Nissan Micra, Almera a Primera: Když nám ještě Nissan snášel modré z nebe

Ačkoliv současná nabídka modelů automobilky Nissan není zase tak malá, zrovna moc často se o ní v poslední době nemluví. A když už, tak si spíš vzpomene něčí korporátní asistentka, která si zrovna pořídila vzhledově kontroverzní, ale jinak venkoncem obyčejný Juke, než že by po jejich nynějších autech prahnul fanoušek motorismu.

A to je docela škoda, protože popisovaná automobilka dřív milovníky řízení nadchnout uměla, přičemž tím nemyslím jen driftery uctívané Silvie, sexy zetková kupé a kabriolety nebo legendární Skyline GT-R. U Nissanu bylo ještě před třiceti lety běžné, že jejich automobily obecně byly řidičsky vděčné a motorističtí nadšenci si k nim snadno vybudovali vztah.

Když se mi tedy od mého kamaráda Radka naskytla možnost otestovat si jeho Micru generace K11 z roku 1998, řekl jsem si, že tady je klasický test málo. Víte proč? Poněvadž náš dvorní fotograf Tomáš má Almeru N15 s datem vzniku 1996 a kamarád Davidova bratra Filipa, Michal, zase jako Almera zcela stejně starou Primeru P10.

Taková konstelace si vyloženě říkala o velké srovnání devadesátkových Nissanů a tím i připomenutí, proč kdysi měla tato auta tolik ctitelů (co na ně mimochodem nedají dopustit ani dnes). A je to ještě veselejší, jelikož všechna tři auta, jak vidíte na fotkách, jsou v téměř stejném odstínu světle modré barvy. Díky tomu mi na zlatém podnose naservírovala i poetické téma článku. Tak si pojďme říct, jaké to bylo, když nám ještě Nissan snášel modré z nebe.

Nissan v devadesátkách, to byla pěkná nabídka

Kdybych tu měl, jako běžně u mých článků věnovaných starým autům, probírat dopodrobna historii vzniku všech tří zkoušených Nissanů, byli bychom tu do zítřka. Proto se s dovolením omezím jen na kratší jednoodstavcový popis každého modelu s tím, že pro detailnější informace hledejte na fanouškovských stránkách, však jich je dost.

Micra K11 je druhou generací tehdejšího nejmenšího globálního modelu značky, která měla za úkol navázat na úspěch první hranaté Micry, jen v kulatém provedení odpovídajícím své době. A povedlo se, mezi roky 1992 a 2003 jí jen v Británii, kde se vyráběla pro evropské trhy, vzniklo více než 1,4 milionu kusů.

Almera N15 naproti tomu celou výrobní řadu začala, když v devadesátém pátém nabídla odpověď Nissanu na kompaktní evropské hatchbacky. Bylo to troufalé, ale vyplatilo se, i tato výrobní řada sklidila značný úspěch. Sice jsem nedokázal dohledat, kolik jich do roku 2000, než přišel nástupce, bylo vyrobeno, ale všechny internetové zdroje se shodují, že se v průběhu svého života stala velmi populární napříč světem.

Primera P10 v devadesátkách hrála roli cestovního, snad až manažerského sedanu, a v hierarchii stála hned pod nejvyšším modelem Maxima. Ve své první generaci P10 také sklízela ovace a nadšení po celou dobu výroby, čili od roku 1990 do roku 1996. Jen čísla vyrobených kusů nám bohužel opět chybí.

A já se tomu po celém jednom odpoledni stráveném v jejich společnosti vůbec nedivím. Ona jsou to všechno vážně dobrá auta, zvlášť v kontextu doby. Když si to navíc spojím s faktem, že v rámci nabídky automobilky se jednalo o ty běžnější modely, říkám si, že u Nissanu tehdy musela být jejich více než solidní úroveň vlastně standardem.

Skoro jakoby byly dobré jen tak mimochodem, samozřejmě, přirozeně. Úplně slyším tehdejší vývojáře: „On to tak někdo jiný nedělá?“ A než mi tady začnete v komentářích mručet, že zase přeháním, rád vám povím, proč si myslím, že rozhodně ne. Tak se dejme do toho.

Střídmý vzhled, který ještě dával smysl

Už v případě designu je krásně cítit popisovanou samozřejmou vysokou úroveň. Ani jedno auto svým designem ničím nevybočuje z tradic japonské devadesátkové módy, a přesto nepůsobí tak zvláštně jako třeba soudobé Toyoty či vyzývavě jako tehdejší futuristické Mazdy. Tvary Nissanů jsou jednoduché, ale přesto pěkné.

Svou pohlednost však nemají potřebu nijak „křičet“ do světa. Když odmyslím nárazník ze specifikace GTi, který Tomáš nadělil své ne-GTi Almeře, nic na nich nevystupuje do popředí, nedej bože, že by křičelo: „Koukejte na mě!“ Celý jejich vzhled stojí pouze na vizuální lehkosti a vyváženosti proporcí. A nevím jak vy, ale minimálně na mě to funguje.

Prostě dobré kabiny

Stejnou písničku budu zpívat i o interiérech těchto aut. Ať už se podíváte na Micru, Almeru nebo Primeru, pokaždé se dočkáte povedené a neošizené kabiny. Jistě, je japonská, což s sebou nese jistá specifika stran prostorového uspořádání a volby materiálů, ale platí, že ji někdo vymyslel a udělal tak, aby bylo příjemné v ní trávit čas.

Micra je nejmenší a nejjednodušší, takže v ní je i přirozeně nejméně místa — s výjimkou prostoru nad hlavou, kde naopak kraluje — a působí nejvíc… papírově. Leč i ona nabízí pohlednou a kvalitně zpracovanou palubní desku, výborný výhled, překvapivě na Japonce ne úplně špatné odhlučnění, měkké sedačky a v testovaném kousku i slušnou výbavu v podobě například dvou airbagů, elektrických oken nebo klimatizace.

Almera je na tom úplně stejně jako Micra, jen tolik prostoru, kolik přidává nohám a ramenům, ubírá hlavě. Tím paradoxně působí o něco méně vzdušným dojmem. Ale jinak je to úplně to samé znovu, čili povedená a kvalitní palubní deska, nyní i v důstojnější černé barvě, skvělý výhled ven, příjemná sedadla a podobná výbava. A je ještě tišší, jak staticky — třeba zvuky dveří, tak dynamicky. Ani vyšší rychlosti v ní nejsou problémem.

Primera poté přirozeně celé trio uzavírá s tím, že vlastně působí stejně důstojně a povedeně jako Almera, jen je ještě o něco prostornější podélně i příčně, dokáže už i zase nabídnout nějaké místo pro vaše skalpy, a je znovu o dost tišší, byť zrovna to je v případě testovaného kusu částečně způsobeno i dodatečnou izolací, kterou si přidal Michal. Cestuje se v ní moc pěkně.

A než se vrhnu dál, musím zmínit ještě jednu věc, které jsme si při prolézání vnitřků aut všimli. Ani v jednom nenajdete byť milimetr odhaleného plechu. I na nejčastěji opomíjeném místě — mezi bočním oknem a sloupky karoserie — je schovaný. Všechna auta také mají unikátní ovladače klimatizace a topení, přístrojové panely, volanty i páčky pod volantem. Natolik poctivě a pořádně jsou dělané, že nesdílejí své díly, každé vozidlo má vlastní. Takovou péči dnes najdete možná v BMW. Možná…

Výborné jízdní vlastnosti

Tím nejdůležitějším prvkem, proč mají nadšení řidiči starší Nissany tak rádi, jsou však jejich jízdní vlastnosti. Právě proto, že zvládají být příjemné na denní poskoky, dálkové cesty i hraní si na okresce za městem, jimi i dnes jejich majitelé rádi jezdí. A ze stejného důvodu nyní každému autu věnuji samostatnou kapitolu. Zaslouží si totiž víc než jen jeden odstavec.

Nissan Micra — tohle že je to nejmíň, co tehdy Nissan uměl?

Když Micru postavíte přímo proti Almeře a Primeře, poměrně záhy vyjde najevo, že je z nich logicky nejslabší. Její pohonná jednotka — atmosférický benzínový čtyřválec 1.3 l, ještě ve spojení s automatickou převodovkou typu CVT, je nejpomalejší, její nejvyšší a nejužší karoserie se nejvíc naklání a její podvozek má občas tendence se v zatáčkách nebo při prudkém brzdění rozvlnit.

Jenže když místo dospělejších Nissanů vytáhnu z kapsy tehdejší nejbližší konkurenci, čili kupříkladu Citroën Saxo, Opel Corsa nebo třeba Škodu Felicii, hned se Micra ukáže v úplně jiném světle. Je tomu tak proto, že i ona zvládá být na svou „plechovkovost“ více než dostatečně jistá, a ještě svede i pobavit.

Její točivá třináctistovka s ní dokáže i po přidušení od CVT do minimálně 70–80 km/h pohnout, její muší váha 825 kg ve spojení s koly v rozích karoserie zajistí okamžité reakce na pohyby volantem a skotačivou náturu, a její vlečená zadní náprava s Panhardskou tyčí dokáže zařídit, že se místo beznadějné nedotáčivosti poměrně dlouho ochotně stáčí do zatáčky. Stačí se nebát náklonů a vlnění, a docela se s ní i dá jet ostře.

K tomu Micra zvládá i nějakým způsobem tlumit díry a výmoly běžných cest. Ano, bubnuje na nich a vyloženým polštářkem není. Ale že by mě urazila, to říct nemohu. Zkrátka na takové trsátko jezdí dobře, což tehdy v této třídě ale vůbec nebylo pravidlem. Když si vezmu, že toto je to nejmíň, co Nissan uměl zařídit, tak jsem z toho docela paf.

Nissan Almera — ideální kompromis pro všechna použití

Pakliže z Micry jsem byl nadšený vzhledem k jejímu zařazení, tak Almera mi už udělala radost obecně. Vůbec se Tomášovi nedivím, že i když je velkým Saabistou, úplně nejradši ze svých aut má tento modrý Nissan. Pozitivně na mě zapůsobila jak při běžné jízdě, tak při „sypání“ okreskou. Výtečně se jí daří vše.

Její benzínová šestnáctistovka je atmosférická, takže potřebuje otáčky. Ale když už je má, zrychluje pěkně, čemuž v tomto případě ani nebrání převodovka, protože je tu klasický pětistupňový manuál s relativně kratšími převody. Ověřili jsme si, že Micru v přímce nechává daleko za sebou.

V oblouku je jako v případě Micry potřeba si zvyknout na značné náklony auta, byť k vlnění už nedochází, ale šasi se tvrdošíjně odmítá pustit zvolené stopy. Almera prostě zaklekne a pak už drží, co jí jen přilnavost pneumatik dovolí. A i zde je cítit, jak zadní vlečená náprava, opět s Panhardskou tyčí, cpe záď proti předku, čímž celé auto krásně posílá tam, kam potřebujete. Lehkost, daná váhou jen 1070 kg, je jí též vlastní.

Protože je však oproti Micře delší, širší a nižší, je pocitově mnohem stabilnější jak v zatáčkách, kde snese vyšší průjezdní rychlosti, tak na dálnici. Proto si i může dovolit o něco měkčí odpružení, jež pěkně žehlí všechny nerovnosti. Na některých si, pravda, také bouchne, ale už jen akusticky, k vaší zadnici se neprobojuje žádný otřes. Je to prostě nad očekávání dobré.

Nissan Primera — legendy nelžou, toto je vážně perfektní

Nejlepším autem z pohledu jízdních vlastností pak je Primera. To jste ale asi čekali, že? Vždyť o ní kolují legendy, jak je jízdně povedená. Dokonce jsme o tom i my už jednou psali, když si David na chvíli půjčil Primeru svého bratra. No… a legendy (ani David) nelžou, Primera nabízí bez přehánění perfektní svezení.

Ne zcela okouzlený jsem byl jen z pohonné jednotky. V Michalově kousku je stejná šestnáctistovka, která žene vpřed i Tomášovu Almeru. Kvůli cestovnějšímu zaměření většího modelu je však spojena s převodovkou s delšími převody, což sice vede k nižší úrovni hluku i spotřebě na dálnici, ale zase ji to trochu brzdí v rozletu. Někdy je tak nutné si vybrat mezi dvojkou v omezovači a trojkou, která netáhne. Je ale vůbec fér něco takového vyčítat základnímu pohonu? Zvlášť když dovede být stejně točivý a veselý?

K tomu platí, že Primera je nejlepší i v zatáčkách, protože k Almeře přidává tužší odpružení a víceprvkovou zadní nápravu. Tím vytváří dojem ještě značně jistějšího a řidičštějšího vozu, aniž by působila těžkopádněji, protože váha zůstala téměř stejná. Významným způsobem jsou potlačené její náklony karoserie a i u ní je cítit, jak zadní náprava, které ještě pomáhá nejdelší záď působící jako kyvadlo, zcela eliminuje nedotáčivost.

A samozřejmě musím zmínit, že Primera opravdu i jako předokolka umí zajistit jízdu bokem, jak proklamují dobové prospekty. Stačí si ubráním plynu, popřípadě ťuknutím do brzdy, odlehčit záď a cuknout volantem, a v tu ránu se auto ochotně šine dveřmi napřed. Tím však nemyslím, že by bylo nestabilní. Naopak, stačí lehké kontra volantem a přidání plynu (přední náprava auto ze smyku vytáhne), a je klid.

Nevím o moc sedanech střední třídy, které by byly schopné zajistit podobné divadlo. A ještě dodám, že Primera i přes svou hravost a lehkost stále dokáže klidně cestovat na velké dálky. Je tužší než ostatní zkoušené Nissany, pravda, ale pořád pěkně pohodlná. K tomu je nejtišší, nejprostornější, nejsolidnější… nejlepší. Pecka!

Verdikt

Věřím, že nyní už chápete, proč dřívější Nissany měly, a pořád mají, tolik fanoušků. Ona to jsou vážně povedená auta, ať už mluvíme o malé a hravé Micře, báječně vyvážené Almeře nebo bez přehánění perfektní Primeře. Liší se jen v tom, jak až moc dobrá jsou. Proto vám to prostě musím říct ještě jednou: Radostná doba to tenkrát byla, když nám Nissan snášel… modré z nebe.

Moc děkuji Radkovi, Tomášovi a Michalovi za půjčení, vůbec se za volanty svých aut nemáte špatně!

Za krásné fotky pak znovu děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-) 

Technické údaje

Nissan Micra K11 1.3i CVT (1998)

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1275 cm3
Nejvyšší výkon: 55 kW (75k) při 6000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 103 Nm při 4000 ot/min
Převodovka: CVT
Provozní hmotnost: 825 kg 
Maximální rychlost: 165 km/h
0-100 km/h: 13,7 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 6 l/100 km

Nissan Almera N15 1.6i (1996)

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1597 cm3
Nejvyšší výkon: 75 kW (101k) při 6000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 136 Nm při 4000 ot/min
Převodovka: manuální pětistupňová
Provozní hmotnost: 1070 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h
0-100 km/h: 11 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 7,1 l/100 km

Nissan Primera P10 1.6i (1996)

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1597 cm3
Nejvyšší výkon: 75 kW (101k) při 6000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 136 Nm při 4000 ot/min
Převodovka: manuální pětistupňová
Provozní hmotnost: 1151 kg 
Maximální rychlost: 190 km/h
0-100 km/h: 10,9 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 7,1 l/100 km