné zatáčky do druhé a zjišťujete, že se vlastně usmíváte. A právě to mě na ní bavilo nejvíc.

Není to žádný okreskový zabiják ani hot hatch, který bude trhat rekordy mezi vesnicemi. Jenže zároveň umí jet překvapivě rychle a hlavně s lehkostí, která vás bude bavit. Je to přesně ten typ auta, se kterým si řeknete, že pojedete domů tou delší cestou. Prostě proto, že se vám nechce přestat řídit. Jedinou drobnou výtku mám k brzdám. Při opravdu svižném tempu je poznat, že nejsou stavěné na opakované ostré brzdění a postupně začnou lehce ztrácet dech. Na druhou stranu musím pochválit naladění přechodu mezi rekuperací a klasickými brzdami. Je plynulé a dobře čitelné. Upřímně řečeno, právě podvozek pro mě představoval největší překvapení celé Micry. Čekal jsem příjemný městský elektromobil. Dostalo se mi ale auta, které umí vykouzlit úsměv na tváři i na prázdné klikaté okresce. A to je vlastnost, kterou dnes rozhodně nepovažuji za samozřejmost.

Verdikt

To už jste z předchozích řádků asi pochopili. Nová Micra se mi dostala pod kůži. A vlastně mě to trochu překvapilo. Neměl jsem od ní žádná velká očekávání. Čekal jsem sympatický malý elektromobil do města. Místo toho jsem dostal auto, které mě bavilo prakticky ve všech ohledech.

Líbí se mi, jak vypadá. Líbí se mi, že se nesnaží kopírovat Renault 5 a jde vlastní cestou. Tahle světle modrá barva jí navíc neskutečně sluší. Líbí se mi interiér, který je jednoduchý, přehledný a ergonomicky promyšlený. Oceňuji provozní efektivitu, dostatečný výkon i reálný dojezd. A nejvíc mě nakonec stejně dostaly jízdní vlastnosti. Ta ochota zatáčet, lehkost a přirozenost, se kterou se Micra pohybuje po silnici, mě opravdu bavily. Pokud hledáte auto, které přes týden bez řečí zvládne cesty do práce, rozvoz dětí do školy, školky nebo na kroužky a o víkendu vás ještě dokáže pobavit na oblíbené okresce, pak je Micra překvapivě silným kandidátem. A přesně to je na ní to nejhezčí.

Nesnaží se být sportovním autem. Nesnaží se trhat rekordy v dojezdu. Prostě dělá svou práci tak dobře, že vás začne bavit. A to je podle mě mnohem cennější než dalších padesát kilometrů na jedno nabití. Příjemným bonusem je i cena. Micra totiž vychází zhruba o osm až deset procent levněji než technicky spřízněný Renault 5. Pokud tedy netrváte na jeho výrazně retro stylizovaném vzhledu, můžete ušetřit několik desítek tisíc korun, aniž byste se museli vzdát toho podstatného. Za mě je nová Micra jedním z nejpříjemnějších automobilových překvapení poslední doby. A je to jedno z mála aut, u kterých jsem si během testu několikrát říkal, že bych s ním vlastně neměl nejmenší problém žít každý den. Dobrá práce, Nissane. Tohle se opravdu povedlo.

Technické údaje:

Motor: synchronní elektromotor, pohon předních kol
Nejvyšší výkon: 110 kW (150k) 
Nejvyšší točivý moment: 245 Nm 
Provozní hmotnost: 1452 kg 
Maximální rychlost: 150 km/h`
0-100 km/h: 8 s 
Kombinovaná spotřeba WLTP: 14,7 kWh/100 km 
Spotřeba v testu: 14,6 kWh/100km 
Udávaný dojezd: 416 km 
Kapacita baterie: 52 kWh
Nabíjení: DC až 100 kW, AC 11 kW
Základní cena: 599 000 Kč (Engage 40 kWh)
Cena testované verze (Evolve 52 kWh): 789 000 Kč